Ruská protiraketová a protiletecká obrana bude nejlepší na světě

Před sto lety, v prosinci 1914, byl v Rusku vytvořen první protiletadlový vojenský oddíl. Měl chránit carskou rezidenci v Carském selu před německými vzducholoděmi a letadly. Ale skutečná protiletecká obrana se začala rozvíjet až v sovětském Rusku. V roce 1948 byla vojska protiletecké obrany přeměněna na samostatnou složku.

Tehdy byly hlavními nosiči jaderných zbraní letadla. Bombardéry USA a Velké Británie létaly ve výškách nedosažitelných sovětskými stíhačkami i tehdejšími protiletadlovými zbraněmi. Pravidelně porušovaly sovětský vzdušný prostor dotud, dokud v sovětské konstrukční kanceláři Kalininova Sverdlovského závodu nebylo vytvořeno protiletadlové dělo ráže 100 mm s dosahem do výšky 17 až 20 km. Když se britské Canberry začaly vracet s prostřelenými křídly, lety do sovětského vzdušného prostoru skončily.

Další etapou zdokonalování protiletecké ochrany (PVO) byla raketová technika. Vysoko létající americké špionážní letouny U-2 měly v sovětské obraně odpověď v protiletadlovém raketovém komplexu (ZRK) S-75 Desna. Prvního května 1960 sundala Desna jednoho takového špiona z výšky 20 km. Sovětské ZRK předvedly v mnoha zemích vysokou bojovou účinnost. Zvláštní roli sehrály ve Vietnamu, kde sestřelily přes 2 tisíce amerických letounů. (Pozn. překl.: jedno z nich jistě pilotoval McCain, který má podle Wikipedie po vietnamské ťurmě trvalé fyzické i psychické následky).

V současnosti přibyla k leteckému napadení i možnost napadení z kosmu. Proto se 1. prosince 2011 objevily v ozbrojených silách RF také Vojska protiletadlové a kosmické obrany (ZKO). Pro ruskou národní bezpečnost jsou dnes podstatná.

Nejzazší termín – rok 2020

První náměstek ministra obrany RF generál Arkadij Bachina na vojensko-historické konferenci věnované stému výročí PVO v Rusku řekl : „Přední státy světa sází především na dosažení převahy ve vzduchu a kosmu, na provedení masových leteckých a kosmických operací zaměřených na strategické a životně důležité objekty po celé zemi hned na začátku války.“ Proto je přednostním strategickým úkolem zkvalitňovat PVO.

Na zmíněné konferenci vystoupil hlavní konstruktér koncernu Almaz – Antei Pavel Sozinov. Sdělil, že „v současných hrozbách je hlavní masové využití řízených střel v první fázi útoku“. Dále řekl: „Program přezbrojení, který USA provádějí a jehož první fází jsou námořní základny, jim umožňuje mezi léty 2015 až 2016 vypustit na důležité objekty RF 6,5 až 7 tisíc řízených střel, z toho asi 5 tisíc z námořních objektů.“

Tak masivní užití řízených střel v první fázi boje může způsobit kolosální škodu objektům strategických jaderných sil Ruska.

Krom toho rozpracovávají principiálně nové prostředky leteckého a kosmického napadení, které umožňují zcela změnit výsledek boje během těchto operací. To, co ve Spojených státech vyvíjejí, umožňuje podle Sozinova přejít v roce 2020 na využití „mežsrednich“ letadlových aparátů, manévrových prvků balistických střel i dalších nosičů jaderné i klasické munice. Za příklad uvedl projekty nadzvukových „mežsrednich “ zařízení z projektu Falcon a X-37. (Pozn. překl.: Bylo mi vysvětleno, že „mežsrednaja těchnika“ je taková, kde se hlavice rozdělí již ve střední dráze letu, ne až těsně před dopadem, jako tomu bylo dosud. Jednotlivé střely pak samostatně manévrují, čímž se vyhnou obraně.)

Sozinov informoval, že bojová zařízení X-37 úspěšně ukončila sérii letových zkoušek. Už dnes mohou vést do tří bojových hladin, když před tím pronikly systémem varování raketového útoku. Z tohoto důvodu musejí být změněny požadavky na ruské radarové systémy, systémy varování před raketovým útokem, systém kontroly kosmu a prostředků napadení. Ruští konstruktéři dostali výzvu, na kterou je třeba účinně odpovědět.

Kosmický ešalon obnoveného systému varování před raketovým útokem začne nově pracovat do roku 2020. Jsou přijata nezbytná opatření, technická řešení jsou testována. Pozemní prostředky varování za poslední roky v oblasti radarového pole ve středních a velkých výškách velmi pokročily a jsou posíleny možností detekce dynamických cílů. Souvislé radiolokační pole je fakticky hotové. Podle zástupce náčelníka kosmického velitelství vojsk PVO generála Nestečuka byl v roce 2014 v Kaliningradu vyzkoušen radiolokační systém Voroněž a v nejbližší době bude uveden do provozu. Vyzkoušen byl i v Irkutsku. V roce 2015 budou tyto systémy testovány v Barnaulu (Altajský kraj) a v Jenisejsku (Krasnojarský kraj). Pod Vorkutou, v oblasti města Pečora byly zahájeny práce na systému, déle vedle Oleněgorska v oblasti Murmanska a v Omské oblasti. Již v provozu jsou stanice pod Sankt-Petěrburgem a v Armaviru.

Po rekonstrukci kontinuálního radarového pole je nutné také vybudovat kosmický soubor prostředků rychlého varování. Poslední z osmi kosmických zařízení dříve nasazeného systému Oko-1 byl postaven v dubnu 2014. Předpokládá se, že v nejbližší době bude vypuštěn sputnik nové generace 14F142 Tundra.

Ofenzivním tempem

Ukončila se první etapa přezbrojení protiletadlových raketových pluků vojsk ZKO systémy S-400 Triumf. PVO Moskvy a Centrálního průmyslového rajonu zajišťují 4 pluky. Krom toho jsou dva nové oddíly PVO nasazeny do hlídkování nad administrativními, průmyslovými a vojenskými objekty Povolží, Uralu a Sibiře. Raketové systémy S-300PS zaštítí 29 subjektů Ruské federace, za které je odpovědný Centrální vojenský okruh. V rámci novosibirské a samarské brigády VKO jsou vytvořena nová uskupení.

V systému PVO leteckých sil byl v Krasnodarském kraji nasazen další raketový pluk s moderními protiletadlovými systémy S-400 Triumf a zaštiťujícím protiletadlovým komplexem Pancir-S. Jeho hlavním úkolem je obrana jižní hranice země, zajištění objektů průmyslu a energetiky i skupin ozbrojených sil.

Velitel PVO VVS generál Gumjonnyj oznámil, že od 1. prosince je Krym spolehlivě kontrolován ruskými silami a prostředky PVO. Poznamenal: „Rozhodně od dneška nedoletí nad území Krymu ani jedno letadlo, bude včas zjištěno a v  případě nutnosti zničeno.“ Základem PVO Krymu jsou ZRS S-300 a komplexy Pancir-S1. Bylo oznámeno, že již sundali několik bezpilotníků, přičemž nejméně dva z nich byly vyrobeny v USA.

Pokračuje zdokonalování systémů PVO i PRO. V roce 2015 bude zahájena sériová výroba nejmodernějších systémů PVO středního doletu S-350E Viťjaz. Ten svými možnostmi předčí zahraniční analogy a nahradí současné S-300. Viťjazy byly poprvé představeny na leteckém salonu MAKS v roce 2013.

V Rusku vyvíjený protiletadlový raketový systém S-500 bude svými charakteristikami vysoce převyšovat současný systém S-400 Triumf i zahraniční analogy. Předběžně je naplánováno jeho použití a služba na rok 2017 a má zajistit jednotlivé regiony, velká města a prvořadé strategické cíle.

Univerzální ZRS S-500 s účinkem do 600 km bude schopen zjistit a najednou zničit až deset balistických nadzvukových cílů, letících rychlostí až 7 km za vteřinu a umožní zničit bojové celky nadzvukových řízených střel. V S-500 je použit princip samostatného řešení úkolů ke zničení balistických a aerodynamických cílů. Je především určen pro boj s bojovými hlavicemi balistických raket středního i mezikontinentálního doletu ve střední i závěrečné části trajektorie. ZRS může současně zničit letadla, bezpilotníky i řízené střely.

Na vojensko-historické konferenci 8. prosince  řekl Pavel Sozinov, že Rusko vytvoří vlastní analogy PRO THAAD a GMD s raketou GBI. V blízké budoucnosti se dostanou do ozbrojených sil RF. Řekl přesně toto: „V Rusku se dělá analog komplexu PRO THAAD, který umožňuje zneškodnit balistické rakety středního doletu a v omezené míře bojové hlavice mezikontinentálních balistických střel. V blízké době půjde do zkoušek.“

Ruská varianta systému GMD s raketou GBI, který se umisťuje v šachtách, je mobilní. Sozinov k tomu řekl: „Má některé charakteristiky jiné. Podle požadavků ministerstva obrany  musíme zajistit podstatně vyšší účinnost zásahu, než mají Američané. Zabýváme se prototypy komplexů a předpokládáme, že se v brzké době dostanou do výzbroje ruské armády.“

Raketa – stíhačka GBI se navede do kosmu a teoreticky může změnit cíl na libovolné dráze. Základním ničícím prvkem je kinetická hlavice o hmotnosti 64 kg. Je vybavena elektronicko-optickým systémem nevedení, po ovládnutí cíle se s ním střetává na kolizním směru. Při kosmických rychlostech dojde k čelnímu nárazu, po němž je bojová hlavice balistické střely zcela zničena.

Je možno předpokládat, že ruští konstruktéři šikovně ušetřili tím, že využili americkou koncepci. Tím více, že všechna pozitiva i negativa se projevila během četných zkoušek. Je pravděpodobné, že základem jsou mobilní komplexy Topol-M, které nyní nahrazují Jarsy. Jen jaderný monoblok se mění na kinetický.

Analogy amerického systému jsou potřeba, když má Rusko vrstvený systém letecké a kosmické obrany, kde každá vrstva pracuje ve stanoveném rozpětí vzdáleností a cílů: blízkého, středního a transatmosférického. A kde v systému pracují prostředky ničení na zemi, prostředky detekce v kosmu a radiotechnické prostředky detekce a navádění. Práce pokračuje očividně rychle.

Převzato z Topwar.ru

Překlad: zajoch