S kým bojovali banderovci?

Hlavní německá představitelka pomohla sovětskému plukovníkovi Sergeji Nikulinovi zjistit, jaké ztráty opravdu utrpěla vojska wermachtu od Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která byla vytvořena 14. října 1942. Nyní se toto datum stalo na Ukrajině oficiálním svátkem – Dnem obránců Vlasti místo 23. února. Takový výnos v říjnu podepsal prezident Porošenko. To, co s pomocí Angely Merkelové zjistil plukovník, by šokovalo i zkušené vojenské historiky.

Korespondence Nikulina s kancléřkou začala před 7 lety. Tehdy se po „oranžové revoluci“ v Kyjevě ukrajinští nacionalisté poprvé dostali k moci a prezident Juščenko vznesl otázku o nutnosti přirovnat banderovce k veteránům Velké vlastenecké války. Kdyby se to tenkrát dělo jenom ve Lvově, kde je jak známo Bandera se svými stoupenci oslavován jako idol, ale banderovci začali zvedat hlavy dokonce i na Krymu, kde po nich nikdy nebylo vidu ani slechu.

„Zkoušeli organizovat mítinky a pochody ulicemi Simferopolu“, vzpomíná Nikulin. „To jsme samozřejmě nemohli strpět a ta jejich shromáždění jsme rozehnali. Tenkrát jsme jen tak mimochodem také uviděli, že umí běhat rychleji než zajíci, stejně jako teď v Novorusku.“

Srážky veteránů Sovětské armády s banderovci vzbuzovaly zájem médií a Nikulina, který byl tehdy v čele krymské organizace Svazu sovětských důstojníků, se jeden z novinářů zeptal: „Proč urážíte přívržence Bandery? Vždyť oni také bojovali proti fašismu?!“

„Tenkrát poprvé mě napadlo, abych zjistil, jaké vlastně tedy ztráty způsobily armádě wermachtu oddíly OUN-UPA“, vyprávěl Nikulin. „Kde by se to dalo zjistit? V sovětských archívech takové údaje nemají. Kdo by to tedy mohl vědět lépe, než samotní Němci? Jejich válečná literatura o Druhé světové válce je přímo prošpikovaná čísly. Boje pod Moskvou, Stalingradem… Němci zaznamenali všechny své ztráty, všech jejich jednotlivců. Kolik jich zahynulo, kolik se jich dostalo do zajetí, kolik jich utrpělo omrzliny apod. Na schůzi krymské organizace Svazu sovětských důstojníků jsme se rozhodli, že se musíme obrátit k německé kancléřce.“

Takže v roce 2007 plukovník Nikulin odeslal první dopis paní Merkelové s žádostí, aby německé archivy osvětlily roli banderovců při vítězství nad fašismem.

V žádosti bylo uvedeno: „Naléhavě Vás žádáme, abyste dala pokyn příslušným německým archivním institucím vyhledat a zaslat nám potvrzení s historickými údaji o počtu lidských a technických ztrát hitlerovské armády způsobené banderovskými a OUN-UPA útvary (nepočítat do toho ztráty hitlerovců způsobené sovětskými partyzány, tyto údaje máme k dispozici), a také ztráty způsobené takzvanými lesními bratry v Estonsku, Litvě a Lotyšsku.“

Jaké překvapení čekalo veterány, když brzy obdrželi odpověď z německého ministerstva zahraničí. Kancléřka Merkelová postoupila žádost diplomatům s pokynem věc prošetřit. Ti přiřadili dopisu Nikulina vstupní jednací číslo 205-SE Nikulin a navrhli mu, aby se obrátil na Vojensko-historické vědecko-analytické zařízení v Postupimi.

„My jsme se velice podivili, protože do té doby jsme mnohokrát psali Kučmovi i Juščenkovi a nedostali jsme žádnou odpověď“, vzpomíná Nikulin. Paní Merkelová odpověděla a celkem rychle.

Následující dopis tedy plukovník Nikulin poslal do Postupimi. Po třech měsících jsme dostali odpověď: „Bohužel jsme žádné údaje o ztrátách wermachtu způsobené nacionálně-ukrajinskou organizací Bandery ani OUN-UPA nenašli“. Takže puntičkářští Němci žádné údaje nemají! Němečtí výzkumníci ještě navrhli: „Možná však nemáme k dispozici všechny údaje, takže vám radíme, abyste se obrátili ještě na Institut moderní historie v Mnichově, Středisko zkoumání holokaustu a genocidy v Amsterodamu a také na Německou službu registrace padlých vojáků wermachtu v Berlíně.“

Odpověď ze všech těchto institucí byla přibližně stejná: „V našem institutu nemáme žádné materiály o ztrátách wermachtu, které by způsobily ilegální skupiny UPA na západní Ukrajině“. Jedinou výjimkou, svědčící alespoň o nějaké činnosti UPA v bojových kontaktech s hitlerovci byl jeden řádek odpovědi z Institutu moderní historie v Mnichově.

V odpovědi z Mnichova bylo uvedeno: „Přibližně v létě roku 1943 armáda UPA začala útočit na týlová zařízení wermachtu, brali do zajetí Němce a zabili několik vojáků, i když ve většině případu zajatce potom propustili.“

A to je všechno? Takže to jsou ti „obránci Vlasti“, na které je tak hrdá dnešní Ukrajina? Ti, které ve Lvově již postavili na roveň veteránům Velké vlastenecké války? A teď je chtějí vynést do postavení mravního ideálu mládeže celé Ukrajiny, jako příklad hodný následování a výchovy nových generací? Těmto „hrdinům“ útočícím na jakési týlové sklady – „Sláva?“.

Tak kancléřka Merkelová nestranně a objektivně pomohla zbavit svatozáře jeden z mýtů moderní historie, který doslova před našima očima vytvářejí ukrajinští nacionalisté. „Tenkrát v roce 2008“, vzpomíná plukovník Sergej Nikulin, „jsme kopie odpovědí získaných z německých archivních zařízení odeslali na velvyslanectví Ruské federace v Německu, lídrovi německé levice Gregoru Gysimu a ještě několika německým politikům. Je možné, že se tyto údaje německých historiků až k samotné kancléřce Angele Merkelové nedostaly“, je v rozpacích plukovník Nikulin. Jak by jinak současné Německo, které nejvíce ze všech utrpělo ve Druhé světové válce ideologií fašismu, mohlo podporovat na dnešní Ukrajině neonacisty v podobě nových následovníků Stěpana Bandery? S touto otázkou se veterán před měsícem opět obrátil k samotné německé kancléřce Angele Merkelové.

„My víme, že Vaše veřejné sdělovací prostředky neinformují pravdivě“, napsal sovětský důstojník. „Situace je dnes taková, že se následovníci zločinného banderovského hnutí za pomoci západních států dostali na Ukrajině k moci a získali jejich plnou podporu, včetně té Vaší. Všechna hlasitá provolání o „územní celistvosti“ Ukrajiny a „právu vlády na její obranu“ jsou potměšilá. Jihovýchod Ukrajiny nechtěl nic jiného, než federalizaci státu a záruku práv pro používání ruského jazyka. Řekněte, zda je zřízení Německé spolkové /federativní/ republiky tak špatné, když jste tak solidární s kyjevskou vládou, která je kategoricky proti federalizaci své země? Proč vláda NSR dosud nedala žádným způsobem Kyjevu najevo, že ruský jazyk má v souladu s evropskými hodnotami také právo na svou ochranu?“

Na odpověď Angely Merkelové plukovník Nikulin čeká stejně jako tenkrát před 7 lety a slibuje, že ji zveřejní.

Překlad: Irena

Zdroj: http://www.rg.ru/2014/11/06/voyna.html

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz