V dnešní bouřlivé době, kdy se rodiče rozčilují, že jejich neočkované děti nemohou chodit do školy, a pro školní mládež se nemožnost školní docházky stává tím nehorším trestem, alespoň podle ministerstva školství, bych se rád podělil s druhými o své celoživotní zkušenosti ze školství.
Absolvoval celkem asi více jak 25 let ve školských zařízeních. Napřed jsem studoval dálkově zvláštní školu, kde byla matka učitelka. Poté jsem docházel do mateřské, základní, střední, učňovské a vysoké školy. Též jsem několik let před důchodem strávil tři roky postgraduálním studiem. Mimo to studuji každý den sám, a to zcela samostatně. Je to součást mého nanicovatého života. Uchyluji se ke studiu, abych nemusel komunikovat s hlupáky, kteří zcela zamořili rodinný i občanský prostor. Jsem pro ně hlupák. Sám o sobě to ovšem vím také. Proto se stále učím učit.
Vzal jsem si k srdci Leninova slova: „Učit se, učit se, učit se!“ Též mne udivil soudruh Stalin, který prý denně přečetl asi 300 stran textu. A ten blbý rozhodně nebyl, neboť jinak by na něj všichni ti zločinci, kapitalisté, buržoazie a demokraté a jiná pakáž tolik nenadávali.
Dokud jsem nezačal studovat na vysoké škole, tak jsem měl značné potíže s nižšími články školství. Nuda, kterou jsem strávil zejména na základní a střední škole, byla skutečně k nevydržení. Teprve až po absolvování těchto trudných let jsem zjistil, že hlavním účelem těchto stupňů školství je učinit z dětí a mládeže povolné blbce.
Poslouchat nezáživné výklady, opisovat látku z tabule do sešitů, být vystaven posměchu spolužáků a učitelek při trapném postáváni při zkoušení před tabulí, tahat se těžkými brašnami učebnic, smolit domácí úkoly, zatímco venku bylo hezky, toto všechno a jiné může imponovat jenom indolentním pitomcům.
To hlavní, co mne na základním a středním školství nenaučili, bylo – chtít a učit se sám. Musel jsem se to naučit sám pár dní před maturitou, kdy jsem rychle pošel celou středoškolskou látku za čtyři roky během několika hodin. Nenechat se učit od jiných, ale učit se sám, bylo nepřímým a nechtěným důsledkem stupidního školství, které jsem musel absolvovat. Je tomu dnes snad jinak? Vždyť demokracie a její ekonomika jsou přímo závislé na dělání blbců z lidí.
Když jsem se dostal na vysokou školu, a to protekcí, protože jsem nebyl politicky nijak poslušný a spolehlivý, tak všechny problémy ustaly. Přednášky jsem příliš nenavštěvoval. Věnoval jsem se raději sportu. Když nastalo zkouškové období, studoval jsem sám ze skript, zkoušky jsem dělal před termíny a bral jsem stipendium. Žil jsem si skvěle. Nutno dodat, že tenkrát na vysoké škole nebyli všichni vyučující tací pitomci jako na základním a středním stupni mého vzdělávání.
Nesamostatní rodiče si udělali ze školství odkladiště pro své nesamostatné a neschopné ratolesti. Školství se jim má postarat o děti, zatímco oni jsou v nanicovatém zaměstnání. Naše generace, kromě zvlášť hloupých šplhen, školu nenáviděla. Dnešní mládež, jak se zdá, ji má naopak ráda. Asi jí dělá dobře, když z ní dělají blbce, když si může dělat legraci z učitelů, kteří je nesmí jako za nás fackovat, nebo když si může mezi sebou přeprodávat drogy, případně řešit změny svého nanicovatého pohlaví.
Tyhle lockdowny by mělo Sdružení rodičů a přátel školy vítat. Je to šance, jak se mohou děti naučit učit samy. A pokud k tomu nejsou, stejně dopadnou špatně. Děti jsou přece rodičům pouze státem zapůjčené k výživě a zaopatřování, tak proč si s tímto majetkem státu dělat přílišné starosti? Stát si s rodiči také žádné starosti nedělá.
Všechny životní náklady na zaopatřování dětí, a také všechny následky mediální demoralizace a pouliční drogové kriminality přičítá stát na vrub rodičů. Je to prý jejich chyba, když jejich dětem někdo podstrčí trávu, perník nebo koks. Tak proč se uboze trápit se státem, který je pouze majetkem vykořisťovatelské třídy? A proč tak zoufale lpět na vykořisťování?
Školství je k ničemu, jenom vytváří z člověka ničemu, a vytváří ničemnou společnost. Pochybujete o tom?
15 comments on “Školství k ničemu”
Mne v té škole nenaučili takovým základním věcem jako je například radost z: ukázněnosti, vytrvalosti, pracovitosti, učení se, sebevýchovy, sebevzdělání, respektu k druhým, pořádku, uklízení, skromnosti, nenáročnosti, zdrženlivosti, střídmosti a z jiných lidských vlastností. Musel jsem se té radosti z lidských vlastností obtížně učit sám až v dospělosti, a pořád to není úplně ono.
Naopak mne ve škole neustálým vysedáváním a teoretickým vzděláváním duševně a tělesně nehorázným způsobem zmrzačili. Způsobili mi tím zejména na stáří závažné zdravotní problémy (např. zhroucená klenba nožní, zkrácené sedací části nohou, křečové žíly, zácpu, zkroucené a ztuhlé tělo, kloubní potíže, nemoci vnitřních orgánů, dýchavičnost atd.). O duševním újmách nemluvím (zůžení vědomí, ochromení mysli, neschopnost vnímání více dimenzí ne pouze dvou, atd.).
Dokonce mi tam v té škole ani nevysvětlili, že jedna a jedna nejsou dvě. Vysvětlili vám to tam? Nebo jste na to museli přijít také jenom sami? Také vám došlo, že vás tam učili pouze hovadiny, pohádky, konvence, a působili vám tělesné a duševní zmrzačení, zmatení mysli a a hlavně obludný stres, takže ještě v důchodu se vám v noci zdají hrůzostrašné sny ze školy?? A to nemluvím o úchylných učitelích a spolužácích, o kterých jsem si to uvědomil, že jsou deviantní, až v dospělém věku.
Jak vidno, někteří čtenáři článek nepochopili, a zastávají se systému, protože pár učitelek nebo učitelů jim vyhovovalo. Takové nekoncepční myšlení je důkazem deformace.
Jestli jsem to správně pochopila, tak děti potřebují získat vhodné vlastnosti, které by jim byly příjemné a příznivé, a získaly tím vhodnou morálku, motivaci, iniciativu a aktivitu, aby se pomocí těchto dispozic mohly vychovávat a vzdělávat primárně samy. A nikoliv, aby byly vzdělávány jako oslové, kterým se musí výchova vtloukat do těla, což dnes z liberálních důvodů degradace člověka nelze, a kterým se musí vtloukat do hlavy vzdělání velice relativního, cenzurovaného, a záměrně upraveného a falešného charakteru….
Před nedávnem jsem mailem dostal o školství text, který je sice trochu delší, ale možná za pozornost stojí:
POKUS NA ZŠ KARLOV
Na ZŠ Karlov se týden učilo jako ve 30. – 50. letech 20. století!
Všechny děti 2. tříd i my, učitelky a asistentky, jsme se vrátily do starých dob a jeden celý týden jsme v rámci projektu učily jako za časů našich prababiček.
Děti se totiž dnes ve škole už zcela běžně setkávají se skupinovou, individuální, projektovou výukou, a proto jsme se rozhodly ukázat dětem, že to, co je nyní běžné, dříve děti nezažívaly.
A jak nejlépe toho dosáhnout, než jim ukázat opak?
Vystěhovaly jsme třídy, uklidily všechny obrázky, schovaly techniku, daly pryč vše, co bylo jen trochu zajímavé. Oblékly jsme se jako vážené slečny učitelky a připravily si nezbytné ukazovátko i rákosku.
Rodiče byli naštěstí vstřícní a jako vždy nám velmi pomohli, když děti oblékli do dobového oblečení, na svačinu jim připravili chléb s máslem a nechali nás dělat naši práci, jejíž součástí byly i dobové tresty, jako třeba klečení v koutě.
Po prvním dni jsme nemohly uvěřit tomu, že všechny děti dokázaly celou vyučovací hodinu sedět s rukama za zády, nevykřikovaly, nedožadovaly se pozornosti, a dokonce tu svou udržely, ačkoliv se ani jednou neprotáhly, nevyskočily z lavice, nesoutěžily, ani nezpívaly. Zkrátka jen a pouze frontální vyučování. Výklad, poslech, psaní do sešitu.
Najednou jsme neměly ve třídě jediné dítě s poruchou pozornosti. Děti se hlásily, plnily úkoly, nezlobily a domů odcházely se slovy, že lepší výuku ještě neměly. Mnohé z nich to prohlašovaly i po celém týdnu takového vyučování.
No a nyní nevím, jestli tedy dnes my učitelé neděláme něco špatně. Ke každému přistupujeme individuálně, neustále se snažíme děti zabavit, upoutat je, zpestřit jim výuku, vše se jim snažíme podat zajímavě – a ony jsou pak šťastné za výuku bez toho všeho? V každém projektovém týdnu se snažíme o to, aby přinesl něco nového nám všem. A závěr tohoto týdne?
Děti mají rády pevný řád, vidí v něm jistotu a bezpečí!
CO DODAT … ???
Dodávám :
K nežádoucím změnám docházelo i za minulého režimu ale žel a ke škodě našich dětí, po „sametové revoluci“ také. Osvědčené metody i osnovy učebních plánů byly očividně nekompetentními nařízeními „shora“ měněny, opět bez diskuse se zkušenými učiteli !
Byly vydány nové učebnice různé, mnohdy až pochybné kvality.
K výuce jednoho předmětu se mohly používat různé učebnice.
Celé školní kolektivy byly zařazeny do tzv.„pilotních programů“.
Došlo k odtržení vazeb, budovaných v regionu po celé generace.
Zákonitý řád byl porušen a „pedagogové“ z ciziny vzniklý chaos neřešili, ti si najednou s dětmi mohli v sedě – vleže hrát na kobercích, mezi opuštěnými lavicemi s bezchybnou konstrukcí schválenou normami!
A jak reagovaly Výzkumné pedagogické ústavy ?
…Řád-neřád, heslo „Změna je život“ se v republice rychle vžilo, podobně jako „pitný režim“, bez vyhodnocení, co dobrého, ale i špatného dětem přinese.
Ten ovládl mysl i lavice, batohy, kabelky atd… Z dětí jsou vyráběni malí dospělí a v životě prosazují „změny“, které mnohdy nejsou žádané ani jejich nejbližšími…
Paní učitelky z Karlova navzdory myslitelům na ministerstvu zjistily to, co bylo ověřeno a dobře fungovalo po celé generace:
Pevný řád vede dítě k sebekázni, udává mantinely v myšlení a je klíčem ke svobodě v lidské společnosti.
To je velmi zajímavé, co uvádítě.
Zásadní nedostatek západního školství spočívá ve dvou faktech:
1) Tělesná výchova není hlavní součástí výchovy – správná tělesná výchova totiž příznivně působí na vývoj tělesný i duševní organizmu, usměrňování pudového založení člověka, včetně jeho pohlavních sklonů. Rodičovské generace, které takovou výchovu neprodělaly, tak ji neznají a nejsou schopny pochopit, neboť jsou již bytostně retardované. A z hlediska hospodářského velkochovu lidského dobytka je to naprosto nežádoucí, neboť lidé by se tímto osvobozovoval z područí otroctví.
2) Samovýchova. Četli jste například Makarenka, jakým způsobem řešil výchovu bezprizorních dětí a mládeže? Ačkoliv se o něm povinně za minulého (víceméně pokryteckého) režimu na pedagogoických ústavech a fakultách zmiňovalo, jeho metody se zásadně nesměly aplikovat. Natož dnes. Mladá generace se přece ZÁSADNĚ nesmí vychovávat k sebekázni a uvědomělosti sama. Jak by potom bylo možné z ní udělat otrocké stádo, jako z generací starých???
Jen pár poznámek:
Jednak bych podtrhnul Vaše slova „bez vyhodnocení“. Tak se toho dělá dnes většina, přitom zpětné vyhodnoceni je základ každého řízení i každé činnosti.
Uvědomujeme si dostatečně, že po dokončení VŠ strávil ve škole 20 rokú života tedy 1/4 dosažitelného věku, proto aby mohl dalších necelých 40 let pracovat.
Zásadní názor píše D.Trump (zkrátím) – v klasické škole vás učí správně odpvídatna otàzky – tedy lépe řečeno opakovat učitelem sdělene informace pak jste dobře ohodnoceni.
Druhou věcí co vás učí je individualismus a snahu vyniknout nad ostatní.
A tak vyrůstají generace primadon umějící velmi dobře opakovat poznané a při práci neschoné spolupracovat.
Přitom život nemá předem znàmé odpovědi a kolektivní spolupráce je vždy zaáklad úspěchu.
Nějak jsem ten článek nepochopila. Vypadá to, že autor chce školu jako takovou úplně zrušit, neboť – vyhovuje jen indolentním pitomcům -.
Asi tedy mezi ně patřím, protože na školu nevzpomínám ve zlém, ani nepovažuji šmahem všechny své tehdejší učitele a učitelky za pitomce. Jistě mezi nimi byli učitelé dobří i učitelé sotva průměrní, což vůbec nevybočuje ze složení lidské populace v jakémkoli zaměstnání. Něco mě naučili a život mě doučil.
Myslím si, že mít nějaké povinnosti, které se sice mohou zajídat, ale vnášejí do života nějaký řád není vůbec na škodu. Jisté je, že jsme si tehdy nedovolili takové drzosti, jaké musí snášet učitelé dnes a také nás nikdo nemlátil.
Život bez nudy? Kdyby mě ve škole nenaučili číst a psát asi bych se nudou ukousala.
Se slzou v oku vzpomínám na kantory místní ZDŠ. Stejně jako my to bylo podivuhodné panoptikum. I politika přicházela na přetřes. V devítce jsem třískal žákovskou o lavici, když mi nejpřísnější z přísných dal jedna mínus za přeřeknutí. Prý jsem si nebyl jist.
Anebo mladá učitelka dějepisu nás zkoušela na plovárně, kam nás začátkem června vytáhla, protože bylo vedro. Škola v plavkách i adamkách. Klasikou bylo, když jsme měnili třídy, tak – a my všichni sborem za tím prvním volem. Potom strkanice ve dveřích, aby následovalo – a ta kráva vzadu, uzavírá řadu.
Dneska jsem potkal jednoho bývalého velkého kritika socíku. Povídám – to jsme se dožili sra@ček. Pokýval hlavou a povídá: Zlatý komunisti. Ti blbli taky, ale do téhle hrůzy měli hodně daleko.
Autor je blbec, což ostatně o sobě sám přiznává. To jste nepoznala? Uvádět jeho článke na pravou míru je přece zbytečné. Spíše je nutné se zamyslet na systémem školství, které vychovává mladou generaci, stejně neschopnou jako tu starrou, pozitivně měnit člověka, společnost a společenské zřízení.
Jsme již dávno v bezvýchodné pasti. Stará generace je již deformovaná a dokonce si svoji deformaci pochvaluje a vyžaduje v tomto stavu její další stagnaci.Jak může deformovaná stará generace vychovat nedeformovanou generaci mladší? Taká je zde otázka, která se nijak neřeší, ale pouze se žehrá nebo nežehrá na nedostatečnost starého systému výchovy a školství, který je úplně shnilý, a od kterého se vyžaduje ještě větší shnilost. Takový systém nemůže v žádném případě opravit nedostatky a chyby dědičnosti a výchovy v rodině. Ostatně není přece vůbec žádný zájem vychovávat mladé lidi s vlastnostmi, které autor uvádí. Je to v příkrém rozporu s ekonomickými, politickými a jinými genocidními plány, kterým se společnost poslušně podvoluje, neboť její mravní devalvace jí činí dobře.
Jak mají staří lidé vychovat lepší lidi mladé? Zatím jsme pořád vzdor vyspělé svobodě, demokracii, civilizaci, vědě, technice, digitalizaci a jiným degenerativně a genocidně působícím operačním jevům pořád pasivními „kusy dřeva“ unášenými hlavním proudem úpadku lidské bytosti, jedince i společnosti. Jistěže ti, kteří jsou touto degenerací již závažně postižení, to nikdy nepřiznají sobě ani druhým – což primárním syndromem této degenerativní choroby postihující civilizovaného člověka mravně, motivačně, sociálně, tělesně i duševně…i jinak.
Ano, ale, avšak, však …
Ještě pořád nevzali všechno všem bábám a dědkům. Mnohdy jsme my, staří bejci… duševně v lepším stavu, než generace po nás. Mnohdy totálně dezorientovaná, zparchantělá, třída platičů hypo und trendy, už vlastně nemá tušení, co že chce. Vím o některých, že do sebe sypou prášky jak čočku, svět už vůbec nevidí namodro, fialovou nebudeme řešit, a naopak čumí na svět kolem sebe pohledem filadelfského tunelu.
Zase si vzpomínám na něco, co jsem sem dal v krizi před 10ti lety:
https://www.youtube.com/watch?v=VOn1BLVuMCI&list=RDEMTQtektGFYMCUk3ZzaI-Bow&start_radio=1
Po hadrákovém převratu se všichni vrhli na vydělávání peněz a děcka ponechali na pospas ČT a „pedagogů“. Teď sklízíme plody.
Jakákoliv výchova, v rodinė i ve škole, by měla být upřímná příprava mladého člověka do dospělého samostatného života.
To na základě svých znalostí a zkušeností dělají nejen rodiče a učitelé, ale prakticky všichni s nimiž se dítě a později mladý člověk potká. Nejvíce svým příkladem (pozitivním, nebo negativním).
Ne vždy jsou to správné názory a postoje, ale proto je třeba mladé učit kritickému samostatnému myšlení, logice a matematice.
A snažit se prřitom z nich udělat o trochu (ne o moc) lepší lidi, než byla generace před nimi.
Popravdě i na svých již dospělých detech vnímám, jak je dlouhý pobyt ve školách v některých věcech vyloženě poškodil. Postupně se to roky pomalu upravuje …
Školství je svět sám pro sebe mimo realitu – platí pro žáky i pedagogy. K použitelnosti v životě mají obě skupiny daleko.
Čest těm výjimkám, co neučí jen svůj předmět ale i „život“ – na ty se potom vzpomíná
Vzal jsem si k srdci Leninova slova: „Učit se, učit se, učit se! – ale údajná slova Fidela Castra “ Myslet – myslet .myslet “ jsou ještě aktuálnější ……
Možná spojit Fidela a Lenina: Učit se myslet, a myslet jak se učit.
Pouhé logické abstraktní myšlení je ovšem omezené. Existuje ještě jiné, které vykazuje více dimenzí, a které řídí sílu a vede tělo. To se však školstvím podařilo z lidí úplně vykastrovat, takže kastrát neví, co mu schází a je spokojený a namyšlený pouze ve svém logickém myšlení, které umožňuje jeho ovládání – a činí z něj robota.
Dovolím si ještė jednou vzpomenout D.Trumpa.
Název jedné kapitoly v jeho knize: „Proč trojkaři zaměstnávaji jedničkáře?“
Tentokrát no comment – nejsme ve škole :-)