Diskuze k článku


  • Petrpavel • 20. listopadu 2019

    Souhlas. Jenomže vznikla nejen nová (široce rozkročená) sociální vrstva a zůstaly ty původní (politici od místních až po státní, rittigovébabišové, ČT, zarytí antikomunisté, vždy naivní a o to víc vepředu mládež, …), takže naděje na změnu k lepšímu je nulová. Oni nás vždy přehlasují, a když to nepůjde tak přebijí.

  • Aleš • 21. listopadu 2019

    Zákoník práce prý dnes umožnuje zaměstnavateli, aby např. doba strávená řízením služebního vozu, kterou člověk potřebuje na cestě mezi pracovišti, na cestě z pracoviště na pracovní jednání jinam apod. nebyla započítávána do pracovní doby. Dle mne to zcela odporuje ústavě a listině základních lidských práv a svobod. A obávám se, že v tomto papežštěji než papež vystupují státní organizace a že řada podnikatelů vůči svým zaměstnancům postupuje rozumněji než stát. Což samozřejmě není zpravidla případ cizích montoven a nadnárodních řetězců a koncernů, tam si často nemohou lidské zdroje odskočit ani na záchod.
    Pan Habr má zcela pravdu a podepisuju: Slušný a myslící člověk nemá proč slavit. Přežívání v korporátním fašismu nemůže být důvod k oslavě. A jestliže EU, její směrnice a nařízení takový režimu utvrzují a NATO hlídá i ideologickou stránku takového režimu (krásně vidět na příkladu Norska jež není v EU, Barnevernet se rozhoduje jako ukázkový příklad nejabsurdnějších Bruselských nařízení nebo např. v Česku, Polsku, Pobaltí, Švédsku nebo Británii na příkladu tzv. hybridních hrozeb a hybridní války), pak je jasné, že uvnitř EU a NATO nelze nastavit jiný režim. Jiné cesty z toho není.

  • hudryper • 21. listopadu 2019

    Stručné , přesné a pravdivé….