Šmíra

Stalo se, co stát se muselo – zemřel Karel Gott, fenomenální populární zpěvák, jehož blíže představovat netřeba. A jeho mrtvola ještě ani pořádně nevychladla, když přispěchali šmíráci, aby se na ní přiživili. Jako první politici, kteří bryskně přišli s nápadem uspořádat mu státní pohřeb a vyhlásit státní smutek. Ale prosím vás, jaký byl Karel Gott stát? Je v pořádku, že stát nepředstírá, že neví, kdo to byl, a nechápe jeho význam pro velkou část společnosti, ale státní pohřeb populárního umělce přeci jenom trochu zavání populismem. A nápad pořádat to v katedrále sv. Víta etc. a opět tak spojovat stát a církev, od které by se měla sekulární republika naopak co nejvíce distancovat, je už vyloženě pitomý.

A pak je tu ještě jedna skupina šmíráků, která mlčela, dokud byl Gott živ, ale sotva zemřel, začala mu vyčítat neodpustitelné poklesky, jichž se dopustil za minulého režimu, a nejraději by ho pohřbila bez obřadu za hřbitovní zdí, kdyby se tento obyčej ještě udržoval. Asi nemám ten správný smysl pro spravedlnost a heroické sebeobětování se na oltář vznešených ideálů, ale dost dobře nechápu, co mu tito často bývalí kariérní členové KSČ vlastně vyčítají? Že podepsal Antichartu? Co měl dělat jiného? Odmlčet se a přestat zpívat? Komu by tím prospěl? Svojí prací dělal život lepší pro tolik dalších lidí. Kolik lidí svým uměním potěšili všichni ti hrdinové z undergroundu? Že by mu vyčítali právě tohle, že učinil normalizaci snesitelnější? Byl to umělec, ne filosof. A není chyba umělců, že si z nich lidé dělají morální autority a očekávají od nich víc, než umění.

Nebo jeho prostřednictvím útočí na všechny lékaře, umělce, právníky a inženýry, kteří za normalizace také pracovali, dobře pracovali a drželi národ nad vodou, místo aby se něj vykašlali a ztrestali ho za konformitu tím, že se nechají zavřít nebo emigrují? Ale kolik z těch, kteří jsou dnes, když už žádná rizika nehrozí, tak zásadoví, bylo stejně zásadových před čtyřiceti lety? Pokud tedy byli vůbec na světě?

Jenže Gott nebyl úspěšný jen za normalizace. Byl úspěšný i před ní a byl úspěšný i po ní. Byl úspěšný i v novém režimu. Byl úspěšný i v cizině, nejenom na východě, ale i na západě, kam prsty normalizace nesahaly. Za svůj úspěch Karel Gott nevděčil kolaboraci s režimem, jak se dnes snaží někteří naznačovat. Nevyšplhal se po zádech svých perzekvovaných kolegů a neupadl v zasloužené zapomnění, když se jeho konkurence vrátila. Svůj úspěch si Karel Gott odpracoval a (ne)lísání se k jakémukoliv režimu nebylo to jediné, na čem stála jeho kariéra. Na rozdíl od jeho posmrtných kritiků. Že by to nakonec bylo tohle, co mu šmíra nemůže odpustit?

Převzato z blogu Tribun