Smlouvy a půjčky obecně …a ty řecké konkrétně

Když se na jakýkoliv mezinárodní dluh bude hledět čistě pragmaticky a nikoliv jen eticky a mravně, pak otázka plnění takových dluhů je vždy jen otázkou smluvně právního uznání statusu věřitele a jeho schopnosti si dluh vymoci politickou cestou nebo válečným násilím. Jinými slovy, pouze ochota dlužníka svůj dluh splati, je výrazem uznání autority věřitele a poslušnosti jeho požadavkům.

Problém však spočívá v tom, že malé dluhy u drobných dlužníků lze vymáhat relativně úspěšně, a to i včetně nejnestydatějších úroků, protože tam je pravděpodobné, že pak stále ještě něco dlužníkům zbude a oni si příště něco znovu vypůjčí. Avšak u vskutku velkého dlužníka, který v termínu svůj dluh nesplatil a nelze na něj uplatnit násilí formou zabavení majetku, protože buď už nic nemá, anebo existují jiné nepřekonatelené okolnosti k nesplacení dluhu, pak nastává situace, kdy zbývá věřiteli jen to jediné – aby pohledávky za dlužníkem odepsal jako ztrátu své někdejší investice, která před vytvořením toho dluhu nebyla dobře promyšlena a tudíž ani následně nebude úspěšná.

Stručně řečeno, zejména v mezinárodních vztazích jsou všechny obchodní a finanční operace včetně půjček a dluhů vždy jen otázkou budoucí jistoty vymahatelnosti kdysi smluveného uplatnění práva. Dluh primárně není nic jiného než smluvní fenomén, který teprve následně sice může, ale také ani nemusí vytvářet další sankčně právní či násilné pokračování.

Platí totiž jednoduchá pravda. Vymáhání dluhu je možné jedině vrácením věřiteli něčeho, co má v jeho očích hodnotu toho dluhu. A tím není ani svoboda ani život dlužníka. Je to pouze jeho potenciálně využitelná budoucí otrocká práce pro věřitele nebo nějaký hmotný majetek či jiné zdroje dlužníka, pokud ještě existují. Zavření dlužníka do vězení, ba ani jeho zabití či zničení jeho střechy nad hlavou vrácení dluhu věřiteli nezajistí. Natož potom ještě, aby věřitel pomýšlel na nějaké úroky, které si svou politikou půjčování kdysi představoval jako budoucí bezpracný zisk.

V čem tedy spočívá problém řeckých půjček a dluhů? Zřejmě zejména v tom, že peníze si mezi sebou mezinárodně smluvně půjčovali bankéři a politikové určitých států a nyní je otázkou, jaký faktický mandát právě tehdy oni k tomu měli. Soudobá pokrytecká tvrzení, že všichni Řekové jsou za své dluhy zodpovědní, protože je v minulosti údajně projedli a propili, jsou jen irelevantní politické řečičky, pokud věřitelé neprokážou, že všichni Řekové zadlužování své země většinově schválili, například referendem. A právě toto prokázat se nikdy nikomu nepodaří.

Anebo snad ano? A pokud ano, tak jak? Snad ne tak, že se mezinárodně smluvně „uzákoní, že za činy politiků jsou vždy zodpovědní občané jejich států? Zlaté oči, které to někdy uvidí, jak takovou smlouvu obyvatelé těch zúčastněných států hromadným plebiscitem jednou v budoucnu potvrdí! Ledaže by mezitím byla ve světě zrušena demokracie. Ale ostatně, co není dnes, to může zítra být.

Státní dluh nemusí být problém. Problémy však nastanou, když bez souhlasu občanů začnou být vydávány dluhopisy státu jeho úředníky libovolně, nebo když na jeho území začne spravovat státní peníze cizí emitent. Ten pak svým vlivem už v ekonomice země zařídí prosazení prakticky úplně všeho. Například i takových smluv jako je TTIP.

A protože je dnes EU jeden nedemokraticky ustavený a dotačně autokraticky řízený celek, tak postačí podpis Bruselu – a korporace elit USA už snadno ekonomicky ovládnou celou Evropu. Evropu zotročenou také už jako jeden jediný celek – a kruh předchozích politických sjednocovacích čachrů bude uzavřen.

Jak to vypadá, Řecko svůj dluh nikdy nesplatí, zato platnost TTIP – smlouvy na budoucí dluhy Evropy Americe – m všem politici EU jistě povinně dohodnou. Bude potom existovat už jen jedna otázka: Je smlouva TTIP pro Evropu větší nebo menší zlo, než soudobá vlna islámských bojovných nájezdníků z Afriky, kterou si Brusel na příkaz Washingtonu na svůj kontinent tak poslušně přitáhl?

Nicméně, bude to i otázka pro někoho možná úsměvná. Úsměvná nejen pro Vladimíra Putina a soudruha Si Ťin-pchinga, prezidenta komunistů Číny. Bude úsměvná potom už i pro Řecko, protože řecké dluhy a TTIP spolu strategicky souvisí.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
10 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Starý doktor
18. 6. 2015 17:24

Evropská unie vydělí pro Ukrajinu 70 miliónů EUR jako ocenění pokroku, kterého Ukrajina dosáhla v oblasti právní svrchovanosti….
http://www.eurointegration.com.ua/rus/news/2015/06/18/7034973/

Starý doktor
18. 6. 2015 19:09

V Belgicku a Francúzsku došlo zrejme ku koordinovanej akcii exekútorov najatých bývalými akcionármi Jukos. Hoci sa aktéri obhajujú rozhodnutím súdu, je minimálne pravdepodobná súvislosť s politickým pozadím uplynulého roka. Ak prijmeme predpoklad, že akcia je politicky motivovaná, resp. má tichú podporu politických činiteľov, potom sa dá povedať, že spor Ruska a Západu by mohol viesť k radikálnemu zhoršeniu už aj tak zlých vzťahov medzi Ruskom a Západom. Dokonca, v konečnom dôsledku, by pri katastrofickom scenári mohlo dôjsť k úplnému uzavretiu akýchkoľvek obchodných kontaktov. Samozrejmosťou by potom bola konfiškácia aktív Ruska na Západe a naopak. Železná opona z dôb socializmu, ktorá… Číst vice »

petr
petr
18. 6. 2015 19:16
humbru
humbru
19. 6. 2015 6:48

Ať prodají nějaký ostrov Číně. Mají jich dost. My jsme prodali co šlo.

Gatta
Gatta
19. 6. 2015 8:32

humbru napsal

Ať prodají nějaký ostrov Číně. Mají jich dost. My jsme prodali co šlo.

Nebo Rusku.

orinoko
orinoko
19. 6. 2015 10:12

K tomu petrovu odkazu …

Saudové mají údajně eminentní zájem o ruský Iskander. Chci doufat, že tento kšeft Rusko nepodepíše. Pokud by ho měl někdo mít, tak Irán. Aby dal čuchnout saudským utěrkám ke krchovu.

Béda
21. 6. 2015 10:39

http://www.novinky.cz/ekonomika/372928-z-cr-na-dividendach-odplynulo-do-zahranici-214-miliard-kc.html

„Z České republiky loni na dividendách odplynulo do zahraničí 214 miliard korun. Zisky, které si ze svých účastí vyplatili zahraniční investoři, představují pět procent hrubého domácího produktu Česka. Zemi to řadí mezi tři největší plátce z evropských zemí, více prostředků vyplatily do zahraničí jen Irsko a Malta. Malta je v tomto srovnání mimořádným plátcem, protože do zahraničí na dividendách odešlo 99,3 procenta HDP. Za hranice Irska šlo 6,1 procenta HDP země. V opačném postavení je například Nizozemsko, které je čistým příjemcem dividend na úrovni 7,7 procenta HDP…“ 5% HDP ČR zmizelo v cizině jenom na dividendách.

Béda
21. 6. 2015 10:43

Pak zde máme církevní tunel, fotovoltaický tunel… Pak není divu, že nejsou peníze na důležité technologické projekty, infrastrukturu, sociální oblast, vzdělávání. Namísto důležitých potřeb živí ČR parazitní struktury, válčí v cizím zájmu a pod..