Na počátku každého roku jsme zahrnuti množstvím analýz a předpovědí, zejména od systémových lhářů, kteří se snaží v zájmu toho či jiného klienta vytvořit dojem, že se svět bude vyvíjet tak, jako jeho klient a sponzor chce. Prostě virtuální cochcárna. Přiznám se, že nemám “páru”, co rok 2013 přinese. Vidím rok 2013 jako období připomínající manévrování řidiče v husté mlze, která zakrývá existenci překážek, které mohou řidiče zaskočit a vyvést náhle ze směru dosavadní jízdy, případně havarovat. Nejvýznačnějším aspektem této jízdy je právě všeobecná nejistota, reflektovaná nejen řidičem, ale i pasažéry plnými strachu z věcí budoucích.
"Konzumenti přestávají utrácet, zaměstnavatelé propouštějí, odkládají či ruší investice, cesta do supermarketu je v USA lemována nápisy ‘prostor k pronájmu’ a ‘výprodej-končíme’, bankrotujícími filiálkami kdysi neotřesitelného řetězce SEARS, nablýskanými pobočkami zombie bank jako Bank of America a CITIGROUP, jejíž zaměstnanci ani netuší, že jejich ‘systémové instituce’ a pracovní posty jsou již mrtvé. Jen oficiální oznámení dosud nedorazilo. Těch pár zákazníků amerických chrámů konzumu, co zbývají, bloudí po vyprázdněných prostorách jako předprogramovaní automati, aby nakonec nakoupili věci, co reálně nepotřebují, za peníze, které reálně nemají." Tolik postřehy s americké ulice Jamese Quinna z ledna 2013.
V TV bedně nám systémem zkorumpované, certifikované hlavy expertů tlučou do hlavy, že desetiprocentní nárůst zisku na burze v roce 2012 znamená, že USA vstoupily do fáze oživení, že bude lépe a radostněji, a že utrácet za nepotřebnosti na dluh je americké a vlastenecké. Stejně tak i jinde.
Jaká je realita?
- Reálný hrubý domácí produkt (HDP) USA, využívající zmanipulovaná data o inflačním pohybu den, vzrostl v roce 2012 o necelé jedno procento. Reálný HDP, bez manipulace statistiky (BLS), poklesl o vice než 2 procenta. A to přes všechny programy financování a stimulace odbytu – od 0% leasingu na 7 let až po mnohačetné programy subvencí – od vybavení domácností po pořízení nového bytu a studentské půjčky.
- Počet lidí, kteří, z různých důvodů v roce 2012 v USA opustili kategorii zaměstnaných a těch, kteří novou práci našli je téměř identický (2,2 vers. 2,4 mil.). O dočasném charakteru a výdělcích nově zaměstnaných statistika raději nehovoří. Zaměstnanost v produktivním věku poklesla na třicetileté minimum – 63,6 %.
- US propaganda to vysvětluje odchodem “Baby-boomerů” do penze, ale obchází tím zásadní generační problém: od nástupu Obamy do úřadu – lidem ve věkové kategorii 55-69 let přibyly 4 miliony pracovních míst, kdežto mladším ubyly 3 miliony pracovních příležitostí. Mezigenerační konflikt přibližuje revoluci.
- V roce 2012 se zvýšil počet lidí bez příjmu závislých na potravinových lístcích o 1,5 milionu, celkem je to za dobu Obamova vládnutí 17 milionů zoufalců navíc. Celých 20 % US domácností (celkem 47,5 miliónu Američanů) se bez potravinových lístků neobejde. Dalších 4,8 milionu lidí vstoupilo v roce 2012 do řad nezaměstnaných “dlouhodobě nemocných”, poté kdy jim vypršel 99týdenní termín pro přijímání podpory v nezaměstnanosti. Náklady na potravinové lístky činily v roce 2008 necelých 34 miliard USD, v roce 2012 to bylo přes 76 miliard USD. To pro nějaké oživení moc nehovoří. Reálná nezaměstnanost činí 22,7 %. Pro srovnání, v nejhrůznějším okamžiku Velké hospodářské krize v 30. letech minulého století činila nezaměstnanost 25 %.
- Průměrná hodinová mzda se v roce 2012 reálně v USA nezměnila. Od Obamova nástupu poklesla o 1,5 %. Průměrný zaměstnaný příslušník americké střední třídy vydělává méně, jeho kupní síla je nižší než před 40 lety. Aplikujeme-li reálnou, nikoli manipulovanou, míru inflačního nárůstu, dojdeme k obrázku devastace životního standardu americké střední třídy v posledních 5 desetiletích:
Kde jsou ty časy, kdy plat amerického muže uživil v pohodě celou rodinu. Střední třída se sama zotročila dluhu. Ztracený reálný příjem/kupní sílu nahradila kreditkou, leasingem auta, hypotékou a studentskou půjčkou. Elity mohou argumentovat růsty na burze, ale 99 % Američanů nevlastní žádnou akcii, žádnou obligaci, protože na to nemají prostředky. Zisky spekulantů se jich tedy netýkají, zato růst základních životních potřeb a důchodového a zdravotního pojištění, se jich týká moc. Ano, od pádu v roce 2008 vzrostla burza cenných papírů o 88 procent za peníze napumpované do finančního sektoru z daňových výběrů a na dluh státu. Občanů USA se to netýkalo, za to si plně užili růst cen potravin, energií a každodenních potřeb. Vítejte v banánové republice United States of America! Privatizace zisků (i cizích), socializace soukromých ztrát. Banksterský komunismus uprostřed Dickensovy monarchie . Tolik povzdechy, data a grafy od Jima Quinna.
Ti, kdo neustále omílají mantru reálně neexistujícího hospodářského oživení, se opírají jen a jen o nárůst cen akcií a nemovitostí. Reálná ekonomika je nezajímá. To je zásadním problémem uvažování a jednání synchronně pracujících pilířů systému ve složení FED, Ministerstvo financí, vláda, wallstreetská mafie a jimi kontrolované mediální konglomeráty. Vyvinuli strategii pro vlastní přežití a pro přežití korporátních zájmů, které vládnou USA a celému Západu. Aby se udrželi u moci, obětovali svému přežití celou střední třídu, důchodce a mladé lidi na počátku kariéry. Scénář jejich plánu je poměrně jednoduchý :
1) Snížili (v rozporu s principy tržního hospodářství) úrokové míry k nule, aby mohly wallstreetské a na ně napojené banky (nejen v USA) získávat peníze od FEDu téměř zadarmo, a tyto peníze, tvořené “ze vzduchu” následně reinvestovat do vládních úpisů a dluhopisů a získávat tak zisk bez jakéhokoli tržního rizika, aby si mohly opětovně vytvořit neexistující kapitál. Část těchto ničím nekrytých peněz nachází zhodnocení na burze díky insider tradingu a podvodům HF tradingu (automatizovaným obchodům řízeným superpočítači na základě algoritmů). Další část těchto peněz jde do stimulace US odbytu formou sponzorovaných nulových úrokových měr autoleasingu, spotřebních půjček na nábytek, elektroniku a domácí spotřebiče. Toto keynesiánští pánové systému považují za stimul ke zvýšení spotřeby a tvorbu nových pracovních míst. Realitou je, že Bernankův program ZIRP převádí ročně cca 400 miliard USD z kapes obyčejných spořících občanů do kapes bankéřů Wall Streetu (ztráta úroků z depozit), zatímco vytváří podmínky pro odpis stále rostoucího objemu špatných investic v okamžiku, kdy se rozplyne fata morgana na trhu realit – kdy zbankrotují všichni ti, co si pořídili domy a byty, na které neměli prostředky a jejich cena je nyní nižší, než výše neuhrazených splátek hypoték, nebo ti, co přišli o zaměstnání a o příjmy.
2) Tím, že FED a Ministerstvo financí USA donutily agenturu FASB zrušit oceňování majetku právnických osob v USA dle jejich reálné tržní hodnoty, Systém definitivně opustit základy fungování tržní ekonomiky. Umožňuje to, aby si společnosti, ale zejména banky oceňovaly samy svůj majetek doslova dle vlastního gusta a dle vlastní drzosti a schopnosti podvádět. Pro ilustraci, stroj za milion může v účetnictví představovat kapitál třeba za 10 milionů bez ohledu na pořizovací hodnotu a odpisy, a nikdo to nemůže zpochybnit, ani orgán státního dozoru. Iluzorní svět finanční stability. Podvod na podvod. Ostatně dost napovídá to, že FED nakupuje od vyvolených napojených subjektů aktiva pochybné kvality, zvaná „toxický dluh“ jak zběsilý. Kouzlem věci je skutečnost, že je nakupuje za nominální cenu, i když některé z nich nemají na trhu větší než 10 % nominálu. Neuvěřitelný sponzoring těch privilegovaných. Od roku 2008 vzrostla účetní hodnota toxického smetiště FEDu z 900 miliard na 2,95 bilionu US dolarů, tedy více než třikrát. A důvod? Snaha o zajištění růstu cen realit, oživení růstu poptávky po realitách v USA za pomoci uměle vytvořených nízkých hypotéčních úrokových měr. Banksterské myšlení par excellence. Likvidace malinvestic je dále nemyslitelná. Někteří prostě nemohou prohrát, i kdyby k tomu museli redefinovat samu Přírodu .
3) Stejně tak jako wallstreetští vyvolenci, za součinnosti federálních garančních institucí jako je Freddie Mac a Fannie Mae, nafoukli realitní bublinu k prasknutí v roce 2007, i dnes se Systém brání důsledkům za pomoci nikoli tržních, ale za pomoci byrokratických nástrojů. Zmanipulovali mechanismus bankrotu dlužníků k nepoznání. Nejenže se brání přiznat rozsah rozvratu na trhu realit, kdy dlužníci nehradí splátky úvěrů a bydlí v domech ve vlastnictví bank gratis, jen aby někdo ten majetek bank chránil před devastací a udržoval ho v provozuschopném stavu, zmrazujíce tímto proces exekuce a prodeje novému majiteli, ale velké balíky nemovitostí byly hromadně prodány Freddiem a Fanny spřáteleným členům wallstreetské mafie na účet daňových poplatníků. Zisk kupujících: 200 miliard USD v období 2008-2012. Skutečnost, že zainteresované banky nepouští svoje zásoby realit na trh, se v roce 2012 skutečně projevila růstem cen realit při reálně existující gigantickém počtu volných kapacit bydlení. Zákon poptávky a nabídky ve stádiu hybernace. Ti samí lidé, co nafoukli realitní bublinu, co položila USA na záda v roce 2007, ji křečovitě nafukují opět s odůvodnění, že to přinese hospodářský růst. V hospodě 4. cenové by to mohlo jako argument projít, ale i blbci stačí jedno popálení ………..
4) Bez ohledu na to, že soukromí investoři přestali věřit ve férovost finančních trhů a spousta jich v průběhu posledních tří let z burzy a komoditních trhů prostě odešla i se svými biliony USD, cena akcií trvale roste k novým a novým maximům. To je úhelným kamenem celého plánu, kolem toho se otáčí vše ostatní. Všechny ty programy TARP, ZIRP, QE 1-4 (kvantitativního uvolňování, tedy inflatace) měly jediný cíl – vytvořit iluzi prosperity společnosti za trvalé socializace ztrát mafie, a privatizace všeho hodnotného na účet daňových poplatníků. Tyto trhy se staly místem šmeliny s neexistujícími, či jen částečně existujícími hodnotami a do značné míry nesplnitelnými sliby těch, co nemají a ani nikdy v minulosti neměly zájem ani motivaci tyto sliby splnit. Zvláště nyní, na konci systému FIAT měn a kasinového korporativismu. Akademici typu Šaloma Bernakeho blábolí o “Wealth Effect” (efektu bohatství), “prokapávání” prosperity privilegovaných do neprivilegovaných mas. Grafy v tomto článku hovoří samy za sebe. Jediným efektem, který je neoddiskutovatelný, je přesun majetku a bohatství (vyjádřeného životním standardem) z držení 99 % neprivilegovaných do rukou jednoho procenta vyvolených. Tomu obětovaly parazitní elity svého živitele, reálnou ekonomiku, mechanismus tvorby kapitálu, a reálnou tržní poptávku, společenskou stabilitu. Logika vládců z doby před zahájením průmyslové revoluce v 18. století. Společenské rozdíly mezi superbohatými vládci bez loajality a rozumu, a ulicí nikdy nebyl větší. Amerika je zkorumpovanou banánovou republikou a čeká na revoluci, či vojenský převrat, co přinese diktaturu. Amerika, prolezlá parazitem, se propadá do doby před George Washingtona před našima očima.
5) Rámec jednoho článku nemůže uspokojit nikoho komplexním obrazem situace. Není to ani záměrem autora. Ale nelze neupozornit na dvě gorily velikosti King Konga, které jsou zbraněmi hromadného ničení, které zatlačí starému světu oči a pohřbí ho pod rumištěm cévního systému světa – globálních financí. Jsou to grandiózně a globálně nafouknutá bublina trhu státních dluhopisů a neregulovaný trh s finančními deriváty. Obě tyto gorily stále rostou a bez nich by se stávající globální finance zhroutily již před 5 lety. Obě tyto bubliny jsou globálně letální každá sama o sobě. V kombinaci je to KONEC, a to bezpodmínečně. FED kupuje nyní, přes prostředníky, 3 ze 4 emitovaných jednotek světové měny ve formě dolarových státních dluhopisů USA. Trh s deriváty se odhaduje na 650 bilionů až 1 trilion USD a stojí na loajalitě členů cechu podvodníků. Jeden se cukne, a domek z karet padá. Úhrnný hrubý národní produkt planety činil v roce 2011 70 bilionů USD. Co k tomu dodat. Stačí, aby oko pyramidy dospělo k přesvědčení, že nadešel den „D“, a druhý den se probudíme do jiného světa. Kromě jiného, i do světa bez pojmu USD, světové měny a devizové rezervy ¾ světa.. Vyznavači odporu k monetárnímu reliktu minulosti se otřesou, ale na ARO kumulují adepti na přežití právě ten relikt minulosti – včetně haldy centrálních bank. Určitě omylem a jen a pouze ze sběratelských důvodů.
Závěr
Výše načrtnutý masterplan globálních elit uspěl ve dvou ohledech:
a) odsunul nejhorší dopady politické a morální (vice než ekonomické či finanční) krize z roku 2007 na pozdější dobu, tedy období 2013-2015, ne déle. Přitom, od dob Rooseveltových nevídaně, obohatil a zvýšil moc špičky Pyramidy. Zároveň dosáhl, neřešením reálných problémů účelnou politikou, zesílení podstaty a charakteru krize o level či dva výše – tedy na status globální systémové krize a globální třídní války. Záměrně, protože cílem není rektifikace pseudokapitalismu, ale revoluční systémová změna – New World Order, nemyslitelný bez imploze, totální destrukce existujícího společenského systému, zásadního opuštění “statu quo”.
b) použitím nejnebezpečnějších kroků a prostředků, jejich důsledky nejsou k dohlédnutí a jsou nepředvídatelné, elity nasadily páku strachu z přežití lidstva do služeb svojí nenažranosti a touhy po totalitní globální moci. Pod pláštíkem tohoto všeobjímajícího strachu kradou, podvádí, lžou, ruší všechna po staletí platná pravidla, zákony, uzance, včetně mezinárodního práva, vytvářejíce z planety Divoký Západ, ve kterém právo a spravedlnost, pravidla kooperace a kohabitace jsou nahrazovány bezohledností a neurvalostí, právem nejrychlejší a všehoschopné bouchačky. I tomu, kdo žije ve světě virtuální politické historie vítězů, musí být jasné, že toto plodilo vždy, za Krále Slunce i dnes za krále Sionu, revoluci. Posledních 300 let řízenou revoluci. Stále provokované konflikty, intervence armád Impéria, de facto surovinové a geopolitické války, které se neštítí využívat žoldáky Impéria – profesionální teroristy – pro dosažení zájmů elit dokonce i proti vlastním občanům Impéria, provázejí v historii období konce každého Impéria. Dle knihy sociologů Strausse a Howea z roku 1996 nazvané “The Fourth Turning” je stávající systém na konci – probíhá zima této parazitní civilizace. Tato, historií, zdá se, potvrzená teorie generační změny v horizontu 80tiletého cyklu dokumentuje, že na konci čtvrté generační výměny dochází k velké nestabilitě, rozvratu společnosti, velkým konfliktům “dobra” se “zlem” (jako byly Americká revoluce, Občanská válka, Velká hospodářská krize a 2. světová válka), kdy mizí tolerance a život společnosti se stává bojem o podstatu, o holé přežití stylem “kdo s koho”. Dle těchto autorů jsme vstoupili do 4. generační změny právě v roce 2007, a toto období systémových změn potrvá tedy do zhruba roku 2022. Dále, vstoupili jsme, ekonomicky a globálně, do Kondratěvovy Zimy. Ať již se rok 2013 stane zlomovým z hlediska světa, tak jak ho známe po 3 století, nebo ne, tedy, ať již skončí odkopávání záměrně neřešených problémů globálního korporativismu do budoucnosti nebo bude pokračovat, v každém případě bude rok 2013 formován čtyřmi dominantními jevy a kořeny této uměle vytvořené krize: dluhem, insolvencí, společenským rozkladem a globalizačními zmatky, nepořádkem a nepokoji způsobenými dodělávající kobylou a jejími stále vice nefunkčními údy a orgány.
Pozornost světa mainstreamových médií a manipulací se přesune, alespoň na čas, k Zemi vycházejícího slunce a Zemi draka, avšak již v druhé polovině roku tyto nahradí stará dobrá Evropa. Protože v té proběhne ten hlavní spektákl. Někde v pozadí zájmu začne i umírat ahistorická naděje – ono světélko na konci tunelu technokratických byrokratů – a to, že stávající svět ze systémového kolapsu „vytáhne“ nová vědecko-technická revoluce a nové zdroje energií. Že pánové světa vytáhnou právě teď ze svých trezorů tisíce nerealizovaných patentů, které by stávající zavedené konzumní artikly a jejich výrobní kapacity vyhnaly z trhu. Ty všechny čekají na to, aby stádu osladily start Nového společenského pořádku a získaly jeho podporu a loajalitu. I bolševici nejdříve rozdávali lízátka, aby pak ta lízátka následně zkonfiskovali, zespolečenštěli.
V komentářích k mým předcházejícím článkům se vyskytla kritika „definitivnosti“ a nedostatku optimismu. O té definitivnosti to skutečně je. I v přírodě má vše svůj počátek i konec. Byly tu před námi velké civilizace, o kterých se již dovídáme jen v učebnicích dějepisu. Byla tu Impéria, co skončila a jejichž vývojové fáze snesou srovnání s tou současnou verzí Impéria. Co nemůže a nechce dál žít, to prostě zaniká. V minulosti jaksi samovolně, dnes dle scénáře další systémové „revoluce dlouhých peněz“. V prostředí, kde skoro nic nefunguje tak, jak by smysluplně mělo, tak jak fungovalo po staletí, od sešrotování mezinárodního práva, přes absenci rektifikace vzniklých problémů v ekonomice i společnosti, po morální rozvrat Západu, zničení meritorní společnosti ve prospěch statusové formy parazitismu, odtržení člověka od Přírody, po …….., je optimismus, řečeno klasikem, nedostatek pravdivých informací a neschopnost orientace v komplexním virtuálním světě iluzí o světu, našem místě v něm, a o nás samých. Tento svět jsem prostě opustil, toť vše.
V článku využity části článku Jamese Quinna z 23. ledna 2013.
