„Správně špatně“ či spíše mylně a naivně…

Se zájmem jsem si přečetl článek „Správně špatně“, jakož i přínosné komentáře k němu. Úvodem je třeba říci, že je dobře, že takové články a obsažné diskuze k nim vznikají. Zabývají se jednak analýzou příčin současného stavu, jednak podporují i rozvoj myšlení dalších spoluobčanů – čtenářů. Využívám proto této příležitosti, abych se k tématice popisované v článku (navíc v souvislosti s výročím založení našeho samostatného státu, jakož i s blížícím se výročím 17. listopadu) též alespoň ve stručnosti vyjádřil.

Máme-li se zabývat příčinou a následkem, je třeba začít od autorovy třetí myšlenky. Tedy, že „to, jak ten polistopadový vývoj dopadl, je správně, neboť tak to má v kapitalismu být. Tam totiž nemohou být všichni úspěšní, tam je menšina úspěšná na úkor té většiny, často za jakoukoliv cenu“.

Potíž je ale v tom, že v roce 1989 naprostá většina našich obyvatel neusilovala o změnu politického uspořádání u nás, o návrat ke kapitalismu. Naši občané měli tehdy zájem o větší demokratizaci společnosti, o rozpohybování značně sterilního politického prostředí u nás, o demokratizaci společnosti, o podnícení větší hmotné zainteresovanosti, o možnost volného cestování na Západ a o obchody plné západního zboží, jehož kvalitu jsme si tehdy ještě vesměs idealizovali.

O tom, že nejde o změnu politického systému a o návrat ke kapitalismu ujišťoval i Václav Havel v listopadových dnech roku 1989 davy na Letenské pláni. Dále hovořil o tom, že lžou ti, kteří straší kapitalismem, nezaměstnaností, že on je pro zrušení obou vojenských paktů, tj. Varšavské smlouvy a NATO atd.. Pamětníci si jistě vzpomenou…

Počátek těchto událostí měl navodit atmosféru, že jde vlastně o pokračování „obrodného procesu“ z roku 1968. Za tímto účelem přizvali na tribunu i Alexandra Dubčeka, který se měl nejprve stát prezidentem, pak se jím měl stát „až po počátečním období“, kdy jím měl být z rozhodnutí v zahraničí V. Havel. Pak A. Dubček zahynul při dosud dostatečně nevyjasněné autonehodě.

Pamětníci si též vzpomenou na to, jak V. Havel volal po „nepolitické politice“, čímž byly či měly být zastírány rozdílné zájmy lidí, kteří nabyli převratem majetek, a zájmy lidí, na jejichž úkor ta první skupina majetek nabyla. Předstíraná rovnost přístupu k rozdělovanému majetku končila totiž přidělením kuponové knížky dospělým občanům. Jejich vykupováním a hromaděním ze strany některých osob začalo rozdělování naší společnosti, neboť při tom všichni neměli rovné možnosti (přístup k úvěrům v bankách na financování výkupu knížek, často i disponibilní hotovost z vekslácké činnosti či z „působení“ v řeznictvích či zelinářstvích v předlistopadovém období).

Tyto a následné zkušenosti jen potvrdily známou poučku z politické ekonomie, že „politika je nadstavbou ekonomiky“. Podle typu ekonomiky se odvíjí i politika státu, resp. vzniká typ politické moci ve státě. Velká privatizace tudíž pomohla:

  • Vytvořit a postupně i zformovat novou společenskou vrstvu kapitalistů a vytvořit tak příkop mezi nimi a zbytkem národa. Z těch úspěšnějších se později stali oligarchové.
  • Odbourat většinu daňových příjmů přicházejících do státního rozpočtu z dříve státních podniků a přesměrovat je do soukromých kapes.
  • Vytvořit potřebu přenést daňové břemeno v adekvátním rozsahu na občany, a to především v oblasti nepřímých daní (nikoliv tedy daně z příjmů/zisku, nýbrž především z nově zavedené DPH, dále pak ze spotřební daně atd.) tak, aby bylo možné nahradit zásadní úbytek daňových příjmů do státního rozpočtu z privatizovaných (a příp. i zničených) podniků.

Do velké privatizace, jakož i do dále zmiňovaných prodejů státního majetku zahraničním firmám vstoupil tzv. washingtonský konsenzus (postup zpracovaný americkým ministerstvem financí ve spolupráci s MMF a se Světovou bankou pro tzv. postsocialistické země), který byl „doporučen“ k realizaci mj. i tehdejší Československé (a později České) republice (silně podhodnocená koruna, privatizace státního majetku v plném rozsahu, snížení či likvidace cel pro dovážené zboží za účelem přepracování a opětného vývozu, snížení či odstranění daní pro zahraniční firmy podnikající u nás, osekání sociálního státu (školství, zdravotnictví, penze atd.).

S přihlédnutím k tomu bylo možné i velkou privatizaci z dílny Ježek-Tříska-Klaus považovat za pokus o „záchranu části české ekonomiky“ snahou o její převedení do rukou českých subjektů. Je to hodně nadnesené tvrzení, nikoliv ale zcela popiratelné.

Ať již byl záměr jakýkoliv, v praxi se zvrhnul do korupčních praktik a často až bezuzdného rozkrádání národního majetku, o tom, jak s tímto majetkem pak mnozí privatizátoři naložili, ani nemluvě. Následky této privatizace jsme kolektivně bankám, jež na tuto „privatizaci“ půjčovaly peníze, resp. jejich pozdějším zahraničním majitelům spláceli ještě hodně dlouho.

Celý tzv. transformační proces pak dovršily prodeje státního majetku zahraničním firmám, a to doslova „za hubičku“, zejména po washingtonským konsenzem „doporučeném“ znehodnocení koruny. Tehdejší ministr financí V. Klaus to nazýval transformačními polštáři. Později se chopila dalšího znehodnocování naší koruny ČNB, která se sice deklaruje jako nezávislá, avšak paradoxně pouze na našem státu, nikoliv na globalistických institucích, jako jsou ECB, MMF či Světová banka.

Shrnutí

1. Události 17. listopadu a následně po tomto datu dopadly špatně pro drtivou většinu občanů naší země i pro naši zemi jako takovou, neboť:

a) tato událost nebyla zdaleka pouze záležitostí spontánního vzedmutí našich občanů, jak nás následně přesvědčovali, nýbrž akcí dlouhodobě připravovanou na Západě ve spolupráci s tajnými službami jak tehdejšího Sovětského svazu a některých jeho politiků, tak i s tajnými službami a částí politiků u nás. Označování těchto událostí jako výměny moci politické za moc ekonomickou považuji nicméně za nepřesné či spíše za neúplné;
b) údajní vůdci revoluce se fakticky dověděli teprve dodatečně, že těmi vůdci mají být. Neměli tedy připravené žádné kroky, co budou dělat po 17. listopadu;
c) jediní, kdo měli nějakou (leč vzájemně neujasněnou) představu (nikoliv však v počátečním kvasu), co dělat dále, byli „hoši z Prognosťáku“ (Komárek, Dlouhý, Dolejš, Dyba, Ježek, Kočárník, Mládek, Ransdorf, Singer, Tříska, Tůma aj.) a především pak V. Klaus a jeho tým vytvořený již s předstihem pod hlavičkou pobočky Vědeckotechnické společnosti na Československé státní bance. Také proto byli tito lidé přizváni do polistopadové vlády, stejně jako odborníci z „předlistopadové“ administrativy našeho státu (Čalfa a spol.), aby tak bylo možné zajistit vůbec další chod našeho státu v polistopadovém období;
d) provedené polistopadové změny postupně zhoršily ekonomickou a sociální situaci větší části našich občanů ve prospěch jejich nesrovnatelně menší části. Tyto majetkové změny, které především rozdělily naši společnost, jsou i nadále ve vývoji, jejich současná podoba není zdaleka konečná.

2. Dobře to naopak dopadlo pro ty, pro které byl tento politický a majetkový převrat realizován, tj. pro:

a) západní státy a jejich hospodářskou krizi, kterou vyřešily vývozem skladových přebytků do tzv. východoevropských zemí vč. Československa.
b) pro plánovanou kolonizaci těchto tzv. východoevropských zemí vč. Československa, kdy cca 40 % české ekonomiky je v zahraničních rukou, kdy z ČR odtékají každoročně zisky přesahující již 420 mld. Kč ročně, kdy nám prodávají naši vodu zahraniční firmy a kdy nás renomovaná americká investiční banka J. P. Morgan přeřadila na jaře r. 2018 z kategorie středně rozvinutého průmyslového státu (v níž jsme byli od založení našeho státu v r. 1918) mezi rozvojové země;
c) získání dalších území a posun vojenských sil směrem na Východ v rámci geopolitických záměrů Západu za situace, kdy došlo pouze k rozpuštění Varšavské smlouvy, nikoliv však NATO a k „přestavbě“ Ruska podle plánu globalistů;
d) pro skupiny těch lidí u nás, kteří uměli profitovat jak na vzniklé situaci, tak především na úkor těch ostatních spoluobčanů.

3. „Listopadová revoluce“ nám nebyla ukradena, jak se mylně někteří lidé dodnes domnívají. Jde o to, že šlo od samého počátku o plánovaný převrat ve prospěch cizích organizátorů, osob s nimi spolupracujících u nás včetně části bývalého disentu a dále části bývalých stranických funkcionářů, k nimž se přidali převlékači kabátů, prospěcháři a veksláci. Jen to naši občané ve své euforii tehdy vesměs nepochopili a někteří se tomu zdráhají uvěřit ještě dnes. Nešlo tedy v pravém slova smyslu o revoluci, ať již povedenou, nepovedenou či ukradenou, nýbrž o do jisté míry řízený proces. Naše přeměna na kapitalistický stát probíhala za nepochopení a neznalosti situace ze strany většiny našich spoluobčanů v těchto hlavních fázích, k nimž patří:

  • organizace a řízení změny ekonomického a politického systému v ČR v listopadovém období (souvisí s velkou privatizací, se zakládáním politických stran z ní profitujících);
  • washingtonský konsenzus (počátek 90. let) a jeho postupná realizace u nás v praxi (výprodej dalších našich podniků zahraničním vlastníkům);
  • přístupové podmínky k EU (omezování zemědělské výroby u nás, kvóty na vývoz některých plodin – cukrovka, likvidace stád hovězího dobytka v ČR, cílená likvidace některých podniků u nás – Poldi Kladno, cukrovar Hrochův Týnec, omezování hutní výroby, decimování další těžké průmyslové výroby, nemožnost ochrany před dovozem čínského spotřebního zboží za dumpingové ceny a tím i podtržení vlastního lehkého průmyslu atd.);
  • vstup do EU a následná postupná likvidace české suverenity a státnosti formou rozhodnutí Evropské komise, zákonů, vyhlášek a instrukcí vydávaných Bruselem, jež prosazují globalistické zájmy na úkor národních zájmů členských zemí EU a tudíž i ČR. (V ekonomické oblasti pak směrování našich vývozů do světa přes Německo, budování montoven a skladů v ČR při současném potlačování vlastní výroby s vyšší přidanou hodnotou, likvidace možnost dalšího českého exportu investičních celků, snaha o konkurenci našimi neinovovanými výrobky za dumpingové ceny, závod ke dnu);

5. Připraveno je již i poslední 5. dějství spočívající v likvidaci českého státu a v rozpuštění českého národa v „tavícím kotli národů“ v rámci EU hojně doplněném migranty z dovozu podle Coudenhove-Kalergiho plánu. Opravdu „slušný výkon“ za posledních 30 let. A opět bez dostatečné znalosti těchto faktů na straně většiny našich občanů.

6. Máme dnes společnost nikoliv takovou, jakou většina z našich občanů v listopadu 1989 chtěla, nýbrž jakou následně svojí naivitou, neznalostí a později netečností dopustila. A to je značný rozdíl. Zásadní chybou tehdy bylo především to, že naši občané:

  • se předem nesjednotili na tom, co přesně chtějí, zůstali pouze u toho, co se jim nelíbilo. Ze samotné negace ale nic vybudovat nelze;
  • si příliš idealizovali r. 1968 a domnívali se zpočátku, že bude možné navázat na jeho tehdejší vývoji, který měli ještě mnozí v živé paměti, a to bez znalosti, k jakým výsledkům by byl dospěl, pokud by nebyl násilně přerušen;
  • byli příliš zahleděni „do sebe“ a do našich problémů a nebyli je schopni chápat v mezinárodním či dokonce nadnárodním kontextu;
  • nevycházeli z obecného pravidla, že pokud člověk usiluje o změnu, měl by vědět předem, čím lepším ten měněný stav nahradí, jinak vytváří chaos. Proto to za ně udělali jiní, nikoliv však v jejich prospěch, nýbrž v prospěch svůj a zejména ve prospěch skutečných organizátorů tohoto převratu a nadnárodního řízení jako jeho iniciátora.

7. Společnost rozdělil především majetek, resp. po listopadu 89 vzniklé velké majetkové nerovnosti, kdy vesměs vítězi se nestali ti schopní, nýbrž ti všehoschopní, k čemuž jim pomohly i tehdejší vlády, které potřebovaly vytvořit si vrstvu kapitalistů. Stačí z té doby připomenout 2 hesla z období privatizace národního majetku, a to tehdejšího ministra financí Klause, že neumí odlišit čisté a špinavé peníze a tehdejšího ministra pro privatizaci a správu národního majetku (a současně jednoho z autorů kuponové privatizace) Ježka o útěku ekonomů před právníky. Výsledky se nemohly nedostavit. Na rozdělování národního majetku za často obskurních podmínek byla fakticky postavena i existence některých politických stran té doby.

Ačkoliv většina lidí u nás dodnes pořádně nepochopila, k čemu všemu u nás došlo a co pak nastalo (jinak by nemohla volit tak, jak dosud volí), na vlastní oči vidí, že někdo má majetek, zatímco oni se v potu tváře plahočí od výplaty k výplatě, od jedné splátky hypotéky ke druhé. Mnozí na vlastní kůži poznali, jak jednají zahraniční zaměstnavatelé s našimi zaměstnanci, jakým „dobrodiním“ jsou montovny u nás atd. Hluboký příkop mezi našimi spoluobčany byl tedy vykopán a odstranit ho může pouze systémová změna, nikoliv kosmetické změny v našem parlamentu či v europarlamentu, natož výměna prezidenta, jak se nám snaží někteří zcela nesmyslně namluvit.

24
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
24 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
10 Autoři komentářů
BetyGattaPPKIrenaracek Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Petrpavel
Člen
Petrpavel

Dávám pět hvězdiček, ale to je tak všechno co můžu v „našem“ rozpadajícím se státu udělat. Lid je totiž, jak se říká, vůl a jde proti svým většinovým zájmům. S tím se V TOMTO SYSTÉMU nedá nic dělat. Ale je dobře že to alespoň někdo dokáže vyslovit. Díky.

PPK
Člen
PPK

Není co dodat. Děkuji za přesný rozbor a správné pojmenování všech těch událostí.

Aleš
Člen
Aleš

Vynikající analýza. Pro mě je jen překvapující nazývat Klausovu/Ježkovu privatizaci jako pokus o zachování českého vlastnictví kapitálu. Nejde mi do hlavy jeden fakt. Že by pan dokonalý z prognosťáku se mylně domníval? Přijetí Washingtonského konsensu byla natolik zhoubná věc, že nenechala jakýkoliv prostor pro naivní představy. Naivní představy končily v roce 1914 v Sarajevu, 1938 v Mnichově a v roce 1990 formálně u Humpolce.

Aleš
Člen
Aleš

citace z Nové republiky Jak vlk pozval králíka na večeři 31. 10. 2019 Martin Kunštek „Děkuji za příležitost vidět na vlastní oči francouzské zemědělství. Krávy jsou zde podobné jako u nás, krajina je podobná jako na některých místech u nás, venkované jsou také podobní, ale tím výčet podobností končí. Naše zemědělství je ve zcela jiné situaci než v zemích Západní Evropy, kde jsou dotace z evropských fondů 4- 6x vyšší než v naší zemí. A některé východoevropské země jsou na tom ještě hůře. Před třiceti lety jsme byli nezávislí na dovozu zemědělských produktů, některé jsme vyváželi, například cukr, který dnes… Číst vice »

Aleš
Člen
Aleš

„Chtěl jsem se ho zeptat, zda klimatické rozdíly jsou také příčinou, proč jsou do Bulharska dováženy rajčata z Nizozemí, ale už by mi nebylo uděleno slovo a stejně bych „proevropské“ nadšení zástupců zvýhodněných zemí nepřesvědčil.“, okomentoval jeho výstup Ivan David.

Martin (už bez taky m)
Člen
Martin (už bez taky m)

Předlistopadový „režim“ už nebyl TOTALITA jak na nás dnes vyřvávají mnozí pohrobci Kocába a kavárny. Ovšem stále byl „příliš tuhý“ pro mnoho lidí. Příliš mnoho lidí chtělo ten socialismus dále- „ale tak nějak trošku po kapitalisticku – a bez nemocí kapitalismu“. Příliš mnoho lidí chtělo „reálně snít“ a ne „reálně socialisticky“ žít. Příliš mnoho jich chtělo západní značky aut, „dvojčemagnetofon“, elektroniku, velkoplošné barevné obrázky – ať již z televize či foťáků… „Černobílá“ páchla starým a zatuchlinou, „světem překonaných, světem minulosti“… Chtěli to pozlátko – ale jako realitu. Odkojeni sociálně spravedlivými pohádkami reálného socialismu chtěli je kapitalisticky žít – a pokud… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Člen
Martin (už bez taky m)

Jako zbytkový vlastenec des (a již delší dobu) volám po nutnosti obnovit jak základní vojenskou nebo tzv. civilní službu. Jako roční záležitost. Jako PODMÍNKU toho vnímat znovu vlast, znovu skutečnou společnost, jako podmínku pro pochopení mladých že může být hůře nežli je a že to překonáme mnohem lépe jako spolupracující lidé, jako funkční společnost- ne rozdělené skupinky atomizovaných, izolovaných zájmových skupin. Mladí lidé musí dostat příležitost disciplínu a její výhody a možnosti i „nevýhody“ – reálná nutná omezení- zase zažít- an na vlastní kůži- a dostatečně dlouho. Musí mít zase možnost zažít ono“musíš!!!“ a nejen – „máš možnost, můžeš…ale nemusíš“-… Číst vice »

Tribun
Admin

Jakou autor původního článku musím říct, že nemám, co bych dodal. Snad jen jediné: byla by chyba myslet si, že „Plyšák“ byl nějaká vlivová operace uskutečněná proti vůli lidu. Lid změnu chtěl. Někteří chtěli krok zpět, někteří krok vpřed, ale někam jít chtěli všichni. Včetně západních tajných služeb, kterým společenská atmosféra velmi usnadnila práci. Jediné, co museli udělat, bylo ohlídat si, aby ten krok byl směrem, který chtěli. Podle Klause se jim to nepovedlo, protože jim v tom Klaus zabránil, podle mě se jim to docela povedlo, ale hlavně, povedlo se jim to proto, že jak lidé ten krok chtěli… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Člen
Martin (už bez taky m)

Možná jsme opravdu to zhroucení elit, systému museli tehdy zažít. Museli jsme nabrat zkušenost. Ale funguje-li ještě naprosto základní podmínka funkční společnosti- mezigenerační solidarita- dnes už i v rovině sociální nutná pro udržení skutečného humanismu- dnes už máme možnost výběru, dnes již víme. Proto je asi naprosto nezbytné lživé merdia označit a dezinformace skutečné potírat. Jinak se jednou střetne NATVRDO reálný svět s tím „odkojeným virtuálnem“… a vyhrát by taky mohl polofašistický neofeudalismus. Že by šlo o konec skutečného lidství snad je soudným a rozumným jasné. A že těm druhým ne, a že budou dále vyřvávat i kvákat své nesmysly??… Číst vice »

Gatta
Člen
Gatta

Nejde mi odeslat delší připěvek – tedy pokus.

Gatta
Člen
Gatta

Krátký jde – dlouhý nejde.

racek
Člen
racek

Jo, pane Aleši, zemědělský vývoz … za komoušů jsme opravdu vyváželi cukr ve velkém množství. Ovšem s drobnou chybkou. Velice ztrátově a některé roky i za 30% výrobní ceny .. Třtinovému cukru se konkuruje opravdu jen mocnými dotacemi. Holt to byly hodně draze získané devizy. Nebo třeba králičí kožky … velká akce na podporu pěstování králíků (já králičí maso mám snad nejraději) a zajímavý výkupní cenx. No, skončilo to tak, že se nakonec prodávaly za 10% té výkupní ceny … jinak samozřejmě, potravinová bezpečnost (ne soběstačnost, banánxy u nás nerostou) je nutná i za cenu dotací. Myslím že za několik… Číst vice »

Bety
Člen
Bety

Tribun napsal, že to nebylo proti vůli lidu.Koneckonců kdo by nechtěl nějakou změnu. Změna je zajímavá, něco se děje… Ale měli bychom být upřímní a nelhat si do vlastní kapsy. Např. v našem městě když přijel Ransdorf byl sál narvaný znepokojenými lidmi a přišli tam sami, o své vůli. Jenže komunisté se v rámci plurality vzdali kontroly tisku a začala vůbec ne demokratická štvanice, okamžitě následovaná odvoláváním kdejakého šéfa či vedoucího, a ani to nemusel být někdo z vedoucích – nedržíš hubu, tak vypadni. Těm, co se nesli na vlně to nevadilo, naopak tisku to přišlo zábavné. Dopřáli si „normalizaci“… Číst vice »

Bety
Člen
Bety

Ovšem to je pohled z periferie, a jak mi tady už nejednou, např. hudryperem
bylo naznačeno, my nepražští vidláci nemáme ten patřičný rozhled.

PPK
Člen
PPK

Pořád o tom přemýšlím a napadá mne ještě pár otázek: Co asi jsme chtěli, my Češi a Slováci v našem státě v roce 89? Zřejmě, protože každý jsme jiný, tak asi každý chtěl něco jiného. Každý podle své nátury a představ, daných výchovou a úrovní rozumu. Byla-li však výchova zanedbaná a rozum nekultivován vzděláním, pak výsledek byl ovšem jenom takový, jaký je. Co jsme tedy chtěli, pokud bychom (ovšem) vůbec mohli? Že někdo nechtěl nic nového a jen událostem přihlížel a jiný možná chtěl totální svobodu až k sobecké bezohlednosti ve všem a společenskou anarchii? No, každý asi ne, pokud… Číst vice »

Gatta
Člen
Gatta

Článek je opravdu dobrá analýza – pro většinu občanů bylo jejich chápání převratu „mylné a naivní“. Včetne mne. Osobně jsem ale prozřel velice brzy.

V diskuzi bych se připojil k Tribunovi a jeho: „Lid změnu chtěl“.

Gatta
Člen
Gatta

Mohu mluvit jen o sobě a svém okolí.
Lidé neříkali, že ctětějí kapitalismus, ale chtěli jen to co bylo v Rakousku a SRN. A co mnoho lidí mohlo denně sledovat v televizi.
Chtěli v radiu poslouchat moderní muziku ne každou půlhodinu politické přesvědčování Hvězdy.
Nechtěli chodit do povinných průvodů a mávat na tribunu lidem, které nepovažovali za autority toho hodné.

Gatta
Člen
Gatta

Ne – nejde to – ani když se napsané snažím rozsekat a posílat po několika větách.

Přitom to celé není delší ne\6 výše napsaný článek pana PPK.
???

Irena
Člen

Citát: „Mohu mluvit jen o sobě a svém okolí. Lidé neříkali, že chtějí kapitalismus, ale chtěli jen to co bylo v Rakousku a SRN. A co mnoho lidí mohlo denně sledovat v televizi. Chtěli v radiu poslouchat moderní muziku ne každou půlhodinu politické přesvědčování Hvězdy. Nechtěli chodit do povinných průvodů a mávat na tribunu lidem, které nepovažovali za autority toho hodné.“ Co na to říci? Že to svědčí o jejich rozumu a inteligenci. Vidět to pozlátko a nevidět, co se skrývá pod ním. Teď máte to, co je v Rakousku (v té míře, v jaké jsou vám to ochotni poskytnout),… Číst vice »

Gatta
Člen
Gatta

Chtěli aby naše fabriky (Škoda, Jawa …) mohly vyrábět světově konkurenceschopné
výrobky a ne velkosérie zastaralých věci dobýrch jen pro Východ.
Čekali, že se naplno rozvine ničím neomezovaný potenciál české tvořivosti.
Ano chtěli i lepší prací prašky, fritézy, mikrovlnky, jeansy,

PPK
Člen
PPK

Každému politickému převratu, který byl pro zaměstnanecký lid sociálně škodlivý, vždy předcházela dlouhodobá kapitalistická (a často až nábožensky feudální) ideologická propaganda. Licoměrná a pomlouvačná propaganda prodejných aktivistů a mediálních propagandistů z národních vlastních řad za utajené peníze cizího hegemona a domácích elit bývalých. Bylo tomu tak jak v roce 68, tak i v roce 89. A o co vždy přitom šlo? Nikoliv o lepší budoucnost národa, ale jen o návrat znárodněného majetku rent bývalých elit, pomocí něhož ty elity chtěly do svých rukou znovu uchopit dříve ztracenou moc. Poučení pro dnešek? Převraty jsou vždy startovány kritickou propagandou překroucených dějin, na… Číst vice »

Gatta
Člen
Gatta

Příspěvek mi nejde odeslat ani skoro nic poslat – bodů jsem měl ještě vícero.

Tedy jen pro pořádek – nikdy jsem nebyl člen žádné politické strany nikdy jsem nevolil ODS a spol, nestrkám hlavu do písku před neduhy minulosti a ani nejsem generál po bitvě.
How – domluvil jsem.
(doufám, že aspoň tohle odejde)

Bety
Člen
Bety

Tak jsem se dočetla, že americká ambasáda na Slovensku natočila s Emilií Vašáryovou dokument k 30. výročí. A víte o co by prý Slováci přišli nebýt převratu? No neseznámili by se s americkým rapem a neměli by tak skvělého baviče jakým je jakýsi Gorgulič. Tak nevím, jestli si dělají ze Slováků srandu… ale ne, oni to nejspíš myslí vážně, vždyť americká hudba před osmdesátým devátým byla pro mnohé to nejdůležitější, přímo vrchol toho, co jsme postrádali. A teď Slovákům k tomu dopřáli i baviče. Jak jsem se krátce mrkla, tak si ho zas tak necení, no ale ono už na… Číst vice »