Latinská Amerika, Čína a USA

Nil Nikandrov

24. března 2015

Propaganda USA proti Číně nabírá v zemích Jižní Ameriky nevídané rozměry a využívá se k ní cokoliv. Nyní je obvyklou praktikou vypouštění profesionálně zhotovených falsifikátů. To obstarávají novináři řízení americkými tajnými službami. V současnosti Západu vadí především budování průplavu v Nikaragui a společná čínsko-nikaragujská spolupráce na jednom z nejbohatších nalezišť zlata ve světě. Obojí znepokojuje „ekology“.

Nikaragujský průplav je jasným projevem úspěšnosti strategie Pekingu. S jeho pomocí se stane jednodušší přeprava venezuelské ropy a dalších surovin ze zemí Jižní a Střední Ameriky. USA se všemi způsoby snaží zabránit jeho výstavbě. Rozšiřuje hlášky, že je průplav hospodářsky bezvýznamný a celkově sabotují jeho výstavbu. Politologové předpokládají, že nejsilnější podvratná činnost nastane v roce 2016, kdy budou v Nikaragui volby. Ortega jim nevyhovuje a je téměř jisté, že bude snaha o barevnou revoluci.

Čína v Jižní Americe je pro USA vážnou geopolitickou výzvou. Obama řeční o globální vedoucí úloze USA, ale všude kam přijdou se svými snahami o změny, teče krev, planou města a rozpadají se státy. Země Latinské Ameriky vědí, že je impérium USA nepřátelské, amorální a sobecké a že mu lze čelit jen urychlením integračních procesů a upevňováním své obranyschopnosti. Proto se orientují na jiná centra moci.

Čína rostoucí odtržení Jižní Ameriky od USA správně vyhodnotila. Čínští politici se pragmaticky a dobře orientují ve specifikách tohoto území. Washington nemá co postavit proti mnohoslibným čínským projektům. Mezi léty 2000 a 2013 vzrostl obchodní obrat mezi Čínou a Jižní Amerikou dvaadvacetkrát a Čína se tak stala největším obchodním partnerem zde. V roce 2014 předčila Čína Spojené státy v Brazílii, Argentině, ve Venezuele a v Peru. Čínské banky zde zvýšily investice o více než 70 % a severoamerický kapitál odchází. Hospodářskému rozvoji Latinské Ameriky napomáhá čínská zásada rovnosti a vzájemné výhodnosti.

Letos v lednu proběhlo v Pekingu fórum Čína – CELAK, na které se dostavila většina vůdců zemí Latinské Ameriky. Čínský prezident při jeho zahájení řekl: „Čína je připravena spolupracovat s jihoamerickými a karibskými státy na dlouhodobém základě a  ze strategické perspektivy vytvořit platformu pro kolektivní součinnost mezi dvěma státy.“ Pro nejbližší desetiletí investuje Čína do Jižní Ameriky 250 miliard USD. Něco připadne na těžbu, něco na infrastrukturu – železnice, přístavy, dálnice, letiště. Čína hodlá zvýšit dvoustranný obchod na dvojnásobek, až 500 miliard do roku 2025. Na fóru byly podepsány desítky dohod (mikroelektronika, počítačová technika, telekomunikace, jaderná energetika, sluneční energetika, biotechnologie, kosmonautika). Čína chce pomáhat po stránce technologií, vědeckých a přípravných činností. Pekingskou deklaraci pětiletého plánu podepsalo 33 ministrů zahraničí CELAC. Další fórum bude v roce 2018 v Chile, kde budou představeny první výsledky spolupráce.

Spolupráce v kosmonautice se realizuje například v případě Venezuely, pro kterou Čína staví už třetí sputnik pro účely zpravodajství. Letos koncem roku zahájí provoz centrum pro výrobu nízkoorbitálních satelitů do hmotnosti jedné tuny v Puerto Cabello. V Argentině vybuduje a obsadí personálem stanici pro pozorování kosmických objektů v provincii Neuquen.

ČLR se podílí také na komplexním programu obrany latinskoamerických zemí. Pro kontrolu venezuelské Amazonie spolupracuje na výrobě bezpilotníků. Na pobřežní hlídkování a pro vojenský výcvik se uplatňují čínská letadla. Nedávno navštívila Peking Cristina Kirchnerová a dohodla se na výstavbě ledoborce, remorkérů a hlídkových lodí pro argentinské vojenské námořnictvo. Společně se bude vyrábět obrněná technika. Uvažuje se o možnosti dodávek čínských stíhaček FC-1/JF-17 argentinské armádě. Všechny tyto akce napomáhají růstu vlivu Číny v Latinské Americe.

Převzato z Fondsk.ru

***

Tbilisi je připraveno ke sporu s Kyjevem

Georgij Kalatozišvili, Tbilisi

27. března 2015

První tisková konference gruzínského předsedy vlády Garivašviliho, k níž došlo po mnohatisícovém shromáždění opozice jako projevu nedůvěry ke kabinetu, probíhala za hlasitého křiku mladých aktivistů opoziční strany Jednotné národní hnutí (END). Tisková konference byla odpovědí na výzvu nyní vysoce postavené osoby v Kyjevě – Saakašviliho. V gruzínském hlavním městě se konalo 23. března shromáždění opozice, které požadovalo odstoupení vlády.

Saakašvili má v Kyjevě funkci vedoucího „mezinárodní konzultativní rady reforem prezidenta Ukrajiny“ a nejednou vyzýval ke změně vlády ruského oligarchy Ivanišviliho, avšak s tím, že obvyklými demokratickými postupy toho nelze dosáhnout. Zbývají tedy jen neobvyklé demokratické postupy, to je nekrvavé revoluce. Takovou už sám provedl v roce 2003 proti tehdejšímu prezidentu Ševardnadzemu.

Současná vláda ví, o co se jedná, a právě proto nazval Garibašvili END „málo početnou sektou“ a přísně varoval: „Stát nemilposrdně zatrhne jakékoliv snahy o rebelie“. Vláda je připravena k potlačení revoluce, to jest snahy o další státní převrat, „připravovaný v Kyjevě“. Při tiskové konferenci šly z úst předsedy vlády do Kyjeva vzkazy o tom, že oficiální Tbilisi nepovažuje rozhodnutí ukrajinské vlády k zařazení Saakašviliho a jeho týmu mezi silové struktury Ukrajiny „za přátelské“.

Gruzínský premiér dal najevo, že odpovědnost za případné nepokoje bude jak na Saakašvilim, tak na ukrajinské vládě, která neumožnila jeho vydání do Gruzie, i když je tam proti němu vedeno ve čtyřech případech trestní řízení pro zneužití pravomoci a zpronevěru. (Pozn. edit.: …a účast na vraždě novináře.)

Gruzínský předseda vlády zřejmě nehodlá akceptovat vysvětlení ukrajinské vlády, že Saakašvili a jeho tým pomáhají při reformách. Garibašvili sdělil, že několikrát telefonoval Porošenkovi a navrhoval vyslat do Kyjeva „pracovníky kterýchkoliv ministerstev na pomoc při reformách“. Jenže potíž je v tom, že členové strany Gruzínský sen se nehonosí aureolou „reformátorů“ a vláda Ukrajiny je nechce přijmout.

Premiér uvedl, že vyslal do Kyjeva k setkání s ukrajinským vedením vicepremiéra své vlády a bývalého fotbalistu kyjevského Dynama Kaladzeho, který má mezi ukrajinským establishmentem značné známosti, ale „ani prezident, ani premiér si nenašli čas na setkání s ním“.

Je jasné, že ukrajinské téma nabírá při rozporu mezi vládou a opozicí v Gruzii stále zřetelnější a ostřejší charakter. I přesto, že Gruzie i Ukrajina vyznávají stejnou prozápadní politiku, jsou jejich vztahy tímto konfliktem poznamenány.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Jemen: na Blízkém východě začala nová válka

Nikolaj Bobkin

27. března 2015

O zahájení náletů na šíitské pozice v hlavním městě Jemenu San’á byl Obama včas zpraven. USA hodlají Saúdské Arábii poskytnout logistickou a zpravodajskou podporu. Operace se nebude omezovat jen na letecké útoky, ale může přejít v pozemní válku. Připravuje se zahraniční intervence z Kuvajtu, Bahrajnu, SAE a Kataru. Podle Saúdské Arábie je v koalici spojenců deset států. Egypt vyjádřil svoji ochotu vyslat do místa střetu pozemní vojsko, námořní i letecké síly.

Tady mezi sebou bojuje skupina „al-Kájda na Arabském poloostrově“ (AQAP) a šíitské hnutí „Ansar Alláh“ z kmene al-Housi (al-Houthi). Jemenská armáda je dezorientovaná. Některé její části zůstaly věrny bývalému prezidentu, jiné přešly na stranu housitů a jiné podporují oddíly sunitských kmenů. Po šíitském dobytí Saná v lednu složil prezident Hadí s vládou funkce a země se dostala do politického vakua. Prezident unikl do Adenu, kde znovu vyhlásil svoje pravomoci, avšak znepřátelené strany pokračuji v občanské válce.

Teroristé v San’á zaútočili koncem března na dvě mešity navštěvované hlavně housity a ze země okamžitě prchl  ministr zahraničí USA, který tam „dohlížel na vývoj událostí“. Oběťmi teroristického útoku se stalo přes 140 lidí, včetně dětí a žen a několik stovek jich bylo raněno. K odpovědnosti se přihlásila skupina IS. V odpovědi zaútočily šíitské oddíly na provincie kontrolované teroristy. Zabrali třetí největší město v zemi Taíz. Bylo ukončeno jednání znepřátelených stran zprostředkovávané OSN. Zvláštní vyslanec pro Jemen Benomar varoval RB OSN, že se podle posledních událostí dostala země „na pokraj občanské války“. Podle jeho vyhodnocení může zemi hrozit kombinovaný „syrsko- irácko-libyjský scénář“.

Válka dozrávala a Washington se na ni připravoval. Už v lednu vyslal do Rudého moře dvě výsadkové lodě svého námořnictva. Tehdy Kerry v senátu USA prohlásil, že ke svržení jemenské vlády dopomohl Írán. Nyní stálá představitelka USA v OSN Samantha Power nechce slyšet, že odpovědnost za nedávné teroristické činy převzala skupina IS. Opět se naznačuje íránská stopa, přitom USA nejsou schopny postavit se na odpor šíření nebezpečí Islámského státu za hranicemi Iráku a Sýrie.

Dnešní Jemen je dalším z důsledků diplomacie USA, kterou započaly v roce 2010 změny režimů na Blízkém východě. Arabská jara, chaotické převraty vyprovokované Američany, způsobily sesazení vůdců Tunisu, Egypta, Libye a Jemenu, ale také to, že v regionu nastala éra násilí. Politická krize započatá změnou režimu v roce 2011 zbavením vlády prezidenta Abdullaha Saleta, vládnoucího od roku 1978, a jeho nahrazením Mansourem Hadím, není dosud překonána. Ve všech zemích, ve kterých došlo k Arabskému jaru, dnes vládnou islamisté. Americká dobrodružství na Blízkém východě nikdy nebrala v úvahu tužby Arabů.

Dnes vládne v Jemenu zmatek, země je v rozvratu a Pentagon není schopen vysvětlit, kam se poděla vojenská pomoc 500 milionů USD prezidentu Hadímu. Housiti zabrali mnohé vojenské základny na severu Jemenu i v San’á, kde byly dislokovány Američany vycvičené protiteroristické útvary. Další základny padly do rukou „bojovníků al-Kájdy na Arabském poloostrově“. Nesplnilo se, stejně jako v Afghánistánu a v Iráku, očekávání Obamovy administrativy po vycvičení a vybavení místních ozbrojených sil.

Zpráva účetní komory USA za rok 2013 uvádí, že se v Jemenu nedostatečně kontroluje protiteroristický program a že Pentagon nedokáže říci, zda je k užitku. Nyní je už zřejmé, že jsou americké zbraně i technika v rukách bojujících skupin, za jejichž zády je zřetelná Saúdská Arábie a Írán.

Jemen se svou válkou podporovanou z různých zemí znamená velkou hrozbu místní bezpečnosti. Írán jistě nebude pasivně pozorovat likvidování šíitského hnutí Ansar Allah a v odpověď na saúdskou intervenci se nespokojí diplomatickými prohlášeními. Pro Írán znamená jemenská občanská válka součást boje o vliv v regionu. Íránci boj považují za pokračování toho, který je v Sýrii, Iráku a Libanonu, kde se Írán opírá o silné šíitské komunity a snaží se upevnit svoje pozice proti sunnitům podporovaným Saúdskou Arábií.

Převzato z Fondsk.ru

***

Válečná operace v Jemenu ovlivnila světové ceny ropy

28. března 2015

Letecké útoky Saúdské Arábie a jejích spojenců dne 26. března na housity v Jemenu způsobily vzestup cen ropy. Podle korespondenta RT Gazdieva se obchodníci bojí konfliktu a přesunu bojů do Mandebského průlivu, který je důležitý pro přepravu ropy.

Ač je zvýšení cen nepatrné, přece ukazuje, jak operace blízkovýchodní koalice děsí celý svět. I když je Jemen bezvýznamným producentem ropy, leží u Mandebského průlivu a kdyby ten byl kontrolován nepřítelem, byla by doprava ropy ze Saúdské Arábie omezena. Přes uvedený průliv projde asi 5 % ve světě vytěžené ropy, především saúdské. Proto se státy Perského zálivu tolik bojí ztratit nad ním kontrolu.

Převzato z RT.com

***

Nazarbajev ponechá Ukrajinu bez plynu

Pokud Kazaši zajistí tranzit ruského „modrého paliva“ do Číny

25. března 2015

Gazprom dostal zajímavý, ale nejednoznačný návrh od Astany, aby využil její potrubní systém k dodávkám plynu do Číny a dalších zemí Asijskopacifického regionu (APR). Výhodou by bylo zlevnění přepravy z východosibiřských těžebních polí, která nyní buduje Gazprom. Snížila by se cena nejméně na polovinu. Rovněž by se zkrátila doba výstavby. Již k roku 2018 by mohlo Rusko dodávat do Asie až 60 miliard kubíků. Pro Starý svět to bude znepokojivé, Evropané budou muset hledat plyn jinde – v Ázerbájdžánu a v Íránu. Avšak tam budou takové objemy problematické. V celém úmyslu je ale i druhá strana mince. Gazprom se může stát závislým na Astaně.

Dnes je hlavním dodavatelem plynu z Ruska Gazprom a hlavními odběrateli evropské země, prostředníkem je Ukrajina, kde jsou i zásobníky plynu. Kyjev nemá peníze na zaplacení plynu, krade jej z tranzitního potrubí a tak existuje trvalé nebezpečí, že dodavatel zavře kohoutky. Tato situace rozčiluje Rusko už přes 20 let.

K eliminaci Ukrajiny mají sloužit dva plynovody – Modrý proud přes Černé moře do Turecka a Severní proud přes Balt. Pro Rusko bylo škodlivé zastavení projektu Jižní proud a navíc nebylo možno dodat celou dodávku severním potrubím.

Řešení pro Rusko se našlo. O plyn projevila zájem Čína a země APR. Do uvedeného regionu mají být dvě přepravní trasy, plynovody Altaj a Síla Sibiře. První dodávky mají být začátkem roku 2018.

Evropa je ze 30 % závislá na ruském plynu. Bruselem propagované potrubí nevede přes Ukrajinu. Transanatoilijský a Transadriatický plynovod vedou do Turecka. Projekt Nabucco je zastaven a řada zemí v něm účastných požaduje vrácení promarněných prostředků. Rumunsko vystavilo Evropské komisi účet na 23 milionů eur.

Kazachstán uvažuje v souvislosti se svým návrhem, že využívat již hotovou infrastrukturu je výhodnější než budovat novou. Kapacita kazašského plynovodu je menší než by bylo potřeba na připojení k potrubí Severní Asie – Čína, ale kazašská vláda je ochotna dobudovat kompresní stanice na čtyřnásobné zvýšení kapacity (z 2,5 miliardy kubíků na 10 miliard kubíků).

Vyloučením Ukrajiny z přepravy by Rusko mohlo ušetřit miliardy dolarů a nemuselo by se bát krádeží, ke kterým se uchyluje Kyjev. Takový trh, který nabízí prosperující Čína, si lze přát. Ovšem je zde otázka důvěry k Astaně a Nazarbajevovi. V něj vkládané naděje jsou opodstatněné, vždyť vydržel na místě prezidenta Kazachstánu již 25 let.

Převzato z Politobzor.net