Je na čase, aby Rusko vytvořilo koalici proti NATO

Ljubov Ljulko

3. května 2015

Zbygniev Brzeziński napsal, že „globální prvenství Ameriky závisí bezprostředně na tom jak dlouho a jak efektivně bude zachováno její prvenství v Eurasii“. To napovídá, že na summitu ŠOS v Ufě by měly Rusko, Čína a Indie prohovořit vojensko-strategické partnerství na tomto kontinentě. V této věci je podstatné Rusko, neboť jen ono je v jaderné válce schopno zničit USA.

Návrh na Moskevské mezinárodní konferenci o otázkách bezpečnosti, který předložil ministr obrany Íránu Dehghan, aby bylo sjednoceno úsilí v boji proti hrozbám USA a jejich spojenců v regionu,  není od věci. Íránský zástupce uvedl, že jeho země je připravena k rozšiřování spolupráce. Za touto myšlenkou stojí rovněž duchovní vůdce ajatolláh Chameneí.

Podle ministra obrany Íránu by chtěla jeho země vytvořit vojenskou alianci nejen s Ruskem, ale i s Čínou a Indií. Obě země jsou k Íránu přátelské. Obě v podmínkách sankcí Íránu pomohly (Čína kupovala íránskou ropu a rovněž Indie ji nepřestala kupovat i přes tvrdý nátlak USA). Dehghan svůj návrh vysvětlil jednoduše – existencí společného nebezpečí v regionu od Islámského státu a dalších islámských salafistických teroristických skupin, podporovaných USA, Saúdskou Arábií a Izraelem. Tyto země se snaží přesměrovat časem teroristické skupiny do Afghánistánu, na Kavkaz, do Střední Asie, do Indie, do západní Číny a dokonce i do Evropy. Další nebezpečí vidí ve „vytvoření a rozmístění kybernetické armády a americké výhradní panství ve virtuálním světě“.

S přihlédnutím k takovému nebezpečí požádal ministr Dehghan „podpořit myšlenku na rozvoj mnohostranné obranné spolupráce mezi Íránem, ČLR, RF a Indií jako protipól cíleného rozšiřování NATO na východ, rozmístění protiraketového štítu v Evropě a vážné koncentraci amerických sil u jihu a východu Číny, současně s posunem takfiristických (salafistických) proudů směrem k citlivým a důležitým regionům Střední Asie a Kavkazu.“

Pro Rusko je toto velmi vážné nebezpečí a samo se s tím nevypořádá. IS nejednou vyhrožoval, že je Rusko spolu s Amerikou jeho hlavním nepřítelem. Podle FSB je mezi bojovníky 1700 ruských občanů. Nebezpečí odtud hrozí i Číně, která má 20 milionů muslimů v Ujgurské autonomii. Taktéž Indie bojuje  proti mnoha teroristickým skupinám, které se zaměřují i na Írán, Afghánistán a Pákistán. O situaci v Afghánistánu se musí zajímat i Rusko, neboť hranice mezi Afghánistánem a Tádžikistánem je propustná a celá Střední Asie je plná extrémistických hnutí.

Kyrgyzie je obdařena extrémisty v oblasti Oš a Uzbekistán ve Ferganské dolině, kde je extrémismus potlačován prezidentem Karimovem. Žádná ze čtyř zemí (Rusko, Írán, Čína, Indie) nehodlá přímo bojovat se Saúdskou Arábií, ale mají objektivní zájem na zadržení jejího vlivu.

Čína, Rusko i Indie mají možnost bojovat s islámským terorismem. Jsou však dvě okolnosti, které hovoří proti vojenské alianci. Za prvé se Čína nepřátelí s Indií, mají vážné územní spory a za druhé Rusko a Írán mají přátelství jen momentální a konjunkturní, proti USA, ale jinak jsou v ropném a plynovém sektoru soupeři.

Indie se s Čínou domlouvá na výstavbě a využívání pozemní hedvábné cesty (železnice a dálnice), které chtějí vést přes Írán a Rusko do Evropy a konjunkturní přátelství Íránu s Ruskem vypadá na dlouhodobé. Rusko bude ještě dlouho pod sankcemi a Írán nepřestane rozvíjet svůj jaderný program. Zbraně a energetické technologie bude kupovat ruské, nikoliv západní, či čínské nebo indické. Taktéž východní směr rozvoje Ruska napovídá, že se ekonomiky východních gigantů budou propojovat. V perspektivě jsou i společné projekty na plynovody a ropovody přes Afghánistán. Budou se muset nějak střežit, možná opět společnými ozbrojenými silami.

Írán s Indií mohou být přijaty za plnoprávné členy ŠOS na schůzce v Ufě v červenci. Tak by zahrnovala osm zemí – Rusko, Čínu, Kazachstán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Uzbekistán a nově Írán a Indie. ŠOS si dala za úkol bojovat proti terorismu a Západ ji vidí jako obdobu NATO. Přijetí obou velkých států bude znamenat vytvoření plnohodnotného systému bezpečnosti na ohromném území s účastí většiny zemí Střední Asie. Ty vstupují do dalšího obranného bloku, ve kterém funguje Rusko – do Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB).

Prezident Putin připravil organizační setkání s vůdci ŠOS ještě před summitem v Ufě. Ministr veřejné bezpečnosti Číny po jejím ukončení řekl: „Čína je připravena koordinovat akce se všemi stranami a upevňovat v rámci ŠOS spolupráci v bezpečnosti.“ Podstatu shrnul v jedné větě: „Spolupráce v zajištění bezpečnosti musí být rozvíjena pro ochranu národní bezpečnosti každého člena ŠOS, všeobecnou bezpečnost a sociální stabilitu, ale rovněž trvalý mír a celkový rozkvět celého eurasijského regionu.“

Když měl Sovětský svaz Varšavskou smlouvu, byl silnou mocností. Dnes Saúdská Arábie sestavila desetičlennou koalici proti Jemenu, v níž je i Pákistán a Turecko, a RB OSN k tomu nic! Jakou koalici může sestavit Rusko proti přímé agresi NATO?

Převzato z Pravda.ru

***

Francouzská média: Francois Hollande se podřídil „ukrajinskému syndromu“ a dal před Ruskem přednost arabským zemím

5. května 2015

Francois Hollande odmítl účastnit se oslav 9. května v Moskvě. V tutéž dobu se namísto toho stane prvním západním vůdcem, který  svou návštěvou poctí summit států Perského zálivu. Uráží tak Rusko a předvádí přátelství k arabským monarchiím, které financují teroristy. Znevažuje dobré jméno své země.

Yannik Chauvin na stránkách Boulevard Voltaire připomíná, co se v Moskvě oslavuje, a uvádí, kdo byl na oslavy pozván. Jsou to evropské státy a také USA, Kanada, Čína, Velká Británie, Indie, Jihoafrická republika a mnoho dalších. Jenže „ukrajinský syndrom“ nutí západní vůdce oslavy ignorovat. Autor článku si myslí, že neúčast Hollandeho v Moskvě je políčkem Vladimiru Putinovi, který na oslavách v Normandii v minulém roce byl.

Yannik Chauvin na stránkách Boulevard Voltaire nechápe: „Opravdu je urážka diplomatickým argumentem? Opravdu 27 milionů padlých Rusů nestojí zato, aby se kvůli nim udělalo příměří na jeden den? Opravdu by vzpomínka na to, že jsme před 70 lety společně bojovali s touto hrůzou, znamenala schvalovat politiku druhé země?“

Francouzský novinář si pokládá otázku, kam si přeje směřovat ruský lid. Čínský vůdce Chu Ťin-tchao se osobně účastní přehlídky, ve které bude také oddíl čínské armády. Čínský prezident rovněž poukazuje na to, že se Hollande stane prvním čestným hostem na summitu zemí v Rijádu. Bude se Rusko dívat na Západ, který soustavně poučuje, nebo k mohutnému a realistickému východnímu sousedu?

Francie nedává přednost přátelským vztahům s křesťanským Ruskem, ale s  muslimskými monarchiemi, uvádí novinář.

Převzato z RT.com

***

Přehlídka Vítězství: povolaný host je vítanější než z EU

Ljubov Ljulko

5. května 2015

Spojenci z protihitlerovské koalice a hlavy zemí EU odmítly účast na oslavách sedmdesáti let od Vítězství v Moskvě. Jiné mocnosti jsou naopak s Ruskem solidární, například všichni spojenci z BRICS. A rovněž generální tajemník OSN Pan Ki-moon.

Západ chce svým bojkotem „trestat“ Rusko za spojení s Krymem a podle jeho úsudku za destabilizaci situace na Ukrajině. Komorowski vidí v Přehlídce vítězství demonstraci síly a chce zorganizovat mezinárodní ceremoniál k výročí s vůdci EU 8. května v Gdaňsku. Hodlá tam přijet Porošenko. Hollande odmítl účast v Moskvě s tím, že bude na summitu států Perského zálivu v Rijádu.

Obama s Cameronem mají své anglosaské bratrství. Považují Rusko za nepřítele č.1. Šéfka Německa Merkelová si to zařídí tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Přijede až 10. května. V Německu to považují za moudré. Může být.

Finanacial Times píší, že „každý západní vůdce, který odmítne účast v Přehlídce Vítězství, musí svého rozhodnutí litovat. Musí si uvědomit, že přínos Sovětského svazu k vítězství nad nacistickým Německem je větší než přínos jakéhokoliv jiného státu.“ Autor článku si všímá, že prezidenti západních zemí pohrdli památkou války kvůli okamžité politické konjunktuře. Označuje to za skutečné znesvěcení.

Komentátorka The Independent Mary Dejevsky má zato, že si Západ svým bojkotem nechal utéci další možnost uklidnit vztahy s Ruskem. Uvažuje, zda je Západ vůbec schopen ruskou oběť ve válce pochopit.

V Buffalo News píše své mínění Yang Shcherbin: „Je to hanba, že mnozí západní vůdci, včetně Obamy, nebudou 9. května na Přehlídce Vítězství. Ukrajinská krize nikterak nezmenšuje neuvěřitelné utrpení sovětských lidí mezi léty 1941 až 1945, kdy ve válce zahynulo 27 milionů  ruských lidí, z toho polovina byli civilisté. Srovnejte tento ohromující počet s 300 tisíci za druhé světové války padlými Američany.“

Na neblahý účinek pro vztahy s Ruskem upozornil náměstek předsedy senátní komise Francie pro zahraničí, obranu a ozbrojené síly Yves Porzo di Borgo s tím, že „v roce 1945 zachránili Evropu Angličané, Američané a Rusové. Jaký je to nevděk ze strany evropských vůdců! Bojkotují oslavy tohoto vítězství“.

Vladimir Putin k neúčasti řekl: „Dnes vidíme nejen snahy překroutit válečné události, ale i cynickou lež a drzou diskreditaci celé generace lidí, kteří pro Vítězství udělali vše a ochránili mír na zemi. Cíl je jasný: podrýt sílu Ruska, jeho morální autoritu a využívat historické smyšlenky v geopolitických hrách.“

Rusko není izolované, má spojence. Je to vidět na tom, kdo přijede na oslavy. Třeba srbský prezident Nikolič, kterému se nelíbí, že představitelé Evropského parlamentu nepřestávají poroučet, co má dělat a co ne. Nebo latinskoameričtí vůdci, jimž dávno nemá ministr zahraničí USA co diktovat. Přijede Nicolas Maduro a Raúl Castro.

Důležitý je signál ze zemí BRICS, a to obzvláště před nadcházející schůzkou v Ufě počátkem července. Přehlídky se účastní čínský prezident Si Ťin-pching, indický prezident Pranab Mukherdží, jihoafrický prezident Jacob Zuma a brazilská prezidentka Dilma Rousseffová. Oficiální představitel indického prezidenta řekl, že „návštěva prezidenta je dobře promyšlenou volbou, je to výraz solidarity s Ruskem a panem Putinem za vše, co pro nás udělali a v čem pokračují“. Bývalý ministr zahraničí a nynější velvyslanec Indie v Rusku Kanwal Sibal uvedl: „Je to poselství našim přátelům v USA a EU, že Indie bude udržovat své strategické vztahy s Ruskem, dokonce i pokud to zpochybní vztahy s USA a EU.“

Sergěj Filatov, analytik časopisu Mezinárodní život řekl Pravdě: „Kdo nebude 9. května 2015 v Moskvě na Přehlídce Vítězství – je příznivec Hitlera.“

Generální tajemník OSN Pan Ki-moon byl považován za loutku USA. Do Moskvy však přijede. Leonid Savin, šéfredaktor Geopolitiky říká: „Pan Ki-moon zřejmě sdílí naše přesvědčení a principy, které dodržujeme v zahraničních vztazích, včetně těch, které se týkají snah o rehabilitaci nacismu, fašismu a všech projevů extrémismu. Proto je jeho osobní názor, jakožto nejvyššího představitele OSN, ale i jako člověka pro nás velmi důležitý. Myslím si, že je příkladný pro státy, jejichž šéfové odmítli přijet na Přehlídku Vítězství.“

Převzato z Pravda.ru

***

V předvečer Dne vítězství přijíždějí do Moskvy zahraniční delegace

7. května 2015

Slavnosti jubilejního sedmdesátého výročí Vítězství nad fašismem se účastní kolem třiceti zahraničních vůdců, vedoucí UNESCO a generální tajemník OSN.

Na nejvyšší úrovni

I přes bojkot některých zemí přijedou do Moskvy nejvyšší představitelé Ázerbájdžánu, Běloruska, Arménie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Egypta, České republiky, Venezuely a další. Kromě nich vedoucí kabinetů Německa, Slovenska atd. Někteří se setkají s prezidentem Putinem. Na 8. května jsou naplánována jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, při kterých má být podepsáno asi 40 dokumentů.

Dne 9. května se prezident Putin setká s prezidenty Egypta, Vietnamu, Indie, JAR a ČR a s generálním tajemníkem OSN. Dne 10. května s německou kancléřkou Merkelovou. S ní bude Putin jednat hlavně o Ukrajině. Osmého května proběhne neformální schůzka Společenství nezávislých států a dále schůzka Eurasijského hospodářského společenství.

Velvyslanci a příbuzní

V Moskvě bude zřejmě největší zastoupení diplomatů. Z Itálie a z Francie přijedou ministři zahraničí. USA, Austrálii, SRN, Mexiko a Turecko budou zastupovat velvyslanci. Rusko respektuje i to, že některé státy vysílají jen velvyslance, anebo nikoho. K tomu se vyjádřil Sergej Lavrov: „Je to náš svátek, především veliký svátek našeho lidu – 70 let od vítězství ve Velké vlastenecké válce. Našim přátelům bylo řádně odesláno pozvání. Pozvání – to není předvolání, nebo vojenské povolání. Jestliže jej někdo nemůže přijmout, s pochopením to respektujeme.“ Jedním z neobvyklých hostů bude vnuk Winstona Churchilla, člen parlamentu za konzervativce Nicolas Soames.

Podle svého programu

Český prezident Miloš Zeman přijede do Moskvy s delegací veteránů, kteří bok po boku s vojáky Rudé armády bojovali s fašisty. Sám Zeman uvedl, že nechce v ruské metropoli vzdát čest jen těm 140 tisícům sovětských vojáků, kteří položili život za osvobození Československa, ale „všem dvaceti nebo podle jiného údaje dvaceti sedmi milionům vojáků a civilistů, kteří přišli o život za druhé světové války“. Zeman položí věnec ke hrobu Neznámého vojína a účastní se slavnostního přijetí a setkání ruských a českých veteránů. Na Přehlídce nebude.

Trochu pozměněný program bude mít i prezident Kyrgyzstánu Almazbek Atambajev. Účastní se odhalení památníku jednomu z Panfilovců, hrdinovi Sovětského svazu Dujšenkulu Šopokovu ve Volokolamsku. I jeho bude doprovázet delegace veteránů.

Převzato z News.mail.ru

***

Polské elitě je obtížné stanovit diagnózu

Ljubov Ljulko, Jurij Kondratěv

8. května 2015

Polsko bylo postaveno do popředí boje s Ruskem. Přes údiv Poláků i Ukrajinců se nakonec obě země staly spojenci. K záležitosti promluvil vedoucí kulturního centra v Kaliningradu Tomasz Omański.

Proč je Polsko tak kritické k Rusku? Pro Západ je Polsko dost zajímavé, je to soused Ruska a je v něm potenciál nepřátelství k Rusku. Podobné je to i na Ukrajině. Byla vybrána ke státnímu převratu, neboť na Západní Ukrajině jsou ohniska nevraživosti k Rusku. Takovou politiku vedou polské elity, ale je třeba pochopit, že se  projevy politiků dost silně odlišují od názorů řadových Poláků. Ti se o zahraniční politiku nestarají, mají své starosti o existenci a obživu. Týká se to hlavně polské mládeže. Lidé jsou už z celé Ukrajiny unaveni,. stejně tak jako z démonizace Ruska. V elektronických mediích je to dostatečně vidět.

Pro polskou elitu je rusofobie tradiční. Podle bývalého prezidenta Kwasniewského je polská národní myšlenka v určité historické paměti. V 16. století bylo Polsko velkou říší, později o to přišlo a bylo rozděleno mezi Rusko, Rakousko-Uhersko a Německo. Pramení odtud nacionalistická idea?

Bylo to dávno a nemyslím si, že tomu tak je. Tehdy bylo Polsko opravdu velké a občas dosahovalo až k Černému moři. Ale polská šlechta (elita) představovala jen asi 10 % obyvatelstva. Ostatní byli rolníci – nevolníci. Dnešní řeči o vzkříšení impéria hezky znějí, ale jsou to pohádky. Současných 36 milionů Poláků jsou potomci nikoliv šlechty, která se rozplynula ve válkách, ale nevolníků. Dívejme se na dnešní realitu střízlivě. Například u Poznaně je továrna Volkswagenu, na jehož výstavbu dostali Němci od Polska neuvěřitelné subvence. Kvůli novým pracovním místům. Ale jakmile bude výroba pro Němce nevýhodná, půjdou jinam. Dnes teritorium není důležité.

V Polsku jsou nyní u vlády podivní lidé, kteří jednají cynicky. Žonglují slovy, uvádějí jakési důkazy pro své politické cíle a ty jdou často proti zájmům polského státu a lidu. Polští politici přikládají na Ukrajině pod oheň. Polsko se staví do pozice příkladu pro Ukrajinu, ale je to jinak. Je možno najít i nějaké příklady v Africe, které by rovněž mohly sloužit za vzor pro Ukrajinu. V Polsku se to podobá situaci člověka, který odešel ze staré, dobré, ale ne příliš prestižní práce pracovat do korporace. Nyní vzpomíná na dřívější bezstarostné dny svého života, kdy bylo sice málo peněz, ale bylo duševní uspokojení.

Za příklad by mohlo posloužit Bělorusko, které za posledních několik let dosáhlo velký pokrok. V Polsku se za 20 až 30 let zhroutí penzijní systém. Současné vedení ví, že to už bude záležitost jiných a jejich problém to není.

Pozitivní skutečností je, že mezi Polskem a Ruskem existuje výborný velký projekt – malý pohraniční styk mezi Kaliningradem a Polskem. Obyvatelé Kaliningradské oblasti mohou jezdit do Polska. Povolení se vztahuje na hloubku 150 km podél hranice. Dává to naději, že vztahy mezi Polskem a RF mohou být dobré.

Převzato z Pravda.ru