USA ponechávají Sýrii Íránu

Gevorg Mirzajan

13. května 2015

V Moskvě proběhlo druhé mezisyrské konzultační setkání – pravidelné kolo jednání mezi sekulární syrskou opozicí a představiteli vlády v Damašku. Nedošlo ke kompromisu, ač syrská opozice už chápe, že bude muset souhlasit s podmínkami Bašára Asada.

Pozadím jednání byla změna postoje celého Západu k syrskému režimu. Někde uznávají prezidenta Asada jako sice dočasného, ale možného partnera v odporu k Islámskému státu, který je nebezpečný všem regionálním účastníkům. Bojují s ním Kurdové, Irák i Sýrie. IS už přesáhl region, působí v Libyi a Egypt se už dočkal bomb. Podle Puškova je IS dnes aktuálnější než svržení nebo změna politického režimu v Sýrii, kterou dosud americká diplomacie stavěla na první místo.

Snaha USA o svržení Asada byla vedena především kvůli jejich nepřátelství k Íránu a snahou o omezování Íránu. I nyní budou vystupovat proti zásahům Íránu v jiných státech Blízkého východu. Kerry k tomu uvedl, že USA nechtějí konfrontaci, ale chtějí pomáhat svým přátelům, kteří by byli jakkoliv Íránem ohroženi a že nebudou nezúčastněně pozorovat, jak se potají připravují vojenské akce a jak se situace destabilizuje. Mluvil zejména o zemích z okruhu vlivu Saúdské Arábie, o Jemenu a Bahrajnu. Sýrie je ve sféře vlivu Teheránu. Pokud by USA aktivně pracovaly na změně syrského režimu, bylo by to Íránem přijato jako konfrontace a mohlo by to změnit započatou atmosféru důvěry a zkomplikovat dohodu o íránském jaderném programu, jejíž podpis je plánován na 30. červen a je důležitý pro Baracka Obamu.

Odklon USA od svržení silou Bašára Asada nijak neznamená, že Washington nebude podporovat syrskou opozici. Postavení USA na Blízkém východě je oslabené a jejich nová politika dokazuje jejich neschopnost ochraňovat spojence. Pro ně by bylo nejlepší, kdyby ukončily syrskou válku prostřednictvím občanského kompromisu – integrací syrské sekulární opozice do vládních struktur. Toto téma bylo na moskevském setkání projednáváno v první řadě.

Ani pro syrskou opozici není jiné řešení než kompromis s prezidentem. Je velmi slabá a odmítnutí Západu pomoci ji nutí k volbě. Buď se podřídí IS a spolu s ním bude bojovat proti Bašáru Asadovi, anebo přejde na stranu prezidenta. Moskva dává jasně najevo, že lepší je druhá varianta. Už jen proto, že dává opozici právo na život. Sergěj Lavrov jim to na setkání v Moskvě řekl jasně: „Síly, které pracují na pokoření vašeho lidu a zničení vaší vlasti se už sjednocují, anebo sjednotily. Tak zvaná neletální pomoc, která úmyslně nebo neúmyslně přichází ze zahraničí, je v praxi podporou teroristů a extrémistů a využívá se v krvavých zločinech proti Sýrii.“

Vůdci opozice se do dohody nehrnou a moskevské setkání bylo bez výsledku. Přesto si zástupci oficiálního Damašku myslí, že byl kompromis nalezen, ale jen nebyl čas jej formalizovat. Je zřejmé, že opozice chce pro sebe dosáhnout maximální výhody. Někteří si dělají naději, že Íránci opustí nynějšího prezidenta, aby umožnili Američanům a Turkům ukončit syrskou epopej bez ztráty tváře. Právě proto chce opozice další mírovou konferenci Ženeva-3.

Převzato z Expert.ru

***

Evropa je v hnoji až po uši

Irina Novikova, Sergej Michejev

13. května 2015

Redaktorka Pravdy beseduje s nezávislým politologem Sergejem Michejevem

Nedávno byly zveřejněny podrobnosti z černých skříněk o havárii letadla polského prezidenta Kaczyńského. Během letu polští potentáti pili, chodili do pilotní kabiny a pilotům dávali nesmyslné příkazy. Nabízeli jim pivo. Nevěděli ani, kde se nacházejí, a nechápali nebezpečnost svého jednání. Přesto pokračuje trestní řízení proti dvěma dispečerům smolenského letiště.

V Polsku tento případ dávno nabyl politický charakter. Poláci nemohou sami sebe obviňovat, když už rozjeli ohromnou informační kampaň na přesvědčování, že existuje špatné, nesprávné a historicky škodlivé Rusko, přičemž Polsko je následníkem státu Rzeczpospolita, bílých kostí a modré krve, evropský národ kultury, atd. Tyto šablony mají původ v dřívějších dobách a na nich stojí polská státní idea.

Proto přiznat, že jejich opilí ministři pohřbili letadlo s vlastním vedením, je pro ně velmi obtížné. Mnohem snazší je obvinit Rusko, kde žijí jen opilí medvědi, kteří nedokázali nechat přistát velkopanské letadlo. Přitom odborné posudky dokazují, že polské vedení hučelo na palubě letadla a znemožňovalo normální práci posádky. Polská elita nejsou aristokraté ducha, mohou v opilosti přikazovat, co je jim libo. Jak potom mohou vést stát? Ale oni stát téměř nevedou. Jejich vedení musí zapadat do velkých politických projektů. Příkladem je třeba to, že Polsko se silně zasazovalo o krizi na Ukrajině.

Současné polské vedení dělá naprosto skandální výpady. Například, že hlavní tragédií dvacátého století byla Katyň, že německé koncentrační tábory osvobodili ukrajinští vojáci a podobně. Bez zdravého rozumu. Polský ministr ekonomického rozvoje řekl, že je potřeba se podívat, jaké mohou kvůli Ukrajině nastat problémy. Komorowski mu i všem ostatním přísně zakázal kritizovat Ukrajinu.

Nizozemští vyšetřovatelé zcela zatajili 150 dokumentů o zničení Boeingu 777 loni v červenci. I ve zveřejněných dokumentech některé informace vymazali. Proč se tak stalo? Protože ze všeho obvinili špatné Rusko, musí tomu odpovídat i zpráva. Všechno, co by mluvilo proti tomu, se musí tajit.

My Rusové můžeme mluvit o tom, že máme plno problémů i chyb. Byly dříve, jsou nyní a budou i nadále. Ale Západ nikdy nebyl a nebude ideálním vzorem, za kterým je třeba se pachtit. Nejméně polovina z toho, co vykládají na Západě o lidských hodnotách, je zjevná cynická lež. Tam žádné morální hodnoty nebyly a nedají se očekávat. Mají jen svou politickou hru, v níž využívají nejšpinavější metody. Potvrzuje to i situace s letadlem. Nemají žádné důkazy, že letadlo sestřelila ruská vojska nebo opolčenci. Jsou však další sporná i nejednoznačná fakta dokazující, že letadlo mohlo havarovat po chybě, nebo i se záměrem, po zásahu z Ukrajiny.

Když jsme byli v období neustávající kritiky sovětské minulosti, pochopili jsme, že se lidem neříkala pravda, že se zatajovaly dokumenty i celé archivy. Toto se praktikuje pořád. Ukázat jen to, co se hodí.

Pod emoční explozí kolem letadla byly protlačeny sankce proti Rusku a nyní se ukázalo, že nic z toho není pravda. Sankce byly nesprávné a všechna obvinění Ruska vylhaná. Bylo by třeba to přiznat a změnit politiku, ale to není pro Západ přijatelné.

Před mnoha lety Colin Powell mával v RB OSN jakýmsi bílým práškem. Důsledkem byla smrt milionů lidí v Iráku. A nic se po tom nedělo. Ticho po pěšině. Lhaní a překrucování je obvyklá praxe západní demokracie.

Jak se Sergej Michejev dívá na situaci kolem českého prezidenta Zemana a velvyslance USA v ČR? Jiné podobné konflikty, soustavné nediplomatické pokusy o hrubý diktát? Podle internetu Zeman žhaví, nadělal humbuk. Západ řádil. Samozřejmě se v zemích Východní Evropy podobné věci americkému velvyslanci nesmějí říkat. Podle USA se toto nemůže nechat bez potrestání, a to zejména u prezidenta.

Situace kolem Zemana velmi přesně ukazuje mnohé už dávno známé skutečnosti. Za prvé to, že tyto země jsou naprosto nesamostatné. A za druhé, že se v Evropě vytvořil zcela otrocký vztah k Američanům. Bojí se Američanů a nemohou říci ani slovo proti. Je to vnitřní nesvoboda. Zeman byl v sovětské éře disident, nevypadá jako přítel Ruska. Nikdy nebyl přítelem Putina. Řekl jen prostou pravdu. Měl vždy svůj názor a má jej stále.

Dnes už je možno být jen protiruským disidentem, nikoliv protiamerickým. Může se stát, že Zemana nezabijí. Ale už mu připravili obstrukce. Bezprecedentní nátlak. On přitom řekl zcela rozumné jednoduché věci. Snaží se situaci vrátit do normálního stavu, o nic víc mu nejde. Neagituje pro Rusko. Vidí věci takové jaké jsou. Proč se všichni vyplašili? Američané to nemohou strpět, Oni jsou prvořadí, spasitelé světa. Obama připomenul, že mají poslání. Ještě tak kdyby se něco takového stalo v některé „nepatřičné zemi“, třeba v Rusku. Ale v Česku? V jejich doméně?

V Kyrgyzii došlo k „tulipánové revoluci“, která znamenala svržení prezidenta Akajeva. Velvyslanec USA v Kyrgyzii žádal prezidenta této nezávislé země, aby zde umožnil rozmístit letadla dálkové radiolokační rozvědky AWACS. Akajev to musel odmítnout, neboť měl úmluvy s Ruskem a sousedními zeměmi (Kazachstán). Nemohl opomenout ani čínské stanovisko. Na to mu pan velvyslanec řekl doslova: „Vy budete ještě litovat, pane prezidente!“ Za nějakou dobu přestal být Akajev prezidentem. V principu se totéž může stát i v ČR. V sousedním Maďarsku už nepokoje začaly. Cosi jako barevná, jen trochu mírnější revoluce.

Takovým postavám, jako je český prezident, se dá odpustit. Je lhostejné, co řeknou, skutečnou politiku řídí někdo jiný. Prezidenti Německa a Itálie jsou sice vážení lidé, kteří mohou ledacos říci, jenže nikoliv oni stanovují zahraniční politiku svých zemí. Na nich prakticky nic nezávisí.

Převzato z Pravda.ru

***

Nepoučení z dřívějších válek

Petr Iskenderov

15. května 2015

Na Přehlídce Vítězství 9. května pochodoval také oddíl srbských vojáků. Vladimir Putin charakterizoval ve svém projevu přínos Srbů k celkovému vítězství ve válce jako tvrdý a nesmiřitelný odpor k fašistům. Proto označil Den Vítězství za společný svátek ruský i srbský.

Jinak na přítomnost srbských vojáků na Rudém náměstí reagovali v hlavních městech členských zemí NATO. V českém internetovém časopise Literární noviny zněl titul článku: „Vzpoura? Srbská armáda přijede do Moskvy„. Příčinou rozpaků byl dřívější podpis Srbska pod Individuálním plánem partnerství NATO, což je nejvyšší stupeň spolupráce s NATO v rámci programu Partnerství pro mír.

V letech 2014 a 2015 byla dvě důležitá výročí – 100 let od začátku první světové války a 70 let od ukončení druhé. Ta byla očekávána dlouho. Po celá třicátá léta plály v různých částech světa konflikty, jejichž celosvětový význam byl jasný, ovšem nikoliv všem. Vůdci západních zemí, především Británie a Francie, se namísto odporu zesilujícímu agresoru v podobě hitlerovského Německa zaměřili na jeho usmiřování. Polsko se přitom přidalo ke členění Československa a zároveň obviňovalo Moskvu, která navrhovala vojenskou pomoc Praze. Polský velvyslanec v Paříži ujistil americké kolegy v květnu 1938, že pokud Moskva zkusí převelet svá vojska do ČSR přes polskou hranici, vyhlásí Polsko bez meškání Sovětskému svazu válku. Výsledek je znám. Prvního září 1939 se Hitler vřítil nikoliv do SSSR, ale do Polska. Přitom v Londýně a v Paříži věřili, že vpadne právě do Sovětského svazu. Potom přišla na řadu Francie a německý fašismus začal měnit mapu Evropy.

Ještě 10. září 1938, před uzavřením Mnichovské dohody, navrhoval nejbližší spolupracovník Chamberlaina Wilson solidarizovat s führerem s tím, že „Německo a Anglie jsou dva pilíře udržující pořádek proti destruktivnímu národu bolševiků“.

V roce 1946 došli v administrativě prezidenta Trumana k závěru, že ať Sovětský svaz dělá jakoukoliv politiku, už jenom jeho existence není v souladu s americkými zájmy národní bezpečnosti. To jsou neustálé předsudky Západu k Rusku. O tom, že Rusko musí zmizet, mluvil na tajném zasedání Spojeného výboru velitelů štábů 25. října 1995 Clinton. Řekl: „V nejbližším desetiletí nás čeká řešení následujících problémů: Za prvé rozdělení Ruska na malé státy cestou regionálních válek, podobných těm, které jsme zorganizovali v Jugoslávii. Za druhé konečný rozvrat vojenskoprůmyslového komplexu a armády Ruska. Za třetí v republikách oddělených od Ruska ustavení režimů nám vyhovujících.“

Dnes je takový Američanům vyhovující režim ustaven na Ukrajině. Tam se rozvíjí nebezpečný protiruský scénář. Obyvatelé Donbasu jsou oběťmi chimérických projektů mezinárodní izolace a „trestání“ Ruska za navrácení Krymu. Ti, kteří Rusko znají, vědí, o co se jedná. Bývalý velvyslanec USA v Moskvě a nyní profesor v Princetownu na Institutu pro pokročilé studium Jack Matlock jr. uvedl: „Nejsme ve stádiu nové studené války, ale veřejná obvinění, požadavky a výhrůžky ze strany našich politických vůdců zřetelně způsobují vznik takové atmosféry. … Pokud si vláda USA přeje dosáhnout  oslabení neopodstatněného hospodářského a vojenského nátlaku Moskvy na Ukrajinu, nebo ruské podpory separatistických nálad v jednotlivých oblastech této země, musí dělat všechno možné, aby zmírnila ruské podezření, že USA a jejich evropští spojenci strojí intriky ve snaze vydělit Ukrajinu z ruské sféry vlivu a přeměnit ji v sanitární kordon pro omezování a nakonec zotročení Ruska. Avšak američtí činovníci a administrativa svou činností a prohlášeními, zvláště od počátku demonstrací na majdanu, se spíše snaží ruská podezření posílit a nikoliv oslabit.“

Převzato z Fondsk.ru