Včera byl divný den. Mimo prohrané světové války a hokejového utkání se děly různé podivné věci. Hned za časného rána mne vzbudil hlasitý náraz a nehorázný řev na ulici. Jeden opilý spoluobčan porazil ukradeným autem chodce, druhého spoluobčana stejného druhu. Nejen to, po odhození chodce naboural autem do nedaleko stojící nové limuzíny.
Obézní chodec byl v bezvědomí. Ležel na znak a jeho velké břicho čnělo jako hora Říp na zemí mlékem a strdím oplývající. Řidič stavěl mohutnou ležící postavu poraženého občana na nohy. Přitom se jej snažil oživit právě tím nehorázným řevem, který mne probudil. Přesný biologický druh těch občanů vám nesdělím, abych nebyl nařčen z rasismu. Když asi po půlhodině přijela sanitka a otrávená policie bez čepic a s rukama v kapsách, scénka pokračovala ještě asi hodinu, ale to už jsem se opět uložil ke spánku spravedlivých.
Ještě předtím bylo zřejmé, že k žádné smrtelné nehodě nedošlo. Obézní spoluobčan byl namol, takže jeho soukmenovec jen nemohl postavit na nohy z tohoto důvodu, a nikoliv z důvodu nějakého vážného zranění. Opilý řidič, který jel po druhé straně ulice, stačil ukradeným autem včas uhnout. Opilého obézního spoluobčana, který kráčel prostředkem ulice, jenom trochu líznul a povalil. Tím jak se mu snažil uhnout, tak právě narazil do té zmíněné limuzíny.
Hned ráno se mi stala další nemilá příhoda. Den blbec měl záhy své pokračování. Když jsem si kráčel zakoupit noviny, abych se dozvěděl, zda svět vzdor otřesům země a politiky drží ještě pohromadě, tak mne na prázdném chodníku porazil jeden spoluobčan na kole. Ulice ihned vedle chodníku byla sice zcela prázdná, ale onen spoluobčan zřejmě moudře usoudil, že je lepší jet na kole drze proti mně po chodníku. Nestěžoval jsem si. Jsem již starý a nemohoucí a nechtěl jsem ještě navíc dostat od mohutného cyklisty po držce. Kdyby mi ublížil, byl bych jistě obžalován z rasismu. Přesný biologický druh toho spoluobčana vám opět nesdělím, abych zase nebyl nařčen z rasismu.
Aby člověk poznal pravdu, musí být idiotem. Génius žádnou pravdu poznávat nemusí, neboť není idiotem. Ostatní občané (idioti) jej však mají za idiota. Toto jsou jednoduché postuláty Vědeckého negativismu, které může pochopit každý idiot (občan). Jejich realizace je však strastiplná. Je doslova a do písmene cestou na Golgotu.
Pokud se zeptáte obyčejného občana, zda chce být idiotem, obvykle vám odpoví, že nikoliv. Je to logické. Kdo je idiotem, přece nemusí toužit být idiotem, neboť již je idiotem. Pokud jej donutíte k zamyšlení nad tím, zda je vůbec přínosné být géniem a nebýt idiotem, jistě vám odpoví, že nikoliv.
Aby se idiot stal géniem, musí snášet utrpení křížové cesty na Golgotu (lebku). Čeká jej zrada, posměch davu, bičování, ukřižování za živa a propíchnutí boku špinavým kopím. Pro prostého občana je lépe se spokojit jako vypasení církevní preláti, zákoníci a farizeové pouze s vírou ve spasitele, který všechny hříchy a svinstva odskáče za nás ubohé a bohaté hříšníky.
Setrvávání většinového občana v tuhém stavu hmoty však není řešením. Čím většími idioty budeme, tím strastiplnější cesta na Golgotu nás pak čeká. Každé její odkládání ji činí horším. V rozporu s manipulací důvěřivého davu nikdo nikoho proti jeho vůli nespasí. Pokud vytáhnete rybu vody, nebo občana z bahna, na břehu nového světa chcípnou. Občané touží po bahně, ryby po vodě. Zrušíte-li občanům koncentrační nebo socialistický tábor, zaručeně se budou cítit lépe v tom novém.
Odpoledne jsem byl nucen z proti-rozvodových důvodů navštívit se ženou jeden supermarket, kdy byly nějaké slevy. Jako pracující důchodci, zásadně po celoživotní poctivé práci nakupujeme pouze při slevách v supermarketech, a také v bazarech a vetešnictvích.
V onom supermarketu došlo hned k několika poučným příhodám. U vchodu jsem narazil hlavou do dopravní značky. Již totiž hůře vidím, a tak jsem si jí v tom mumraji slevy chtivých zákazníků u hlavních dveří nevšiml. Máme totiž svobodu a demokracii, a tak je všechno nastavené a dělané pouze pro občany zcela zdravé, mladé, vychytralé, všech schopné a dravé, kteří nemají žádné potíže se svými smysly a manýry.
K další nemilé scénce došlo u pokladny při placení. Poklesla mi čelist i s umělým chrupem. Částka k placení byla totiž o 2.800,- Kč vyšší, než jsme si v blahé víře v milosrdenství supermarketu mysleli. Kvalitní kufr ve slevě (za 799,- Kč), který si žena koupila na věci do nemocnice, byl totiž mnohem dražší, než kolik stálo na obtížně dohádatelné miniaturní ceně na cenovce.
Na slevu kufru byla totiž vázaná nějaká soutěž, jejíž systém jsem ani dodatečně nebyl schopen nijak pochopit. Vysokoškolské vzdělání mi na stáří není k ničemu. Nebylo mi vlastně k ničemu dobré celý produktivní život. Šlo v něm o něco zcela jiného, než je vzdělání, odbornost, poctivost, slušnost a pracovitost. Šlo v něm o blbost.
Posléze, když nás červené ostudou od zablokované pokladny odváděla jako zloděje ochranka, tak situaci rozlouskl jeden občan s pojízdným košíkem, který měl plně narvaný zlevněným zbožím. Byl líný nás objet (myslím okolo tím košíkem), a všem kolemstojícím na naše konto hlasitě a vítězoslavně oznámil: „Debilové!“
Konečně jsem byl doma. Konečně se mi rozsvítilo. Konečně jsem pochopil, v čem vlastně ten den blbec spočíval. Je to velice prosté. Smím-li mluvit za sebe, abych nebyl popotahován za rasismus, fašismus, komunismus a za potlačování svobod a práv jiných občanů, tak jsem debil. A jedině idiot může toužit po tom, aby žil, a navíc v ráji idiotů a v takové náramné svobodě a demokracii.
11 comments on “V ráji svobody, demokracie a idiotů”
Moc milý článek, optimistický. Vážně. Moc jsem se nasmála. Díky!
PÍŠE KAMARÁD:
Jo, ve čtvrtek k večeru jsem vrátil v Albertu ve Čtyráku u pokladny takové hodné, ochotné a příjemné mladé „ženě za pultem“ celý nákup se slovy: „Tak víte co, nechte si to všechno! Zajedu si nakoupit jinam. Sbohem… (i bez něho)…,“ což ji vytočilo, jelikož měla už půlku namarkovanou a za mnou stála fronta. Ovšem, kdo chce kam… Poté jsem si zašel s kamarádem na hokej a na začátku třetí třetiny jsme se dozvěděli, že již nebudeme obslouženi, načež na jejím konci obsluhoval totálně ožralej číšník všechny ostatní, i vynadal jsem mu, načež se mne snažil na dálku trefit prázdným půllitrem, ovšem trefil se pouze do zdi, a tak ještě vzteky rozmlátil dalších 10 o zem. A když už má člověk „den debil,“ většinou narazí ještě na třetího idiota. A na sebe. Tím třetím byla taková ochotná mladá paní za barem sousední restaurace (víc jak 2 u nás na vsi nejsou), kam jsme se po onom incidentu šli uklidnit pívem a frťanem, která nazvala kamaráda zlodějem poté, co jí zaplatil a ona to zapřela. Věkový rozdíl byl mezi nimi 40 let a onen kmet byl natolik zaražen a překvapen, že se ani nedokázal bránit a jediné, nač se zmohl, bylo: „zavolejte šéfa, ať si projde kamerový záznam a vidí na vlastní oči, kdo je tu zloděj.“ Pěkná byla ta oslava konce druhé světové války, i té velké vlastenecké, načež „jako na potvoru“ rozdrtila Kanada Bělorusko, Česko a nakonec i Rusko, Amíci vzali „českému národu“ i ten bronz, všude potoky slz a po ledové ploše se válely pytle brambor, čímž bylo jednoznačně prokázáno, že u Stalingradu bojovali Američané a Stalin nikdy neexistoval!
přes víkend jsem byl po nějakých časech v Práglu – dostal jsem nějaké bilety na hru s černým nesmyslem a tak jsem nelenil a vyrazil do čezkého mamon centra podpořit czarny rynek ( skákajících koupěchtivých pitomců s faborek okolo krku bylo dost a tak se ani nesmlouvalo ) a pak urááá za kulturou :-), kde jsem se v Práglu hnul, tak docela hučela azbuka, u jedněch zněla tak, jak ji znám z kvalitních socialistických škol a ti taky vypadali v poho a spokojeně ( hrdě nesli svou existenci přes venzl plac a dále ), ta druhá klada pitvořivě důraz na písmenko Há a zněla hodně nepovedeně, její nositele (převážně přitloustlé bárišně) zase vylézali z různých doupat, obchodů a dalších pastí na turisty ( žádný rychlý smažko bufet, i v nějakém nákupním centru, se bez nic neobešel, dokonce i rákosníci byli se svým nudlorýžovarem v menšině) , no a tohle ale nevypadalo vůbec hezky , přívětivě , natož spokojeně – jinak po létech musím konstatovat, že z Práglu se stalo velmi podivné mraveniště ( tedy centrum, okraje zely prázdnotou) bez jasnější urbanistické koncepce, všude plno zbytečných maxi kaufů, kde byl stále jeden a ten samý nepotřebný, předražený šunt, nalepených na sebe ( a na historické budovy) jako by to stavěli nějací blázni v nějakém panickém záchvatu ( celkově to působilo dost odporně, o reklamě, která visela na všech možných i nemožných místech a většinou pusobila jako upoutávka na špatný porno průmysl, raději nemá cenu hovořit) , všude špína a davy jednodenních turistů, kteří v poklusu běhali sem a tam ( občas se stádo zastavilo, aby mohl průvodce něco odhrkat a všudy přitomní kapsáři si přivydělali na předražené živobytí), do toho vystrčené zahrádky skoro přes celé ulice, aby zmatení a unavení turisté mohli občas upadnout k nim a dát si tady kyselé pivo za kilo a výš
, pro dobráky hazardujíci se zdravím dle nejmodnějších trendů a psychoušských celebrit voda z kohoutku, která je dražší než americká nafta, no a tady si dá jídlo snad opravdu jenom zoufalý a ucamraný anglán, či jiný gurmán, který má rád i šlachovité maso pouze za syrového stavu a příloha mu nevadí ve formě nějakého těžce definovatelného kytu a je ochotný za všechno svinstvo platit zlatem…brrr. S kolešem jsme usoudili, že tak týden být na stravě v centru a jsme mrtvoly :-). Ale ani ty pražské hospůdky už nejsou jak bývávaly, utopenec z makra, tvarůžek byl přeležený v jedovatém pivu a guláš chutnal opravdu novodobě ukrajinsky ( tedy náhražky alá auschwitz nemusím ani v dobách americké krize ), tlačenka se nekonala, ukrajinka u pípy asi měla hladové bráchy, a pivo jsme raději z principu celého stolování a kultury knajpy, která chytla kyjevský chunto ráz vůbec nedali…prostě su rád, že Prágl mám za sebou ( a taky dlouho neplánuji se po něm nějak více podívat a potulovat ), vidím, slyším a nebolí mě břucho ( jak v alienovi), hlava se s tím vším ostatním čezkým odpadem už nějak srovná. ..)
moje příhoda z jednoho supermarketu… pan cca o tři čtyři roky starší než prodavačka. Ta by byla v minulých dobách už v důchodu, teď ještě musí pracovat. Zrovna se vrátila od zubaře, u úst kapesník a ztrhaný obličej od bolesti. Pán musel zvednou karton s mlékem, jestli něco nemá pod, uraženě se dovolával vedoucího. Když ten přišel, pana opustila odvaha, tak aspoň na prodavačku zahudlal, aby mu dala účtenku a nějaký sáček. Nato už já povídám, že když se něco chce, říká se prosím. Pán mi ještě u auta nadával (tiše, nebyl to žádný hrdina :-))
Při bližším pohledu by možná bylo vhodné uvést, že pracuje za minimální mzdu, na směny, bez ohledu na soboty a neděle. To všechno proč? Kdo by uvedl „protože je idiot“? Zpravidla dokážeme huhlat na ty nejubožejší, co je vlečou na Golgotu.
Ano, přátelé, je mi vás upřímně líto, neboť vaši dnové blbové jsou na můj vkus příliš pochmurní. To za mnou poslala snacha vnoučka prvňáčka, abych mu pomohl s velice obtížnou domácí úlohou, které spočívala v odpovídání na tři v jakési podivné učebnici předtištěné otázky. První dvě odpověděl Jeníček sám, poněvadž bydlíme v Raduni a největší pamětihodnost je v Raduni bez debat romanticky vyhlížející zámek. Ovšem ta třetí je oříšek: „Jaká pověst se ve vašem kraji vypráví?“
Bědovali moji blízcí, že Jánošíka nemáme ani jiný Nikola Šuhaj tady neloupil, po vílách ani památky a ani zakopané poklady tu nejsou – takže se tu nic nevypráví.
Musel jsem je upozornit, že v našem kraji – stejně jako v jiných krajích – se vypráví pověst o vítězství pravdy nad lží a lásky nad nenávistí – což se v Raduni už prokazatelně několikrát stalo.
„Jeníčku vždyť ty necháš vyhrát pravdu nad lží když pravdivě napíšeš, že jeden nám sice neznámý ale jistě hodně zamilovaný občan zahořel takovou láskou k elektromotoru v tatínkově míchačce betonu, že si jej jednou v noci odmontoval. Určitě jenom proto, že tatínek tu obrovskou míchačku za ty dlouhé roky stavby nového domu upřímně nenávidí a nahlas to i říká.“
Ovšem Jeníček má více rozumu, než jeho děda s dvojkou z mravů už ve třetí třídě, a odvětil: „Tady máme málo místa a tak já raději napíšu, že žádnou pověst o našem kraji neznám.“
Takže pravda opět slavně zvítězila a já jsem byl za blba.
Myslím, že ze článku vyplývá, abychom se nezlobili na druhé, že jsou hrubiány a idioty, neboť to není jejich chyba, protože je to pouze nešťastná láska. Přiznávám, že je to obtížné, a bolestivé dokud syn člověka nezhebne mezi lotrem na pravici (pravičákem) a lotrem na levici (levičákem). A to není zaručeno, že se znovnu nevrátí a neužije si ještě pár koleček odbourávajících chut žít v ráji idiotů, v ráji demokracie a svobody (ovšem jen pro lumpy a idioty). Slušný a mravný člověk nemá v takovém zřízení co pohledávat, proto jej to zřízení také správně ničí. Hogwah.
J.W. „…proto jej to zřízení také správně ničí…“ Celá ta zvrácená či vychytrale vypráskaná, avšak nikoliv ne nepotřebná, kultura a civilizace se jenom zabývá tím, jak dělat z druhých hlupáky, jak poznat a využít hloupost druhých, avšak nikoliv tím jak poznat hloupost u sebe, jak poznat sebe jako hlupáka. Správné metody k tomuto jsou odmítány. Demence a itenligence se pouze posuzují podle informovanosti, vychytralosti, úspěchu, majetku, egoizmu atd. – čili podle toho, kdo více přispěje k úpadku svému a druhých. Pak se s tím vším marasmem nedá ovšem vůbec nic pozitivního dělat. Je to pevně zacyklovaný proces všeobecného úpadku (gravitačního hroucení hmoty). A je to tak naprosto správné. Tak praví nauka Vědeckého negativizmu.
Tuto knihu, jejíž odkaz mi poslal Kropáč, asi nečtětě: https://www.kosmas.cz/knihy/198789/lidi-jsou-idioti-a-ja-to-muzu-dokazat/
Přečtěte si raději knihu „Já jsem idiot a mohu to dokázat“
Ježižmarjá, zase jsem to četl. Se vším nesouhlasím a to prosím důrazně!!! Například nesouhlasím, ale vážně nesouhlasím s:
„Aby se idiot stal géniem, musí snášet utrpení křížové cesty na Golgotu (lebku). Čeká jej zrada, posměch davu, bičování, ukřižování za živa a propíchnutí boku špinavým kopím.“
Správně bylo konstatováno, že jen idiot se může (chtít) stát géniem. Tak ať si jde na tu svou Golgotu. Naopak génius udělá všechno proto, aby se stal (v očích okolí) idiotem. Někdy tu roli přepálí. Znáte někoho, kdo vypadá jako ještě větší idiot, než jste čekali? Pozor, s největší pravděpodobností je to zakuklený génius, který se ještě nezžil se svou rolí! Může a nemusí být. Ale pokud někdo vypadá jako génius a chová se tak, můžeme být klidní. Je to idiot jako my všichni. je to NÁŠ.