V historii jsou příklady jednoty Slovanů

Jelena Guskova

20. prosince 2015

Přijeli jsme do Černé Hory 1. prosince, když země znehybněla v očekávání pozvánky do NATO. Jedni s netrpělivostí čekali: premiér Milo Džukanovič prohlásil tento den za historický. Druzí – lid, jehož se neptali, zda se chce připojit k vojenské organizaci, která jej bombardovala – s hořkostí a bolestí. Mnozí se těšili nadějí: možná nás nepozvou? Pozvali. Už ráno druhého dne obletěla zpráva zemi. Vedení se chystalo oslavovat a v očích lidí byl smutek.

Večer před tím mohli Černohorci ukázat svůj vztah k tomu, co se odehrálo. V kryptě chrámu Kristova vzkříšení v Podgorici proběhla slavnostní akademie zasvěcená důležitému dni v historii srbského lidu, 1. prosinci 1918, kdy vyhlásila Velká skupština v Podgorici spojení Černé Hory a Srbska. Manifestaci 1. prosince 2015 zorganizovaly Srbská národní rada Černé Hory a Společnost srbských krajanů v Černé Hoře. Ohromný sál byl plný, pro všechny nebylo místo, stáli podél stěn. Hudba, verše, písně, slavnostní beseda o významu Podgorické skupštiny v historii srbského národa přednesená ruským historikem – všechno bylo vyjádřením úsilí o jednotu srbského lidu, lásky k Rusku, protestu proti politice Milo Džukanoviče. Byl to počátek protestu. Protestovali slovem i hudbou.

Dnes jsou Slované na Balkáně, ostatně jako v celé Evropě, nejednotní. Avšak z historie jsou příklady společného boje, společného domu, kolektivního rozhodování. Takovou událostí je Podgorická skupština. Po první světové válce byla situace v Černé Hoře těžká: Hospodářský úpadek, hlad, pustošení, svržená armáda. Král Nikola v zemi nebyl, utekl do Francie i s dvorem. Od koho čekat pomoc? Rusko bylo v revoluci. Ale Slované rozpadlého Rakouska-Uherska usilovali o spojení. V Černé Hoře dávno existovala myšlenka spojení se Srbskem, která nabrala reálné vyjádření na podzim 1918: Začátkem listopadu byl ustaven ústřední výkonný výbor a ten se obrátil k národu s výzvou k volbě vyslanců do Lidové skupštiny. Z každé kapitanie po dvou. (kapitania je základní územní a administrativní jednotka v Černé Hoře)

Král byl v zahraničí. Vyjádřil se proti národnímu programu sjednocení se Srbskem. Jeho přívrženci volně v Černé Hoře agitovali za jeho návrat do země a za zachování nezávislosti země. Avšak lidé je nepodpořili. Rozhodnutím Velké podgorické skupštiny předcházela lidová shromáždění po celé Černé Hoře. Na nich lidé přijímali rozhodnutí o podpoře svolání Skupštiny a vybírali se poslanci. Obzvláště byla zjevná role mládeže, inspirovaná myšlenkou sjednocení.

Jeden příklad. Mládežnický výbor Sreza Rieki přijal z rozhodnutí lidu a přísahou potvrdil rezoluci o spojení Černé Hory se Srbskem: „Přísahám při Bohu Všemohoucím a při všem co je mi v tomto světě svaté, že budu horlivě hájit ideu spojení Srbů ze Srbska a Černé Hory do jednoho celku a vstup tohoto jednotného celku do jednotného nerozdělitelného mocného a silného státu trojích bratří Srbů, Chorvatů a Slovinců a jsem ochoten za to položit život…“ Rezoluci podepsalo 112 lidí – zemědělci, duchovní, učitelé, důstojníci a studenti.

Tak se volila Skupština. Národ byl reprezentován nejlepšími. Ze 168 delegátů jich 76 mělo vyšší vzdělání. Rozhodnutí o spojení se Srbskem Černohorci přijali jednohlasně, bylo to sebeurčení národa, jeho demokratická volba. V posledních desetiletích v současné Černé Hoře někteří historici nazvali rozhodnutí Skupštiny z roku 1918 nezákonným a vláda je zpochybnila.

Zdalipak lid řekne své slovo dnes, když vláda Černé Hory rozdělila srbský lid na Srby a Černohorce a v zemi zavedla autoritativní režim, který považuje za velkou čest vstup do NATO?

Dne 12. prosince 2015 se černohorské ulice zaplnily tisíci protestujícími. Byly zorganizováni hnutími „Ne do války, ne do NATO“ (Gojko Rajčevič), „Svoboda lidu“, „Hnutí za Plevle“, strana „Nová srbská demokracie“ (Andrija Mandič), Demokratická lidová strana (Milan Kněževič) a skupina občanů „Akce – reakce“. Lid je ve své většině proti vstupu Černé Hory do NATO, ale byl odstrčen od rozhodování. Hlasování se konalo ve Skupštině. Je to s podivem, ale pro rozhodnutí k připojení do NATO v černohorské Skupštině hlasovalo jen 50 poslanců, 26 jich bylo proti. Lid se rozhořčil. Na shromáždění 12. prosince byly hlavní požadavky: referendum (84 % obyvatel si je přeje), vojenská  neutralita Černé Hory a odstoupení od sankcí proti Rusku. Téma Ruska na shromážděních zaznívalo jako jedno z nejdůležitějších.

Andrija Mandič: „Pro nás, pravoslavný lid, který žije v Černé Hoře, má zvláštní význam, aby vojenskou neutralitu garantovalo Rusko. Vždyť Rusko Černou Horu celých 300 let zajišťovalo a chránilo před Osmanskou říší. Pro nás, pro lid, je proto důležité, aby v otázce záruk ze strany mocností byly i záruky ruské.“

Mojmir Bulatovič, bývalý prezident Černé Hory, dávno mimo politický život, se objevil mezi shromážděnými a byl uvítán s nadšením. Připomenuv, že v roce 1999 NATO bombardovalo Černou Horu, řekl: „Černá Hora se nyní stala pěšákem v geopolitické hře. Nebyl důvod zvát nás do NATO, krom toho, že se rozhodli zvýšit nátlak na Rusko. My se toho nemusíme účastnit.“

Jako vždy v těžké době čekají Černohorci podporu Ruska, nesou srbské a ruské vlajky, portréty V. V. Putina, zpívají Kaťušu a Kalinku, skandují Putinovo jméno. Rusko vystoupilo kategoricky proti vstupu Černé Hory do NATO a podpořilo referendum. Jako kdyby v odpovědi na postoj Ruska zesílila oficiální Podgorica sankce proti Krymu a Sevastopolu.

Konečné rozhodnutí o vstupu Černé Hory do NATO bude přijímáno, jak ujišťují informované zdroje, ne dříve než počátkem léta 2016. Do té doby považovat tuto skutečnost za hotovou je předčasné. Opozice má ještě čas, aby donutila vládu vyslechnout vůli většiny černohorského lidu a Rusko – aby podpořilo tuto většinu všemi možnými diplomatickými prostředky.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad: zajoch

***

Zpravodajské služby uťaly vrcholek teroristického podzemí v Rusku

15. prosince 2015

V právě končícím roce zničily ruské zpravodajské služby spolu s justičními orgány 40 vůdců teroristického podzemí v RF a tím byla paralyzována organizační složka. Situace okolo boje s terorismem se sice normalizuje, ale podle předsedy Národního protiteroristického výboru a ředitele FSB Alexandra Bortnikova je stále složitá. V současné zostřující se situaci ve světě je důležité bojovat s banditským podzemím  na Severním Kavkaze, zejména v Dagestánu, zajistit bezpečí občanů Ruské federace v zahraničí a předcházet terorismu a extrémismu mezi obyvatelstvem.

Hlavní nebezpečí

Ta jsou spojena se skupinami banditů na Severním Kavkaze. Musí být likvidováno zásobování bojovníků. Dosud neklesá šíření ideologie terorismu a extrémismu po internetu. Pokračuje verbování ruských občanů do zahraničních teroristických organizací. Po zahájení operací vojenských a kosmických sil RF v Sýrii zesílily své aktivity IS a další zahraniční teroristické organizace. Do Ruska se pokoušejí pronikat bojovníci z horkých míst a taktéž jsou prováděny teroristické akce proti ruským občanům v zahraničí.

Likvidace pohlavárů

Podle Bortnikova bylo v roce 2015 v RF likvidováno 156 bojovníků, mezi nimi 36 pohlavárů. Řekl: „Likvidace hlavních osob prakticky paralyzovala činnost organizační složky podzemních band. Obnovení jejího počtu a sjednocení není možné.“

Justice znemožnila 30 teroristických zločinů. Přes 770 banditů a jejich kompliců bylo zadrženo. Z nezákonného držení zbraní a prostředků napadení bylo velké množství zajištěno. Zmenšil se dva a půl krát počet teroristických zločinů jak v celé zemi, tak i na Severním Kavkaze.

Sýrie a Irák

Letos byly zmařeny pokusy o odjezd do bojů v řadách teroristů v Sýrii a v Iráku více než stu ruských občanů. Zároveň bylo odhaleno téměř 3000 Rusů podezřelých z účasti v teroristických organizacích těchto zemí. 198 z nich bylo likvidováno v bojích za hranicemi a 214 se jich vrátilo do Ruska. Ti jsou pod přísným dohledem justice, 80 je již odsouzených a 41 uvězněných. Vyšetřovací orgány se zabývají více jak tisíci ruských občanů podezřelých z účasti v bojích v zahraničí.

Vyšetřovalo se 5000 případů materiální pomoci IS, zavedeno 270 trestních stíhání. Ve stejné věci se prověřuje 1600 fyzických a právnických osob.

Prevence extrémizmu

Základem je potlačování ideologie extrémismu. Bortnikov k tomu uvedl: „Vytváří se systém ochrany internetu, zamezuje se šíření teroristického a extrémistického obsahu. V roce 2015 bylo zjištěno a zablokováno přes 3000 takových informací.“ Ve srovnání s předešlým rokem bylo letos třikrát více osob donuceno vzdát se terorismu a extrémismu. V roce 2014 to bylo 34 osob, letos 98 osob.

Úkoly do budoucna

Důkladná opatření jak zamezit extrémistické mládeži odjíždět do zahraničí. Proti terorismu a extrémismu musí být zesílena propaganda. Musí být zapojována veřejnost, prostředky masových informací, mládežnické a studentské organizace, profesorské sbory vysokých škol a v nejproblematičtějších regionech musí být vedena profylaxe na školách.

Nesmí se především dopustit pronikání bojovníků z oblastí bojových akcí do Ruska. Je nezbytné intenzivněji spolupracovat se zeměmi SNS i se vzdálenějším zahraničím. Současný právní systém musí být přizpůsoben tak, aby za extrémismus a terorismus byla přísnější právní odpovědnost.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad: zajoch

***

Porošenko v Knesetu: Jak se stát „košer banderovcem“ a zvládnout sedět na všech židlích naráz

Alexander Rodgers

24.12.2015

Veverka Porošenko včera převezl sám sebe. Boris Nikolajevič Jelcin se svým dirigováním orchestru na něj jen závistivě hledí z hrobu.

Stojí za tím jenom pokus o pokřižování se s kipou na hlavě. V tu chvíli si všichni židé, kteří se dívali na ten zázrak pomysleli: „Vejz mir, kakoj poc.“ (Oj, těžko mi, co je to za ko..ta.) A pravoslavní, ti z toho byli teprve v šoku.

To všechno jsou ale jen drobnosti ve srovnání s Porošenkovou řečí v Knessetu. V ní tenhle mordorský skřet jen demonstroval svůj pokus zůstát sedět na všech židlích naráz.

A co všechno se do ní vešlo! Prohlášení, že „trasa Kyjev – Tel-Aviv je vnitrostátní“ (zdravíme Chazarský kaganát), i pohádky o tom, že Ukrajinci a Židé jsou dva nejstarší národy na zemi. Také příběh o tom, jak Ukrajina vytvořila Irael. A pohádka o tom, jak židé pomáhali budovat Ukrajinu. Zbývalo už jenom objasnit, kdo z páru Adam a Eva byl Ukrajinec a kdo Žid.

Chytří Židé občas tleskali při obzváště zábavných pasážích jeho projevu, a přitom v duchu přemýšleli o tom, jak letos báječně ušetřili na lístcích do cirkusu – žádný jiný klaun by je nepobavil tak dobře jako Porošenko.

A když Porošenko dospěl k historii ukrajinsko-židovských vztahů, zoufale jsem si přál nějak zastavit tohle šílenství. Chápu, že vykládat nesmysly je už taková tradice ukrajinských prezidentů. Kučma kdysi také cosi plácnul o „prastaré tradici polsko-ukrajinského přátelství“ (přátelili se tak, že si navzájem periodicky vyvražďovali celá města). Porošenko však překonal i Kučmu.

Vždyť to byl právě pogrom na židy v Umani, při němž vyzabíjeli obyvatelstvo celého města, včetně žen a dětí, který opěvoval „vlkodlak“ Ševčenko. To Porošenko tak špatně zná ukrajinskou literaturu? Přitom v té samé Umani jsou židé-chasidi pravidelně, prakticky každý rok napadáni ukrajinskými nacionalisty-banderovci.

Porošenko pak důsledně odsoudil zločiny nacistických kolaborantů proti židovskému lidu na ukrajinském území za 2. světové války. Podivné, a kdo to byl? Ne snad ti samí banderovci z OUN-UPA, kteří jsou teď na Ukrajině pasováni za hrdiny? Vždyť to byli právě banderovci z SS-divize Galizia, kteří v roce 1941 ve Lvově uspořádali pogrom. Vždyť to byli policisté naverbovaní z ukrajinských nacionalistů, kteří uspořádali masakr v Babím Jaru. Tak koho jmenovitě odsoudil Porošenko?

A nebyl to právě Porošenko, který se naparoval v uniformě s nápisem „Cynický bandera“? Proč si neoblékl tento po všech stránkách velkolepý kostým v Knessetu? Myslím, že společně s jarmulkou na hlavě by to zcela organicky naplnilo klaunské vzezření Petrušky.

No a úplně mimo kategorie je prohlášení Porošenka, že „Ščaranskij bojoval proti sovětským represím a za svobodu Ukrajiny“. Historici a archeologové ovšem vědí o existenci jakéhosi Natana Šaranského, ale já si nejsem jistý, že konkrétně tohoto mělo na mysli naše košer Prasátečko. Lev Natanovič by však měl být v každém případě pyšný – jeho popularita včera značně vzrostla.

Porošenko včera celkově ve své snaze zalíbit se zároveň potomkům nacistů i potomkům jejich obětí přednášel takové hlášky, že Jean Claud van Damme mu mohl jenom tiše závidět.

Ale prachy mu stejně nedali.

Převzato z jpgazeta

Překlad: Stan