Setkání Putina s Merkelovou v Mezebergu

Dmitrij Sedov

20. srpna 2018

Německý Handelsblatt napsal: „Mrazivé období mezi Německem a Ruskem se zásluhou Trumpa nachýlilo ke konci.“

Komentátoři obracejí pozornost ke zrychlující se dynamice politických kontaktů. Po dlouhé pauze od roku 2013, kdy se cesty obou státníků křižovaly jen na mezinárodních fórech, se v roce 2018 již dvakrát setkali na předem připravených schůzkách – v Soči a v Mezebergu. Navíc ještě projednávali v Berlíně ministr zahraničí RF Lavrov a náčelník generálního štábu RF Gerasimov blízkovýchodní problémy.

Němečtí byznysmeni se nemýlí ve svých očekáváních, zahájené oživení se týká přímo jejich zájmů. Dne 7. srpna uvalily USA sankce na Írán a ty zasahují přímo jejich pozice. Přitom spolupráce německých podnikatelů s íránskými partnery roste. V roce 2017 se obchodní obrat zvýšil o 42 %, 10 tisíc německých společností si založilo svá sídla v Íránu a do toho přišly sankce. Ty se dotknou automobilového průmyslu, pro Němce důležitého, dále obchodu se zlatem a drahými kovy. Od listopadu obnoví Washington pokuty ve věci energetického sektoru Íránu i operací spojených s ropným a plynovým průmyslem a operací zahraničních finančních zařízení s íránskou centrální bankou. Jmenovitě budou zakázány transakce s íránskou ropnou společností i její íránskou dcerou Naftiran Intertrade.

Němci chápou, že pokud odejdou z Íránu, přijdou místo nich čínské a ruské společnosti. Třeba čínský ropný gigant China Petroleum & Chemical Corp. (Sinopec) vyslal v květnu do Íránu delegaci k dokončení transakce za 3 mld. USD k rozvoji ohromného ropného naleziště Jadavaran, aby nastoupil namísto odcházejícího Royal Dutch Shell. Další čínský obr, China national Petroleum Corp. (CNPC), počítá s tím, že nahradí francouzský Total na nalezišti Jižní Pars.

Írán se snaží přitáhnout zahraniční investice i do dalších odvětví, konkrétně do metalurgie. Má 5 % světových zásob zinku a olova. V íránské provincii Kernan je druhé největší naleziště mědi na světě, těží se tam i molybden a zlato. Země má také bauxit a vyrábí hliník. Na Středním východě je druhá ve výrobě oceli, ale je i jejím velkým dovozcem. V metalurgickém průmyslu vyžaduje všechno modernizaci a tedy i velké peníze. Německý byznys tyto možnosti má, ale překážejí ohledy na Washington. Letos navštívily Írán dvě parlamentní delegace z Ruska a s Teheránem podepsaly protokoly o spolupráci v jaderné energetice, stavbě železnic, zemědělství a budování infrastruktury na Kaspiku. Němci vyhodnocují možnost účasti v těchto projektech. Jeden ze způsobů může být partnerství s ruskými investory, hlavně v oboru vysokých technologií, ale pro to musí být odpovídající politická atmosféra. Mnozí evropští politici, včetně německých, jsou přesvědčeni, že „epocha Trumpa“ s jeho obchodními válkami je dočasná. Proto se Merkelová postupně staví proti snahám Trumpa likvidovat „jadernou úmluvu“ s Íránem a hledá pro to podporu u Ruska.

Na tiskové konferenci po setkání se nijak podrobně nezaobírali projektem Severní proud 2, ale bylo zřejmé, že mu byla věnována velká pozornost. Ovšem nátlak Washingtonu na Berlín je účinný. Formulace „Kupujete plyn u našich strategických protivníků“ účinkuje. Avšak kdyby se zastavily oba Severní proudy, ten který funguje i ten projektovaný, byl by deficit evropského trhu s plynem až 30 %. Zároveň by se zvýšila cena plynu, výdaje Evropy by vyskočily o 28,5 % a zisky evropského průmyslu by klesly o stejnou částku. Slova Merkelové, že Německo má strategický zájem na dobrých vztazích s Ruskem, mají svůj význam.

Druhým tématem pro jednání byl společný plán pro Sýrii pod dohledem OSN. Německá media napsala: „Vladimír Putin požádal o materiální i finanční účast Evropanů na vyřešení krize a od Merkelové dostal kladnou odpověď.“

V jednání o Ukrajině bylo důležitou novinkou oznámení Merkelové, že ministerstva zahraničí SRN i RF zahajují přípravu společného plánu na udělení mandátu RB OSN misi na Donbasu. Ovšem není jasné jak bude vypadat. Německý ministr Maas předpokládá že existuje naděje takový dokument přijmout. Říká: „Jsou neshody ohledně funkcí a formátu mise, ale o tom se jedná s Moskvou i s Kyjevem.“

Handelsblatt píše, že hlavní výsledek z Mezebergu tkví v tom, že na druhém setkání po několika měsících se Merkelová s Putinem pokusili signalizovat uvolnění. Oba zdůraznili svoje úsilí o spolupráci.

Převzato z Fondsk.ru

***

Co kdyby SSSR zaútočil na Německo jako první

9. září 2018

Ačkoliv v historii neplatí kdyby, přece stojí zato probrat si situaci, kdyby v létě 1941 předběhl Stalin Hitlera a zaútočil na Německo dříve, než udělal totéž Hitler na Sovětský svaz. Není možno tvrdit, že sovětské vedení takové plány mělo, ale pokud by mělo, nebylo by v tom nic špatného. Hitler měl v té době v rukou skoro celou Evropu a svoji agresivitu dostatečně předvedl.

Obsahem tohoto článku je posoudit hypotetické varianty možného vývoje, pokud by došlo k preventivnímu útoku Rudé armády na shromážděná německá vojska u západní hranice SSSR. Německo by z nějakého důvodu útok odložilo a Sovětský svaz by zaútočil jako první.

Opačná strana blitzkriegu

O podobné možnosti uvažovali mnozí historici. Někteří si myslí, že by se Německo ocitlo v témže postavení, jako byla ve skutečnosti Rudá armáda. Výsledkem nenadálého útoku Dělnicko-rolnické rudé armády na soustřeďující se složky wehrmachtu by Němci byli rozdrceni a jejich letectvo na letištích zničeno. Německo by nemělo žádný čas na to, aby se vzpamatovalo a zastavilo sovětský útok. Průmyslové oblasti Československa a Slezska by byly velmi rychle zabrány a Berlín, ležící ve východní části Německa, by byl na dosah a nejspíš zabrán do konce roku 1941.

Pomohl by Západ Němcům?

Existuje verze, že by Západní země, konkrétně USA, šly na pomoc Berlínu, v případě, že byna Německo SSSR zaútočil. Prý by se ve své nenávisti k sovětské zemi spojili s Hitlerem.

Vezměme to od podstaty. O jakém Západu se mluví? Francie byla v tu dobu mimo, byla již poražená a okupovaná. Reálnými silami byly jen USA a Británie. Ač byly USA oficiálně neutrální, uvnitř země bujela protinacistická propaganda. Prudký obrat ke spojení s Hitlerem by Američané neumožnili.

Pro Angličany by to bylo ještě nemožnější. V té době už div že Británie nepřišla pod Dunkerkem o svoji armádu, byla odříznuta od kontinentální Evropy, zažívala německé nálety a útoky německých ponorek na vojenské i civilní lodě. I kdyby Churchill chtěl, nedosáhl by toho, veřejnost v Británii by to nedopustila. Takže by si Sovětský svaz, v případě, že by zaútočil na Německo, mohl být jistý, že by se Anglosasové k Německu nepřipojili. Možná by takto byla válka kratší a méně krvavá.

Velká vlastenecká válka byla nevyhnutelná

Jiní analytici předpokládají, že by útok na Německo nebyl úspěšný. Podle nich neměla Rudá armáda zkušenost z války, za represí ztratila mnoho kvalifikovaných velitelů a plnohodnotný útok by nedokázala rozvinout. Přidusila by se a její hlavní síly by byly obklíčeny a poraženy.  Útoky Němců na křídla útočících sovětských vojsk by vedl k drtivější porážce, než byla ve skutečné válce.

Podle jedné z verzí se sovětský útok skutečně plánoval, ale v poslední chvíli byl zrušen. Prý se Stalin dozvěděl o úmyslu Němců obklíčit úderné části Rudé armády a zničit je. I když sovětská vojska nedokázala zaujmout obranné linie, útok Němců nebyl natolik zničující, aby vedl k jejich úplné porážce. Podle této teorie zachránil vpád Hitlera do Sovětského svazu zemi od úplného zničení.

Je možno probírat různé varianty průběhu událostí, ale všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Ruský lid vydržel pustošivý útok nacistického Německa a jeho spojenců, našel sílu zastavit nepřítele a vyhnat jej. Potom Rudá armáda osvobodila od fašistů půl Evropy a dorazila je v jejich dopěti v Berlíně. Bylo to velké vítězství zaplacené miliony životů sovětských lidí.

Převzato z Topcor.ru

***

Washington dal herdu do zad ruským liberálům

12. září 2018

John Bolton oznámil, že vláda země přijme všechna možná opatření, aby chránila své občany před vyšetřováním Mezinárodního trestního tribunálu (ICC), a může to dojít až do uvalení sankcí na soudce.

Od založení ICC v Haagu v roce 2000 mají USA s touto institucí složité vztahy. Nejdříve podepsaly Římský status, kterým byl ICC zřízen, ale neratifikovaly jej. Za několik roků svůj podpis pod dokumentem odvolaly. Navíc se rozhodly osvobodit americké občany vězněné podle rozsudku ICC silou a uzavřely řadu dohod s mnoha zeměmi o nevydávání svých občanů tomuto soudu. Důvody jsou jednoduché. USA chrání především ty své občany, kteří se mohou dostat do vyšetřování v Haagu ve věcech válečných zločinů v zemích, ve kterých USA vedou válečné operace. Hlavně se to týká Afghánistánu. Úřad prokurátora ICC před několika lety oficiálně prohlásil, že existují racionální důvody pro obvinění amerických vojáků a zpravodajců z mučení.

Výrok Boltona lze považovat za příznačný pro americkou politiku v této otázce. Jedna věc je chránit vlastní občany před soudním vyšetřováním a vyhýbat se přímé konfrontaci s Haagským tribunálem a druhá je jednoznačně vyhrožovat samotné instituci a jejím pracovníkům. Je to v logice akcí americké vlády posledních let (vlády současné i předešlé), které jako kdyby si daly úkol zničit nejvýznamnější mezinárodní organizace, včetně těch, které jsou podstatné pro současný světový politický systém.

Prohlášení Boltona je zajímavé i jinak. Na rozdíl od ostatních mezinárodních organizací (i OSN), kde je dominance Západu, konkrétně USA, do určitého stupně vyvážena jinými silami, je ICC čistě západní produkt a má pověst nástroje, který se využívá proti politickým protivníkům Západu a nevyhovujícím osobám.

Stvoření ICC přišlo po „úspěchu“ Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, který byl obzvláště nespravedlivý a neobjektivní vůči Srbům a zejména jemu je možno vděčit za pomoc Západu při porážce Srbska a rozkouskování Balkánu podle vlastního přání v devadesátých letech.

Naděje úzké vrstvy ruské společnosti a velkého počtu lidí ze zahraničí, že Západ nakonec zadusí zničené Rusko a pevnou rukou zde zavede pořádek podle svého chápání, posadí na lavice obžalovaných ICC v Haagu viníky všeho, včetně nejvyššího vedení Ruska, kde je čeká přísný a spravedlivý trest, se v posledních letech rozplynula. Bolton si to sám nepřál, ale tomuto protikremelskému snu dal těžkou ránu.

Postižení touto myšlenkovou diverzí by mohli neúspěch připsat Trumpovi, který ničí transatlantickou solidaritu a samotné základy západní dominance ve světě. Kvůli této nové záležitosti si média musela připomenout předešlé peripetie nikoliv bezmračných vztahů Washingtonu s ICC. Ty nebyly dosud známé většině bojovníků s Kremlem.

I kdyby současný americký prezident nevydržel v Oválné pracovně, je sotva možno očekávat změnu postavení vůči ICC od další vlády. Celý systém globální dominance  Západu se stále rozpadá s přímou součinností dosavadního světového hegemona.

Naděje na „Haag pro Putina“ je asi taková jako přítomnost Abramsů na Rudém náměstí.

Převzato z Agitpro.su

***

Provokace v Sýrii je znemožněna

Dmitrij Sedov

12. září 2018

Poprvé za sedm let války v Sýrii dokázalo Rusko provést úspěšnou informačně- diplomatickou operaci, která překazila plány USA a Velké Británie na záchranu bojovníků z provincie Idlíb.

Při přípravě útoku syrské vládní armády na Idlíb začaly přicházet informace o tom, že britské tajné služby připravují přes nastrčenou organizaci Oliva nejnovější provokaci s „chemickým útokem Asada“, aby mohli otázku nanést v RB OSN a žádat zastavení bojových akcí.

Jak se válečná situace v Sýrii klonila ve prospěch vládních vojsk, začal Západ s podivnou „mírovostí“, která spočívá v tom, že mají být zachráněny bandy teroristů v jejich beznadějné situaci. V Idlíbu je zakopaná třicetitisícová teroristická horda, která nemá naději zachránit se vlastními silami. Proto Washington postrkuje situaci k „mírovým jednáním“, na nichž však nemá být řešena otázka kapitulace militantů.

Moskva a Damašek zapracovaly v předstihu a informovaly svět o přípravě provokace. Do zahraničních medií přicházely informace o akcích organizátora, včetně údajů o čase a místu dodání kontejnerů s chlorem, o únosu dětí pro natáčení a o začátku natáčení ve městě Džisr-aš-Šughúr. Současně se informace sdělovaly diplomatickými kanály zainteresovaným zemím a v den zahájení byla na naléhání Moskvy svolána RB OSN. Hlavní otázkou zasedání bylo to, že nastane v blízké době další „představení“ společného produktu stvořeného britskými tajnými službami a bojovníky Džabhát An-Núsry.

Aby Rusko zbavilo Anglosasy neklidu ohledně „chemického problému“, navrhlo vládě USA pojmenovat ty objekty v Sýrii, které se podle jejich mínění mohou účastnit výroby nebo skladování chemických zbraní a vyslat tam  zástupce Organizace pro zákaz chemických zbraní. To umožnilo provokace anulovat. Avšak není možno si myslet, že se Anglosasové svých provokací zřeknou: V médiích se šíří „úniky“ od tajných služeb USA a Británie o Asadem připravovaném novém chemickém útoku.

Trump zaslal Damašku varování, že není dobré „zlobit“ USA. Média tvrdí, že existuje seznam objektů určených k ničivým útokům proti Sýrii.

Do Perského zálivu připlul americký torpédoborec The Sulivans s padesáti šesti raketami, na leteckou základnu el-Udajd v Kataru přemístili strategický bombardér B-1B a přes Gibraltar vplula do Středozemního moře americká ponorka s tomahawky na palubě.

Setrvačník se roztočil a zadržet jej není jednoduché. Avšak taková mela nemůže zastínit to, že syrská tragédie brzy skončí. Útok na Idlíb bandy teroristů nepřežijí. USA ani Británie nemají možnost odvrátit krach svého syrského projektu. Přesněji, jeden způsob by byl – celková intervence v Sýrii. Vše ostatní, včetně „útoků msty“, o nichž se hodně mluví, jsou jen svědectvím neschopnosti Washingtonu a Londýna změnit postavení v Sýrii ve svůj prospěch. Jugoslávská varianta z roku 1999 se nezopakuje. Moskva poskytuje a je ochotna dále poskytovat Damašku vojenskou pomoc, od spojenectví s Asadem nebude odstupovat ani Írán a možná tím hlavním je, že se americké a světové veřejné mínění posouvá v neprospěch Trumpa.

Za dobu své vlády má americký prezident stále více odpůrců, především v Americe. Chápe to a do svého Twitteru napsal: „Nenašli jsme nic, co by svědčilo o kolizi mezi prezidentem Trumpem a Ruskem, absolutně nic, ale denně dostáváme  stále více dokladů o kolizi mezi FBI a ministerstvem spravedlnosti, o volební kampani Hillary, zahraničních špionech a Rusech. Neuvěřitelné.“

Nelogičnost zahraniční politiky Washingtonu se nejednou ukázala. Tentýž den, kdy proplula Gibraltarem americká ponorka s tomahawky, začalo ruské velení rozsáhlé manévry u syrských břehů. Přítomny jsou všechny válečné námořní útvary: lodě Severního námořnictva, bojové lodě Baltflotu, Černomořské flotily a Kaspické námořní flotily. Účastní se dvě ponorky, třicet dva vojenských letounů i se strategickými bombardéry. Manévry jsou lokalizovány do východní části Středozemního moře a vzdušného prostoru nad ní. Prostor je nebezpečný pro plavbu i lety. Budou-li z důvodu pomsty vypuštěny tomahawky, je riziko, že do cíle nedoletí.

Na zasedání RB OSN o Sýrii dne 11. září (výročí útoku na newyorská dvojčata) řekl stálý zástupce Ruska v OSN Vasilij Nebenzja: „Není možno dovolit teroristům držet do neurčita rukojmí a využívat jako živé štíty statisíce civilistů Idlíbu. Soucit s teroristy není možný. … Není přípustně odvést je z dosahu útoku.“

Válka v Sýrii, vyprovokovaná americkými plány úplného překreslení politické mapy „Velkého blízkého východu“, se blíží ke konci.

Převzato z Fondsk.ru