NATO opouští Ukrajinu ve prospěch Ruska

Ilja Novickij

3. listopadu 2019

Ukrajina zůstává s dlouhým nosem. Kolik let již touží vstoupit do NATO, ale pravidelně se opakující jednání opět skončilo bez výsledku a navíc zcela neočekávaným obratem aliance na stranu Ruska.

V tomto týdnu proběhlo zasedání komise Ukrajina-NATO za přítomnosti velvyslanců, prezidenta Zelenského a samozřejmě také delegace aliance. Ale pro „nezávislou“ všechno bez užitku.

Ukrajina navrhovala setkání generálního tajemníka NATO Stoltenberga s ukrajinskými námořníky osvobozenými v Rusku. Akce se měla uskutečnit v Oděse, ale aliance to odmítla.

Zajímavé je, že proti byla Francie. Právě tato země nechtěla pobouřit Rusko! Je možné si to představit? Bylo to proto, že setkání by podle Paříže mohlo krajně negativně ovlivnit jednání Normandské čtyřky. Vypadá to, že člen NATO stojí na straně Ruska, a to v tak důležité otázce, jako jsou minské dohody. Navíc byla ještě politická podpora Ukrajiny od NATO velice skromná – žádné nové myšlenky, které by restartovaly spolupráci země a bloku. Zřejmě byl příjezd  velvyslanců něco jako dárek z panského stolu.

„Produkt v novém obalu“ – tak o tomto setkání hovoří v Kyjevu.

Bez ohledu na prohlašování NATO, že „s Ruskem není možno spolupracovat“, že „Rusko je hlavní nepřítel“ a další pomluvy Ruska, s ním přesto chtějí členské státy bloku spolupracovat.

Převzato z Rusvesna.su

***

Konec Ukrajiny: Jak Rotschildové zničili „nezávislou“ během několika let

Ljudmila Korsunova

5. listopadu 2019

Pokračuje se v pustošení Ukrajiny zvenčí. Bohaté západní klany pronikly do všech sfér činnosti „nezávislé“. Úrodnou půdou pro to byl Porošenko. Napravit to bude muset Zelenskij. Půjde do toho?

Ukrajinci se obávají, že půjde ve stopách Porošenka, který své akcie převedl do Rotschild Trust Schweiz AG. Ale to je drobnost ve srovnání s tím, co Rotschildové už na Ukrajině mají. V letech 2013 až 2014 koupili velkou část státního dluhu „nezávislé“. Odhadnutá cena je 7 miliard USD, 6 z nich bylo velmi výhodných a jsou zajímavě prodány.

Rotschildové se dohodli s ukrajinskou vládou, že dluh nebude muset soukromým investorům platit včas. Namísto toho bude Kyjev platit dluh Rotschildům. Jenže částka narostla do ohromné výše 100 miliard USD.

Je hodno pozornosti, že tehdejší předseda vlády Jaceňjuk se touto dohodou ještě pyšnil, jakožto úspěchem v ekonomice, ačkoliv je to aféra, kvůli které se Ukrajina sotva stane  silným a nezávislým státem. Rotschildové mezitím tyto finanční závazky prodali dalším spekulantům, nešťastnou Ukrajinu tak podvedli, a té nezbylo, než souhlasit se všemi navrhovanými podmínkami.

Tak například francouzská filiálka Rotschildů zorganizovala klub soukromých věřitelů, kteří Ukrajině odepsali část dluhu a dali odklad tři roky. Zato vyžadovali obligace s vyšší sazbou a ještě další. Kyjev musí platit věřitelům procento ze svého ekonomického růstu až do roku 2035.

V té době byla ministryní financí Natalija Jaresko, která se rozhodla, že kvůli této pro Ukrajinu nevýhodné dohodě se Ukrajina nebude rozvíjet a udělala všechno proto, aby rozvoj Ukrajiny zabrzdila.

Ani nyní se Rotschildové nezastavili. Pustili se do restrukturalizace PrivatBanky a Naftogazu. Naftogazu bylo přislíbeno přilákat zahraniční partnery, kteří se měli podílet na operacích společnosti a na jejím řízení. Jinak řečeno: Rotschildové zničili zemi a potom začali navrhovat věci, které Ukrajina nemohla odmítnout. Vede to ke stále větší bídě v zemi. Výsledkem bude, že „nezávislá“  může dát k dispozici jen půdu, která se začne prodávat. Ale co!  Už se prodává. Pokud Zelenskij nic nepodnikne, Ukrajina už nebude státem.<

Převzato z Rusvesna.su

***

Irák – revoluční situace už dozrála

Anton Veselov

8. listopadu 2019

V zemi na Eufratu už nemohou ti nahoře  vládnout starým způsobem, ti dole nechtějí žít postaru. Od začátku října ovládají  Irák masové protesty, nejsilnější od doby násilného svržení Saddáma Husajna v roce 2003. Počet obětí přesáhl 12 tisíc osob, pětina z toho jsou vojáci a pracovníci bezpečnostních sil. Dne 31. října chtěl předseda vlády Mahdí  odstoupit, ale prezident Sálih odstoupení nepřijal s tím, že ve funkci musí zůstat, dokud se politické bloky nedohodnou na kandidatuře jeho nástupce. Odstoupení vlády by prý uvrhlo zemi do chaosu. Prezident se mimořádně sešel s předsedou vlády, mluvčím parlamentu, poradcem pro národní bezpečnost, bývalým premiérem a šéfem militarizované organizace Badr. Dohodli se o předčasných volbách, o změnách ústavy a zákona o volbách a o „zahájení reforem a ochraně protestujících“. Rozhodnutí je to důležité, ale opožděné. Dne 1. listopadu se shromáždili demonstranti  na ústředním náměstí hlavního města  a představili dvacet požadavků. Mezi nejdůležitější patří:

• Okamžitá demise vlády a předání premiéra soudu kvůli tomu, že dopustil krveprolití a smrt stovek obyvatel;
• rozpuštění parlamentu;
• revize ústavy a příprava k nové variantě za účasti nezávislých profesionálních právníků;
• přijetí nového zákona o volbách, který nebude ovlivněn stranickou, konfesní nebo kmenovou příslušností;
• rozpuštění všech militarizovaných seskupení a jejich odzbrojení;
• neumožnění vlivu náboženských organizací na politiku;
• navrácení ukradeného kapitálu do Iráku a pohnání k odpovědnosti jeho rozkrádačů;
• zformování nové irácké armády a bezpečnostních sil, jejichž úkolem bude obrana země a ochrana občanů a ne vlády;
• zrušení všech výhod a privilegií úředníků.
  

K požadavkům demonstrantů se oficiálními dopisy Radě ministrů připojili guvernéři provincií Majsán, Dijála a další. Hlavním požadavkem je okamžité splacení dluhů nakupených v letech nedostatečného financování, především v programu „Ropné dolary“.

Federální vláda je zmatená a v chaosu. Dne 5. listopadu bylo v hlavním městě zrušeno stanné právo. Oznámil to velitel operačního vedení Bagdádu a řekl, že je to „důsledek spolupráce bezpečnostních sil a demonstrantů“. Spolu s tím byl zcela zablokován přístup k internetu a zavedena přísná cenzura medií, a proto řada arabských a dokonce i iráckých televizních a rozhlasových společností přesunula vysílání z Bagdádu do Erbílu. Pro správu kurdské autonomie je to dobrá příležitost podtrhnout svůj zvláštní status.

Premiér iráckého Kurdistánu Barzání řekl, že napětí v Iráku není podmíněno tím, co obsahuje ústava, ale jejím neplněním. Je to přímá narážka na status sporné provincie Kirkúk. Dnes tam jsou turecké a americké vojenské základny, jsou tam stovky vojenských instruktorů z NATO, z Austrálie a z Nového Zélandu, ale ani jediná irácká vojenská jednotka.

Nejzuřivější střety probíhají v centrálních a jižních provinciích, kde je většina obyvatel šíitská  a vliv zde má Írán. Dne 3. listopadu se pokusil agresivní dav útočit na generální konzulát Íránu v šíitské posvátném městě Karbalá „na znamení protestu proti zasahování Teheránu do vnitřních věcí Iráku“. Demonstrující strhli íránskou vlajku a zapálili vchod do budovy. Ochranka použila zbraně, tři lidé byli zabiti a přes 20 bylo zraněno. Více než 100 násilníků bylo uvězněno. V reakci na to dala skupina šejků místních kmenů vládě ultimátum s požadavkem propustit během 72 hodin zadržené, jinak budou následovat účinnější akce.

Napjatá zůstává situace v provincii Basra. Rozzuření demonstrující dne 5. listopadu vtrhli na vojenské území  v přístavu Umm Qasr a zmocnili se několika vojenských aut a zbraní. Vojáci museli střílet, čtyři útočníci byli zraněni  a jeden zabit. Den nato vydala vláda zvláštní prohlášení ohledně toho, že blokování přístavu Umm Qasr protestujícími stálo zemi přes 6 miliard USD. Přesto byly 7. listopadu opět zablokovány přístupové cesty k hlavní námořní bráně do Iráku stovkami nákladních vozidel. Vláda vyzvala demonstranty, aby „se drželi dál“ od objektů strategické infrastruktury, přístavu a území s těžbou ropy, ale protestující vyhrožovali občanskou neposlušností.

Soud v Basře vydal zatykač na bývalého guvernéra al-Nasráviho a obvinil některé bývalé členy zemské rady z korupce a vývozu velkého objemu peněz. Úřady předvádějí, že plní požadavky protestujících, ale napětí neubývá.

Za těchto okolností nikoho nezajímají zprávy o „růstu teroristických aktivit IS“ v Iráku, přitom zde od počátku roku zemřelo v důsledku ozbrojeného násilí 1903 osob. Nikdo už nevěnuje pozornost útoku na americkou posádku, stanoviště policie, nebo na raketové ostřelování amerického velvyslanectví.

Pokračuje demokratizace.

Převzato z Fondsk.ru