Válečná avantýra v Sýrii je odsouzena

Dmitrij Sedov

2. března 2020

V noci na 29. února podniklo turecké letectvo několik masivních raketových a dělostřeleckých útoků na syrská vojska, které podle Ankary způsobily významné ztráty syrských vojáků a vojenské techniky. Útoky pokračovaly i 1. března. Byla sestřelena dvě syrská útočná letadla a bombardováno vojenské letiště v Aleppu.

Erdogan usiluje o vtažení NATO do konfliktu. Na jeho žádost bylo svoláno zasedání RB OSN, na němž americká zástupkyně v OSN Craftová vyslovila plnou podporu Turecku Washingtonem, prý kvůli „protiprávním náletům syrských a ruských letadel na turecká hlídková stanoviště v severní Sýrii“. S obnovením „náletů syrských a ruských letadel na provinční Idlib“ se vytasil také Stoltenberg a vyzval Sýrii a Rusko „k ukončení útoků, k dodržování mezinárodního práva a k podpoře úsilí OSN o mírové urovnání konfliktu“.

Jenže rezoluci o podpoře Ankary aliancí zablokovalo Řecko a aliance se musela omezit jen na výzvy „k ukončení útoku“. Takže další účast NATO v informační válce na straně Turecka nebude. Žádné zapojení vojenských struktur NATO do akcí Turecka v Sýrii nebude. Americká vojenská přítomnost v Sýrii se scvrkává, a to významně ovlivňuje postoje amerických spojenců.

Jak píše šéfredaktor londýnských arabských novin Bari Atwan, bylo před časem Turecko na čele koalice 65 zemí a nyní je Erdogan prakticky osamocený. Jediný Katar jej ještě podporuje. Dřívější příznivci Turecka jej opouštějí. Dokonce i Saúdská Arábie zmírnila svůj postoj vůči Damašku a prohlásila, že syrská politická opozice pracuje proti zájmům své země. Obnovují se diplomatické styky Sýrie s Jordánskem a svá velvyslanectví v Damašku otevřely Sjednocené arabské emiráty a Bahrajn. Sjednocené arabské emiráty vyjádřily svou podporu Asadovi. Je dost důležité vědět, že Turecko sympatizuje s Muslimským bratrstvem zakázaným v Rusku, které mnohé arabské režimy pokládají za sobě nebezpečné.

Na začátek vojenských akcí Turecka proti Sýrii prudce zareagoval Írán. Oficiální Teherán žádal okamžité zastavení útoků na syrskou armádu a pohrozil raketovými útoky na turecké oddíly a na jejich komplice „bez varování“ s možností raketového útoku na turecké hlídkové body.

Dne 29. února ohlásil Erdogan, že „žádal od Putina, aby dal Turecku volnou ruku, aby se Turecko mohlo setkat s Damaškem tváří v tvář“. Prý turecké jednotky vstoupily do Sýrie na pozvání syrského lidu a odejdou tehdy, až to bude syrský lid potřebovat. Moskva odpověděla prostřednictvím Peskova, že se v Sýrii na pozvání syrské zákonné vlády nacházejí ruská vojska a všechno ostatní je v rozporu s mezinárodními normami. Turecko nesplnilo své závazky podle dohody ze Soči z roku 2018 a důsledkem jsou teroristické útoky na syrská vojska.

Nato bylo vypuštěno 14 raket Kalibr. Zástupce ministerstva obrany RF varoval, že „RF nemůže zaručit bezpečnost tureckých letů ve vzdušném prostoru Sýrie“.

Nato se Erdogan pokusil způsobit chaos a otevřel kontrolní stanoviště pro migranty na hranici s Řeckem. Podle řeckých úřadů se přes 4 tisíce osob snažilo proniknout do Řecka a řečtí pohraničníci na ně použili slzný plyn. Ankara uvedla, že nebude nadále hranici pro uprchlíky uzavírat. Jenže snahy Erdogana zvrátit vývoj situace v Idlíbu ve svůj prospěch se ve všech směrech obrací proti němu.

Článek 15 washingtonské úmluvy o NATO nedává možnost pomoci členskému státu v případě , že vtrhl na cizí území. Erdogan bude muset bojovat proti syrské armádě bez spojenců.

Rusko a Írán naznačily možnost raketových úderů raketami dlouhého doletu, což radikálně mění strategické postavení tureckého vojska v Sýrii. Rusko se může zaměřit na formace tureckých chráněnců a Írán bezprostředně na turecké vojenské objekty.

V Turecku roste nespokojenost s Erdoganovou politikou. Přes 60 tureckých intelektuálů podepsalo petici vládě, v níž navrhlo vyvést turecká vojska ze Sýrie.

Hrozba pustit vlny běženců do EU unii znepokojuje, ale za poslední dva roky své hranice zajistila tak, že je schopna zadržet nekontrolované masy lidí.

Úmysl Erdogana anektovat část severní Sýrie, ve které vytvořil nárazníkové zóny a která má bránit přeshraniční aktivitě Kurdů, krachuje. Nezávislý turecký novinář Baydar píše: „Když Putin pochopil, že se s ním vede nečestná hra, varoval před jakoukoliv válkou se syrskou armádou … O ruských cílech v syrském konfliktu nelze pochybovat. Sýrie bude hřbitovem pro ozbrojené islámské teroristy.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Pro jaký nový Pearl Harbor chtějí stavět japonské letadlové lodě?

Anatolij Koškin

4. března 2020

V průběhu amerických prezidentských voleb před čtyřmi lety si nikdo v Japonsku nepřál vítězství Trumpa. Hovořilo se s japonskými politiky, vědci i politology a projevovalo se to i v japonské televizi. Tito lidé si nedokázali představit, že by Trump mohl řídit hlavní světovou ekonomiku a politiku. Ovšem neočekávali pro nikoho, ani pro Japonsko nic dobrého rovněž od Clintonové. I když část Japonek by ji brala, ne však z důvodů politických, ale z ženské solidarity.

Jedna z příčin nechuti Japonců k Trumpovi je jeho nadřazené mentorské chování k vojenské politice Japonska. Obyvatelé mají ještě „jadernou alergii“ po nelidském americkém bombardování a cítí se ohroženi po nehodě v jaderné elektrárně Fukušima. Byli šokováni z „návrhu“ prezidentského kandidáta Japonsku, aby si opatřilo vlastní jaderné zbraně proti sousedním státům. Pro Japonce je také urážející Trumpovo obvinění z prý bezplatného využívaní americké ochrany před „hrozbami války“ od sousedů.

Jakmile se stal Trump prezidentem, žádal od „bohatého Japonska“ ztrojnásobit platby ze státního rozpočtu na provoz mnoha vojenských základen USA v zemi. Jde o částku od dvou do šesti miliard dolarů. Prý chtěl zvýšit japonské platby až o 300 %. Tak by vzrostla platba za americký kontingent (54 tisíc osob) v Japonsku na 8 miliard dolarů. To přijde zřejmě až v budoucnu. Pro mnoho Japonců bylo objevem, že země platí za americké základny, a částky vyvolaly znechucení. Nechápali, za co Japonci strýčkovi Samovi platí. Japonská vláda se nesměle pokusila protestovat s tím, že „platí dost“, ale prezident podnikatel dobře kalkulující své požadavky na Japonsko a Jižní Koreu zvýšil částky s odůvodněním jejich „ochrany“.

Jedny z hlavních japonských novin Asahi Šimbun zveřejnily článek v USA žijícího japonského doktora politologie Juna Kitamury „K otázce snížení nákladů na udržování amerických vojsk v Japonsku. Nezbytnost vývoje vlastní japonské obranné strategie“, která by mohla být v rozporu se strategickými postoji USA. Článek uvádí propočty některých amerických expertů, že platbou šesti miliard dolarů na udržování základen a kontingentu ozbrojených sil USA v Japonsku prý ušetří Tokio 44 miliard v přepočtu na americkou měnu. Kalkulace: Když se v odpověď na požadavky Trumpa Japonsko uvolí k „dobrovolnému“ zvýšení nákladů na udržování amerického vojska v zemi na 6 miliard dolarů ročně, bude to pro něj značně levnější než vytvářet vlastní obranný systém srovnatelné síly s americkým. K dosažení úrovně vojenského potenciálu, který by se byl schopen efektivně bránit čínské agresi, musí Japonsko zvýšit svůj vojenský rozpočet ještě o 50 miliard dolarů. „Symbolických“ 6 miliard na americký kontingent v zemi dá Japonsku úsporu 44 miliard?

Podle Kitamury neznamená, že každoročně zaplacených 6 miliard dolarů zajistí, že budou Japonci „moci klidně spát“. Washington žádá od svého podřízeného spojence, aby se aktivně zapojil do závodů ve zbrojení s tím, aby vojensky odolávalo silným sousedům. Jenže i se silnými zbraněmi zůstane Japonsko „pomocníkem plnícím vůli USA“. Kitamura píše: „Úvaha je založena na amerických představách o USA jako o jediném centru síly a na americké obranné doktríně. V nich nemá Japonsko samostatnost ve vývoji a realizaci vlastní vojenské strategie. Proto s těmito americkými propočty nemohu souhlasit.“

Politolog hlavně nesouhlasí s plány stavět v Japonsku letadlové lodě. To kromě jiného znamená vážně porušení dříve ohlášeného „čistě obranného charakteru Sil sebeobrany“. Podle americké strategie leteckých útoků na nepřítele počítají japonští vojáci, že jsou nyní potřeba k posílení námořního válečného potenciálu země nejméně dvě velké letadlové lodě, na každou z nich budou samozřejmě značné výdaje na postavení. „Krom toho musí Japonsko modernizovat stávající vrtulníkovou loď a postavit další“, říká autor článku. Na to bude potřeba 14 miliard dolarů. Ohromné výdaje vyžaduje také zkompletování palubního letectva, přidání skupin lodního a ponorkového doprovodu, příprava důstojníků a pilotů a další opatření.

Kitamura tvrdí, že Američané žádají osadit vojenské námořnictvo Japonska útočnými systémy: „Američtí vojenští poradci trvají na tom, aby Japonci všemožně posilovali své námořní vojenské síly, včetně letadlových lodí, dále letectvo a zvláště námořní letectvo, raketové složky (balistické rakety) a kosmická vojska. Japoncům doporučují zesilovat svůj raketový potenciál středního dosahu, který by dokázal zasáhnout pevninskou Čínu a Severní Koreu.“ Expert vysvětluje, že vládnutí takovými prostředky s odpovídajícím podložením v ústavě země o „úderech k odstrašování“ (čti preventivních) by umožnilo Japonsku útočit ze svého území raketami na letecké a raketové základny v Číně nebo na Sibiři, ze kterých by bylo možno útočit na naši zem. Jako doplnění by mohlo Japonsko využívat bombardovací letectvo ze svých letadlových lodí po jejich přiblížení k pobřežním vodám Číny a Sibiře pro útoky na vojenské objekty ve vnitrozemí těchto států.

Nejde o žádnou fantazii. Čína a Rusko jsou na prvním místě na seznamu potenciálních nepřátel Japonska, které je v těsném vojenském propojení s USA. Tokio nemůže nebrat v úvahu prohlášení Trumpa a jeho generálů, kteří označili za hlavní vojenské soupeře Rusko a Čínu. Washington ignorování nedovolí a bude považovat Japonsko za „nepotopitelnou letadlovou loď“ proti oběma státům.

Kitamura upozorňuje, že američtí politici a armáda nehodlají Japonsko opustit. Chtějí zde mít především složky námořní pěchoty, proto neupřednostňují tuto vojenskou složku pro japonské vojenské námořní síly. Americká námořní pěchota je mocnou ozbrojenou silou v Japonsku, má vlastní stíhací a bombardovací letectvo a ve skutečnosti je to plnohodnotná pozemní armáda. Proto Japonsku nedoporučují námořní pěchotu posilovat.

Závěrem Kitamura varuje před slepým následováním válečné politiky a strategie USA, které se „přirozeně snaží získat z vojenského spojenectví s Japonskem vlastní výhody“. Následuje něco co bylo ještě před několika lety v ústředních japonských novinách nemožné, a to je nabádání Japonska, že by se mělo co nejrychleji vymanit z postavení vojenského vazala Ameriky a rozvíjet a provádět vlastní obrannou strategii.

Převzato z Fondsk.ru

***

Pentagon zpanikařil: USA se bojí střetnout se s Ruskem v Arktidě

Eva Lisovskaja

7. března 2020

Arktický šelf skrývá ohromné bohatství. Území je rozdělené mezi šest zemí: Rusko, USA, Kanadu, Dánsko, Norsko a Island. Leckdo by si z toho rád něco ukousl, ale nestačí mu síly. Američtí vůdci už vyjádřili obavy a ohodnotili možnost válečného střetu s Ruskem v Arktidě. Náměstek ministra obrany USA Anderson promluvil o tom, že je mimořádně malá pravděpodobnost střetnutí Ruska a Ameriky, vůdčích zemí v Arktidě, na tomto území. Řekl: „Rozhodně jsme v éře soupeření s Ruskou federací, není o tom pochyb, … ale když hovořím, že potenciál pro konflikt je malý, mám na mysli skutečný fyzický střet. Podle našeho vyhodnocení je nyní jeho pravděpodobnost malá.“

Ostatně Washington nejednou vykládal o „agresívním jednání“ Ruska a projevoval obavy, že RF v Arktidě prosperuje mnohem více než Amerika.

V USA se obávají toho, že situace, jaká se vyvíjí v Arktidě, omezí možnosti Washingtonu na přesouvání jeho sil a negativně ovlivní strategii odporu Rusku.

Je samozřejmě se čeho bát. Jsme ve fázi, kdy jsou „lidé pokojní, ale náš obrněný vlak stojí v záloze“. Kvůli osvojení arktických území se každoročně objevují nové objekty. Zavádí se speciální technika pro práci v těžkých arktických podmínkách.

Pro případ, že letectvo nebo námořnictvo potřebuje pomoc, vyvinuli ruští specialisté multifunkční plovoucí terénní dopravní prostředek s vyšší tonáží Četra a dopravně-logistický komplex stejného názvu k přemisťování celých karavan multifunkčních strojů.

Každému je jasné, že pro uchránění pokojného nebe nad Arktidou je nezbytné posílit ji vojensky a Rusko je v tom úspěšné.

Převzato z Rusvesna.su