Citadela pruského militarismu padla za 4 dny

Jurij Rubcov

7. dubna 2020

Velitel 3. běloruského frontu maršál A. M. Vasilevskij vyzval generály a důstojníky königsbergské skupiny vojsk před útokem na königsbergskou pevnost: „Složit zbraně a přestat s odporem. Všem generálům, důstojníkům a vojákům, kteří skončí s odporem se zaručuje život, bezpečí, dostatek potravy a po válce návrat do vlasti, nebo do kterékoliv jiné země podle přání samotného zajatce.“ Němečtí vojáci to však ignorovali, i když by to znamenalo vyhnout se krveprolití.

Königsberg byl tvrdý oříšek. Tato citadela pruského militarismu byla hitlerovským režimem přeměněna v silnou pevnost. A když v říjnu 1944 sovětská vojska překročila hranice východního Pruska, přimělo to nepřítele k zesílení obrany města.

Existovala tři obranná pásma. Páteří systému obrany byly železobetonové stavby, vnější i vnitřní opevnění a množství krytů s polními opevněními. Ve vzdálenosti 8 až 15 km od města probíhala linie, která pro Němce znamenala vnější obvod obrany. Zde bylo 15 starých pevností s dělostřelectvem, plamenomety a kulomety, jež byly navzájem propojené. Každé opevnění mělo kruhovou obranu a fakticky to byla malá pevnost s posádkou 250 až 300 lidí. První pozice byla bráněna protitankovým příkopem šířky 6 až 8 metrů a hloubkou 3 metry, zátarasy a protitankovými drážkami, ploty a minovými poli.

Na okraji města byla druhá linie sestávající z kamenných budov, barikád, železobetonových palebných postavení, 38 stálých železobetonových a 25 okopů. Třetí linie obklopovala centrum města a sestávala z devíti mohutných pevností. V centru města byla citadela s kapacitou posádky několika set osob. Sovětská vojska se za celou válku s tak mohutným opevněním nesetkala.

Posádku pevnosti tvořily 4 pěchotní divize, několik samostatných pluků, pevnostních a zabezpečovacích formací a prapory Volksturmu. Celkově se jednalo přibližně o 130 tisíc osob. Ve výzbroji bylo až 4 tisíce děl, přes 100 tanků a útočných děl. Dále 170 letadel umístěných na letištích mimo město.

Ze sovětské strany byly k útoku na město určeny tři armády, jedna gardová armáda, tři letecké armády a letectvo baltského námořnictva, dva bombardovací sbory a rezerva nejvyššího velení. Operace se účastnilo až 187 tisíc lidí, kolem 5,2 tisíce kanónů a minometů, 125 tanků, 413 samohybných děl a 2,4 tisíce letadel. Vzhledem k převaze v živé síle a technice se mohla operace uskutečnit v krátké době a bez větších ztrát na vlastních lidech.

Asi polovinu dělostřelectva představovaly těžké zbraně. Letectvo bombardovalo opevnění, nepřátelské pozice a místa soustředění živé síly a techniky. Pro akce ve městě bylo určeno 104 útočné skupin a 26 jednotek s připojenými plamenometnými oddíly. Na počátku útoku museli prorazit propustě mezi pevnostmi a zablokovat je.

Protože maršál Vasilevskij vedl likvidaci nejsilnějšího nepřátelského uskupení, tedy Hilsbergova, dostal za úkol zmocnit se Königsbergu generálplukovník Bagramjan, který vypracoval podle armádního generála Běloborodova nejpohotovější operační plán. Konfigurace na frontě umožňovala udeřit na severozápad a jihozápad města, tedy z boků a týlu pevnosti. Takto zůstala většina pevností situovaných na východ a jihovýchod nečinná a úder přišel na nejcitlivější místo – do týlu.

Přímo před útokem byly po dobu čtyř dnů ničeny inženýrské struktury nepřítele. Uragán střelby zasáhl Königsberg 6. dubna. Po mohutné dělostřelecké přípravě armády 3. běloruského frontu přišla ofenzíva. Němci se spoléhali na široce rozvinutý systém opevnění a při využití mnoha kamenných budov kladli tvrdý odpor. Sovětským vojskům se na konci dne podařilo probít se vnějším opevněním a dosáhnout jeho okraj.

Dne 7. dubna začala sovětská vojska bojovat přímo o město. Nepřítel se odvetnými útoky zoufale bránil a postup byl pomalý. Během dne došlo ke 35 protiútokům, z nichž velká část byla přímo ve městě.

Ke zlomu došlo po dobytí pevnosti č. 5 (král Friedrich Wilhelm III). Velitel ženijní čety 175. samostatného ženijního praporu poručík Sidorov vedl své vojáky přímo ke stěnám pevnosti a velkým výbuchem prorazil otvor, kterým dovnitř pevnosti vnikl útočný oddíl. V zápase muže proti muži byl německý odpor zdolán. Posádku pevnosti č. 5 se podařilo přesvědčit, aby kapitulovala. K veliteli posádky byli vysláni dva zajatí němečtí vojáci s písemným návrhem ke kapitulaci. V něm bylo zaručeno zachování života, zajištění zdravotní pomoci zraněným a po válce návrat do vlasti.

Poručíku Sidorovovi byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Stejný titul obdrželo i 14 jeho spolubojovníků, kteří při dobývání pevnosti vynikli.

Jedenáctá gardová armáda pokračovala v úspěšných útocích na opevnění v jižní části města a dobyla 2 pevnosti. Dne 8. dubna se zásluhou zlepšení počasí zapojilo aktivněji letectvo. 18. letecká armáda generála Golovanova zaútočila 516 těžkými bombardéry nesoucími bomby velkého kalibru. Útočné oddíly a skupiny se dostaly do centra města za podpory dělostřelectva, tanků a letectva. Během útoku se zmocnily mnoha čtvrtí a tří pevností. Sovětská vojska zároveň obsadila přístav, železniční uzel a řadu důležitých vojenských průmyslových objektů. Vojska postupující ze severu a z jihu rozdělila königsbergské uskupení na dvě části.

Asi nejnapjatějším dnem útoku byl den čtvrtý, 9. duben. Nepřítel zuřivě odolával, ale navečer byl obklíčen. Měl ohromné ztráty na lidech i na technice, stahoval se do centra a do východní části města a hodlal se dále bránit. Měl velké ztráty: padlo přes 10 tisíc německých vojáků a důstojníků.

Velitel pevnosti generál O. Lash uvedl: „Taktická situace v Königsbergu byla beznadějná. … Nad vojskem jsme úplně ztratili velení. Když jsme vyšli z pevnosti ven, abychom se spojili s velením jednotek, nevěděli jsme kam jít, úplně jsme ztratili orientaci. Tak zničené hořící město ztratilo svou podobu. Nebylo možno předpokládat, že taková pevnost jakou byl Königsberg tak rychle padne. Ruské velení dobře připravilo a skvěle provedlo tuto operaci.“

V průběhu operace Königsberg zničila sovětská vojska až 42 tisíc osob, do zajetí jich vzala 92 tisíc, z toho bylo přes 1800 důstojníků a 4 generálové, včetně velitele pevnosti. Ze tří zajateckých táborů bylo osvobozeno okolo devíti tisíc lidí.

„Absolutně nedobytná bašta německého ducha“, jak nazval Königsberg Hitler, padla pod útokem sovětských vojsk za 4 dny.

Převzato z Fondsk.ru

***

Lukašenko prohrál válku s koronavirem

Alina Kuzmina

14. dubna 2020

Šíření koronaviru se v Bělorusku vymklo kontrole a Lukašenko se k tomu staví ignorantsky. Svým lidem doporučuje léčit se sportem, saunou a vodkou. V ironickém podání jsou prostředky boje s koronavirem (na základě doporučení Lukašenka): Vodka, tuk, zemědělské práce, oheň, zvířata, sauna a sport.

Baťka věřil, že se dokáže s koronavirem utkat jedině jeho odmítáním. Jenže situace jej předešla dříve, než si mohl představit. Nyní, když zjistil, s jakým nebezpečím se potýká Bělorusko a celý svět, začal záležitost řešit, ale bez omluvy svým občanům. Jednoduše se obrátil s žádostí o humanitární pomoc k Rusku.

Přestože žádal Putina o pomoc, nadále omlouvá svoji krátkozrakost. Viní celý svět, jen ne sebe. Rusko z uzavření hranic a ruské společnosti ze šíření infekce. Zřejmě zapomněl, že po lékařích a státních institucích žádal, aby mlčeli o situaci ve Vitebsku. (Pozn.:Ve Vitebsku se plní nemocnice a pacientům je diagnostikována nespecifická pneumonie).

Situace v Bělorusku může být mnohem horší než v Rusku, přitom běloruský prezident tvrdí, že koronavirus neexistuje. Kdy mu konečně dojde, že riskuje zdraví a životy statisíců lidí? Arogantně a podivně sdělil: „V naší zemi nikdo na koronavirus nezemře.“ Přitom běloruský ministr zdravotnictví ještě před jeho prohlášením řekl, že od 13. dubna bylo v zemi zaregistrováno 2919 nakažených. Podle oficiálního údaje zemřelo 29 nemocných, kteří měli souběžná chronická onemocnění.

Převzato z Rusvesna.su

***

Jak koronavirus ovlivní válku v Sýrii?

Ljubov Stěpušova, Julia Velmožina

16. dubna 2020

Proč se rozešly zájmy dvou nedávných spojenců – Ruska a Turecka? Nestojí za tureckou vojenskou operací v Sýrii Spojené státy? Jak koronavirus změní válku v Sýrii? O tom promluvil vojenský odborník, doktor vojenských věd Konstantin Sivkov s redaktorkou Pravdy.ru Ljubov Stěpušovou

Jak hodnotíte naše spojenecké vztahy s Tureckem? Jaké ve skutečnosti jsou? Co můžeme čekat od Erdogana?

Velmi přesně to řekl prezident Putin: „S Erdoganem jsme souputníci, nic víc.“ Pokud by došlo ke konfliktu, nejsme spojenci.

Jsme souputníci v posuzování syrské otázky, ale souputníci už nejsme ohledně Krymu. Tady jsme protivníci. Turecko neuznává zákonné připojení Krymu k Rusku.

Pokud se na to nezapomene, bude vše pochopeno. Operace se Syrskou arabskou armádou v Idlibu je nevyhnutelná. Musíme být připraveni napnout všechny síly, aby se neopakoval útok dronů.

Pokud bude útočit syrsko-ruská armáda, nebo za podpory ruského letectva syrská armáda, bude se Turecko snažit o to, aby svou vlastní obranou tuto ofenzívu zastavilo. V jiných oblastech se Turci pokusí o útoky k dosažení místních úspěchů, jako se to povedlo v Serahibu.

Koronavirus jako faktor ústupu

Jaký vliv bude mít koronavirus na syrskou kampaň? Může se stát, že se Turci polekají a odejdou ze Sýrie, jako odešli Francouzi z Iráku? Není tam zdravotní systém.

Je potřeba chápat, že pandemie koronaviru je z 90 % výsledkem informační paniky. V roce 2019 zemřelo jen na TBC 1 milion a 300 tisíc lidí. HIV měl loni skóre 1 milion obětí a žádné vyhlašovaní pandemie nebylo. Žloutenka typu A, B a C zahubila 1 milion a 80 tisíc lidí a zase nic. Proto je potřeba dobře chápat, že křik kolem koronaviru je způsoben potřebou řešit pod jeho přikrytím řadu problémů. Právě toto udělali Číňané. Skrytě a úspěšně znárodnili průmysl.

Podíváme se na Američany, na jejich odvedení vojsk z cizích území. Jejich základny v Iráku jsou rukojmím pro cíle íránské armády. Pokud Írán zaútočí, Američané nemají jak odpovědět. Jenže kdyby odtud odešli, měli by pocit, že ztratili tvář. Za těchto okolností je koronavirus nejlepší pomocník, umožní jim opustit Irák a neztratit tvář.

Může i Turecko opustit Sýrii bez ztráty tváře? Že by také vidělo beznadějnost svého počínání a odsunulo vojska?

Nikoliv. Turecko má jinou historii. Když ztratí Idlíb, zhroutí se Erdoganova naděje na upevnění neoosmanské říše. Vyvstane otázka o stabilitě jeho režimu obecně. USA takové problémy nemají. Už prohrály. Prohrály na Blízkém východě s arabským jarem. Mohou využít příležitost při panice kolem koronaviru a pohodlně odejít.

Kurdové jako páka geopolitického vlivu

V roce 2016 jsme Erdogana zachránili varováním, že jej jedou do hotelu zatknout. Nyní je jeho jednání vůči Rusku a Putinovi pobuřující. Možná už mu více pomáhat nebudeme.

Nepomáhali jsme mu proto, že bychom ho nějak milovali. Kdyby v Turecku došlo k puči, do vlády by se dostali radikální zápaďáci a v Sýrii by pro nás nastal mnohem větší problém. Potom by se Turecko podřídilo USA a stroze by jednalo podle nich. Zachránili jsme Erdogana jednajícího v našich zájmech. To on dobře chápe. Je to pragmatik. A v pragmatické politice není místo pro vděčnost.

Erdogan není protivník, se kterým se nemůžeme srovnat. Máme na něho páky?

Samozřejmě, protože Erdogan nemá v zahraničí několik miliard dolarů, na které je možné uvalit veto. To ruská elita kontrolovaná americkými tajnými službami vyvezla zásoby počítané v bilionech dolarů. Ještě nebožtík Brzezinski k tomu řekl: „Vaše elita drží v našich bankách 500 miliard dolarů. Je to elita vaše nebo naše?“

To znamená, že na naši elitu mají páky, ale na Erdogana nejsou ani u nich, ani u nás. … Chtěl jsem říci osobnostní páky. Na Erdogana je jiná páka – geopolitická. Tato páka se nazývá Kurdové.

Bylo by dobré dozvědět se o jeho jednání s Kurdy. V médiích o tom nic není.

A nebude. To se objeví, až když se na něj bude muset zatlačit. Potom bude s Kurdy demonstrativně jednáno.

Můžeme, s využitím Erdoganova prohlášení o tom, že jej pozval syrský lid, na oplátku prohlásit, že nás pozvali Kurdové žijící v Turecku?

To jsme využili v roce 2015 a vstoupili jsme do Sýrie. Nás syrský lid skutečně pozval.

Ano, ale není zván vládou, ale právě lidmi.

Pokud se situace nažhaví do přímého střetu, potom prohlášením, že nás pozval kurdský lid, nikoho neoklameme.

Převzato z Pravda.ru