Retro: Koupaly dědinu deště

Tvář

Do neznámé tváře
modlí lidé své vidiny
rukama zkroucenýma kamením
A hledají v ní vlídnost
klid a touhu po pochopení
Za roky z chlapa nic
jen mrtvo ranní hospody
Po dětech z ženy kupka
sukní a vůně svíc
Do neznámé tváře
modlí lidé své touhy
a upínání k odpočinku
každým člověkem
Do drsné země tahy portrétu
rozšířeného duší sochařů
jejichž dlátem jsou
narození a smrt
a dvě ruce

***

Na pohřbení

Na Vrbkách prodali čas Židovi
A proto tam žijí
Jak toky řek
Jak oblaka
Jak květy
Jak beranice kopců
Jak víra
Jak štěstí
Jak krása
A jenom někdy
A jenom někdy
Naslouchají staří lidé
blížícím se krokům
ošizeného Žida
A dostávají strach
A jsou nedůvěřiví
Smutní
Na pohřbení

***

Tak do uvítání

Koupaly dědinu deště
Hladily ji větry
Chránily ji kopce
Plnily ji sněhy
Sytilo ji slunce
A stavěli ji lidé
Usmála se
Protáhla kostelíkem hospodu
a odměnila se
prstencem prvních slov
a posledních písní
Tak do uvítání dnů
a pochopení noci

***

-x-x-x

Kapelko
při smutku spouštění
dřeva do země
sebral jsem tvoje melodie
a překročil nízký práh
Po polích
do dálek podzimů a jar
Po lukách
do krásy lét a zim
Do vzdálení roků
a věčně hrající
smutnou nadílkou
Na bílém sněhu
stojí černá kapelka
U bílé zdi pomalost
Kapelko
při smutku spouštění
vracím ti uloupené melodie
a zůstávám na dosah

***

Pohřeb

Hrála muzika
u stěny hroznolhotského hřbitova
a mrtví poslouchali
Hrál starý cikán
hrál smutek hor a duší
hrál neživou
Hrál na struny
a provazy rakví hlazené
zněly zemí
Vítr procházel hřbitovem
a slunce stálo za stěnami
v přešlapování jara
Hrál starý cikán
a tóny vždycky bloudivé
vracely se zpět
a zahlcovaly struny

(17.7.1975)

***

Setina noci

Den má po službě a sfoukává bdění
Telegrafní dráty zahučely divadelními
nářky mnohých světů
Mlčící reflektory monstruózních aut
se potkávají a recitují si básně
Pomlouvají se a zvědavě mrzačí člověka
Ten unaven proklíná rachot vlaků a nekonečných mostů
od stanice stárnutí po konzervu zmlku
Nemůže slyšet
MOST : Jak je dnes?
PARNÍK : Radostním, protože zatékám. Myslím se potopím.
MOST : Nabízím ti svůj pilíř.
Oba se chechtají
Oběti řvou hrůzou
Člověk zabouchl dveře trabantu a
zastrčil klíč do zámku
KLÍČ : Zdravím.
ZÁMEK : Spěcháš?
KLÍČ : Ani ne.
ZÁMEK : Ať se vztekne!
Člověk zuří
Okna vidíce jej přicházet zachytila paprsky úslužných neonů
a vyslala signály…
Kdesi nad přirozeností jadrně zaklel pilot – prorazil
zvukovou bariéru dříve
Detonace
Okna se jásavě sypou
a bez sebe nadšením zasahují lidskou kůži
Ospalé mozky ocelových konstrukcí
okřívají nocí a tropí smrtelné žerty…

(Fruxfrux, básník Tymy)

***

Píseň Sakosaka a Pikpakpoka

(nota: Přes spáleniště, přes krvavé řeky)

My syfilisti my to máme jistý
nezhynem bídou ale syfilídou
Nad námi rudý mráček pěkně vlaje
Buď tak nebo tak uřežou nám pták

A proto pějme píseň mladých boha –
týrů už je to tak na řadě je
náš pták a proto pějme píseň ach vím
už je to tak zde válí se náš pták