Duch setkání na Labi – co z něho zůstalo?

Jurij Rubcov

25. dubna 2020

Datum 25. dubna přineslo dvě důležité události. Za prvé byl obklíčen Berlín částí 47. armády 1. běloruského frontu (velitel maršál Sovětského svazu Žukov) a 4. gardovou tankovou armádou 1. ukrajinského frontu (velitel maršál Sovětského svazu Koněv). Za druhé si v oblasti Torgau na Labi stiskli ruce bojovníci 58. gardové střelecké divize 1. ukrajinského frontu a vojáci americké 69. pěchotní divize. Záhy se stala slavnou fotografie pořízená za několik hodin poté ve štábu americké divize. Na fotografii se objali sovětský poručík Silvaško a americký poručík Robertson.

Setkání sovětského a amerického vojska nebylo překvapivé. Několik dní před ním navrhl hlavní velitel spojeneckých expedičních sil generál Eisenhower náčelníku generálního štábu Rudé armády generálu Antonovu určit pro setkání anglo-amerických a sovětských vojsk hranici na řekách Labe a Mulde. Stalin plán schválil a Antonov souhlasně odpověděl a zároveň informoval velitele 1. a 2. Běloruského frontu maršála Rokossovského a velitele 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Se spojenci byly dohodnuty poznávací signály.

Některé podrobnosti ze zprávy náčelníka politického oddělení 5. gardové armády generála Katkova, zaslané politickému oddělení 1. ukrajinského frontu:

„Na východním břehu Labe zaujal 2. střelecký prapor 173. gardového střeleckého pluku 58. gardové střelecké krasnogradské divize Rudého praporu pod velením gardového kapitána Nedy prostor obrany v oblasti mostu přes Labe, proti městu Torgau na západním břehu řeky. Dne 25. dubna křičel něco radostně z kostela v Torgau americký voják a mával praporky. Protože naši vojáci ani důstojníci nerozuměli jazyku, mysleli si, že je to Němec a náš poručík Silvaško se snažil domluvit německy, ale nedostal odpověď. Nato naši vojáci na kostel několikrát vystřelili.

Jeden voják, nebyl to Rus, sestoupil a řekl rusky dvě slova: Moskva – Amerika. Naši pochopili, že to jsou američtí vojáci a žádali, aby jeden z nich přišel k našim jednotkám. Ten oznámil, že je z jednotky amerických průzkumníků, kteří mají zjistit místo, kde se nacházejí ruská vojska. Brzy přišel důstojník americké armády (byl to poručík Robertson) a řekl, že průzkumníci patří k 69. pěší divizi 1. americké armády a požádal, aby s ním náš důstojník odjel do amerického štábu s tím, že štáb se nachází 15 km od místa setkání.“

Po poručících se setkali i generálové. Velitel 58. gardové střelecké divize generál Rusakov přijal 26. dubna velitele 69. pěší divize generála Reinhardta. Setkání bylo přítomno přibližně 70 amerických, anglických, francouzských a sovětských novinářů, přítomen byl i dopisovatel armádního deníku Krasnaja zvězda, spisovatel Konstantin Simonov.

Příští den přijal velitel 34. gardového střeleckého sboru generál Baklanov velitele 5. amerického sboru, generála Hübnera. Většina šedovlasých Američanů obdivovala mládí sovětského generála, jemuž v té době bylo 35 roků. Velitel 5. gardové armády, generál A. S. Žadov, uspořádal 30. dubna recepci k poctě generála Hodgese, velitele 1. americké armády. Později na recepci u maršála Koněva velitel armádní skupiny USA generál Bradley prohlásil: „Náš lid vždy hleděl s obdivem na boje a vítězství slavné Rudé armády a moji vojáci a důstojníci se vždy snažili napodobovat bojový příklad vojsk 1. ukrajinského frontu.“ Návštěvy byly sovětskými vojenskými veliteli oplaceny.

Historické setkání na Labi spojenci oficiálně oznámili 27. dubna.

V dubnu a červnu roku 1945 se Rudá armáda a spojenecká vojska dostala do styku i na dalších místech a naděje skomírající Třetí říše na neshody mezi spojenci se definitivně zhroutily. Později události ukázaly, že duch Labe byl vytvořen atmosférou lidí, kteří bojovali na straně protihitlerovské koalice, ale nikoliv politiků.

Dne 12. května 1945 poslal Churchill telegram novému prezidentovi USA Trumanovi.

„Nad jejich frontou (sovětské armády) se spouští železná opona. Nevíme co se děje za ní. Celkem není pochyb o tom, že celá oblast východně od Lübecku, Terstu a Korfu bude co nejdříve v jejich rukou. K tomu je potřeba přičíst další ohromnou oblast rozkládající se mezi Eisenachem a Labem dobytou americkými armádami. Domnívám se, že bude obsazena během několika týdnů ruskými silami, jestliže Amerika ustoupí. Generál Eisenhower bude muset přijmout veškerá možná opatření, aby se předešlo novému útěku ohromného množství německého obyvatelstva na Západ, při tomto gigantickém přesunu Moskvanů do centra Evropy. Potom se opona opět hodně hluboko, ne-li zcela spustí… Poté se pozornost našich národů obrátí ke tvrdému zacházení s Německem, zpustošeným a poraženým, a v celkem krátké době se před Rusy otevře cesta na postup k vodám Severního moře a Atlantiku, budou-li o to stát. Nyní je bezpodmínečně životně důležité dosáhnout s Ruskem dohodu, nebo s ním vyjasnit naše vztahy dřív, než naši armádu smrtelně oslabíme, nebo odejdeme do našich okupačních zón.“

Takové nálady nebyly jen v Londýně. Velvyslanec USA v Sovětském svazu Harriman a šéf vojenské mise Dean zaplavovali po smrti Roosevelta Washington zprávami, v nichž se snažili přesvědčit své vedení o sovětském nebezpečí pro zájmy Ameriky. Tehdy toto směřování ještě nepodporoval Truman, potřeboval zachovat spojenectví se Sovětským svazem, byl pro něj důležitý útok na Japonsko. Avšak u vlád v Londýně a Washingtonu už to silně čpělo studenou válkou. Duch Labe se silně vytrácel.

P.S. Na oficiálních stránkách ruského prezidenta se dne 25. dubna objevil text „Společného prohlášení prezidenta RF V. V. Putina a prezidenta USA D. Trumpa při příležitosti 75. výročí setkání na Labi“. V závěru Společného prohlášení se říká: „Duch Labe“ je příkladem toho, že naše země mohou dát stranou rozpory , mohou vybudovat důvěru a spolupracovat ve jménu společného cíle. Dnes zápasíme s nejzávažnějšími výzvami 21. století a splácíme dluh cti, statečnosti a odvaze těch, kteří společně bojovali na porážce fašismu. Jejich hrdinský čin nebude nikdy zapomenut.“

Převzato z Fondsk.ru

***

„Washington využívá situaci“: Jak v USA reagovali na vypuštění prvního vojenského sputniku Íránem

Jelizaveta Komarova, Irina Taranova

27. dubna 2020

V ministerstvu obrany USA pochybují o zpravodajských možnostech prvního íránského vojenského satelitu Nur-1, který byl před několika dny vypuštěn. Promluvil o tom velitel amerických kosmických sil generál Raymond. Napsal: „Írán oznámil, že je (satelit) schopný snímat (povrch země), ale ve skutečnosti je to jen ve vesmíru se kvedlající webová kamera, sotva průzkumu schopná.“ Uvedl rovněž, že velitelství kosmických sil USA „pokračuje ve sledování“ dvou objektů, „které spojuje s provedeným družice Nur-1 vypuštěním do kosmu“. Letectvo USA ji při vesmírné kontrole popsalo jako malý satelit ve formátu Cubsat 3U.

Přitom o něco dříve uvedl naopak ministr zahraničí USA, že vypuštěním vojenského sputniku hovoří Teherán o nebezpečnosti, která pochází z kosmického programu Íránské islámské republiky. Tisková služba Pentagonu uvádí tato Pompeova slova: „Íránské revoluční gardy, považované v USA za teroristickou organizaci, vypustily vojenský satelit, což potvrzuje to, co jsme říkali po celou dobu: Kosmický program Íránu nemá mírový charakter a není výhradně civilní.“ Pompeo také obvinil íránskou vládu ze lži, když informovala o mírovém charakteru svého kosmického programu. Pokračoval ve svém proslovu:

„Poslední vojenské vypuštění, připravené a provedené tajně, dokazuje, že jejich oznámení bylo lživé. Nosná raketa pro družice i dříve vypuštěné prostředky vyslání zahrnují technologie identické pro balistické rakety, nebo schopné je nahradit, včetně systémů dlouhého doletu, něco takového jako jsou mezikontinentální balistické rakety (MBR).“

Vyzval ostatní země ke společnému odporu vůči Íránu se slovy: „Všechny mírumilovné státy musejí zavrhnout íránský vývoj balistických raket a spojit úsilí v odstrašování nebezpečných raketových programů Íránu.“

Navíc si Pompeo myslí, že ostatní země jsou povinny pokračovat ve zbrojním embargu proti Íránu v RB OSN, které bude ukončeno v říjnu. Obrátil se k zemím EU s výzvou, aby uložily sankce na osoby i organizace, které jsou nějak spojeny s realizací raketových programů Íránu.

Dne 27. dubna vypuštěný první vojenský sputnik Íránu Nur-1 byl naveden podle íránského zdroje Mehr na orbitu ve výšce 425 km s pomocí nosné rakety Kaced.

Reakce na kritiku

Íránský ministr zahraničí Zaríf uvedl na twitteru, že Írán nemá ani jaderné zbraně, ani rakety, které by byly vyvinuty tak, aby mohly vynášet tak hrozné zbraně.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová na brífinku oznámila: „Ani samotná rezoluce (RB OSN 2231), ani společný komplexní akční lán (JCPOA) neomezují práva a možnosti Teheránu zkoumat mírově kosmos a rozvíjet odpovídající národní programy.“ Podle ní „neplodné snahy“ washingtonských analytiků dělají dojem, jako kdyby íránské kosmické rakety mohly nést jaderné zbraně. Je to nařčení, které se rozbíjí o realitu.

Zacharovová oznámila: „Írán nemá, neměl a doufejme, že nikdy mít nebude jaderné zbraně. Jak jej zavazuje rezoluce nevyvíjí, nezkouší a nepoužívá balistické rakety schopné nést jaderné zbraně. Na rozdíl od USA, které denně udivují svět zprávami o plánech na rozvoj svého raketo-jaderného potenciálu.“ Ohodnotila reakci USA na vypuštění prvního vojenského satelitu Íránu tak, že někomu ve Washingtonu je velmi proti mysli usilovné dodržování svých závazků Teheránem, „nehledě na bezprecedentní tlak a potíže, vědomě vytvářené americkými úřady.“

Nakonec Zacharovová promluvila o tom, že se pozornost nepochybně zaměří na mezery v porušování dohod samotnými USA, které si dělají nárok na výjimečnost. Zde je podle ní výjimečná bezohlednost, s níž USA manipulují s ustanoveními rezoluce RB OSN 2231, a hodně cynický přístup k mezinárodnímu právu. Dodržovat mezinárodní právo je podle těch za oceánem povinné pro všechny země, kromě USA.

Pro zvýšení nátlaku

Pro politology není ničím mimořádným, že v USA dochází k různým protichůdným prohlášením úřadů o Nur-1. Vladimir Bruter z Mezinárodního institutu pro humanitární a politická studia vidí věc tak, že toto USA nijak nestraší. Hlavně potřebují být v centru dění v mediích. Jsou zvyklé zde dominovat. Předpokládají, že mohou plácat cokoliv bez jakýchkoliv následků pro ně. Říká, že prohlášení amerického ministra zahraničí a amerického generála jsou přesto, že si odporují, zcela v souladu s americkou zahraniční politikou. Vysvětluje: „Obvykle jsou reakce Washingtonu na předvedení technologického rozvoje u konkurentů dvojí. První je alarmismus, prohlašování o nutnosti přijmout protiopatření. Druhá je nivelizování úspěchů toho druhého, krom samotných USA a jejich spojenců.“ V tomto případě využívá Washington obě metody současně. Podle analytika se Írán neprotiví rozhodnutí OSN a rovněž ničím neohrožuje USA.

Politolog Alexandr Asafov řekl: „V interpretaci amerického vojenského velitele je vypuštění íránského vojenského satelitu jakási legrace, kterou není potřeba brát vážně. Jenže pokud by USA skutečně takto uvažovaly, neměly by z toho strach a nepokračovaly by v jeho stálém sledování. Navíc Raymond řekl, že samotné vypuštění družice s webovou kamerou do kosmu je výsledkem seriózní technologické práce.“ Podle Asafova sleduje Pompeo ještě něco – dát negativní konotaci tomu, že Írán vypustil vojenský satelit. A když si budou chtít vymyslet další hrozbu, vrhnou se s ještě větší vervou na Írán a budou tvrdit, že jeho kosmický program ohrožuje celý svět.

Nové obvinění USA potřebují proto, aby mohly rozšířit sankce proti republice. Chtějí konat nátlak na Evropu, aby přerušily její obchodní dohody s Íránem. Potřebují důvody. Pro Trumpa je Islámská republika politickým oponentem. Kosmická aktivita Íránu, kterou Pentagon nazývá směšnou a ministr zahraničí nebezpečnou, se může stát důvodem pro nové restrikce.

Analytik vidí paradox v tom, že evropské státy budou slovy podporovat politiku Bílého domu, ale ve skutečnosti se budou snažit pro sebe negativní důsledky mírnit, jako to dělaly dosud. Obcházely omezení. EU má nyní tolik problémů, že nepůjde do nové celní války s USA. Ale také nemá zájem vzdát se obchodních a jiných vztahů s Teheránem.

S touto myšlenkou Vladimir Bruter souhlasí a předpovídá, že nehledě na přání Washingtonu nebude v RB OSN zbrojní embargo na Írán pravděpodobně prodlouženo.

Vše bude záviset na postoji Ruska a Číny. Moskva už informovala o úmyslu podpořit v této otázce Írán. Zákaz OSN bude pravděpodobně minulostí. To neznamená, že USA a jejich spojenci budou plnit rozhodnutí OSN. Tím spíše neukončí politický a hospodářský nátlak na Islámskou republiku.

Převzato z RT.com

***

V Česku připravuje Západ nového Skripala

Ljubov Stěpušova

28. dubna 2020

Česká media oznamují, že ruskými speciálními službami byl do Prahy dovezen ricin. Na roli Skripala byli na Západě připraveni tři kandidáti spojení s odstraněním pomníku maršála Ivana Koněva.

Podle Respektu měl do Prahy přijet člověk s ruským diplomatickým pasem a „ukrýt se na ruské ambasádě“. České tajné služby tvrdí, že vezl ricin. Policie dnes střeží starostu Prahy 6 Koláře (skrývá se neznámo kde), primátora Prahy Hřiba a starostu Řeporyjí Novotného, který chce postavit pomník Vlasovcům. Ten ve svém otevřeném dopise Ruské federaci použil na adresu Ivana Koněva označení monstrum, psychopat, masový vrah a mizerný vojevůdce, jehož jméno není hodno uctění ve školních učebnicích.

Stránky denikn.cz informují, že ministr zahraničí Petříček oznámil ruskému velvyslanci v Praze A. Zmejevskému, že pokud se někomu z nich něco stane, bude následovat reakce.

Je jasné, že Kolář a jiní činitelé začali neuváženě horlivě plnit pokyny k vedení „války s ruskými památkami“. Nezpozorovali, že jsou připravováni na použití k informační válce podle scénáře vyzkoušeného v Británii s „otrávením“ ruskými tajnými službami.

Nový Skripal se může objevit kdykoli

Odborník Mezinárodního institutu humanitárně-politických studií V. Bruter považuje tento scénář za kdykoliv použitelný. Moskva nemá možnost tomu zabránit, bude-li přijat. „Rusko sdělilo, že na tom nemá účast a Koláře nemůže vzít pod ochranu, aby se vyhnulo krizovým situacím, které kolem toho mohou vzniknout.“

Kterákoliv západní tajná služba může kohokoliv otrávit a potom z toho obvinit Rusko zcela bez důkazů, jak je zvykem. Dále Bruter řekl, že pro Západ je normální licoměrnost a obviňování bez důkazů, je pro něj přirozené konstruovat a uvádět do života scénáře, z nichž potom obviňují druhé. Je to hra pod falešnou vlajkou.

Demontáž památníku byla, právnicky vzato, organizována nikoliv státem a podle zákona neodpovídá česká vláda za činy české samosprávy.

Nejdřív odstranění rusofobie a potom byznys

Bruter dále řekl, že reakce Ruska musí být v oblasti obecně politické, musí jít k vedení EU, velkých zemí EU, aby rusofobii odsoudily. Řekl: „Rusko potřebuje navázat společné vztahy s Německem, Francií a dalšími velkými zeměmi EU s tím, jak utvářejí svoji roli při vylaďování normálních vztahů s Ruskem. Musí rusofobii odsoudit ve všech jejích projevech, tedy i u tohoto případu. Ale Rusko to dávno nedělá a je to chyba.“

Socha maršála Koněva byla odstraněna 3. dubna. Má být umístěna v Muzeu 20. století, ale dosud je v nějaké úschovně. Kolář komentoval demontáž trapným způsobem, že Koněv neměl roušku a pravidla platí pro všechny. Dokument objasňující rozhodnutí o demontáži pomníku připravila americká společnost Squire Patton Boogs.

Ve věci demontáže památníku zahájilo Rusko trestní řízení podle ustanovení „vandalismus“. Podle ruského zákonodárství mohou být viníci odsouzeni k jednomu roku nápravných prací, pokud budou souzeni v Rusku.

Moskva požádala ČR o předání památníku do Ruska, ale odpovědí bylo nabubřelé odmítnutí Kolářem. Poté ministr zahraničí ČR řekl, že je ochoten tuto otázku posoudit. Místní úřady se odvolávají na to, že památník je vlastnictvím městského obvodu Praha 6. Avšak pozemek, na kterém socha stála, patří podle katastrálního registru hlavnímu městu Praze.

Za povšimnutí stojí, že zásluhou zkušených a rozhodných akcí na frontě, kde velel maršál Koněv, nedošlo ke zničení Prahy. Porážka milionové skupiny Němců pod velením Schörnera vešla do učebnic válečné historie jako příklad vojenského umění. Z rozkazu Koněva, aby bylo před zničením zachráněno historické město, nepoužívalo se při útoku těžké dělostřelectvo a letectvo. Během útoku bylo zabito a zraněno 40 tisíc nepřátel a 86 tisíc jich bylo zajato.

Převzato z Pravda.ru