Krok k uzdravení ruské civilizace

Alexej Gulko

30. ledna 2021

V Doněcku se 28. a 29. ledna konalo dvoudenní Integrační fórum „Ruský Donbas“. Bylo přítomno 400 delegátů, včetně vedoucích DNR a LNR Denise Pušilina a Leonida Pasečnika, poslanců Státní dumy RF, vědeckých, veřejných a kulturních činitelů Donbasu i Ruska. Dále byli přítomni novináři a mezi nimi šéfredaktorka televizního kanálu RT Margarita Simoňjanová a televizní moderátor NTV Roman Babajan. Prostřednictvím videa vystoupil novinář Vladimir Solovjev. Poznámku z publika řekl novinář, autor termínu Ruské jaro. Podpořil tak fórum a připomenul výrok Dostojevského o právu Rusů zaobírat se svým osudem, nehledět na věčnou nespokojenost Evropy. Dostojevskij mluvil o tom, že nemá smysl reagovat na stálé dvojí standardy Evropy.

V podobném duchu byla i další vystoupení. Například Margarita Simoňjanová zvolala: „Lidé Donbasu chtějí být Rusové. Lidé Donbasu chtějí žít u sebe doma a chtějí být součástí naší ohromné, velké a štědré vlasti. … Rusko, matičko, vezmi Donbas domů.“

Pro vzdáleného pozorovatele vzniklo fórum Ruský Donbas jako kdyby z ničeho. Ale při soustředěném pohledu je zřejmá jeho potřeba, zejména v tuto chvíli. Nedá se čekat, že obnovený washingtonský oblastní výbor nepřenese energii ostrých sporů mimo USA. Jedno z nejpravděpodobnějších míst nenávisti je Ukrajina a konflikt na Donbasu. Zostření situace na Donbasu může mít velmi těžké důsledky pro ukrajinskou státnost.

Právě v den inaugurace Bidena, 20. ledna, informoval vůdce DNR Pušilin o připravenosti vlády republiky uspořádat opakované referendum o svém sebeurčení za přítomnosti mezinárodních pozorovatelů. První referendum bylo 11. května 2014. Zároveň šéfka ministerstva zahraničí DNR Natalia Nikonorova učinila krok k uvedení iniciativy do praktické roviny a obrátila se ke členům RB OSN s návrhem uspořádat na Donbasu mezinárodně uznané referendum.

Prohlášení DNR přišla v předvečer prvního zasedání třístranné kontaktní skupiny v tomto roce. Zasedání proběhlo v hlasitější atmosféře a skončilo bez výsledku. Vedoucí ruské delegace Boris Gryzlov v komentáři upozornil na „neochotu ukrajinské vlády opustit myšlenku vojenského potlačení Doněcka a Luganska“ a podtrhl, že v tom „pro občany Ukrajiny není nic dobrého“.

Zástupce Ukrajiny na jednání, bývalý prezident Kravčuk, prohlásil konfrontačně: „Nestavím otázku navrácení území vojenskou cestou. V blízké době v krajním případě. … Sankce se budou rozšiřovat a budou různé, aby Rusko pocítilo, že se agresorovi neodpouští. Agresor musí nést odpovědnost.“

V této souvislosti musela být zrušena konference poradců vedoucích „normanské čtyřky“, plánovaná na 22. ledna. Opět se ukázalo, že jednání o Donbasu v třístranné kontaktní skupině byla vyvolána Ukrajinou pro radost USA v „nekonečné slepé uličce“. Dne 21. ledna byl v Doněcku zveřejněn projekt doktríny „Ruský Donbas“. Klíčové v doktríně bylo upevňování ruské národní identity a vlastenectví, určení orientačních bodů státní politiky v různých sférách veřejného života, odpor neonacismu a ukrajinskému nacionalismu, určení duchovního dědictví Donbasu jako svébytné a nedílné součásti ruské kultury, obnova hospodářských vazeb s Ruskem a navrácení regionu jakožto subjektu do sféry ruského historického prostoru.

Fóru předcházely dvě události: Telefonické jednání Bidena a Vladimira Putina a vystoupení ruského prezidenta v Davosu.

Dne 26. ledna zatelefonoval nový americký prezident Vladimiru Putinovi. Obsah rozhovoru týkající se ukrajinské problematiky podávají v Bílém domě a v Kremlu rozdílně. V Kremlu je vnitřní ukrajinské urovnání vedeno v řadě jiných témat jako obtížné. Biden z Bílého domu potvrdil pevnou podporu USA svrchovanosti Ukrajiny. Při pojetí tématu rozhovoru kontrastoval klidný tón z Kremlu s drzým tónem z Bílého domu. Biden dal jasně najevo, že USA budou ohledně obrany svých národních zájmů v případě akcí Ruska, které by poškozovaly je nebo jejich spojence, jednat rozhodně. Vladimir Putin poznamenal, že normalizace vztahů mezi Ruskem a USA by odpovídala zájmům obou zemí i s přihlédnutím k jejich zvláštní odpovědnosti k udržení bezpečnosti a stability ve světě – v celém mezinárodním společenství.

Dalšího dne, 27. ledna, při on-line vystoupení v Davosu Vladimir Putin projevil obavy z hrozby globálního konfliktu typu 2. světové války, který by dnes znamenal konec civilizace. Ukrajinská média ihned začala předpovídat, že „takto dává Moskva vědět Západu, že pokud Kyjev nepřistoupí na reintegraci území podle minského scénáře, má Donbas všechny příležitosti stát se ruským.“

Avšak něco je viditelně závažnější.

V Doněcku na fóru sdělil poslanec Státní dumy RF Koženko, jak on chápe situaci: „Dnes republiky Donbasu přecházejí do nové etapy historického vývoje. První roky byly rozhodující, byly prověrkou pevnosti, ale vidíme, že žádnými sankcemi, blokádami a dokonce ani vojenskou agresí nevystrašili ty, jejichž duše se zocelovala v dolech.“

Podle výsledků fóra byla přijata doktrína Ruský Donbas a ta prohlásila, že se republiky budou integrovat s Ruskem a budou směřovat k vybudování samostatných států, ve skutečnosti vstupujících do hospodářského, politického a ideologického prostoru Ruska.

Pušilin vyhlásil rok 2021 v DNR rokem ruské kultury. Sama skutečnost existence Donbasu je v širším pojetí ohromné kulturně historické vyjádření zacílené na obnovení ruského světa. V uměleckých kategoriích to ještě není správně pochopeno. Rok ruské kultury může v doněckém prostoru takovému správnému pochopení napomoci.

Donbas čeká. V Doněcku jsou ohromné bilboardy s prohlášením vůdce DNR Zacharčenka: „Vlast máme všichni jednu – Rusko.“

Převzato z Fondsk.ru

***

O hloubce pádu světové ekonomiky v roce 2020

Valentin Katasonov

1. února 2021

Po finanční krizi v letech 2007 až 2009 nedošlo ve světě ke skutečnému oživení. Ve druhém desetiletí tohoto století hospodářství stagnovalo a na konci roku 2020 se v řadě zemí ukázaly příznaky recese. Dokonce i takoví nadšení globalisté jako Schwab a Attali mluvili o krizi kapitalismu a začali se zasazovat o jeho výměnu za jiný model.

Ve čtvrtém čtvrtletí 2019 byl pád hospodářství přikryt kouřovou clonou „pandemie“. Prý to není hospodářská krize vyvolaná kapitalismem, ale jakýmsi virem. Omezení života po celém světě je příčinou poškození ekonomiky. Podle MMF je ztráta ekonomiky vyspělých zemí v roce 2020 5,8 %, USA 4,3 %, eurozóny 8,4 %, kvůli lavinovému pádu ekonomiky ve Španělsku (o 12,8 %) a v Itálii (o 10,6 %), ve Francii (o 9,8 %) a v Německu (o 6 %).

Absolutně vzato činily podle MMF ztráty světové ekonomiky v roce 2020 3,6 bilionu USD. To odpovídá společnému ročnímu HDP Francie a Španělska. Poctivě lze říci, že loňská světová recese je nejhlubší od doby krize z počátku třicátých let dvacátého století.

Jenomže hloubku ekonomického propadu svět zatím nepociťuje. Ano, lidé trpěli svojí izolací, omezeními, zákazy, vnucováním atmosféry strachu, ale krizové příznaky byly, především v rozvinutých zemích, amortizovány. Obyvatelstvo dostávalo tak zvané „vrtulníkové peníze“, společnosti dostávaly dotace a téměř bezúročné půjčky. Navíc státy držely korporace nad vodou tím, že kupovaly jejich papíry.

Původním zdrojem „deště peněz“ byly hlavní centrální banky světa, především americký Fed, Evropská centrální banka, Bank of Japan a Bank of England. Loni natlačily do ekonomiky 10 bilionů USD. Zde jsou poslední údaje čtyř centrálních bank – US Fedu, ECB, Japonské centrální banky a Čínské lidové banky. Na začátku roku 2007 (před světovou krizí) měly celkem 5 bilionů USD aktiv. Na začátku loňského roku šlo o 19,2 bilionu USD. Za rok jim narostla aktiva o 9,4 bilionu USD. U jednotlivých centrálních bank činila aktiva v bilionech USD: ECB 8,5, US Fed 7,3, Japonská centrální banka 6,8 a Čínská lidová banka 5,9.

Jakási panika na akciových trzích se objevila v lednu 2020, kdy ještě nebylo rozhodnuto o čerpání peněz, ale už v dubnu se akciové trhy vzchopily. Americký akciový trh vyletěl v indexu S&P 500 o 75 % a obnovil historická maxima. Kapitalizace globálních akciových trhů se od března 2020 zvýšila o 30 bilionů USD a přiblížila se ke 100 bilionům USD.

To je zázrak. Různými cestami téměř všechna produkce tiskařských strojů centrálních bank skončila na akciových trzích a užila se k nafukování bublin. Zakladatel hedgeového fondu Baupost Group Sth Klarman píše: „Jestli bychom chtěli při stimulaci takového rozsahu pochopit hloubku recese, je to jako kdybychom měřili teplotu po spolknutí aspirinu.“

Obrátím pozornost: Objem peněz v roce 2020 vzrostl o 10 bilionů a kapitalizace akciových trhů o 30 bilionů USD. Kdo kromě centrálních bank bubliny nafukoval? Ne ti, kteří vydávají peníze, ale ti, kteří dávají digitální informace! Především americké IT korporace v Silicon Valley. Loňský rok se pro Amazon, Apple, Microsoft, Facebok a Google stal hostinou v době moru. Od ledna 2020 do poloviny roku 2020 se zvýšila tržní kapitalizace v Amazonu o 80 %, Apple o 66 %, Microsoftu o 42 %, Facebooku o 40 % a Google o 20 %. Korporace Tesla za rok devětkrát podražila.

V srpnu 2020 překročila tržní kapitalizace technologických společností USA celkovou kapitalizaci akciových trhů v celé Evropě, 9,1 bilionu USD proti 8,9 bilionu. V roce 2007 to bylo opačně, americké akcie byly čtyřikrát níže než na evropském trhu.

Výsledkem roku 2020 byl index S&P 500, (měří stav akciového trhu USA). Zvýšil se o 16,3 % a index Nasdaq Composite (akcie vysoko technologických společností) o 43,6 %. V lednu 2021 dosáhly hlavní indexy nové rekordy. Egon Musk zvýšil kapitalizaci své společnosti Tesla na 800 miliard USD, když v tomto ukazateli obešel Facebook. Musk rozšířil výrobu elektromobilů, o kterých tvrdí, že jsou zázračné. V tom tkví šílená dynamika jeho akcií.

Optimismus je podporován tím, že centrální banky slibují natištění dalších peněz: Fed po 120 miliardách USD za měsíc, ECB po 80 miliardách EUR za měsíc. Bank of Amerika odhaduje, že 6 hlavních centrálních bank může navýšit svá aktiva v roce 2021 o 3 biliony USD. Ale aby se ekonomika udržela nad vodou, musí se udržovat růst peněžní zásoby alespoň na úrovni předchozího roku, a to se nepovede. Zvýšit peněžní zásobu v roce 2021 ještě o 10 bilionů znamená zbortit hlavní měny. Situace je patová.

Je velmi pravděpodobné, že i v roce 2021 bude pokračovat hospodářská krize. Loni se projevila pádem hlavních makroekonomických ukazatelů (HDP, investice, zaměstnanost). Letos mohou prasknout akciové bubliny, což bude mít přímý vliv na reálnou ekonomiku. Může se opakovat situace z roku 2008: Krach na finančních trzích vyprovokuje hospodářskou recesi.

Schwab a Attali rovněž nevěří, že je možno se z krize dostat s pomocí tiskařského stroje centrálních bank a vyzývají zahájit přechod k novému světovému ekonomickému pořádku, v němž se ustanoví tvrdá diktatura globální elity.

Počátkem roku bylo ve světě relativní ticho, ale ticho zlověstné. Dají se zachycovat vzdálené hluboké otřesy jako předzvěst globálního zemětřesení. Bloomberg dlouhodobě sleduje účastníky akciového trhu označené za insidery. Bývají to majoritní akcionáři a top manažeři a lidé, kteří mají představu o stavu svých společností. Mnozí insideři jsou také informováni o společnostech partnerů a konkurentů. Sledování insiderů, jejich jednání, kontrolování a statistika jejich operací je otázka velmi delikátní. Ani Bloomberg nemá vždy takové statistiky. Přesto nedávno zveřejnil zajímavé skutečnosti: Insideři složení z majitelů a top manažerů začali v lednu 2021 velmi rychle rozprodávat akcie svých společností. Došlo k osminásobnému přebytku prodejců nad kupci (přibližně 1000 prodávalo a jen 128 kupovalo). To je od roku 1988 rekord. Za tři týdny insideři prodali za 300 milionů USD, což šestnáctkrát překonalo jejich nákupy.

Vzpomínám na větu pronesenou v květnu 2000 Sorosem: „Hudba už nehraje, ale stále se tančí.“ Tak komentoval první propad akcií vysoce technologických společností na burze NASDAQ. Jenže nevyhnutelný propad na americké burze mnohonásobně předčí to, co tam bylo před dvaceti lety.

Převzato z Fondsk.ru

***

Novinářka Irina Keziková o tom, co je za ochotou USA posoudit zrušení sankcí proti Severnímu proudu-2

3. února 2021

Led se prolomil: USA jsou ochotny zrušit sankce proti Severnímu proudu-2. Po změně prezidenta USA nastala otázka, jaký bude jeho postoj k SP-2. V průběhu svojí volební kampaně Biden hlasitě sliboval investovat do roku 2025 2 biliony USD pro rozvoj ekologicky čistých zdrojů energie a zcela převést americký palivový a energetický komplex na zelenou energii do roku 2035.

Krom toho plánoval zakázat vydávání nových licencí na využití technologie hydraulického štěpení. Po svém nástupu do funkce se Spojené státy vrátily do Pařížské dohody o klimatu, zablokovaly stavbu plynovodu Keystone XL a zavedly dvouměsíční moratorium na vydávání licencí na vrty ve federálních státech. U výrobců ropy a zemního plynu to nevyvolalo žádnou radost. Zástupci tohoto sektoru už upozornili, že mohou přesunout těžbu jinam. Vypadá to, že nový americký prezident nechová lásku k uhlovodíkům.

Biden nazval projekt SP-2 špatnou myšlenkou pro Evropu, ale má v úmyslu přezkoumat omezení, která pro tento projekt zavedla předchozí administrativa. Je ochoten konzultovat tuto věc s evropskými zeměmi, především s Německem. Administrativa Trumpa nechtěla v této věci vést žádná jednání.

Německý Handelsblatt s odvoláním na americké zdroje informoval, že USA jsou ochotny dokonce posoudit zrušení sankcí. Jenže to zase není tak jednoduché. Ve vydání se uvádí, že Washington předpokládá, že Berlín najde nějaký mechanismus, který nepovolí SP-2 pro případ, že se sníží dodávky ruského plynu přes Ukrajinu. Jinak řečeno, pokud bude Rusko chtít tlačit na Ukrajinu, budou dodávky potrubím v Baltském moři přerušeny. Biden potom sejme sankce jen v případě záruky, že Rusko nebude využívat závislost v oblasti energetiky jako zbraň proti Ukrajině a dalším sousedním zemím.

Kolegové v Německu říkají, že Bidenova administrativa navrhuje celkově prozkoumat podmínky ruského tranzitu plynu přes Ukrajinu tak, aby Kyjev mohl dostat výhodnější podmínky. A Spojené státy také počítají se zvětšením kapacity pro skladování plynu, což umožní v případě potřeby zásobovat Ukrajinu.

Handelsblatt také informuje, že Merkelová SP-2 posuzovala s Bidenem, avšak německá vláda podle tohoto deníku zatím s nějakými návrhy nespěchá, i když vítá ochotu USA ke kompromisu. Zdroj Handelsblattu v kabinetu ministrů SRN tvrdí, že k vážným ústupkům je „málo prostoru“ a bylo uděláno mnoho pro rozptýlení strachu Ameriky.

Je to tak. Ruský prezident Putin nejednou řekl, že Rusko nehodlá zrušit tranzit před Ukrajinu. Mezi Ruskem a Ukrajinou existuje kontrakt z roku 2019 se zaručeným objemem plynu transportovaným přes Ukrajinu, a to 225 miliard kubíků. Z toho 65 miliard v roce 2020 a po 45 miliardách v letech 2021 až 2024.

Kvůli správnosti je potřeba připomenout, že se země před podpisem dohody domluvily o stažení právních nároků. Ale neuplynul ani rok a Ukrajina předložila Rusku nový propočet. Tak kdo nedodržuje své slovo?

Těžko si představit, jak by vypadal dokument, o který žádá administrativa USA, a jak se může Německo zaručit za konání ruských společností. Biden může mluvit s evropskými partnery, posuzovat činy Trumpovy administrativy a dokonce zrušit sankce, což v dnešní situaci nemůže ovlivnit ukončení výstavby projektu. Ovšem pro něho to bude mimořádně těžké. Sankce byly vyhlášeny federálním zákonem a nikoliv Trumpovým dekretem. Pro zrušení by zákon musel projít sedmi okruhy byrokratického pekla.

Za tím vším nejsou ideály demokracie a volného trhu, ale bezproblémový vstup americké složky do tohoto trhu. V jednání o této záležitosti se sotva najde místo pro spravedlnost – bylo by to jen hledání nových pák nátlaku na Rusko a jeho partnery.

Nedávno uvedl místopředseda rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv, že Rusko nevylučuje možnosti obrátit se na soud ve věci obrany stavby SP-2, ale předem řekl, že je potřeba rozumět „na který soud“. Nevyloučil, že i na americký.

Ruský klasik Lermontov říkal: „bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak smutné“. Ano, jednání je vždycky dobré, ale v tomto zde je cítit velitelský tón. Tón, kterým zpoza oceánu diktují pravidla hry jak Evropě, tak Rusku.

Převzato z Iz.ru