Fiasko Pentagonu: stíhačky páté generace nesplnily naděje amerického válečného námořnictva

Alexej Sukonkin, vojenský pozorovatel

V Pentagonu i v některých amerických mediích se debatuje o omezení výroby palubních letadel F/A-18E/f Super Hornet. Podle specialistů jsou „klíčovým útočným prvkem a rovněž důležitou částí protivzdušné obrany vojenského námořnictva“.

Uvažuje se, že Super Hornet bude součástí výzbroje námořnictva v průběhu celého období budování arzenálu nových stíhaček F-35C Lightning II, dokud jich nebude dostatečný počet pro řešení úkolů stojících před jejich flotilou.

Přibývání nových stíhaček F-35C Lightning II zaostává za tempem vývoje zdrojů současného arzenálu Super Hornet. To vede k postupnému snižování bojeschopnosti leteckých součástí flotily, v níž tato letadla tvoří základ bojového letectva. Proto bylo rozhodnuto snížit produkci Super Hornetů o tři letky. Zahraniční politika USA se zakládá na síle ozbrojených sil, především flotily. Hlavním úkolem vojenského velení je udržování bojové pohotovosti. Zde jde hlavně o selhání: Zdroje pro letadla Super Hornet byly za posledních 15 let utraceny. Přitom nové Lightning II nebudou mít ještě několik let nezbytnou operační způsobilost.

Jestliže je Super Hornet schopen využívat všechny druhy zbraní pro letadla používaná u vojenského námořnictva, tak u F-35C není dosud k dispozici více než polovina zbraní.

Certifikování nové stíhačky pro současné zbraně poběží ještě mnoho let a po celou tuto dobu mohou vést bojové akce v plném rozsahu jen F-18. Doplnit flotilu byť jen stroji starého typu možné není, jejich výroba byla, bohužel, omezena. Ke všemu se ještě zpomalí zavedení nových letadel pro stávající letadlové lodě, protože ty jsou potřeba modernizovat pro užívání Lightning II. Práce mají probíhat na opravárenských základnách pro lodě, ale není stanoveno kdy. Dřívější grafikon renovace lodí byl kvůli pandemii narušen.

S rostoucí mohutností ruského a čínského válečného námořnictva nechápou američtí analytici rozhodnutí o snížení u části nejčerstvější verze Bloch III palubní útočné stíhačky F/A-18E/F Super Hornet. Přitom je bojový potenciál těchto letadel podstatně zvýšený.

Projednává se možnost vytvořit letku různorodého složení s letadly obou typů. Tak lze optimalizovat využití letadel pro různé účely, útočné, průzkumné nebo pro vzdušný boj. Náklady na užívání letadel Lightning II jsou o hodně vyšší než na Super Hornet. S tím jsou spojena některá omezení, a to lze silně pociťovat v letce fungující z letadlové lodi, kde jsou určitá omezení.

Podobné problémy jako u nových a starých stíhaček v námořnictvu jsou i u „pozemního“ letectva. Letadla páté generace F-22 Raptor a F-35A Lightning II nemohly být dosud začleněny do bojového letectva. Na prvním místě jsou staré stíhačky F-15E Strike Eagle

Reálná bojeschopnost amerického letectva fakticky stojí na osvědčených strojích. Proto v USA pokračují práce na modernizaci „starých“ letadel, včetně toho, že se dají do provozu v novém vzhledu. Bojeschopnost amerického letectva stojí skutečně na nich.

Letectvo USA nedávno informovalo o prvním letu „nové“ „staré“ stíhačky F-15EX společnosti Boeing. Vzlétla 1. února. Uvádí se, že let trvající hodinu a půl zkušební pilot zvládl, přičemž zvládl i všechny plánované operace.

Smlouva na výrobu 144 letadel tohoto typu má trvat do finančního roku 2025 a možná bude rozšířena na 200 jednotek vojenské techniky. První dva stroje by měly být předány na letecké základně Eglin v březnu 2021.

Shrnutím zde uvedeného je možno pro letectvo USA učinit závěr: Ne všechno, co se třpytí, je zlato. Jako jejich drahé stíhačky páté generace.

Není divu, že se výroba F-22 ve své době rychle ukončila. Jeho využití bylo velmi drahé. Vypadá to, že podobně dopadnou v budoucnu i F-35. Uvidíme.

Převzato z Riafan.ru

***

Rozprodej řeckých přístavů – co kdo dostane

Vladimir Malyšev

11. února 2021

„Řecké přístavy se stávají geopolitickým a finančním prostorem, vyvolávajícím zájem všech velkých mocností“, píší ruské internetové noviny Ruské Athény. Společnosti z USA, Číny, Izraele, Itálie a z Německa se zaměřily na řecké přístavy od Alexandrupoli po Heraklion na Krétě (od severu na jih země) a od Igumenity a Astakosu po Volos a Kavalu (od západu na východ země).

Pozdvižení začalo v roce 2012, kdy byl v Řecku zrušen zákon o minimální nutné účasti státu v podnicích strategických odvětví, což zahrnuje i přístavy. Zákon byl zrušen pod nátlakem MMF a EU. Tím byla splněna jedna z hlavních podmínek záchrany Řecka před jeho dluhy. První využili situaci Číňané a v roce 2016 koupila společnost COSLO 51 % akcií přístavu Pireus. Číňané jej mají jako překladiště na Nové hedvábné stezce. Pireus je nejblíže k Suezu. Odtud Peking dobře ovládá trh EU. Korporace Huawei už v Pireu otevřela své logistické centrum.

Přístav v Soluni ovládá svými 67 % akcií společnost Belterra Investments ruského podnikatele řeckého původu Ivana Savvidise. Pokusili se mu ho odejmout Američané, ale bylo mezi nimi dosaženo kompromisu.

Tendry na další důležité přístavy Alexandrupoli, Igumenica, molo Philippos v Kavale jsou nyní ohodnocovány, což poběží do konce února. Do konce roku bude ukončena další etapa s předložením závazných návrhů.

Americké společnosti si nárokují Alexandrupoli. Budují tam svoji vojenskou základnu. Dále vytyčili velký díl v přístavech Igumenica, Kavala a možná i v přístavu Volos. Na přístav Igumenica jsou i další uchazeči, mezi nimi největší skupina osobních přepravců v Řecku a aliance řeckých nákladních přepravců a krom toho italská skupina a německá pasažérská přepravní společnost.

Příčiny výprodejové horečky jsou dvě. Za prvé finanční potíže Řecka, které nemá jiné zdroje pro naplnění státní kasy než státní majetek. Za druhé byly objeveny zásoby uhlovodíků ve východním Středomoří. Jejich zpracování povede k nárůstu přepravy a komerční hodnota přístavů se zvýší.

Zájem o řecké přístavy má i Izrael. Podporuje jednání izraelských obchodních skupin s Řeckem o účasti v tendrech, například ohledně přístavu Volos a o výkupu jiných přístavů, jako je Astakos a Elefsina. Má zájem i o spojenectví s americkými firmami jako je ONEX, která kontroluje loděnici v Syrosu a nárokuje si loděnici v Eleusisu.

Řecko připravuje pronájem přístavu Heraklion na Krétě a přístavu Korfu. O Heraklion usiluje italská skupina Grimaldi. Přitažlivý je i přístav Lavrio. O tyto přístavy mají zájem společnosti, které hodlají obnovit mezinárodní trasy mezi Řeckem a Tureckem, Řeckem a Sýrií a mezi dalšími zeměmi kolem Středozemního moře.

Rozprodávání je rozsáhlé. Řecko má ještě 38 periferních malých přístavů vedených jako městské společnosti. Jimi je spravováno ještě přes tisíc malých přístavů, kotvišť, stanovišť jachet a nádraží. Asi 800 malých přístavů se má ještě prodávat.

Rusko je v soutěži o řecké přístavy mimo. Přitom bylo Rusko v minulosti zemí spřízněnou, bylo průkopníkem v dodávkách plynu do Řecka a ve výstavbě tamějších elektráren. Podle medií mělo Rusko zájem o získání ropné společnosti Hellenic Petroleum a plynárenské společnosti DEPA, ale nechtěli to Američané. Nakonec Gazprom ani nepodal přihlášku na privatizaci. Neúspěšný byl i pokus koupit Hellenic Petroleum. Rodák z Rostova Savvidis, kterým má řecké občanství, nepodporuje ruské zájmy.

Při privatizaci přístavu v Soluni byly ve druhé fázi výběrového řízení i Ruské železnice (RŽ), ale ve druhé etapě se ukázalo, že tento přístav, odkud vedou nejkratší cesty na Balkán, RŽ nedostanou. USA zde na Řecko zatlačily, aby Rusko nezískalo aktiva, která by měla nějaký strategický význam. Přesně stejně nepovolily Ruským železnicím privatizovat prodávané řecké železnice a Gazpromu řecké společnosti DEPA a DESFA.

V poslední době projevuje Washington o Řecko zvýšený zájem a samotné Řecko plní stále více roli amerického satelitu. Právě tím se vysvětluje odmítnutí Vladimira Putina účastnit se v březnu v Řecku oslav 200. výročí řecké nezávislosti. Avšak 8. února dorazila do Pirea na pracovní návštěvu ruská fregata Admirál Kasatonov. Kontakty se neukončují.

Převzato z Fondsk.ru

***

Americká média: „Rusko bez Putina je horší než s ním“

Nikolaj Gricaj

12. února 2021

Američtí politici (nebo obecně Západ) by se měli zamýšlet nad Ruskem v souvislosti s přítomností Putina a s jeho nástupci. Při agresivitě a rusofobii Washingtonu může nastat ještě horší varianta, odejde-li Putin. O důsledcích takovéto skutečnosti přemýšleli američtí pozorovatelé Jeff Hawn a Sim Tack z Foreign Policy.

Odsouvání nové generace vůdců Ruska

Vladimir Putin je ve své funkci tak dlouho, že za tu dobu vyrostla celá generace, která si nedokáže představit jiného vladaře a jiné metody a principy „práce se Západem“ než ty, které používá současná hlava Ruska. A pokud „házíte“ sankcemi vpravo, vlevo, můžete podle amerických pozorovatelů dosáhnout naprosté nepřátelství budoucích vůdců Ruska znepřátelených samotnými USA.

Lid a vůdci z něho vzešlí budou mít pevný pocit, že je Amerika nepřítel, od kterého je třeba se držet na hony a k Západu být ostražití. Takto bude Rusko bez Putina daleko horší nepřítel než je nyní. To pokud bude Západ vůči Rusku provádět současnou nepřátelskou politiku. Západu se nepodaří prosadit svou. Nedokáže přesunout moc v Rusku do rukou lidí a struktur vedoucích zemi směrem, který by USA více vyhovoval.

Pro Západ je výhodné když je Putin stále u moci

Američtí znalci Hon a Tek předpokládají, že je pro Západ výhodné, aby se v Rusku ustavila politická součinnost mezi vlivnými skupinami a elitami politického establishmentu, což povede ke společnému postoji zúčastněných osob a nikoliv jen k osobním vazbám a charismatu vůdce, kdy se po jeho odchodu rozpadne celá obálka.

Jinými slovy Američané říkají, že je potřeba prodloužit období Putina u moci, i kdyby to bylo absurdní a v rozporu s jejich rozumem. Totiž právě současný vůdce musí zajistit (a jen on může) plynulý přechod Ruska do nové politické epochy a spustit reálné reformy.

V souhrnu se dá říci, že autoři zamyšlení nabádají k úvaze, že kolektivní Západ se už nyní musí zamýšlet nejen nad současnými vztahy s Moskvou, ale také nad spoluprací s budoucími vůdci Ruska.

Převzato z Politobzor.ru

***

El País, Španělsko: Návštěva Josepa Borrella v Moskvě skončila fiaskem. Zřetelné slabiny bruselské politiky

Bernardo de Miguel

12. února 2021

Selhání šéfa diplomacie EU Borrella v Moskvě jej postavilo do pozice tlučeného chlapce, a nejen v Evropském parlamentu. Autor kriticky hodnotí celou Borrellovu kariéru se závěrem: „Španěl je ve svých článcích specialista, ale v reálném životě se dostává do pastí, které jako kdyby mu připravil Lavrov.“ Má evidentně na zřeteli Borrellovu neschopnost odpovídat na otázky o porušování práv ruskojazyčných novinářů v Lotyšsku. Autor připomíná i velmi svérázné kritiky Borrella v „úsilí“ sblížit se s Moskvou. Ale není náhodou náplní práce diplomata sblížení národů?

Borrellova vystoupení v Evropském parlamentu obvykle vyvolávají bouřlivou reakci. Toto úterý to bylo nejhorší. Mnoho poslanců se chystá vyčinit vysokému představiteli zahraniční politiky a bezpečnosti EU, zasypat jej otázkami, zkritizovat jej a spílat mu. Za poslední návštěvu v Rusku jej nejhorlivější odpůrci Putinova režimu viní ze snahy sblížit se s Moskvou. Tento krok pro EU nic neznamená a je v rozporu se zájmy ruské opozice. Většina z padesáti poslanců EP žádajících o odvolání Borrella z funkce pochází ze střední a východní Evropy. Návrh sice není brán vážně, ale přesto se politik nachází ve složité situaci. Nejde jen o selhání v Moskvě. Možná, že všichni poslanci projeví nespokojenost. Španělský politik je ve funkci přes rok a za tu dobu nemohl najít stoupence v žádné instituci.

Borrell jako bývalý ministr zahraničí Španělska demonstroval od samého začátku své práce v Bruselu neutralitu, předváděl svůj intelekt a neúčastnil se každodenního života Evropské komise, vedené Leyenovou s podporou malé skupiny osvědčených komisařů a úředníků. Přestože Borrell je ve funkci místopředsedy, je v komisi Leyenové méně důležitý než úředníci zastávající nižší funkce (např. než Maroš Ševčovič) a mající mnohem méně pravomocí.

Dvojaká pozice Borrella, který se honí mezi EK a Unií pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, mu nepřináší vážnost. Jistý vysoce postavený úředník Komise říká: „Josep Borrell se musí rozhodnout, zda chce být komisařem, nebo zastávat roli 28. ministra zahraničních věcí,  je-li členských států 28.“ Uznává, že španělský politik nepřispívá rozvíjení vazeb EU.

Některé velké společnosti jsou přesvědčeny, že vztahy s EK, které udržovaly do roku 2019 zásluhou práce komisaře Cañeteho a před ním Almunia, byly ztraceny. Ostatní země stále podporují své společnosti s pomocí práce zplnomocněných zástupců. I obyvatelé Itálie se cítili opuštěnými, když převzala Mogheriniová funkci Nejvyšší představitelky EU pro zahraniční věci a politiku bezpečnosti v EK.

Borrell dosáhl velkého úspěchu v Berlemontu, kde je ústředí EK a kde se zejména řeší nejdůležitější otázky. Podle diplomatických zdrojů zde byl neuvěřitelně efektivní, vedl Radu ministrů zahraničních věcí EU a pracoval na tom, aby ministři aktivně jednali i o problémech. Za něho se vytvořil jasný politický kurs, který v Bruselu dlouho nebyl.

Borrell se šikovně vyhýbá užívání práva veto pro zahraniční politiku, které využívají všechny členské státy. Namísto jednomyslně schválených, zdvořilostních a bezobsažných prohlášení dělá prohlášení rozhodná, která podporuje „převážná většina“.

Země chápou jeho cíle a považují jeho prohlášení za postoj EU. Podobně jako v případě Izraele hněvivě reagují na ostrá prohlášení, která v Bruselu nejsou zvyklí slyšet.

Po nepodařené cestě do Moskvy mohou být všechny dosažené výsledky smazány. Borrel se ke svému překvapení střetl s asertivním veteránem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem. Španělskému politikovi bylo připomenuto, že musí řešit složité problémy, například vztahy s Ruskem a neutíkat od nich, ať by byl na území protivníka. Sám vysoký představitel později řekl, že je lepší reagovat zde a hned, než čekat a hledět, co bude. A že pokud chtějí v budoucnu zajistit bezpečnější svět, musí jednat rozhodně a riskovat už dnes. Komisaři jej v tom podpořili a poté poznamenali, že to byla „velmi složitá“ a důležitá cesta.

Poslanci EP chtějí, aby Borrell a jeho tým dali o návštěvě v Rusku zprávu. Krom toho předloží náměstek předsedy Komise dokument ministrům zahraničí EU. Někteří ministři zahraničí již ve svých prohlášeních vznesli domněnku ohledně možného napojení Borrella na Moskvu.

Pracovník EP uvedl, že španělský politik udělal chybu, když svěřil přípravu programu návštěvy technokratům, kteří nebrali v úvahu jeho politické zaměření.

Vysoký představitel je obklopen poradci a specialisty. Ti ale za něho nemohou jednat. Má složité vztahy s mezinárodním tiskem, kde jej často představují jako kontroverzního politika. Pokud jsou slyšena a čtena jeho vystoupení na blogu, jeví se jako skvělý specialista a novátor. Není to žádný komisař – byrokrat pohroužený do legislativních návrhů, nudných, ale zřejmě velmi důležitých pro Španělsko a jeho 26 partnerů v EU. Zásluhou svého zaměření na budoucnost a geostrategického myšlení si politik neuvědomuje drobné pasti, které mu může klást například Sergej Lavrov.

Borrell má ještě podle zákona čtyři roky na to, aby po sobě zanechal dědictví v evropské politice. Jenže problémy prvního roku práce v Bruselu, které se ukázaly očividné v průběhu nešťastné návštěvy v Moskvě, potvrzují známý citát Marguerite Yourcenarové z knihy Mémories d’Hadrien: „Jestli vyjde pravda najevo předčasně, počítej s tím, že jsi chyboval a pravdu nemáš.“

Převzato z Russiapost.su