Česká republika se stala nepřítelem Ruska

Vadim Truchačev

18. dubna 2021

V jednom sobotním večeru bylo z České republiky vypuzeno 18 ruských diplomatů, Rusko bylo obviněno z výbuchů ve vojenském skladu a Rosatomu bylo zakázáno účastnit se dostavby Dukovan. Tím to ještě končit nemusí. Takto země přešla mezi výrazné nepřátele Ruska a podobné akce by neměly být ponechány bez extrémně tvrdé reakce.

Babiš s Hamáčkem po oznámení o vyhoštění 18 ruských diplomatů (prý špionů) prohlásili, že na tak malou zemi je na ruském velvyslanectví příliš mnoho diplomatů. Hamáček řekl, že „vztahy s Ruskem velmi utrpí, ale my chápeme, do čeho jdeme“.

Tato událost je sama o sobě postačující, aby oboustranné vztahy klesly k bodu mrazu. Spojené státy vyhostily jen deset našich diplomatů a nepřátelské Polsko jen tři. ČR tak předčila všechny své spojence v NATO. Více jich vyhostila jen Británie, (větší stát než ČR) v případu Skripalů. Vedení českého státu se tak rozhodlo jedním mávnutím zničit vztahy s Ruskem.

Český premiér také oznámil, že Rusko je podezříváno z provedení výbuchů ve Vrběticích v roce 2014, kdy přišli o život dva lidé. Po tomto následovala komedie: Začali hledat Petrova a Boširova, kteří podle Britů otrávili Skripalovy a do Čech si udělali výlet vydávajíce se za občany Moldávie Nikolaje Popu a Tádžika Ruslana Tabarova.

Tím dalším a nejdůležitějším je vyřazení Rosatomu z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Odvolaný ministr zahraničí Petříček přímo vyzval k eliminaci Rosatomu. Prý by to byla hrozba národní bezpečnosti. Šéf ODS Fiala slíbil, že ČR přijme nová opatření k „obraně proti Rusku“.

Čtvrtá protiruská akce v tuto chvíli se týká vakcíny Sputnik V, která zřejmě do ČR nepůjde. Rusko samo by ji asi ani nebylo ochotno do země s takovým chováním prodat.

Kdyby každé z těchto opatření bylo zavedeno samostatně, mohlo by to vypadat jako projev solidarity ze strany malé země alianci NATO, nebo jako „pomoc“ jaderným odborníkům z Francie v rámci dohody o Euratomu. Nebo jako obavy z píchnutí podezřelé ruské vakcíny. Jenomže s ohledem na synchronizaci opatření je jasné, že si české vedení přeje zpřetrhat vztahy s Ruskem.

Rusko je již dávno objektem vnitřní české politiky. Dalo by se to považovat za myší hrátky provinciálních politiků, pokud by se jednalo o malou neškodnou zemi. Ale ČR tak malá není a rozhodně ne neškodná. Její vlastní (!) zájmy se s ruskými protínají v mnoha směrech a ve většině případů se mírně řečeno neshodují.

ČR je jedním ze států formujících politiku EU v postsovětském prostoru. Aktivně se podílela na majdanu na Ukrajině a dnes rovněž velmi aktivně pracuje na změně vlády v Bělorusku. Nepokrytě spolupracuje s prozápadní opozicí i v samotném Rusku a nestydí se ani zasahovat do vnitřních záležitostí Ruska. Na státní náklady v této zemi studují tisíce studentů z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Co se zde asi naučí?

ČR není poslední ani ve vojenské oblasti. Určitě stojí až za Ruskem, ale ohledně střelných zbraní, cvičných letadel, komunikačních prostředků a munice zaujímá na světovém trhu důstojné místo. Češi jsou dobře zastoupeni na africkém a asijském zbrojním trhu. Stačí připomenout činnost novináře Ivana Safronova, který je podezřelý z práce pro českou vojenskou rozvědku. Češi tedy pro Rusko nejsou neškodní Švejci.

Čechy využívají i zkušení partneři z NATO. Protože jsou Slované, je pro ně jednodušší osvojit si ruštinu a pracovat v rozvědce proti Rusku. V ČR je sídlo Radia Svoboda, které je v RF zahraničním agentem. Dále zde působí Němcovova nadace, která se nepokrytě snaží změnit vládu v Rusku. Proto hrozby vycházející z ČR nesmějí být zlehčovány a musí jim být věnována pozornost.

Podle toho, co se stalo, zní otázka jak má Rusko na tyto činy odpovědět. Věc se Sputnikem V se odpovídá sama. Přesvědčovat ČR, aby si koupila vakcínu Sputnik V by v této situaci znamenalo zapomenout na čest. Za stávajících okolností může být tato země jediná, do níž z principu Rusko odmítne vakcínu dodat, ačkoliv jí to moc neublíží.

Za druhé jde o vyhoštění diplomatů. Rusko to udělá, jen místo 18 diplomatů jich vyhostí 20. To zcela dezorganizuje práci českého velvyslanectví v Moskvě. Po takovém vyhoštění budou muset Češi uzavřít generální konzulát v Jekatěrinburgu a otázkou bude i práce generálního konzulátu v Petrohradě. Zřejmě bude možno uvažovat i nad uzavřením generálních konzulátů v Brně a v Karlových Varech.

Odpověď na třetí bod, účast českého kapitálu na území Ruska. Jedná se třeba o výrobu českých tramvají v Kaluze, nebo o nákup českých lokomotiv a obráběcích strojů. České produkci se bohužel není možné zcela vyhnout, ale snížit ji možné je. Účast na dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany, zde je potřeba promyslet, co stojí zato. Ekonomicky je dostavba výhodná, ale politicky riskantní.

Čtvrtá odpověď se týká přítomnosti zastoupení ruských společností v ČR a majetku a účtů mnoha ruských „mocných světa“. Tady jde spíš o otázku etiky. Jak je možno jednat se zemí, která si dovoluje vůči Rusku uvedené věci. Odchod části ruských společností ČR zasáhne, i když asi ne smrtelně. A odmítnutí majetků a účtů v této zemi dá signál toho, o jak spolehlivou zemi se jedná. Dá se uvažovat i o neobnovení leteckého spojení s Prahou, alespoň dočasného.

Lze hovořit i o úplném zmrazení kontaktů na nejvyšší úrovni. Demontáž pomníku maršála Koněva má na svědomí provokace úředníka v Praze, ale toto zde provedlo nejvyšší vedení země. Jednalo hulvátsky a úplně ignorovalo veškerá diplomatická pravidla. Proto má Rusko volné ruce a může říci o ČR vše.

Samozřejmě můžeme říci, že odmítnutí Sputniku V nebude pro ČR smrtelné. Dostavba Dukovan bude pro ČR znamenat další výdaje. Země se obejde i bez ruských turistů, ale promítne se to do příjmů Karlových Varů. I bez komunikace s ruskými vůdci se obejde. Pokud ale nepřijde ruská odpověď, bude to znamenat, že si ČR o Rusko očistí boty a bude v tom pokračovat.

Je potřeba se připravit, že ČR bude pro EU i pro NATO jednat stejně jako Polsko nebo země Pobaltí. Asi začne pracovat proti SP-2, i když donedávna proti němu nebyla. Může se domáhat dalších zbraní pro Ukrajinu a žádat zesílení protiruských sankcí. Počítat se zdravým rozumem současné české vlády není možné. Zeman má příliš málo pravomocí, aby situaci napravil.

ČR se stala pro Rusko nebezpečným nepřítelem. Vztah s ní musí být přerušen, dokud své jednání nezmění.

Převzato z Eadaily.com

***

Co má společného případ Vagnerovců a spiknutí k zavraždění Lukašenka

Dmitrij Minin

22. dubna 2021

Odhalené spiknutí mající za cíl násilné svržení vlády v Bělorusku a fyzickou likvidaci Lukašenka odmítá jak běloruská opozice, tak USA. Hlas Ameriky akci označuje za státní převrat sestavený na koleni a šitý horkou jehlou. Jejich hlavní reakcí byl výsměch a označení uvězněných osob Feduty, Zenkeviče a Kostuseva za otřepané. Prý jde o bezvýznamné hospodské řeči. Jenomže nestranná analýza událostí vede k tomu, že ve srovnání s jinými skutečně komickými „teoriemi spiknutí“ týkajícími se Ruska a načatými v USA a v Evropě, je toto odhalení maximálně dokazatelné a opodstatněné.

Bylo by zbytečné nechat se oklamat postavami zadržených „inteligentních tlouštíků“. Nejsou to poslední tváře nekompromisní běloruské opozice. Feduta byl dříve známý náčelník hlavního informačního ředitelství běloruského prezidenta. Kostusev byl vůdce Běloruské národní fronty (BNF), která ztratila dřívější masovost, ale neztratila tvrdé metody odporu a Zenkovič také patřil mezi vedoucí osobnosti BNF. Dostal občanství USA a v jejich vládních strukturách jednal proti Lukašenkovi. Feduta a Zenkovič přijeli do Moskvy, prý se „zvláštní misí“. Za hranicemi však zůstaly výrazné figury účastníků spiknutí z řad bývalých běloruských siloviků, kteří uprchli na Západ. Mezi nimi je i jeden z bývalých velitelů speciálních sil „Almaz“ republikového ministerstva vnitra Makar. Co a komu zatčení v Moskvě řekli?

Běloruská opozice lehko přechází přes informace o fyzickém odstranění Lukašenka a jeho rodiny, o zastavení dodávek elektřiny do Minska a podobně. Tato nehorázná opatření nevyvrací, neoznačuje je za falešné. Takže přiznávají, že skutečně mohli toto říkat, nepovažuje se to za něco významného, je to jakási obvyklost zla. Opozice oznamuje setkání do Moskvy přibyvší dvojice s neznámými běloruskými vojáky v Moskvě za „provokaci“. Prý byla pod dohledem republikové KGB. Radio Svoboda přirovnává uvěznění Feduty a Zenkoviče k operacím sovětských zvláštních služeb ve dvacátých letech minulého století, kdy v Sovětském svazu lákali politické emigranty na setkání s lidmi z vymyšleného podzemí.

Vzorem běloruské opozici je americká praxe a u ní je to obvyklá metoda. Předpokládanému zločinci je nabídnuta spolupráce za někoho jiného a poté je zajat a odsouzen. Zde se Feduta a Zenkovič nejprve sami obrátili na bezpečnostní pracovníky. Určitě to byla rada jejich kolegů uprchlých na Západ. Běloruští „generálové“, kteří přijeli do Moskvy, nebyli nic druhořadého, ale byli to známí vojáci. Kvůli reputaci armády mohou procesy s nimi probíhat v uzavřeném režimu.

Říká se, že by do Moskvy sotva jeli spiklenci s plány na převrat, kdyby věděli před jakým nebezpečím dostali výstrahu. Nejsou to takoví hlupáci. Přitom s opozičními běloruskými generály ochotnými ke spiknutí by se přece mohli setkat v Minsku. Zenkovič i Feduta samozřejmě dost riskovali a patrně neopodstatně uvěřili ve všemohoucnost a ochranu amerických speciálních služeb, aniž by si uvědomili, že jsou, stejně jako jiní běloruští opozičnícj jen spotřebním materiálem, který lze obětovat. Avšak v diplomatických misích USA i Polska, které navštívili, je přesvědčili o opaku. Možná, že Američané tuto akci ani do detailu nenaplánovali. Avšak bez jejich schválení by takoví lidé jako Feduta a Zenkovič do lví tlamy nevlezli.

Televize informovala, že se setkání konalo v restauraci Taras Bulba na Sadovém okruhu. Skeptici měli pochybnosti o podivné volbě takto živého místa. Dá se to vysvětlit tím, že se restaurace nachází nedaleko velvyslanectví USA. Opačným směrem od velvyslanectví je druhá restaurace asi stejně vzdálená. Pokud by něco neklaplo, je možno se odtud ztratit doslova za pět minut a ukrýt se na americkém velvyslanectví. Navíc je možno za pomoci radioelektronického zařízení sledovat okolí restaurací. Avšak podle televizního obrazu byli na setkání spiklenci jen zaznamenáni s pomocí dříve zabudovaného zařízení a „specialisté“ z velvyslanectví USA to nevzali v úvahu.

Podobná kontrola ze strany vyslanecké rezidentury místa setkání běloruských „spiklenců“ svědčí o její účasti na organizování atentátu na Lukašenka. Ruský prezident mohl už jen s tímto argumentem (a určitě jsou i jiné) mít důvod při jednání s Bidenem nastolit otázku nepřípustnosti takového chování. Je to skutečný a prokázaný případ amerického „podvratného a zákeřného“ zasahování.

Běloruská opozice i západní media se snaží dokázat vymyšlenost celé historie. Opozice tvrdí, že je to nesmysl. Jenže všechno tak jednoduché není. Jistě nebude nikdo chtít izolovat nejmladšího šestnáctiletého Nikolaje. Ale jiná věc jsou dospělí synové, Viktor (45 let) a Dmitrij (41 let).

Oba synové absolvovali fakultu mezinárodních vztahů Běloruské státní univerzity a poté sloužili ve speciálních útvarech pohraničních vojsk republiky. Službu ukončili jako kapitáni, ale od té doby dohlížejí v utajení na silové struktury země. Viktor i formálně – ve sboru Rady národní bezpečnosti. Mají zde široké styky a autoritu. V případě vážných ohrožení jsou oba určitě připraveni postavit se do čela silových útvarů loajálních prezidentovi. Proto se není možno divit, že při plánovaném státním převratu v Bělorusku by mezi prvními kroky bylo jejich odstranění.

Opozice využívá loňskou akci vagnerovců k zasetí nedůvěry k Lukašenkově upozorňování na přípravu převratu. Ukrajinské a západní speciální služby sledovaly přepravu členů soukromé bezpečnostní společnosti, tehdy podezřelých z podvratné činnosti. Minsk i nyní má syndrom falešného poplachu.

Je zřejmé, že vyšetřování této věci mělo být dovedeno do konce. Počítat s tím, že záležitost sama vyšumí, nebylo opodstatněné. Ve vlastním zájmu měl Minsk předvést celému světu, jak je ta provokace rozsáhlá a podlá. Potom by možná bylo současné informování přesvědčivější.

Převzato z Fondsk.ru

***

Proč USA kupují ropu v zahraničí, když jsou jejím největším producentem?

Vladimir Malyšev

23. dubna 2021

Ratingová agentura Standard & Poors (S&P) uvádí, že v lednu byl podíl dovozu ruské ropy do USA rekordních 8 % z celkového objemu dovozu ropy do této země. V roce 2018 byl podle stejné agentury 4 %. Celkový objem dodávek ruské ropy do USA je dnes vyšší než objem ze Saúdské Arábie. Dosáhl desetiletého maxima a americké rafinerie dále zvyšují objem svého prodeje.

Podle Úřadu energetických informací USA (EIA) dovážely USA v roce 2021 648 tisíc barelů ropy a ropných produktů denně. Je to nejvyšší měsíční objem dovozu od konkurenčního výrobce od června roku 2012. V roce 2021 dodalo Rusko do USA průměrně 538 tisíc barelů za den.

Americké rafinerie nekupují z Ruska ropu, ale mazut. Letos v dubnu vydal Biden nařízení o zavedení sankcí, aby se „potlačily agresívní a škodlivé akce vlády RF“. Sankce proti ruským právnickým a fyzickým osobám se ale konkrétně na sektor energetiky nezaměřují. Takže sankce jsou sankce, ale nákup ropy a ropných produktů jde svou cestou. Zájem o ruskou ropu značky Urals a Varandej dokonce v posledních měsících vzrostl.

Podle informace amerického ministerstva energetiky se dostalo Rusko na druhé místo mezi největší vývozce černého zlata do USA. První je Kanada. Když přestali Američané po svých sankcích dovážet ropu z Venezuely, museli hledat náhradu. Tu našli v Rusku. Jenže v Bidenově nařízení stojí, že je od 15. dubna zaveden výjimečný režim „v souvislosti s mimořádným ohrožením národní bezpečnosti, zahraniční politiky a hospodářství USA, vyvolaným vládou RF“.

Proč Spojené státy nakupují ropu v zahraničí, když jsou samy jejími největšími výrobci? Podle analytika skupiny Finam Alexeje Kalačeva mohou americké rafinerie zpracovávat jen ropu určitých vlastností, a tou je ropa ruská. Kalačev uvádí: „Hlavní podíl těžké ropy šel do USA z Venezuely a standardu dosáhla po naředění lehkou ropou. Avšak proti Venezuele byly zavedeny sankce a zjistilo se, že právě ruské ropa je nejlepší náhradou pro americké rafinerie. V tom je celé tajemství dohody – sankce jsou sankce, ale byznys je byznys.“

Šéf fondu pro energetickou bezpečnost Konstantin Simonov vysvětluje: „Demokratická strana nyní všechno svádí na Trumpa: Koukněte, do čeho on dovedl Ameriku. Kvůli němu dodávají Rusové ropu do USA.“ Přitom Trump ještě v lednu říkal, že nyní přijde Biden se svým „zeleným“ programem, zničí americkou břidlicovou ropu a Rusové zaberou americký trh se svojí ropou.

Za rok po zavedení embarga na Venezuelu je zřejmé, že prohráli američtí investoři a že jasný vítěz je Rusko, jak v únoru napsal The Washington Post. Navíc se dohody mezi Moskvou a Caracasem o produkci, dopravě a prodeji ropy na další trhy změnily na neuvěřitelně ziskový obchod pro Rusko. Podle Washington Post odkazujícího na hodnocení amerických úředníků disponuje Rosněfť čtyřmi sty tisíci barelů venezuelské ropy denně, a to je přes polovinu ve Venezuele vytěžené ropy. Vynáší to skoro 120 milionů USD za měsíc.

S přihlédnutím k tomuto obchodování je možno opět ohodnotit snahu Washingtonu za každou cenu překážet dokončení plynovodu SP-2 pod záminkou, aby to znemožnilo „rostoucí závislost Evropy na Rusku“.

Převzato z Fondsk.ru