Svět ruskýma očima 619

 

„Komplex politické méněcennosti“: Jak země EU popírají svrchovanost legislativy unie nad národními legislativami

Alexandr Karpov, Aljona Medveděva

Evropský komisař pro otázky justice Reynders oznámil, že se bude bít s výzvami členských zemí EU, které odmítají nadřazenost justice EU před justicí jednotlivých zemí. Podle něho se otázka musí řešit, jinak „bude rozbita celá unie“. Před tím zaslal dopis polským úřadům, v němž je vyzval ke stažení jejich žádosti k ústavnímu soudu, aby prověřil zákonnost některých dohod EU. Disciplinární opatření by mohla být přijata vůči Německu a Maďarsku. Experti poukazují na to, že uvnitř unie vzrůstá nespokojenost s autoritářstvím Bruselu a že jednotný justiční systém v EU není možný bez přijetí společné ústavy.

Evropský komisař pro otázky justice Reynders informoval, že bude bojovat, protože takové přístupy mohou být podle něho pro EU likvidační. Podobné pokusy některých zemí dávají prý negativní příklad ostatním členským zemím. „Jestliže se v členské zemi vyskytne problém, hrozí nebezpečí ‘propagačního efektu’ a u některých to může vyvolat sklon ke zpochybnění vůdčí role unijního práva a výjimečné kompetence Evropského soudního dvora.“

Ústavní spory

V poslední době se objevily spory několika členských zemí EU a Bruselu kvůli otázkám práva. V červnu podala Evropská komise žalobu na Německo. Německý ústavní soud v roce 2020 určil, že balík stimulačních opatření ECB neodpovídá federálním zákonům Německa. Nyní Brusel oznámil, že Berlín musí vrátit do dvou měsíců svůj soudní systém pod křídla EU.

Další podobný konflikt je s Polskem. Začátkem června informovalo vydání Politico, že Reynders zaslal polským úřadům dopis s vyzváním, aby stáhly žádost k ústavnímu soudu země o prověření, zda řada bodů v dohodách EU je v souladu s hlavním polským zákonem. Rozsudek polského ústavního soudu má být vyřčen dne 13. července. Stalo se tak jen několik hodin poté, kdy Evropská komise začala jednání proti Německu.

V dopise EK Polsku stojí, že žádost k ústavnímu soudu „pravděpodobně vyslovuje námitky k základním principům evropského práva, především k principu priority práva EU před národním právem“ a taktéž „pravomoci evropského soudu v interpretaci dohod EU“. Je tam také uvedeno, že žádost „odporuje povinnosti ukázněné spolupráce, protože se Polsko od ústavního soudu snaží domoci rozhodnutí, které umožňuje zpochybnit pravomoci interpretovat klíčové principy evropského práva“.

Reynders poslal polskému ministrovi pro evropské záležitosti Szymanskému a šéfovi ministerstva spravedlnosti Zebrovi dopis, ve kterém uvádí pochybnosti o nezávislosti a legitimitě polského ústavního soudu. Polským úřadům dali na odpověď jeden měsíc.

Maďarská otázka

Třenice ohledně přednosti práva EU před národními zákony vznikly i mezi EU a Maďarskem. Dne 3. června nařídil Evropský soud Evropskému parlamentu zahájit „disciplinární řízení“ s Maďarskem za porušení „principů právního státu“.

V roce 2018 odhlasovali poslanci EP možnost použít proti Maďarsku článek 7 Smlouvy o EU. Znamená to, že se může použít opatření proti členu unie, který porušuje základní principy EU, až po odnětí hlasu v Evropské radě. V soupise dvanácti stížností Evropského parlamentu na maďarskou vládu je korupce, problémy s nezávislostí soudnictví, se svobodou slova, náboženského vyznání, sdružováním, s právy menšin, migrantů a běženců.

Od roku 2021 financování zemí EU přímo závisí na jejich dodržování unijních hodnot a norem. Brusel tak může Budapešti snížit platby z rozpočtu a fondu obnovy po pandemii. Šéfka maďarského ministerstva spravedlnosti Vargová sdělila, že Budapešť je připravena k dialogu ohledně otázek vůdčího postavení práva EU, avšak nátlak na ni bude hodnotit jako politicky motivovaný hon na čarodějnice.

Ještě ke všemu zahájila EK proti Maďarsku disciplinární řízení kvůli opoziční radiové stanici KlubRadio. Ta často kritizovala vládu Viktora Orbána a v únoru ztratila frekvenci k vysílání. EK tvrdí, že maďarské úřady porušily pravidla EU v oboru telekomunikací.

Národní zájmy

Alexandr Kamkin z Institutu Evropy Ruské akademie věd v RT připomenul nejednotnost právních systémů v jednotlivých státech EU. Řekl: „Je to vyvoláno různými národními zájmy zemí EU, rozličností jejich rozvoje, jinou rychlostí ekonomiky v zemích východní Evropy oproti starším zemím. To komplikuje evropskou integraci. Nakonec některé evropské země, především Polsko a Maďarsko otevřeně oponují Bruselu.“

Podle něho „situaci komplikuje to, že se dosud nezformovaly takové instituce jednotného státu jako jsou například jednotný právní systém a evropská armáda. I přes existenci Evropského parlamentu a Evropské centrální banky jsou některé právní aspekty národního práva členských zemí nekompatibilní. Zde dochází k rozporům, kdy mají přednost zákony EU, ale jednotlivé státy se řídí národní legislativou.“

Kamkin uvedl, že tyto tendence jednotu EU zřejmě nesmetou, ale zkomplikují dialog mezi členy a mezi Bruselem a evropskými hlavními městy.

Generální ředitel Centra politických informací Alexej Muchin řekl, že bruselští úředníci jsou nevolení byrokraté a proto mají „prudký komplex politické méněcennosti“. Uvedl: „Vede to k tomu, že na jakékoliv snahy o tak zvaný separatismus, včetně otázky justice, pohlížejí jako na útok na své kompetence a na moc Bruselu.“ V mnoha zemích roste nespokojenost s autoritářskou politikou Bruselu.

Uvedl, že „dokud nebude přijata jednotná ústava EU, bude situace zvláštní. Budou se přehazovat obvinění, ale nic z toho nepojde. Brusel bude chtít trestat země, které budou mít zájem prosadit si větší podíl v oblasti normativů, než mají nyní s Bruselem. Ale samozřejmě bude těmto snahám učiněna přítrž.“

Převzato z RT.com

***

O licoměrnosti hesel na ochranu přírody

Svjatoslav Kňazev

6. července 2021

Vzpurná Minessota

V červnu zatkla americká policie přes 100 aktivistů a zástupců indiánských komunit, kteří protestovali proti výstavbě nové trasy potrubí Line 3 vlastněné kanadskou energetickou společností Enbridge.

Potrubí bylo vybudováno v šedesátých letech a vede z ložisek bitumenových písků v Kanadě do města Supirior ve státě Wisconsin v USA. V roce 1992 se zde udála jedna z největších katastrof v historii USA: U města Grand Rapids uniklo 1,7 milionu galonů nezpracované ropy.

V roce 2014 oznámilo vedení Enbridge záměr položit novou trasu potrubí Line 3, která by umožnila zvýšit objem čerpané ropy. Avšak tyto plány jsou v rozporu se závazky, které má Washington k indiánskému národu Odžibvejů. Je to právo volného lovu, rybaření a pěstování rýže na řadě území státu Minnesota, která Indiáni získali při předání svých kmenových území Spojeným státům. Nyní se na těchto lokalitách staví Line 3 a po první záplavě ropy (na potrubích Enbridge k nim dochází pravidelně) zde nebude možno hospodařit.

Přes 500 kilometrů dlouhá Line 3 prochází nedotčeným vodním a bažinatým územím Minessoty a přetíná přibližně 200 vodních ploch. Tyto zdroje zásobují řeku Mississippi. Šedesát milionů lidí je na této vodě, která ústí až do Mexického zálivu, závislých. Na její cestě jsou města, kde lidé pijí vodu přímo z řeky.

Při stavbě Line 3 vznikají ještě doprovodné problémy. Především je to zvyšující se počet případů násilí na indiánských ženách dělníky na stavbě. Při plánování stavby také nebyla zodpovědně prozkoumána příslušná místa ohledně objektů kulturního dědictví Indiánů.

Na protest proti stavbě nového potrubí začali indiánští aktivisté zřizovat tábory v regionu Line 3 a organizovat protestní akce. K nim se přidali členové ekologických organizací, ale úřady netrpí nepovolené iniciativy a výstavba pokračuje. Je již ze šedesáti procent dokončena a Enbridge plánuje její ukončení a uvedení potrubí do provozu.

Dnes v Minnesotě protestuje asi tisíc lidí. Připojili se k nim také široce známé osobnosti, například Jane Fondová.

Spoluzakladatel koalice RISE, která se postavila proti projektu, řekl: „V průběhu mnoha let jsme se snažili ustát naši svrchovanost a vystupovat proti Line 3. Ještě máme čas, abychom zachránili naše svaté vody a půdu – zdroje našeho života.“ Aktivistka z organizace Honor the Earth říká: „Naši předci si předsevzali, že se navždy budou o tuto vodu a půdu starat a nyní přišel čas, abychom to učinili.“

V červnu přistoupili protestující k rozhodnějším opatřením. Zablokovali cestu na jedno ze stavebních míst určitou konstrukcí a vnikli na jednu z čerpacích stanic potrubí. Policie však dostala příkaz protest potlačit. Podle různých informací bylo asi 200 aktivistů zadrženo. Nyní mohou odpůrci potrubí jen čekat na výsledky žalob, které podali k soudu, ale naděje je nepatrná.

Ačkoliv v Minnesotě mnozí lidé s Indiány sympatizují, mnoho to neznamená. Washington protesty ignoruje. Přestože Biden ve volbách zvítězil pod heslem ochrany přírody, odmítl po nástupu do funkce zastavit práci na dalším skandálním potrubí Dakota Access Pipeline, které vede přes území Indiánů Dakota. Ani s Line 3 to nebude jiné.

Pokrytectví americké administrativy bije do očí. Americká vláda po desetiletí platí ekologické granty v zahraničí, přičemž podrývá určité politické režimy, ale v samotných USA se jakékoliv ohledy na ochranu přírody ztrácejí, jakmile přijde řeč na peníze. Kapitalismus je kapitalismus.

Převzato z Fondsk.ru

***

Washington zatáhl Prahu do „pořádné provokace“

Inna Novikova

7. července 2021

Dne 1. července 1991 byla rozpuštěna Varšavská smlouva a Česká republika v tom sehrála důležitou roli. Naši západní „partneři“ jistě toto datum oslavují. Všechny nedávné velké události, jako je britská provokace v Černém moři a zhoršení vztahů s Českou republikou jsou ozvěnou této historie. Washington vtáhl Prahu do „pořádné provokace“. Proč Česká republika bez důkazů obviňuje Rusko a žádá od něj kompenzace a ještě ke všemu přátelství? Proč se Británie cítí být oprávněna narušovat ruské hranice? Jaké mohou být následky? Vážné, nebo kuriózní? K tomu se vyjádřil politolog a pracovník Vysoké školy ekonomiky Igor Kovaljev.

Byl incident s torpédoborcem Defender, který vplul do našich teritoriálních vod tak závažný, že by mohl vést až k zostření mezinárodní situace typu karibské krize? Otázka padla i na přímé lince ruského prezidenta. Může mít následky a v každém případě se může odrazit na našich vztazích. Jak se na to díváte?

Pokud jde o Defender a světovou válku myslím, že sám prezident řekl dostatečně jasně, že třetí světová válka není možná, tím spíše ne válka s Británií, nehledě na to, že se Británie všemi silami snaží deklarovat jako země, která se vrací na cestu globální velmoci. Zahraničně politická doktrína současné Británie se také nazývá „globální Británie“. Nynější vedoucí politici této země oficiálně sdělovali, že po brexitu přejdou na novou světovou úroveň.

Vládkyně moří?

Ano. Ale je zřejmé, že Británie nemá ani zdroje, ani vojenský a ekonomický potenciál na to, aby dnes byla globální mocností. Bojovat s Ruskem, které má válečný, zvláště jaderný potenciál mnohokrát větší, je asi z jejich strany nerozum. Možná za nimi stojí USA. Ale s těmi nemáme za několik století takovou historii rozporů a nelásky jeden ke druhému jako je mezi Ruskem a Británií. Asi se rozhodli připomenout doby, kdy nad britským impériem nikdy nezapadlo slunce.

Jednoduše je to za současné situace stále nebezpečnější, vždyť jsou zbraně stále dokonalejší a zkracuje se čas dopadu. Nakolik je to důležité a nebezpečné a mohou se podobné provokace opakovat?

Samozřejmě. Válečné systémy se zdokonaluji a kvalita jejich práce se zvyšuje. Toto byla jasná provokace. Oni zjišťovali, zda bude ruské pohraniční námořnictvo reagovat nebo ne. Rusové ukázali, že budou. Potom už asi Britové nebudou chtít podobnou akci opakovat. Pokud nezmizí úplně, alespoň se silně sníží.

Pozoruhodná historie pokračuje s ČR. Jejich vláda oznámila, že Rusko musí Českou republiku vyjmout ze seznamu nepřátelských států, aby se mohly dát dohromady normální vztahy. Přitom vůči Rusku neudělali žádné dobré kroky, ani prohlášení. Naopak dostal ruský velvyslanec v ČR od české vlády nótu, v níž Praha požaduje nahradit škodu 650 milionů korun (25,5 milionu EUR) za výbuch ve Vrběticích. Přitom si sama rozhodla, že to způsobilo Rusko, div že ne přímo Petrov a Boširov, o nichž už všude kolují vtípky.

Dříve jsme měli dobré vztahy zvláště s ČR. Ale tak jak je to nyní, nikdo neřekne, že jsou dobré a přátelské. A pokud vznášíte nároky a požadujete zaplatit nějakou škodu, potom předložte důkazy, že právě Rusko má tyto výbuchy na svědomí, že je to práce GRU, nebo jiné speciální ruské služby. Jenže žádné takové důkazy nejsou. Proč by také Rusko v malé ČR organizovalo v roce 2014 výbuchy?

Převzato z Pravda.ru

***

Nebezpečí islámu: Rusko je nuceno zahájit odvetné šíření ve Střední Asii

Sergej Maržeckij

9. července 2021

Stažení amerických vojáků z Afghánistánu vypadá jako útěk, ale ve skutečnosti je to další americký tah proti Rusku a Číně v nové studené válce. Tálibán má pod svojí kontrolou již 80 % afghánského území. Dá se mluvit o obnově „Islámského emirátu Afghánistán“ Co to znamená pro region Střední Asie, Číny a Ruska?

Tálibán je ozbrojená islámská skupina, která ovládla Afghánistán v polovině devadesátých let a vládla tam do roku 2001. Je za teroristickou uznaná RB OSN i nejvyšším soudem RF. Jeho ideologií je ašarismus. Znamená to, že ten, kdo s touto ideologií nesouhlasí, je považován za zbloudilého a je pronásledován. V roce 2001 Talibové zbořili v Afghánistánu různé nemuslimské památky a tím vzbudili negativní vztahy vůči sobě, a to i v muslimských zemích. Ustanovili normy šariátu a tvrdě kontrolovali jejich plnění. Ženy nesměly chodit do práce ani studovat. Nesměly na veřejnost bez zahaleného obličeje. Byla zakázána televize i internet, hudba, počítače, umění a šachy, požívání alkoholu a nošení bílých bot. Muži měli nařízeno nosit vousy stanovené délky. Nyní vládne Talibán téměř celé zemi. Co bude Talibán dělat dál? Omezí se na Afghánistán, nebo se mu z úspěchů zatočí hlava a soustředí se na „pomýlené sousedy“? Má hranici s Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem, Íránem, ČLR, Indií (stát Kašmír). Přes Střední Asii je napojen na tři hlavní nepřátele USA – Čínu, Írán a Rusko, pro které vznikly po stažení amerických vojáků problémy. Jaké to jsou?

V Moskvě nyní probíhají jednání s Tálibánem o spolupráci. Ten nabízí záruky, že nebude eskalovat do zahraničí, a za to žádá uznání své vlády. Dosud jej uznaly jen Sjednocené arabské emiráty, Pákistán a Saúdská Arábie. V této etapě asi není riziko přímé agrese islamistů k sousedním zemím. Nejdříve musí získat kontrolu v celém Afghánistánu, provést čistky mezi odpůrci a upevnit svoji moc. Také se maximálně legalizovat v očích světového společenství. Vousáči asi zatím hranice nepřekročí. Ale nebezpečí je jinde.

Válka v Iráku a v Sýrii ukázala, že je v regionu velké množství zastánců myšlenky radikálního islámu ochotných zvednout zbraně a jít do ciziny bojovat za souvěrce. Hodně jich je v Tádžikistánu a Uzbekistánu. Úspěch Talibů v Afghánistánu by mohl spustit vnitřní kvas v bývalých sovětských středoasijských republikách, obzvláště při podpoře ze zahraničí. Jestliže začne v Tádžikistánu nebo Uzbekistánu konflikt mezi oficiální vládou a místními radikálními islamisty, mohou jim přijít na pomoc jejich bratři ve víře z Afghánistánu. Znamená to, že i úspěšná jednání s Taliby o vydělení sfér vlivu budou jen dočasná. Je to jen odložení budoucích nevyhnutelných problémů.

Afghánistán pod Tálibánem je časovaná bomba, pro jejíž odpálení se může najít dost ochotných. Vousatí, v boji zocelení bojovníci se mohou vydat na sever do Tádžikistánu, Uzbekistánu a dále do Turkménie, Kyrgyzie a Kazachstánu. Tam žijí příbuzné národy. Pro Rusko je to ohromné nebezpečí. Ale Talibové by mohli zamířit také na jih a jít do Číny. V tomto směru je mohou podnítit nejen Američané, ale i další zahraniční hráči.

Zahraniční obchod Pekingu a dovoz uhlovodíků i dalších surovin přímo závisí na Jihočínském moři. Protože to Čína ví, dává ohromné prostředky na výstavbu pozemní Nové hedvábné stezky. Důležitou součástí tohoto přepravního koridoru je Pákistán, kde se na jihozápadě země nachází nedaleko Hormuzského průlivu přístav Gwadar. Spojuje Střední a Jižní Asii s Blízkým východem. Čína investovala miliardy dolarů do stavby silnic a další infrastruktury ke spojení svých průmyslových center s Gwadarem, který byl nazván Novou Dubají. Arabská Dubaj je mocným regionálním logistickým centrem významným pro Spojené arabské emiráty a rozvoj pákistánsko-čínského Nového Dubaje SAE ohrožuje.

Dá se říci, že hlavním podněcovatelem konfliktu v regionu jsou USA, ale není to tak úplně. Kvůli svým zájmům začaly SAE podporovat pákistánskou opozici a rovněž obnovily kontakty s Indií, která také proti Novému Dubaji vystupovala. A k tomu ještě změna vlády v Afghánistánu. Zemí, která naposled uznala Talibán, jsou SAE. Vypadá to, že skutečně existuje protičínská aliance mající zájem, aby se situace v Pákistánu na Nové hedvábné stezce hrotila.

Co zbývá Moskvě a Pekingu? Musejí spojit úsilí, aby se eskalace radikálního islamismu okamžitě zarazila. Pro Rusko je opakovaný příchod Tálibánu nejen nebezpečný, ale také je tu možnost sjednotit kolem sebe bývalé sovětské republiky Střední Asie. Je to možné udělat po linii CSTO (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) záměnou této papírové organizace na reálnou regionální obrannou strukturu. Vrátí se Uzbekistán, přizve Turkmenistán a vytvoří se efektivní a silné kolektivní síly pro společné reagování. Za vojenskou unií může následovat ekonomická integrace v rámci EAES (Eurasijský ekonomický svaz) a pozitivní politické změny ve Střední Asii. Ale musí se to udělat co nejrychleji, než neobsazené místo ochránce zaujmou jiní čiperní hráči, jako je například Turecko.

Převzato z Topcor.ru

4.2 10 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
11. 7. 2021 14:14

Mno … samozřejmě se můžu mýlit, ale Taliban jde po krku především emerickým okupantům, kteří už teď můžou započítat do svojí vojenské bilance další porážku. Taliban má v zádech Pakistán, který samozřejmě nebude mít zájem na šíření osmanského kurzoru dále na východ. Taliban je celoafghánská organizace, která stojí proti vládcům jednotlivých průsmyků, jež nejsou ani náhodou státní armádou a jejich zájmy nejsou mnohdy ani podobné. Spojovali je jen emerické úplatky a slinty českého hradního partyky, že ve Střední Asii jde o Prahu, ačkoli o ní nejde dokonce ani v Brusli. Taliban má dobré vztahy s Pakistánem, kam bude směřovat další… Číst vice »

zajoch
Reply to  orinoko
11. 7. 2021 20:22

Možná by nebylo od věci podívat se na Nové republice na http://www.novarepublika.cz/2021/07/udalosti-v-afghanistanu-ohrozuji-rusko.html. Je to překlad z Pravdy., případně toto: https://vestikavkaza.ru/analytics/afganskij-krizis-nakroet-evropu-vosstanavlivajte-strany-kotorye-vy-bombite.html
Nejpropustnější je asi Tádžikistán, který má s Afgh, hranici dlohou skoro 2 tisíce km.

Bety
Bety
Reply to  orinoko
12. 7. 2021 14:15

Možná amíci odcházejí, ale zanechávají po sobě mimo jiné i ekonomickou šedou zónu nacpanou pěstováním drog a obchodem s nimi. Takže nebezpečí pro sousedy Afghánistánu spočívá i v tom, že v případě omezení vývozu vyplynulé z omezení přítomnosti amerických vojclů se budou hledat nové trhy v sousedství – a možná se
s tím i počítá…

zajoch
11. 7. 2021 20:09

Moje opomenutí. První článek Komplex politické méněcennosti vyšel na RT dne 1. července

Botičky od Diora
Botičky od Diora
12. 7. 2021 14:05

„Minsk se zeptal Litvy na přísahu bývalého prezidenta Adamkuse Třetí říši“ https://vz.ru/news/2021/7/11/1108419.html google:Je nutné se zeptat bývalého litevského prezidenta Valdase Adamkusa, zda během Velké vlastenecké války přísahal věrnost Třetí říši, uvedl generální prokurátor Běloruska Andrej Šved. Bělorusko čeká na reakci Vilniusu na žádost o výslech bývalého prezidenta Litvy jako svědka v trestním řízení o genocidě běloruského obyvatelstva. Andrej Šved uvedl, že „existuje seznam trestních praporů SS, včetně litevských, je to asi tisíc lidí, mezi nimi se objevuje známé příjmení „Adamkus.“. Šved uvedl, že běloruská strana chce vědět, zda Adamkus přísahal věrnost fašistické říši, zda se dobrovolně přidal k represivnímu litevskému… Číst vice »