Perspektivní trh: jak Rusko upevňuje své postavení na zbrojním trhu Jižní Ameriky

Alexej Zakvasin

30. října 2021

Jižní Amerika má zájem o ruská letadla, prostředky PVO a obrněnce. Poptávka je prakticky po „celém sortimentu ruské vojenské techniky“. Navíc zde potřebují modernizaci dříve dodaných zbraní. Znalci jsou přesvědčeni, že má Moskva skvělou příležitost rozšířit v jihoamerické oblasti svoji přítomnost. O velkém zájmu o produkci ruského obranného průmyslu pohovořil zástupce ředitele Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci RF Anatolij Punčuk.

Největší zájem je o leteckou techniku, PVO a obrněnce. Konkrétně se jedná v největší míře o stíhačky MiG-35 a Su-30, cvičná letadla Jak-130, vrtulníky Mi-171š, Mi-17-V-5 a Mi-35, systémy PVO krátkého a středního dosahu, bezpilotníky a prostředky boje proti nim.

Punčuk hovořil v peruánském městě La Joya. Informoval o rychlém dokončení stavby servisního technického centra pro obsluhu a opravy vrtulníků, které má být hotovo do konce tohoto roku. Dále uvedl, že odhaduje spuštění střediska jako velkou pomoc k udržování a dobrému stavu vrtulníkového parku Peru. V perspektivě může středisko fungovat jako regionální, s ohledem na množství ruských vrtulníků v Jižní Americe.

Intenzívní práce

Výstava SITIDEF 2021 (Pozn. překl.: SITIDEF bylo založeno 2007 pro poskytování obranných technologií z celého světa) byla zahájena 28. října v Limě a účastnilo se jí 192 společností z 27 zemí. Rusko zde představilo přibližně 300 typů výzbroje. Proběhla společná expozice Rosoboronexportu, Almaz – Anteje, společnsti Kronštadt, podniků společnosti Rostec a dalších výrobců.

Rosoboronexport předvádí bitevní vrtulník Nočnyj ochotnik, raketový systém Pancir S1, obrněné transportéry Tigr a Tajfun-K, PVO Chryzantéma-S, Kornet-E a nová kolová vozidla na bázi unifikované platformy Bumerang.

Je zde příležitost seznámit se se širokým sortimentem prostředků radioelektronického boje, včetně přenosných komplexů Igla-S a Verba. Bezpilotník Orion je těžký průzkumný a útočný letoun, první ruský tohoto typu a je velmi populární mezi ruskými partnery na světovém zbrojním trhu. (Pozn. překl.: V originálu článku jsou uvedeny jednotlivé typy vojenské techniky na výstavě nabízené).

Rosoboronexport ochotně poskytne úplné informace o všech výrobcích předvedených na výstavě. Generální ředitel Michejev potvrdil, že společnost je ochotna nadále rozvíjet spolupráci s armádou, silami speciálních operací, policií a dalšími bezpečnostními útvary Peru. Podle jeho slov považuje Moskva Jižní Ameriku „za důležitý perspektivní region činnosti“. Jihoamerické země se zajímají o nové typy zbraní RF i o modernizaci dříve dodané techniky.

Rosoboronexport „intenzívně pracuje“ s Peru, Venezuelou, Bolívií a s mnoha jinými státy. Michejev uvádí, že země Jižní Ameriky potřebují především zlepšit park bojového letectva. Proto jim Rosoboronexport nabízí i modernizování dodávek současných typů. Domnívá se, že letectvo zde potřebuje letadla třídy Checkmate poprvé představená na leteckém salonu 2021 v Žukovském. Sjednocená letecká korporace očekává, že Checkmate zaplní mezeru na světovém trhu jednomotorových stíhaček s „přijatelnou ekonomicky zdůvodněnou cenou“. Cena bude pravděpodobně 25 až 30 milionů USD.

Perspektivní trh

Podle určité informace používají jihoamerické státy ruskou leteckou techniku, tanky, obrněnce, ruční zbraně, protitankové komplexy, prostředky PVO, raketomety a jiné dělostřelecké systémy. Nedávno začaly používat bezpilotníky společnosti Zala Aero (součást koncernu Kalašnikov). Největšího kupce vojenské techniky má RF ve Venezuele.

V časopise Ruské akademie věd vyšel článek, který uvádí, že „celkový průměrný objem sovětských nebo ruských zbraní a vojenské techniky“ mají největší v Brazílii, Venezuele, Argentině, Mexiku, Peru, Ekvádoru, Kolumbii, Uruguayi, na Kubě a v Nikaragui. Odpovídá to ceně 18 až 20 miliard USD.

Země regionu se podle článku ještě od doby studené války snaží diverzifikovat dovoz vojenské produkce. Snižuje se tak stupeň vlivu USA, které často zasahují do vnitřních záležitostí jednotlivých států. V článku se uvádí: „Hlavní pozornost při zahájení modernizace vojenského arzenálu je prakticky ve všech zemích Jižní Ameriky věnována rozvoji válečného letectva všech tříd (bojového, dopravního, cvičného) a mnohoúčelového vrtulníkového parku.“

Dále se země věnují modernizaci námořní a říční dopravy, integraci digitálních technologií do sektoru bezpečnosti, protidrogových útvarů, terénních automobilů, ručních zbraní, prostředků radioelektronického boje a přenosných systémů protivzdušné obrany.

Některé země mají tak zvané offsetové (přenosné) zákonodárství. Požaduje povinné zapojení zahraničních technologií v jisté proporci k objemu kontraktu na dodávku.

Autoři článku předpokládají, že Rusko má dlouholeté zkušenosti s „efektivním používáním různých instrumentů“ a ve sféře obchodu dokáže uspokojit požadavky jihoamerického trhu. Podobný pohled na věc má i poradce Ruského sociálního a politického centra Dmitrij Burych. Vysoce hodnotí spolehlivost, efektivitu a rozumnou cenu ruské vojenské produkce. Řekl: „Ano, jihoamerický trh se zbraněmi není tak bohatý jako asijský nebo blízkovýchodní, ale Rusko má velkou zásobu výrobků, aby zde mohlo svůj podíl zvyšovat. U ruských zbrojních výrobků je lépe vyvážena cena a kvalita, než u západních.“

Ohledně sankcí nemá Moskva na jihoamerickém trhu vážná rizika. Burych uvažuje: „Američané mohou blokováním finančních transakcí jen vyhrožovat. Při uzavírání kontraktů nachází Rusko a jeho partneři bezpečné formy vzájemných vyúčtování. Při obchodování s Jižní Amerikou to jistě bude obdobné.“

Převzato z RT.com

***

Dokázal summit G20 smířit Bidena s Erdoganem a Johnsona s Macronem?

Kamran Gasanov

1. listopadu 2021

Před několika dny se v Římě konal první summit od začátku pandemie. „Velká dvacítka“ je setkání vůdců hospodářsky nejsilnějších zemí světa: USA, Mexika, Kanady, Brazílie, Argentiny, Francie, Británie, Itálie, SRN, Turecka, Saúdské Arábie, Jižní Koreje, Číny, Indie, Japonska, Indonésie, Jihoafrické republiky, Ruska, Austrálie. (Pozn. překl: V soupisu chybí EU.)

V centru pozornosti římského setkání byla ekologie. Všechny nejmocnější země světa souhlasily se snižováním emisí CO2 s cílem nedopustit zvýšení teploty na zemi v 21. století o víc než o 2 stupně Celsia, ideálně jen 1,5 stupně. Státy podepsaly deklaraci, ale nikde není psáno, že všechny budou určené cíle plnit. Ze slíbených 100 miliard USD na ochranu klimatu vyčlenily bohaté země jen 80 miliard USD, ačkoliv se od roku 2009 do roku 2019 průměrná teplota ve světě zvýšila tolik, že se toto desetiletí ukázalo nejteplejší od počátku vedení statistiky.

Rusko je k otázkám klimatu dost skeptické. Řada odborníků tvrdí, že zvýšení zemské teploty nesouvisí s antropogenním faktorem. Jenomže s ohledem na to, že se ruští představitelé účastní těchto setkání a že RF je signatářem Pařížské dohody o klimatu, chápe asi ruská strana, o co se jedná, a přiklání se k tomu, že pustit všechno samospádem je nebezpečné a může vést ke katastrofě.

V konferencích s hlavní náplní věnované otázkám světového významu bývají řešeny i osobní záležitosti politiků. K tomu došlo i v Římě, kde kromě Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga byli zástupci všech členských zemí G20.

Biden projížděl Římem s kolonou téměř devadesáti aut. (Pozn. edit.:Jak ekologické!) Měl dvě důležitá setkání, a to s Merkelovou a Erdoganem. Podrobnosti jejich jednání zůstaly za kulisami, ačkoliv se ví, že spolu jednali o plynu. Je známo, že v létě podepsala Merkelová s Bidenem ve Washingtonu zvláštní deklaraci, podle níž nebudou USA blokovat Severní proud-2 a Německo zase přislíbilo zachovat tranzit ruského plynu přes Ukrajinu. Nato odjela německá kancléřka do Moskvy, ale ohledně tranzitu nedostala od Putina jasné sliby. Rozzlobila tak Zelenského.

Poté došlo v Evropě k energetické krizi, řada zemí je bez paliva a elektřiny. Nyní má Biden svázané ruce. Nemůže od Merkelové požadovat sankce proti Rusku, pokud odmítne tranzit přes Ukrajinu. K údivu pro rusofoby, kteří Rusko jednou viní, že zaplavuje Evropu plynem a nato jsou nespokojeni se slabými dodávkami, řekla Merkelová, že ke snížení CO2 a ochraně klimatu bude plyn hrát důležitou úlohu. To je přímá poklona Putinovi.

Kolem Erdogana je mnoho témat k úvaze: Libye, Afghánistán, Karabach, S-400, atd. S ním Biden nic nedomluvil. Amerika je stále rozhořčena kvůli nákupu ruského systému PVO a nechce Ankaru vracet k vývoji stíhaček F-35, jenže když jsou dvě země v NATO, musejí se jejich vůdci stýkat. Kdo je na tom lépe, je těžko říci. Biden potřebuje tureckou podporu, aby měl nějaký vliv na Jižním Kavkazu, v němž Turci posilují, a v Afghánistánu, který Američané opustili a Turci tam zůstali.

I v Sýrii je potřeba mít kontakt, Erdogan totiž hrozí novou operací proti kurdským spojencům USA. Velmi důležitý je kontakt se západními spojenci i pro Erdogana. Ankara potřebuje západní peníze kvůli poklesu liry a kvůli koronaviru. Ale nejen proto. Spojenec Ruska v Sýrii, Bašar Asad, pohrozil útokem v Idlibu. Zde by zase byla dobrá podpora Erdogana Spojenými státy.

Největší zvědavost budilo setkání Macrona s dávným nepřítelem Erdoganem a novým sokem Johnsonem. Dá se říci, že Francie má s Tureckem starý konflikt. Obě země se nemohou podělit o Libyi, hádají se o Karabach a Řecko a o těžbu plynu ve Středozemním moři. Rovněž nejde strávit řeči Macrona o muslimech a o NATO. Přesto se na G20 setkali, což Erdogan potřebuje kvůli ekonomice a Macron si potřebuje upevnit pozici proti Británii.

Před nedávnem přesvědčila Británie Austrálii, aby nekoupila francouzské ponorky výměnou za vytvoření protičínského bloku AUKUS. Francie tak přišla o 100 miliard USD a obě země NATO se dostaly do diplomatické války. Nedávno zablokovali Francouzi britským rybářům přístup do svých vod, Británie si kvůli tomu předvolala francouzského velvyslance. Proto bylo setkání Johnsona s Macronem v Římě mimořádně nepříjemné a vztahy mezi nimi se nenormalizovaly. Macron řekl Johnsonovi do očí, že jednání Británie okolo smlouvy AUKUS nebylo jednáním spojence.

V projevu ruského prezidenta Putina jsou dva hlavní momenty. Vyzval země G20 uznat navzájem své vakcíny, aby se zastavilo umírání lidí na koronavirus. Za druhé řekl Západu, že záchrana ekonomik zvyšováním státního dluhu a rozpočtových deficitů není cestou. Uvedl: „Udržování (rozpočtových deficitů) vyvolává nebezpečí vysoké globální inflace ve střednědobém horizontu, kvůli čemuž se riskuje snižování podnikatelské aktivity a upevňuje se a prohlubuje nerovnost, o níž se také hovořilo.“ Když tak západní země postupují, vytvářejí riziko nejen pro sebe, ale pro celou světovou ekonomiku.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Běžte se vycpat s tím svým hidžábem: Francie přinutila Radu Evropy zrušit skandální akci

Ljubov Stěpušova

4. listopadu 2021

Francie přinutila Radu Evropy zrušit na Twitteru kampaň za multikulturalismus a toleranci, která ukazuje ženy v hidžábu.

Hidžáb je šance. Jenomže na co?

Na fotografiích a videích jsou v pastelových barvách usmívající se mladé ženy v hidžábu obklopené hesly: „Hidžáb je nový symbol svobody v Evropě“, „Můj hidžáb je moje volba“, „Krása je rozmanitá, jako svoboda v hidžábu“, „Přines radost, přijmi hidžáb“, „Jak by byl svět smutný, kdyby byli všichni stejní“, „Oslavujte různorodost, važte si hidžábu“.

Podle Rady Evropy byla sociální reklama směřována k povzbuzení rozmanitosti a integrace a také na boj s nesnášenlivostí. Kampaň, kterou zahájilo ve čtvrtek antidiskriminační oddělení Rady Evropy stála 340 tisíc EUR a byla ukončena 2. listopadu na žádost francouzské vlády.

Je úlohou Rady Evropy propagovat hidžáb?

Síly pravice, levice i středu byly v tomto případě ve Francii jednotné.

Socialistický senátor Lawrence Rossignol, bývalý senátor pro práva žen, napsal na Twitteru: „Připomínat, že ženy mohou nosit hidžáb (podle zákonů jednotlivých členských států, ve Francii podle zákonů z roku 1905 a 2004) je jedna věc. Ale říci, že v hidžábu je svoboda, je něco jiného. Je to propagace. Je tohle úloha Rady Evropy?“

Podle bývalého (premiéra a… pozn. edit.) člena Socialistické strany Vallse je kampaň „šokující a nebezpečná“.

Republikánský poslanec za region Přímořské Alpy Chiotti odsuzuje propagaci „islámského závoje“ a „popírání našich židovsko – křesťanských kořenů“. Předseda senátní frakce za republikány Retaio si myslí, že Rada Evropy podporuje „otevřené podrobení se islámským mravům“.

Pravděpodobný kandidát na francouzského prezidenta Eric Zemmour se vyjádřil o „reklamním džihádu“ a poukázal na to, že „islám je nepřítelem svobody“.

Ministr zahraničních věcí Le Drian řekl v senátu: „Tyto tweety nemají nic společného s použitím principu sekularismu ve Francii.“ A dodal: „Existuje velký rozdíl mezi ochranou svobody, vyznání a náboženství v rozhodném boji proti diskriminaci a úlohou Rady Evropy jako instituce v aktivní reklamě na náboženské nebo jiné přežitky.“

Rada Evropy spolupracovala s Muslimským bratrstvem

Prozkoumáním se ukázalo, že za kampaní je Fórum evropských muslimských mládežnických a studentských organizací (Femyso) – mládežnická větev známé organizace blízké Muslimským bratřím, a to Unie islámských organizací v Evropě. Ta zastupuje fundamentalistický směr islámu, jehož cílem je „formování elity evropských muslimů“.

Francouzi povstali proti nadvládě cizinců

Proč je ve Francii taková politická shoda, která před několika lety nebyla možná? Ve Francii běží na plné obrátky předvolební kampaň před dubnovými prezidentskými volbami v příští roce. Jejími hlavními tématy jsou identita, islám a migrace. Nečekaně se ukázalo, že Francouzi budou hlasovat pro konzervativce Le Penovou a Zemmoura a mezi vůdci průzkumů není ani jeden kandidát z levice.

Dříve tvrdili policisté ve Francii, že si nechtějí klekat před Black Lives Matter. To vše mluví o tom, že Francouzi jsou krajně nespokojeni s tím, co s jejich zemí udělali globalisté, přejedl se jim multikulturalismus a tolerance. Lidé pochopili, že ztrácejí svoji evropskou křesťanskou identitu.

Ostatním Evropanům se asi nevede tak zle, protože protesty Francouzů proti krokům Rady Evropy už nikdo další nepodpořil.

Převzaro z Pravda.ru