V Pekingu nechápou, proč USA žádají, aby jim Čína pomohla v jejich střetu s Ruskem

Viktor Piroženko

19. března 2022

Před několika dny se Spojené státy opět snažily přimět Čínu, aby opustila ve věci Ukrajiny neutrální postoje a přijala postoje americké. Na žádost amerického prezidenta spolu dne 18. března mluvili Biden a Si Ťin-pching. Dne 14. března se v Římě setkali ředitel kanceláře Ústřední komise pro zahraniční záležitosti ÚV KS Číny Jang Tie-čchi a poradce pro národní bezpečnost USA Sullivan.

USA se pokoušely donutit Čínu, aby přijala americké hodnocení mezinárodní situace, jinak že dojde k sankcím. Čína se proti americkému programu postavila a nebyl z toho žádný výsledek. Postavila vlastní program týkající se otázky Tchajwanu. Washington soustavně porušuje zásadu jedné Číny.

Si Ťin-pching poznamenal, že se vztahy mezi Čínou a USA setkaly s rostoucím počtem problémů. Konkrétně odeslali někteří lidé v USA Tchajwancům usilujícím o nezávislost nesprávný signál. To bude mít na vztahy Číny a USA destruktivní dopad.

Peking Spojeným státům zopakoval, že podporuje jednání mezi Ruskem a Ukrajinou s respektem k zákonným zájmům Ruska v oblasti bezpečnosti. Podle Si má dlouhodobé řešení spočívat v tom, že se budou velké země mezi sebou respektovat a nebudou uvažovat v kategoriích studené války. Čína dělá v zájmu míru všechno možné.

Čína reagovala i na hojné citace „anonymních vysoce postavených úředníků USA“ z médií, že prý Rusko žádá Čínu o „vojenskou pomoc“. Vyhrožování představitelů americké administrativy Číně pro případ velkých snah pomoci Rusku vyššími sankcemi bylo označeno za nepřijatelné.

Dále je tu otázka Tchajwanu. Nedávno Biden podepsal zákon o prostředcích z rozpočtu 1,5 bilionu USD pro rok 2022, který také zakazuje ministerstvu zahraničí využívat mapy „nepřesně“ představující ostrov Tchajwan jakožto součást Číny. Peking to považuje za provokaci a „snahu oslabit zásadu jedné Číny“. Přitom se Biden v rozhovoru se Si  zapřísahal, že je věrný principu „jedné Číny“ a že nechce s Čínou začínat novou studenou válku, ani měnit čínský politický systém. Přesvědčoval ho, že USA nejsou stoupenci nezávislosti Tchajwanu. jenže ve skutečnosti je vše naopak.

Pekingu není jasné, jak si Washington může myslet, že Čína musí „pomáhat“ USA v jejich střetech s Ruskem. Peking je znechucen neomaleným zvykem amerických politiků ignorovat zájmy Číny a zasahovat do vnitřních záležitostí ve věci lidských práv, strašit druhotnými sankcemi a přitom chtít po Číně podporu v řešení amerických politických problémů.

ČLR i Rusko vědí o tom, že základem takového amerického jednání je „komplex nadřazenosti“ s ignorováním zájmů jiných. Čínský list Global Times konstatuje, že Spojené státy jsou sice iniciátorem ukrajinské krize, ale pro svoji strategii chtějí využívat všechny ostatní.

Konečným cílem tlaku USA na Rusko je ponechat Rusko osamocené, aby Čína ztratila silného strategického partnera schopného se Americe postavit.

Ve vyhrožování Číně sankcemi není ve Washingtonu shoda. Kongresmani jsou nakloněni sankcím, ale s ohledem na obchodní a ekonomickou závislost se obávají nevýhod. Otázku zkoumají.

K výhrůžkám Číně ohledně Tchajwanu se připojil i generál Wilsbach, velitel amerického tichooceánského letectva. Řekl, že jedním z „hlavních úkolů“ ukrajinské krize pro Čínu je „solidarita světového společenství“. Jenže klamání, které je způsobeno takzvaným společenským míněním, ani sankce proti Číně nejspíš nebudou mít na Peking vliv. V případě Tchajwanu se počítá s tím, že bude-li to potřeba ke sjednocení sil, půjde do toho Čína bez váhání.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nicolás Maduro to zná: Americké flirtování je smrtící

Nil Nikandrov

21. března 2022

Začátkem března přijeli Američané do Venezuely dojednat si dodávky těžké ropy.

Prezident Maduro promluvil až lyricky o dvouhodinové besedě s americkou delegací. Řekl, že setkání může označit jako uctivé, upřímné a velmi diplomatické.

Kolik již bylo učiněno takových pokusů o normalizaci vztahů s Washingtonem za dobu, kdy existuje Bolívarovská republika a žádný z nich k ničemu nevedl. Možná se Maduro tímto způsobem vysmívá. Podtext je zřejmý: Jak dlouho vydrží americká zahraniční blahovůle? Jakou záminku zase Američané využijí k obvyklé ráně pěstí do jednacího stolu?

Již přes 20 let, od epochy Huga Cháveze, tlačily USA s maniakální urputností na Bolívarovskou republiku, organizovaly spiknutí a rozdmýchávaly vnitřní konflikty, aby ji donutily kapitulovat a změnit se na poslušnou loutku na západní polokouli. Dnes je samozřejmě hlavním cílem neuvěřitelné démonizace prezident Maduro. Nazývají jej diktátorem, narkooligarchou, miliardářem a sponzorem teroristů. Ministerstvo zahraničí USA vypsalo odměnu za jeho dopadení a předání soudu ve výši 1,5 milionů dolarů. Každé z Američany ohlášených obvinění by mohlo znamenat trest doživotí.

Bez ohledu na všechny tyto útoky přijela začátkem března do Caracasu delegace zástupců Bílého domu a ministerstva zahraničí. Šlo o první oficiální návštěvu oficiálních Američanů ve Venezuele od 19. března 2019, kdy USA přerušily diplomatické vztahy s Caracasem a uzavřely velvyslanectví. Přitom obvinily Madura z falšování voleb a upozorňovaly na jeho další antidemokratické hříchy. Tehdy Washington „jmenoval“ předsedu národního shromáždění Guaidóa za zákonného prezidenta Venezuely.

Delegaci pro březnové jednání vedl J. S. Gonzáles, hlavní figura v Radě národní bezpečnosti USA, odborník na západní polokouli. Původně je Kolumbijec, který se věnoval programu „Plán Kolumbie“. Podle Američanů byl určen k ukončení občanské války v Kolumbii a k boji s drogovými kartely. Ve skutečnosti zajišťoval mohutné předpolí k likvidaci partyzánských hnutí. Zřejmě v té době začal jeho strmý nástup na ministerstvu zahraničí USA s podporou CIA.

Ohledně výsledku schůzky uvedla tisková mluvčí Bílého Domu Psakiová, že se projednávaly otázky energetické bezpečnosti (bezpečnosti pro USA). Američané směrovali hlavní pozornost obnovení „ropné spolupráce“, obnovení dodávek těžké ropy do USA. Ironií je, že tyto dodávky před tím sami zablokovali, když na Venezuelu lehkovážně uvalili sankce.

Caracas považoval za hlavní cíl jednání určit pozitivní program mezi americkou administrativou a Bolívarovskou republikou a koordinovat akce pro jeho splnění. Nicolás Maduro odtajnil, jak jeho země hodnotila výsledky setkání: „Domluvili jsme se na programu cíleném na budoucnost, na tématech, která nás zajímají. Mně připadalo velmi důležité zhodnotit tváří v tvář nejzajímavější otázky pro Venezuelu a celý svět.“ Venezuelský vůdce kategoricky odmítl lživé zprávy a rozruch šířený médii ohledně jakýchsi „tajných dohod“ s Američany: „Agentura Reuters píše jako kdyby na setkání její lidé byli. Stejně tak Associated Press. Všechny verze, které se objevily, jsou čistý klam, čisté spekulace.“

Ministr zahraničí Venezuely F. Placencia jasně vyznačil podmínky, za kterých je Caracas připraven spolupracovat s Bidenovou administrativou. Bolívarovská republika se příznivě staví k jakýmkoliv ropným společnostem, včetně amerických, „pokud uznají, že jedinou zákonnou vládou ve Venezuele je vláda v čele s Nicolásem Madurem.“ Ministr odmítl smyšlenku, že se s Američany projednávalo distancování Caracasu od Ruska ve spojitosti s událostmi na Ukrajině. Podle něj se vláda Venezuely počítá za věrného spojence Ruska. Prezidenta Putina nazval „odpovědnou hlavou ruské vlády, kterého v Caracasu ctí jako člena mezinárodního společenství“.

Prezident Maduro na státní televizi vysvětlil svůj postoj k událostem na Ukrajině: „Země NATO tento konflikt vyprovokovaly. Desetiletí se připravovaly na rozšíření aliance, desetiletí neplnily dohody, desetiletí vyhrožovaly Rusku, a proto musí jako první přijmout opatření k deeskalaci konfliktu a hledat vyhovující scénář, který předpokládá jednání a dosažení shody mezi stranami konfliktu.“ Maduro také poukázal na znepokojující perspektivu dalšího vývoje událostí: „Pokračující informační kampaň na podněcování nenávisti a sankcí (od zemí Západu) mohou konflikt jen zhoršit. Jsme velmi znepokojeni možností války v Evropě a rozšíření tohoto ozbrojeného střetu do dalších oblastí světa.“ Pod „dalšími regiony“ myslel hlavně Jižní Ameriku, nebezpečí pro Venezuelu, které jí hrozí z Kolumbie. Tam jsou rozmístěny největší vojenské základny USA. Pakliže současnou Ukrajinu formovaly západní země a vyzbrojovaly jako projekt „Proti Rusku“, tak Kolumbie se dá považovat za projekt „Proti Venezuele“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rusko předalo Saúdské Arábii trumfovou kartu ve hře proti USA

Ljubov Stěpušova

23. března 2022

Země Perského zálivu hrají svoji vlastní hru a trumfové karty dostaly od Ruska. Saúdská Arábie a Sjednocené arabské emiráty už dávno vsadily na partnerské vztahy s Čínou, Ruskem a Indií a Washington svým protiruským jednáním v rozpoutané ekonomické válce tento proces prudce urychlil.

Embargo na dovoz ruské ropy přimělo USA hledat dodávky odjinud. Svědčí o tom i koketování Wahingtonu s Venezuelou a Íránem. Ovšem tam je potřeba počítat se značnými ztrátami imidže. Z toho důvodu je jedinou alternativou ropa ze Saúdské Arábie.

Američané ropu potřebují jako vzduch. Nejen jako palivo, protože benzin v USA prudce zdražuje, ale i jako stabilizátor ceny na surovou ropu, aby se snižovaly devizové příjmy Ruska, v některých kontraktech je cena plynu vázána na cenu ropy.

V USA bylo Saúdské království vždy znevažováno

Dojednávat se Saúdy dodatečnou těžbu bylo třeba dříve a také bylo potřeba počítat se speciální operací Vladimira Putina na Ukrajině i s reakcí světového trhu na sankce. Mnohé americké rozvědky to neudělaly. Demokraté se nedomluvili a na režim v Rijádu neustále činili nátlak.

Biden se sám zahnal do kouta ještě ve své prezidentské kampani, když nazval Saúdskou Arábii „vyvrhelem“. Odmítl ji podpořit ve válce v Jemenu a vrátil USA k jednání s hlavním americkým protivníkem Íránem. Pokusil se izolovat korunního prince Mohammeda bin Salmána, prý kvůli jeho přímé účasti na vraždě Džamála Chášukdžího a podpoře Trumpa ve volbách.

Média píší, že když potom Američané požádali Saúdy o zvýšení těžby ropy (o 7 %), Rijád mlčel a přestal se zabývat lidskými právy a popravil najednou 81 zločinců, ve své historii největší počet.

Rijád rozehrává trumfovou kartu

V souvislosti se speciální operací Ruska na Ukrajině dostal nyní Rijád trumfovou kartu. USA nutně potřebují podporu Saúdské Arábie a nemají prostředky na nátlak. Bin Salmán dosud Spojené státy mazaně vydírá: Do médií se dostávají informace o přání převést obchod s ropou s Čínou na jüany, oznamuje se koordinace jednání OPEC s Ruskem, snížení investic v USA a na adresu Ameriky se mluví nepříznivě.

Mění se svět a mění se Saúdská Arábie

Nynější studená válka se od předchozí liší tím, že USA nemají jiné spojence než Anglosasy a loutky v Evropě. Saúdská Arábie odmítá odsoudit akce Ruska na Ukrajině, místo toh ministr zahraničí tohoto království jedná se svým ruským protějškem o tom „jak upevnit a konsolidovat vztahy“.

Saúdové si pamatují, jak v roce 2011, v éře arabského jara, zachránila královská rodina vojenským „vpádem“ prosaúdský režiím v Bahrajnu, přičemž USA zde byli jen pozorovateli i přes přítomnost páté flotily amerického námořnictva v přístavu Manáma.

Dnes Saúdská Arábie nepotřebuje dárky z panského stolu v podobě zbraní. Potřebuje však záruky před jadernou bombou z Íránu, dodatečné příjmy do rozpočtu z drahé ropy a porazit Hútíje v Jemenu .

Amerika v tomto postavení je za Bidena na druhé straně barikády. Saúdská Arábie se mění. Například změnila datum svátku Dne založení země. Namísto k roku 1744, kdy se v zemi uplatňoval wahhábismus, ospravedlňující extrémismus a expanzi, se nyní datum vztahuje k roku 1727, kdy uchopil moc Muhammed ibn Saúd. Poprvé se podle nového data slavil svátek Den založení země letos 22. února.

Převzato z Pravda.ru