Rusko se nestalo vyděděncem a Ukrajinu zničí, přiznala západní média

Alexandr Štorm

8. dubna 2022

Miliardy lidí žijících na planetě jsou k Rusku loajální, anebo minimálně ve věci Ukrajiny neutrální. Velké země, jako Čína a Indie kazí obraz, který by chtěl Západ vidět. Čína je viditelně proruská, ale vyhýbá se přímému hodnocení jednání Vladmira Putina. V budoucnu Čína sotva podpoří Západ. Vláda Indie byla původně neutrální, ale upevnila svůj vztah s vládou Ruska, hlavně s ohledem na nižší cenu ropy.

Podle anglického The Economist je jasně proruských 28 zemí, ve kterých žije celkem třetina světové populace. Mezi ně patří Čína, Sýrie, Pákistán, Eritrea a Etiopie. Neutrálních států je 32 a opět mezi ně patří velké a lidnaté státy Indie, Brazílie a Bangladéš.

Informační válka s Ruskem začala 24. února po zahájení speciální operace na Ukrajině. Cíle operace jsou denacifikace a demilitarizace Ukrajiny a pomoc republikám Donbasu, ostřelovaným po mnoho let salvami z Gradu a Uragánu, leteckými raketami a leteckými bombami.

Není jde „celý svět proti Rusku“. Protiruská hysterie západních medií a liberálů může vyvolat domněnku, že je Rusko obklíčeno výrazně silnějším nepřítelem. Aktivista Jakemenko rozebral stanovisko britského časopisu a dospěl k závěru, že mezi prozápadní země patří přes 100 států, velká část Severní Ameriky a Evropy. V nich žije jen 36 % obyvatel planety. Podle těchto výpočtů žijí dvě třetiny světové populace v proruských nebo neutrálních zemích. Tam nepovažují Rusko za vyděděnce.

Dne 25. března upozorňoval Lavrov, že „převážná většina zemí se podle jeho přesvědčení nepřipojí ke hrám Západu s jeho takzvanou sankční politikou“.

Příčetné země a vlády mají zájem na rozvoji rovnoprávné mezistátní spolupráce na základě důležitých principů založených na Chartě OSN, dodal Lavrov.

Západní novináři, kteří navštívili Ukrajinu, si myslí, že podporovat Kyjev je už zbytečné. Všichni se mohli přesvědčit, že je ukrajinská armáda ochromena, její námořnictvo, letectvo i rezervy zmizely a jednotky Ozbrojených sil Ukrajiny na Donbasu jsou na pokraji zničení.

Existují západní novináři s úplně jinými názory, než jsou představovány v „autoritativních“ mediích. Například nizozemská novinářka Sonja van den Ende pobývala dva týdny v LNR. Předvedli jí tam arzenál trofejních tanků, armádních vozů, zbraní, protiletadlových raket, neprůstřelných vest a munice. Všechno to bylo vyrobeno v zemích NATO, napsala novinářka na svých stránkách.

Španělskému reportérovi na Ukrajině Hysbertovi vyhrožovala ukrajinská armáda za to, že publikuje články, které nehovoří pro Ukrajinu. Pohrozili mu zabitím, bude-li v tom pokračovat. Takové jsou metody ukrajinské armády.

Podobně chilský režisér Lira se přiznal, že se musel v Charkově skrývat, protože jej „bojovníci za svobodu“ chtěli za jeho komentáře, nepříznivé k Ukrajině, zavraždit.

Van den Ende poznamenala, že se v Evropě píše tolik hloupostí, až je to skoro směšné. Rusové jsou v podstatě na své vojáky a armádu hrdí a vědí, že Ukrajinu je potřeba osvobodit od nacistů, kteří se tam od roku 2014 usídlili prakticky ve všech sférách života.

Novinářka uvedla, že se vše skončí špatně i pro Evropu, zvláště pro její občany. Epocha rozkvětu a svobody určitě skončila. Množství lží v této válce překročilo veškeré hranice rozumu.

Obecně lze říci, že ne všichni mrtví civilisté budí stejné emoce. Šest až osm týdnů po americkém vpádu do Iráku bylo zabito přes osm tisíc civilistů. A nic se nepřipomínalo. Na Ukrajině dosud přišlo o život asi tisíc civilistů.

Podle analytiků Johnsona, Rittera a jednoho z blogerů bude Ukrajina kapitulovat.

Převzato z Pravda.ru

***

Osud Macrona jakožto prezidenta Francie se řeší v Mariupolu

Vladimir Prochvatilov

13. dubna 2022

Politiky EU zneklidnily výsledky prvního kola francouzských prezidentských voleb. Po zpracování 60 % hlasovacích lístků vedla předsedkyně Národního sdružení (dříve Národní fronty) Marine Le Penová, ale po konečném součtu hlasů ji předstihl Macron. Obdržel 27,4 % oproti jejím 23,15 %.

Pracovnice Pařížské akademie geopolitiky Miloradovičová pochybuje o věrohodnosti údajů s tím, že pro Macrona je hlasů příliš, a ty že ubrali Mélanchonu a Le Penové. Socialisté a Republikáni – gaullisté hluboko propadli. Krajně levicová strana Nepoddajná Francie, jejíž vůdce Jean-Luc Mélanchon byl v očekávání nejvýše 15 % hlasů, jich nakonec získal 22 %. Krajně pravicový Zemmour jich dostal necelých 7 %. Zelení, centristé a komunisté rovněž neuspěli.

Francie se nyní dělí na globalisty a na zastánce národní suverenity, ne jako dříve na levici a pravici.

Přitom strany pravicového a levicového středu, které v politice soupeřily od dob de Gaulla, jsou nyní definitivně odsunuty na okraj. Nyní jejich kandidáti nashromáždili celkem jen 6,7 %.

Macron je globalista z hnízda Rotschildů. Za roky svého prezidentství předal francouzskou ekonomiku pod kontrolu Ameriky. Miloradovičová tvrdí, že na jeho pozvání přišel do Francie americký investiční fond BlackRock tak úspěšně, že ve Francii nezůstalo nic vlastního. Francouzská média nazývají Macrona prezidentem společnosti BlackRock France.

V březnu vypukl ve Francii skandál kolem korupce Macronovy strany La République en Marche ve spolupráci s konzultační společností McKinsey z USA. Francouzský Senát uveřejnil zprávu, v níž se uvádí, že se výdaje na poradenské služby zdvojnásobily. To zpochybňuje před tváří francouzských firem francouzskou koncepci státu i svrchovanost státu i náležité využívání státních prostředků. Vyšetřovalo se čtyři měsíce, shromáždilo se 7 300 dokumentů a po vyšetřování komise dokázala, že byly celé úseky státní politiky předány soukromým firmám. Macronova vláda podepsala kontrakty na 2,4 miliardy EUR s poradenskými firmami na práci na různých problémech, od penzijní reformy až po digitalizaci.

Marine Le Penová k tomu řekla: „S Macronem bude McKinsey, která vás loni přišla na jednu miliardu EUR za velmi mlhavé úkoly, stále požírat státní peníze, nebude platit daně a bude lhát Senátu!“

Mezi nacisty se v podzemí Azovstalu možná ukrývá také Bernard-Henry Lévy ze skupiny původců barevných revolucí z posledních let, kam patří i převrat na Ukrajině z roku 2014. Zejména jeho chtějí z Mariupolu dostat pod maskou „rukojmího“, myslí si Miloradovičová.

V první polovině března obliba Macrona stoupala, ale po uveřejnění senátní zprávy o McKinsey výrazně klesla a když se ukázalo, že francouzská armáda bojuje mezi ostatními a spolu s nacisty proti ruským ozbrojeným silám, Macronova popularita se propadla.

Tak se o výsledku francouzských prezidentských voleb ve skutečnosti rozhoduje v Mariupolu.

Část pozorovatelů se domnívá, že vítězství Macrona ve druhém kole voleb dne 24. dubna bude znamenat další etapu řízení země zpoza oceánu. Výhra Marine Le Penové by zřejmě znamenala politické vedení s větším realismem v politice Páté republiky.

Převzato z Fondsk.ru

***

Zrádcovství ruských elit: Proč „mistři kultury“ podlézají Západu

Anatolij Širokoborodov

15. dubna 2022

Překotné události roku 2022, které zastínily všechna trápení pandemie a všechny místní politické zmatky, ukázaly některé tendence naší společnosti, které byly dosud skryté. Ruský stát nakonec začal chápat, že základem životaschopnosti je průmysl, a ne jen zlaté zásoby a ropné a plynové kontrakty.

Liberální opozice nakonec odkryla karty a bylo jasné, že jejím hlavním programem je podřídit Rusko Západu i pokud by k tomu bylo potřeba podpořit banderovštinu a rozpad země.

Ruská „kreativní třída“ „ajťáků“ ukázala před fiktivní mobilizací zbabělost a naorganizovala se k útěku do Gruzie a Turecka. Mládež v hlavním městě, která byla po léta vedena, aby snila o lehkém výdělku na YouTube a uctívala západní značky, skuhrala.

Kapitáni průmyslu kvůli sankcím skřípali zuby a vyčkávali. Vysocí úředníci a poslanci si různě protiřečili, někdy mluvili bojovně, jindy smířlivě.

Už dávno se ukazuje, že někteří lidé, ač vzdělaní a obdaření tituly, oceněními a mocí, jsou zmateni.

Lidé jsou znamením vyzrálosti společnosti

Je to divné, ale nejvyspělejší, klidný a vyrovnaný vztah k rychle se měnící globální i místní situaci je patrný jen u lidu. V hloubi lidových mas, u obyčejných lidí, ne vždy dobře vzdělaných a sečtělých, lidí z předměstí a malých vesnic, u mládeže, byla vždy jedinou vstupenkou do života služba založená na kontraktu. Pravda života je pro ně taková: „Vstoupili jsme do etapy změn, bude těžko, na jedné straně jsou nepřátelé, na druhé přátelé, musíme držet spolu, síla je v pravdě, dostaneme se z toho.“

Vypovídá to o tom, že za politickou světonázorovou zralost naší společnosti nejsme zavázáni tvůrcům úvah a politologům, ale kuchařkám a dělníkům, kterým se posmívali a které v posledních třiceti letech jen ponižovali. Tyto lidi nejvíc pobuřuje jednání Zelenského kliky, snahy o kompromis se Západem, mučení ruských vojáků a důstojníků. Nejvíc si tito lidé slibují od vztahu armády a Putina. Myslí si, že armáda bude s lidem a že Putin se změnil, začal chápat, že jej obklopují nepřátelé a oligarchové.

Někdo si myslí, že jsou lidé úmyslně ohlupování státní propagandou, infikováni šovinismem, patriotismem a nostalgií po Sovětském svazu. Nic takového není. Naši lidé jen mají zdravý skepticismus, k řečem politiků a výrokům novinářů jsou velmi opatrní a chápou, v jaké žijí společnosti. Cítí a uvědomují si polovičatost a bezradnost v mnoha záležitostech.

Není překvapením, že se cesty ruského lidu a ruské inteligence zase rozešly. Dala o sobě vědět propast mezi na jedné straně „vzdělanou třídou“, utápějící se v podlézání Západu a na druhé straně lidem.

Našim vším není jen Putin, ale i Gorkij, který v roce 1932 napsal:

Práce inteligence se vždy redukovala především na zkrášlení života buržoasie, na upokojení boháčů v banálních hořkostech jejich života. Chůva kapitalistů – inteligence, se většinou zabývala tím, že horlivě bílými nitkami látala obnošené, špinavé a krví pracujících vydatně ušpiněné filozofické a církevní roucho buržoasie. V této bezvýsledné činnosti pokračuje.

Tato slova se vztahují i na dnešní umělce a kulturní osobnosti. Také jsou zaměstnáni zkrášlováním života měšťáků, které utěšují v banálních hořkostech jejich života. Samozřejmě, že za peníze.

Gorkij intelektuály pohrdavě nazývá „specialisté na utěšování měšťáků“. Mluví také o západním tisku, ke kterému se inteligence modlila už tehdy. Píše:

Občané, vy dobře nevíte jaký je kulturní význam vašeho tisku, který unisono trvrdí, že „Američan je především Američan a teprve potom člověk. … Nebude přehnané říci, že evropský a americký tisk se horlivě a skoro výlučně zabývá snižováním kulturní úrovně svých čtenářů, beztak nízké i bez jeho pomoci.“

Cožpak to není možné aplikovat i na současnou situaci?

Článek vrcholí výzvou velkého spisovatele:

Je na čase rozhodnout otázku – s kým jste „mistři kultury“? S usilovnou mocí kultury k vytvoření nových forem života, nebo jste proti tomu, za zachování kasty nezodpovědných kořistníků, která páchne od hlavy a dál funguje jen ze setrvačnosti?

Pro nás je možné odvodit: Je naše inteligence proti těžce pracujícím lidem, nebo proti zpupným americkým a evropským politikům, kteří změnili Ukrajinu na velké semeniště fašismu?

Velká část mistrů kultury“, stejně jako „kreativní třída“, podnikatelé, mnozí úředníci a poslanci, (i když poslanci se mohou vydávat za vlastence), dává zřetelnou odpověď. Taková situace není jen v Rusku. Je to ve všech zemích. V přelomových chvílích historie se objevují určité vrstvy lidí podbízejících se Západu. Znamená to, že existuje jakýsi hluboký internacionální faktor, a to bez ohledu na úroveň vzdělání i uměleckého mistrovství, který má takové důsledky. Přitom to není otázka peněz. Američané si loajalitu ruských intelektuálů nekupují. Oni se samozřejmě snaží ovlivňovat, podplácet, vytvářet vhodnou atmosféru a informační pole, ale nikdo neplatí Urgantovi a Galkinovi za jejich postoje, neverbuje oligarchy, úředníky a poslance.

V čem je příčina notorického západničení?

Vypadá to, že motivy jsou psychologické. USA a EU jsou bohatá centra světové moci. mají rozvinutou ekonomiku, vybudovanou z kolonialismu, intervencionismu a z vykořisťování chudých národů. Sílu USA a EU uctívají především slaboduší lidé. Z druhé strany se prakticky všichni příslušníci Západu považují za něco lepšího, tajně nebo otevřeně nenávidí lidstvo, které považují za stále ušpiněné a upachtěné. Vůči obyčejným lidem bývají arogantní a povýšení. V ruštině pro ně existuje pohrdavá přezdívka „elitarij“.

Podlézání Západu zřejmě způsobuje kombinace obou psychologických ukazatelů.

Převzato z Topcor.ru

Stanův komentář: Jsem přesvědčen o tom, že široké lidové vrstvy v Rusku i na Západě jsou především proti válce. Zrada politiků, inteligence a médií na obou stranách konfliktu spočívá v tom, že až na čestné výjimky válku propagují, podněcují a eskalují. Ruskem deklarované cíle „speciální vojenské operace“ byly válkou popřeny. Od ruské invaze se totiž stále intenzivněji nacifikují a militarizují obě strany konfliktu. Ti největší a nejhlasitější náckové a militaristi se totiž frontovým liniím vyhýbají jako čert kříži a vyžívají se v hledání „vnitřních nepřátel“ a „špionů“ v hlubokém týlu a bohatnutí na válečných zakázkách.