Jak se plánuje celosvětový hladomor

Vladimir Prochvatilov

11. září 2022

Britský Financial Times varuje před hrozbou hladomoru v Evropě kvůli růstu cen elektrické energie.

Členové svazu zemědělců Copa-Cogeca a dvě velké asociace výrobců potravin FoodDrink Europe a Primary Food Processors už začaly „balit“ a snižovat objemy produkce.

Ve společném prohlášení představitelů evropského zemědělského průmyslu se uvádí: „Pokračující zvyšování cen energií, hlavně zemního plynu a elektřiny, ohrožuje plynulost výrobních cyklů zemědělských výrobků a následné pokračování v dodávkách základních zemědělských výrobků, potravin a krmiv.“

Evropští odběratelé pocítí v příští zimě ještě vyšší ceny mnohého ovoce a zeleniny. Zaznělo: „Něco takového jsme dříve neviděli. Některé produkty budou nedostupné nebo velmi drahé.“ Elektřina se používá ve všech fázích výroby potravin (hnojení, sklizeň, chlazení). Znatelně zasažen byl mlékárenský a pekárenský průmysl. Jde o pasterizaci. Výroba sušeného mléka se stala kvůli velkým nákladům neúnosná.

V EU narostly od začátku roku do července ceny másla o 80 %, sušeného mléka o více než 50 % a hovězího masa o 28 %. Zemědělci tvrdí, že jejich výrobní náklady jdou nahoru ještě rychleji než ceny. Pěstitelé ovoce a zeleniny snižují výsadbu na následující sezonu a podle některých jsou náklady vyšší než očekávané zisky. Švédský pěstitel rajčat nebude pěstovat ozimé kultury. Nizozemské skleníky se postupně uzavírají.

Okurky a papriky pěstované v Británii ve vyhřívaných sklenících budou mít v roce 2022 poloviční výnosy a budou dvakrát dražší. Britský tisk viní ze stupňujícího se nedostatku Rusko, i když přiznává, že Rusko snížilo dodávky paliv na kontinent kvůli sankcím. Daily Telegraph píše, že Británie bude hladovět kvůli chybným enviromentálním dogmatům. Autor článku v něm píše, že ekonomové viní ze všeho ekonomickou adaptaci po pandemii a ozbrojeném konfliktu na Ukrajině, jenže po pravdě řečeno je podstata jinde. Je v tom, že jsme sami nechali naši zemědělskou základnu zpustnout. … V Británii je pozorována tendence přenechávat zemědělskou půdu pro výstavbu solárních panelů a pro další „ekologické nápady“. V tomto roce přijde Británie o polovinu úrody, protože se nedá zavlažovat. Příčina není primárně v suchu, ale v tom, že se místo zavlažovacích zařízení instalují větrníky a solární panely. Předpokládá se, že se ztratí polovina úrody mrkve, cibule, řepy, jablek a chmele. Produkce mléka se snižuje kvůli nedostatku krmení pro krávy.

List The Guardian píše o nebezpečí, že mnoho zemědělců odmítne zasít na příští rok. Očekává se, že hospodářská zvířata budou porážena ještě před optimální váhou, protože v zimě pravděpodobně dojde krmení. Na nedostatku krmiva nemá vinu sucho. Ekonomika země je nuceně navedena na zelenou.

Ve Francii čekají ztrátu až 35 % úrody ovoce a zeleniny. Oznámil to Jacques Rouchauss, předseda francouzské národní asociace pěstitelů zeleniny Legumes de France.

V Itálii jsou na tom ještě hůř. V některých oblastech může být úbytek úrody až 80 %. Přitom není možné nakoupit potraviny v jiných evropských zemích nebo v Americe, všude úroda skomírá a poráží se dobytek.

V USA je ohroženo pěstování více než 80 % pšenice a 70 % zeleniny, ovoce a ořechů. Zaorávání a ničení  stávajících osevů oznámilo 37 % farmářů.

V některých západních státech prodává svá zvířata ohromný počet farmářů. Farmáři Texasu oznámili největší snížení stád – o 50 %. Za nimi je Nové Mexiko a Oregon – o 43 % a 41 %. Ekonom Michael Snyder vidí příčiny potravinové krize, která v USA hrozí hladomorem, v jednání vlády USA a teprve na posledním místě v jakémsi suchu. Antimonopolní komisařka EU Vestagerová netají, že Evropě hrozí kvůli protiruským sankcím veliký hladomor.

Vypadá to, že se celosvětový hladomor plánoval dávno. O globální potravinové krizi promluvil ke světu v květnu 2020 hlavní ekonom potravinového programu OSN Arif Husain ještě před tím, než bylo sucho v roce 2022 a nebyla ruská speciální vojenská operace na Ukrajině. V té době byly ukazatelé úrody, osevu a stád hospodářských zvířat i ceny zemědělské produkce stabilní a žádný deficit potravin nebyl. Od roku 2000 do roku 2019 byla část světové populace, která trpěla podvýživou podle OSN menší, z dřívějších 15 % se snížila na 8,9 %. Podle OSN měla být do roku 2030 nulová.

Všechno „šlo do háje“ v roce 2019. Na pozadí uměle vyvolané pandemie se pozitivní tendence otočila. V roce 2020 narostl počet podvyživených z dřívějších 690 milionů na 811 milionů, nejvíce za posledních 15 let. V roce 2021 se zvýšily světové ceny potravin v průměru o 30 %. Řepkový a slunečnicový olej zdražil o více než 60 %, pšenice o 31 %, cukr o 30 %, mléčné výrobky o 17 % a maso o 13 %.

Takže to, co řekla odbornice v roce 2020 o světu hrozícím hladu, nebyla předpověď, ale projekt.

Převzato z Fondsk.ru

***

Sto let se nemohou domluvit. Proč Polsko požaduje od České republiky půdu?

Andrej Sidorčik

12. září 2022

Vedle vojenské pomoci Ukrajině a požadavku na zaplacení reparací Německem bude Polsko ještě vyžadovat vrácení 368,44 ha země po ČR, prý jako náhradu za rozdělení hranice mezi Polskem a ČSR v padesátých letech minulého století, které bylo prý pro Polsko nevýhodné. Píše o tom Rzeczpospolita.

Kolem toho se v polském Sejmu rozhořela polemika mezi opozicí a vládnoucí stranou Právo a spravedlnost. Podle opozice si horší chvíli pro vyjasňování sporů mezi sousedy není možné vymyslet. Druzí oponují, že se toto téma nedá odkládat do nekonečna.

Méně než 4 km čtvereční sporného území jsou dědictvím dřívější doby. Vše se započalo před více než sto lety, v roce 1918 po skončení první světové války. Čtyřleté válčení způsobilo pád několika říší a na mapu vrátilo dříve zmizelé státy. Tak dostaly nezávislost Polsko a Československá republika.

Těšín, Orava, Spiš

Varšava a Praha si nebyly schopny rozdělit Těšínské Slezsko, Oravu a Spiš. V roce 1919 dospěl spor až do vojenského konfliktu, který byl ukončen teprve dělením území mezinárodní dohodou.

Těšínské Slezsko přímo souviselo s Mnichovskou dohodou. Hitlerovi se v roce 1938 povedlo odtrhnout od Československa Sudety. Polsko obsadilo tu část Těšínska, která mu v roce 1919 nebyla postoupena. Po skončení druhé světové války byla Polskem zabraná země vrácena Československu.

Byly však ještě Orava a Spiš, které se za Rakouska-Uherska počítaly za země uherské koruny. Byly obývány Guraly, lidmi stojícími mezi polským a slovenským etnikem. Arbitráž v roce 1920 dopadla ve prospěch Československa, které dostalo 80 % Oravy a 95 % Spiše. Avšak nedospělo se k demarkační hranici. Obě země se přetahovaly o každou vesnici, dokonce i o každý strom v lese.

Jak dosáhnout k soudruhu Stalinovi

Polsko využilo výsledky Mnichova a zabralo část sporných území. Jenomže v roce 1939 po napadení Polska Německem dostalo nazpět nově vytvořené nezávislé Slovensko území, které dříve ztratilo.

Po druhé světové válce se Polsko i Československo dostaly do sovětského bloku, ale konflikty pokračovaly. Již unavený J. V. Stalin v roce 1947 přiměl Varšavu a Prahu podepsat smlouvu o přátelství, která bod varu o něco snížila. Ale až po jedenácti letech byla dosažena úmluva o rozdělení území.

Nerovnocenná výměna

V rámci dohody z roku 1958 došlo k výměně země. ČSR dostala od Polska obce Tkače a Zieleniec a Polsku převedla jižní svah vrchu Kocerź. ČSR dostala ještě polský Krasów a Polsko Skowronków. Místní obyvatelstvo to přijalo v klidu.

Během přesunů dostalo ČSR 1205,90 ha a Polsko jen 837,46 ha. Rozdíl v neprospěch Polska byl 368,44 ha. Za socialismu se ve Varšavě o problém nestarali. Po rozpadu Československa byla dědičkou sporu Česká republika, která jej chtěla vyřešit zaplacením kompenzace. Polsko to oficiálně odmítlo. Před časem byla ČR blízko obětovat Polsku nešťastných 368,44 ha. Jednalo se o běžné, nikterak strategicky významné území.

Spor o Turów

Vztahy s Varšavou se zhoršily a Praha si věc rozmyslela. Spor nastal kvůli polské elektrárně na uhlí Turów, která pokrývala 8 % spotřeby elektřiny Poláků. Elektrárna je v blízkosti českých hranic a spotřebovává palivo těžené v regionu. Praha nikoliv bez důvodu tvrdila, že důl i elektrárna zhoršují ekologickou situaci v oblasti. Navíc poukazovala na to, že uvedený průmysl má velkou spotřebu vody, a ta nestačí českým zemědělcům.

Když se Češi nemohli domluvit přímo, obrátili se na soud EU. Ten udělil Polsku pokutu ve výši 500 tisíc EUR denně až do ukončení těžby uhlí pro potřeby Turówa. Avšak Varšava rozsudek ignorovala s tím, že energetická bezpečnost je důležitější.

Způsob povzbuzení

Proč chce Posko znovu vytahovat  starou územní otázku? Podle polských politologů vládnoucí Právo a spravedlnost aktivizuje všemi silami své voliče, jejichž počet zřejmě kvůli ekonomickým potížím klesá. Boje na Ukrajině je kvůli rostoucím cenám neohřívají, a proto se uchylují ke snům na získání reparací od Německa a potom i k požadavkům na „vrácení půdy“.

Převzato z Aif.ru

***

Raisi: Z členství Íránu v ŠOS získají všichni její účastníci

15. září 2022

Dne 15. září podepsal Írán memorandum o povinnostech v Šanghajské organizaci pro spolupráci. Ve smyslu dokumentu se Írán účastní v dalším summitu ŠOS již jako plnoprávný člen. Íránský prezident Ebrahim Raise prohlásil, že Teherán bude pokračovat v uplatňování vazeb se sousedy. Podle názoru generálního sekretáře organizace Čang Minga hraje důležitou roli v zajišťování regionální i mezinárodní bezpečnosti.

Na summitu ŠOS v Samarkandu se Raisi setkal s prezidentem Putinem, aby projednali přípravu nové dohody o strategické spolupráci. Obchodní obrat mezi Íránem a RF se loni zvýšil o 81 % a za prvých pět letošních měsíců ještě o 30 %. Putin slíbil, že ruská delegace, v níž je zastoupeno 80 velkých společností, odcestuje do Íránu už v příštím týdnu. Raisi zase ubezpečil, že z členství Íránu v ŠOS budou mít prospěch všichni její účastníci, stejně tak jako z jeho členství v EAES a v BRICS. Přitom se kritikou pustil do USA i EU. „Američané si myslí, že zavedením sankcí proti státu je možné zlomit jeho vůli, nebo zastavit cestu dopředu. Je to chyba. Celé roky proti nám vyhlašují sankce, ale lidu Íránu se podařilo jejich hrozbám odolat. Nikdy nebudeme uznávat sankce proti RF a budeme s Ruskem rozvíjet vztahy v obchodě a v hospodářské sféře i v plánu na realizaci projektu koridoru Sever-Jih. Celý svět ví o tom, že USA nejsou schopny se domluvit: porušují všechny závazky. Všichni se přesvědčili, že i EU je v pasivní situaci, není schopna plnit své sliby.“

Raisi na setkání s prezidentem Tadžikistánu Emomali Rachmonem upozornil na široké možnosti obchodní a hospodářské spolupráce. Rachmon přivítal pokrok ve dvoustranných vztazích, zvláště v obou zmíněných oblastech. Obě země posoudily regionální záležitosti a problémy s Afghánistánem.

Na setkání s prezidentem Uzbekistánu Šavkatem Mirzijojevem se dohodlo zajištění přístupu ze strany Íránu pro Uzbekistán k Indickému oceánu. Uzbekistán dostal právo využívat íránský přístav Čabahár. Může se také zvýšit obchodní obrat mezi Teheránem a Taškentem na jednu miliardu USD.

S pákistánským premiérem Šabházem Šarifem se Raisi dohodl na vytvoření výboru pro realizaci společných energetických projektů. Šarif dal vinu za záplavy, které postihly Pákistán, globálnímu oteplování a požádal Írán o spolupráci v boji s hlavními zdroji emisí skleníkových plynů.

Raisi se setkal i s kyrgyzským kolegou Sadyrem Žaparovem. Mluvilo se o vědecké a technické pomoci ze strany Íránu a o rozšiřování hospodářských vztahů mezi Uzbekistánem, Tadžikistánem a Turkmenistánem. Žaparov poděkoval Íránu za pomoc při zvládnutí covidu. Za důležité je považováno ukončení výstavby strategické železnice propojující íránský přístav Bandar Abbás se Střední Asií, jakožto hlavní faktor rozšíření hospodářské spolupráce  mezi Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem a Kyrgyzií.

Dne 16. září se v rámci ŠOS očekává setkání prezidenta Raisiho s oficiálními osobnostmi Indie, Běloruska, Číny a Turecka.

Převzato z Vestikavkaza.ru