Základem střízlivého a správného chápání politiky je schopnost poznávání skutečností a hodnocení jejich důsledků. Vůle ke zkoumání mediálního popisu teorie života a politické informační praxe. Praxe jedněm vnucovat výmysly a druhé za to vnucování odměňovat mocenskými a pracovními pozicemi a tituly.
Je to střet teorie pokory a reality pýchy, souboj teorie dobra a praxe zla, soutěž víry v pravdu s praxí lží a propagandy. Je to i protiklad teorie slibovaných svobod a praxe poníženého či dobrovolného otroctví. Praxe poslušného posluhování někdy za odměnu, jindy dokonce i za trest. Je to schopnost rozeznání teorie estetiky a praxe „svobodného“ sprejování zdí veřejných památek. Umění rozlišit faleš teorie mravnosti od praxe orgií a žranic. Znalost rozdílů etikety a skutečnosti v hulvátství. Je to i vůle pochopit rozdíly mezi teorií inteligence a praxí stupidity.
Řekněme si na rovinu: Téměř u všeho, co si kdy lidé v politických ideologiích vymysleli a ještě v budoucnu dál i vykoumají, tak tam vždy na počátku byl jen jakýsi výmysl nebo (v lepším případě) nějak vyfabulovaný příběh, přičemž pouze něco, co nám přírodní zákony dovolily jako oprávněnou teorii potvrdit, se pak někdy – a jen občas – i realitou stalo. A jak to v praxi funguje?
Brýlatí a nagelovaní klauni nám v televizi vykládají jen ty správné dějiny, blábolí o posvátnosti náboženství nebo o vědeckosti řemesel politiky, práva a ekonomie a nepřiznají sobě ani nám, že z těch jejich řečí je většina vět pouhý výmysl, protože kdyby ty své představy měli praktickým experimentem dokázat, tak neprokážou buď vůbec nic, anebo si tím jen udělají ostudu. To jim však nebrání, aby si za své výmysly vzájemně udělovali vyznamenání, profesorské tituly a pamětní ceny a honosili se tím.
Je to však vina těch, kteří toto všechno dělají, anebo je to i vina těch, kteří tomu nadšeně věří a ačkoliv tu již čtvrt století máme pragmatický kapitalismus, tak si ti dobráci za svou fanatickou oddanost a víru ani nenechají zaplatit? Takže, je to skutečně pouze vina těch, jejichž hlupáctví je už tak očividné, že soudný člověk může nad tím jen v údivu kroutit hlavou?
Co je vlastně realita poznání a co je výmysl? Realita je pokorný a vždy prakticky ověřitelný popis světa. Realita je stavba, která pak stojí a dál trvale existuje – anebo někdy také spadne. Realita je fyzický i virtuální stroj, který produkuje v praxi vyhodnotitelné fyzické i abstraktní produkty. Realita je chování všeho kolem nás, co vidíme, slyšíme, cítíme a můžeme si na to sáhnout. Realita je i to, co můžeme změřit nebo ochutnat, pakliže je to poživatelné, přičemž to všechno je dílem důsledků přírodních zákonů a nikoliv jen našich přání a představ.
Realita však ani zdaleka nemusí být definice, kterou k nějaké věci, či k nějakému ději přisoudíme. Realita, též nejsou ani pravidla, která k nějakým dějům vymyslíme a pak je prohlásíme za náboženské dogma, za humanitní nebo ekonomickou vědu či za právo, pakliže ty věci mohou být kdykoliv jindy vyloženy a prokázány úplně jinak.
Ostatně nejen právo, ale i sociální psychologie dokáže tvořit paradoxy, kdy záleží jen na výkladu pravé či domnělé podstaty téže věci. Například student fyziky bude mít nesporně pravdu, jestliže přijde na zkoušku z toho předmětu a k profesorově otázce „Proč jste přišel?“ odpoví: „Přišel jsem proto, že existuje tření, poněvadž jinak bych sem k Vám přijít vůbec nemohl“.
Nepadejme proto na ústa uctíváním „představitelů“ bohů či tak zvaných společensko-vědeckých autorit před jejich tituly a postavením a naopak si uvědomme, že i oni jsou jen lidé, a že možná někteří i těch svých titulů a pozic dosáhli buď jen obyčejným podfukem, násilím, nebo chytrou propagandou. Naučme se rozlišovat mezi přírodními vědami jevů skutečných a kdykoliv zopakovatelných experimentem a pseudovědami lidských výmyslů, jejichž cílem není využitelná praxe produktů logiky a komunikace, ale jen naškolená vychytralost při ovládání a zneužívání naší důvěry a obav v realitě našich životů.
Které tzv. „vědy“ jsou tedy jen pouhým sociálně manipulačním lidským výmyslem? Inu, dá se jich vyjmenovat mnoho – právě z oborů tzv. věd společenských, které nezkoumají podstaty a příčiny dějů, ale mají v základech jen ideologie představ. Je to především každé náboženství a všechny lidské dojmy a víry o tzv „duchovnu“. Jsou to i všechny tzv. vědy humanitní, právní a ekonomické, v jejichž podstatě jsou často jak lidská přání a fantazie, tak i mocenské snahy a vymyšlené či různě domýšlené příběhy statistik, průzkumů, ba i legend a pohádek. A proč to všechno jejich „tvůrcům“ i tak úspěšně funguje? Protože vědí, že existuje nejen lidská představivost a důvěřivá pošetilost, ale i pud sebezáchovy a strach z moci, z neúspěchů, stresů a případných bolestí.
Proč tomu tak je? Protože lidská „duše“ funguje právě jen podle jediných tří skutečných sociálních věd, jimiž jsou pedagogika, psychologie a psychiatrie. Podle těchto věd totiž není smyslem věci jenom hlásat uměle vyfabulované „poznatky“ a myšlenky, ale především hledat důvody a způsoby lidského myšlení a pokorně je zkoumat. Zkoumat zákony přírody i na člověku, tj. skutečné souvislosti procesů uvnitř mozků nás lidí. Hledat zákonitosti funkcí naší psychiky, které příroda nezávisle na nás evolucí stvořila. Procesy, o nichž často ani nevíme, protože se nás nikdo explicitně netáže, co si o nich vlastně myslíme, pokud vůbec právě myslíme.
Nakonec už tedy zbývá jenom jedna otázka: Proč si lidé tolik vymýšlejí a své výmysly jako „vědu“ prosazují? Proč tak činí, aniž by cokoliv z těch svých výmyslů byli schopni prokázat jako zákony Vesmíru, kde jedině přírodní jevy a síly kdykoliv prokazatelné jsou? Je to proto, že ti lidé si hrají na bohy alespoň v tom našem malém lidském měřítku, protože pochopili dříve než my ostatní, že jedině síla generuje moc a že rozkoš z moci „bohů“ nad ostatními tvory chutná mnohem víc, než nejvybranější lahůdky od těch nejlepších kuchařů.
Jenže pozor! Bohové se nikdy nepotřebují chovat zodpovědně, pokud se jim nechce! Nemít totiž za nic zodpovědnost, i to je jedna z božských rozkoší!
Ano, je sice pravda, že vedle zkoumání reality, rovněž i spekulační myšlení může vědu posunovat dál. Otázkou však je, kam až ji to posune a kdo a jak všech těch pouhých výmyslů a představ z toho plynoucích pak užije. Jestliže si například lidé vymyslí Slovo a Písmo jako prostředek komunikace, bude to samo o sobě zajisté užitečné a dobré. Jestliže však právě pomocí toho slova a písma například vymyslí už i militantní náboženství či nějaký systém asociálního práva a navíc i prolhanou propagandu, která pak většině lidí bude škodit, pak je na místě říci: Pozor, toto už není věda o zákonech přírody, ale jsou to jen škodlivé výmysly těch, kteří ostatním právě těmito nástroji manipulace chtějí vládnout. Vládnout proto, aby právě takto z druhých lidí důvěřivě hloupějších – pro sebe vyždímali co největší moc a zisky bohatství. A proč právě zisk a bohatství? Protože vedle zvůle násilí už jen velký majetek generuje ještě větší moc.
45 komentáře
http://e-republika.cz/article3735-Od-globalizace-k-decentralizaci-Jake-měny-potřebujeme-k-udrženi-ekologicke-rovnovahy-a-spravedlnosti
http://e-republika.cz/article3739-Evropske-hodnoty-v-Africe-aneb-Jak-se-do-lesa-vola-tak-se-z-lesa-ozyva
Sokrates, Hus, Komenský, Descartes, Kant, Čapek, Werich.
Bez nich by naše „civilizace“ již dávno byla minulostí.
Z žijících lidí mě takto napadá jedno jméno, zástupce houževnatého národa, který se nehodlá obětovat na kříži…
Ano souhlasím, jenže to nás už zodpovědnosti za naše jednání nezbaví, pakliže budeme preferovat zejména vlastní rozum dostatečně sebekritický, což bych v této souvislosti pak pokládal za správné, aby tomu tak bylo.
Takže …. asi bude „nejrozumnější“, zkonstatovat se Sókratem
„Vím, že nic nevím“ a přesto i trvat na Descartovi s tím, že
„Myslím, tedy jsem“.
Otázkou je, kolika ctižádostivým lidem na světě to pak ale nebude připadat málo. Ono totiž rozumně se zabývat jen svým vlastním rozumem, to asi také trvale nelze,
obzvláště když víme, že na světě bývá k dispozici ještě tolik dalších a zcela nerozumných radostí života … 🙂
Přeji hezký den!
P.S. církev by to zničila, jak jsem už naznačila výše, popření trojjedinosti boží by neuvítala. Obávám se, že Newtonovu usilovnou práci na zákonech boží doktríny /pravidlech fungování světa/ se neodváží nazvat odpadem ani takový neznaboh jako jsem já :-)))
Víra v kritický rozum je taky jen víra, jen jiného druhu :-)))
PPK – docel atu jistotu mám, protože byla jeho příbuznými /měl neteř, která po něm dědila/ v roce 1936 dána do dražby jeho pozůstalost – cca 2 bedny písemností. Vliv církve se tudíž dá po II SV, kdy byla tato pozůstalost postupně uvolňována vědecké veřejnosti/ vyloučit
Ano, naprosto souhlasím! Nést odpovědnost za své jednání, to člověka celoživotně zavazuje. Naproti tomu, mít k dispozici rozhodovací možnosti a zároveň se v případě špatností či neúspěchů vymluvit na „vůli boží“, to je přece z hlediska zdání čistoty vlastního svědomí a osobnostní integrity velice lákavý a pohodlný alibismus, v němž žádné pochybnosti člověka o sobě samém už vůbec místo nemají. Ostatně, v historii lidstva odůvodňování zločinů jakoukoliv ideologickou vírou bylo požehnaně a i dnes to vidíme např. u některých islámských „druhů víry“, kdy vraždění jinověrců je prohlašováno za správnou věc. A vůbec to ani zdaleka není vlastnost typická jen pro toto náboženství a jen pro tuto mocensko politickou ideologii…
Re PPK – ještě k tomu „Proč?“ – Prototože myšlení a učení bolí a přináší pochybnosti a odpovědnost – kdežto k víře v Boha či „kouzelnou pacičku“ stačí jen pohodlně bezmyšlenkovitě uvěřit.
Re merlin – jsem čekal, zě mě za můj neuctivý komentář k psychiatrům setřete hned „z první vody“, ale bohužel jsem se opravdu setkal více s těmi špatnými zkušenostmi. Obor jako celek nezpochybňuji a jsem moc rád, že se už „neléčí“ jako před 100 lety a že už se postižení v blázinci nevystavují v klecích za mírné vstupné.
Ono je to nejen v psychiatrii – jsou doktoři, co když mají napsat prášek tak dělají drahoty jako by dávali ze svého po zdanění – a jsou jiní – i obvoďáci, srdcaři, internisti … , co píšou hned. A když něco napíšou, tak už to nezruší – „To musíte brát trvale …“. A když, tak spíše ještě nějaký další přidají.
Znám několik případů, kdy lidem doslova zachránilo nejen zdraví, ale i život, že si dávky snížili a časem léky téměř vysadili.
No a u toho famakologického tlumení lidí je to velmi tenký led a velmi lákavé řešení …
Gatta ad „A jak se chcete bránit strachu a nejistotě?“ … Někdo hledá Boha, někdo věří v osud. To vše je víra. Někdo ale, ten kdo je realista, ten se buď riziku a nebezpečí vyhýbá, anebo naopak je s ním smířen jako s realitou.
Ad merlin a Isaac Newton: Ano, život tropí paradoxy. Jak je dnes vidět, tak právě alchymie, studium bible a proroctví se ukázaly být jen odpadním produktem Newtonových, pro lidstvo hlavních výsledků bádání, což byly JEN jeho objevy v mechanice nebeských těles, v optice, v gravitaci atd. Přesto to nevadí a ani to význam jeho geniálního bádání nijak nesnižuje. Jeho názor, že stál „na ramenou obrů“ to je také zajisté jen doklad jeho veliké skromnosti a pokory. Naopak – tvrdit (a jakkoliv to spekulativně vypočítávat na základě nějakých výmyslů, jako je např. Zjevení sv.Jana) a prorokovat apokalypsu v roce 2060, to však vidím jako laciné a Newtona nehodné, pakliže to vůbec někdy napsal či dokazatelně vyslovil. Ostatně, jakou máte, vážená paní merlin, jistotu, že to někdo do díla Newtonova potom dodatečně nepodsunul jen proto, aby posílil ideologicko mocenský vliv Církve?
Vážení, děkuji Vám za názory, které jste ve svých diskusních příspěvcích vyjádřili. Možná jsem se v článku měl vyjádřit přesněji. Nicméně, mně však nešlo o škatulkování, který z pojmů kam patří a jak ten který pojem vydefinovat. Definice je totiž také jen názor, dokud ten názor nepodložíte praktickou demonstrací jeho správnosti a jednoznačnosti. Navíc, i ta definice nemusí být JEDINÁ správná (viz příklad s definicí VÝKLADU důvodu a zároveň příčiny – příchod ke zkoušce a tření). Takže, o co mi šlo? O to, říci, že věda není řemeslo sociálně manipulačních a mocensky donucovacích výmyslů např. typu práva či ekonomie, i když to někteří budou za vědy vydávat. Věda také nejsou hory esoterických a „historických“ výmyslů, protože ty výmysly dnes nelze realizovat (a tedy existenčně dokázat) opakovaným praktickým pokusem se vždy stejným výsledkem. Realita je naopak jen to, co je a co funguje. To, o čem si myslíme, že by realita být mohla anebo někdy v minulosti byla, to jsou zase už zase jen představy. Víra v cokoliv je nedostatek POKORY přiznat absenci poznatků. Naopak, vymýšlet si vysvětlení bez důkazu praxí, to už ale není nic jiného, než pýcha a lež jiným i lež do vlastní kapsy. Zatím, co pokora je hledání, tak víra je jen charakterové podlehnutí lžím, předstírajícím pouhými výmysly a představami někoho – důkaz REALITY. Proč? Inu přece proto, aby on, ten kdo tu ideologii víry hlásá, mohl vládnout! Jenže, od toho už je jenom krůček ke zločinu zneužití víry a k fanatismu tomu věřících! Ergo – víra je charakterová SLABOST těch, kteří chtějí mít bez pokory a bez píle duševní práce ve všem „klid duše“ jen proto, aby nemuseli kriticky a sebekriticky myslet a zároveň vypadali jako znalí. Ostatně prosím, nezaměňujme víru a důvěru! To jsou naprosto různé fenomény!
Pridám ešte názor psychológov na dušu:
http://katpsych.truni.sk/existprob/prispevky/mraz.html
otázky ktoré si kladie tento mladý človek:
http://miroslavmolnar.blog.sme.sk/c/83608/Je-dusa-nesmrtelna-Kde-v-mojom-tele-sa-nachadza-dusa-alebo-mysel.html
A názor KOB-istu V.Jefimova ktorý dokonca tvrdí,že duša je nesmrteľná a verí v reinkarnáciu.
To video s Jefimovom už na OM bolo.
Nikomu to nechci brát. Tohle je debata z hlediska náboženství. Komu se líbí, ať se ji drží, nechci to hodnotit. Neumím si ale představit, jak by se o podobné pojetí duše mohla opřít psychiatrie, aniž by se stala pavědou. Zato si umím představit, jak se o to může opřít teologie, ale tu za vědu nepovažuji.
To je fajn,lebo mnoho ľudí ho nemá,alebo ho má iný:
http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/anselm-grun-co-je-duse
Já mám na to, co je vědecky pojatý pojem „duše“ docela jednoznačný názor. Je to něco jako software (a data) v počítači, jen samozřejmě o mnoho řádů složitější a i „počítač“ mozek funguje poněkud jinak, než ty, co známe my, je o mnoho řádů složitější. Předejdu námitkám, že ona „duše“ sídlí jen v mozku a neberu v úvahu emoce.
1. emoce jsou také „softwarem“ v tomto „počítači“
2. do oné „duše“ je zapotřebí započítat věškerou informaci v těle, takže i informace, které nese každá jedna buňka a dokonce i chemikálie, jako hormony, enzymy atd. Je známo, že při určitých specifických podnětech se mohou „zapínat“ i „vypínat“ (ne vytvářet) určité sekvence DNA.
Že je nehmotná? Je informace hmotná? Podle mě ne v obecném slova smyslu. Ale zeptám se jinak. Může informace ovlivňovat pohyb hmoty? A tady je to věc názoru, může to udělat jen zprostředkovaně. Ale klidně může způsobit i jadernou válku. Je to tedy hmota nebo něco kvalitativně jiného?
Tomu sa vyhnúť nedá.Pojem psychiatria bol zavedený začiatkom 19.storočia a doslova ho možno preložiť,ako liečenie duše.Psychiatria by mala byť akýmsi prepojením medzi neurovedami a psychológiou,uplatňujúc pri tom poznatky medicíny,biológie,farmakológie a zohľadňovať pri tom aj sociálne aspekty.
Chorá duša môže spôsobiť chorobu tela(napr.žalúdočné vredy alebo infarkt).A funguje to aj naopak,choroba tela môže spôsobiť chorobu duše – tvrdia odborníci – neurovedci aj psychiatri.Takže pojem duša,duševná porucha je dosť frekventovaný a preto ho nemožno opomenúť.Ale ak je objektom skúmania psychiatrov a psychológov duša,tak je myslím legitímne opýtať sa .Čo je duša,kde sídli a ak je nehmotná,tak aká je povaha jej existencie?Ale táto otázka je nazdávam sa skôr z oblasti filozofie.Ja psychiatrov nezaznávam.Majú plnohodnotné lekárske vzdelanie, sú v dnešných časoch zo dňa na deň potrebnejší (bohužiaľ,žijeme takú dobu) a dobre,že sú.
Myslím, že bych mohl s úspěchem polemizovat i o tom, zda lékaři znají vždy podstatu toho, co léčí. Lidské tělo je nedeterministický prakticky nekonečný supersystém a jeho dokonalá poznatelnost je vyloučena. Mozek je asi jeho nejsložitější komponenta. Duši bych to toho netahal, cílem psychiatrie si snad ani neklade za cíl poznávat duši, nebo ano? Tím se spíše zabývají teologové, alespoň si myslím.
Já bych hledal zcela materialisticky příčiny psychiatrických problémů v mozku a nervovém systému. A poruchy mohou být chemického rázu, snad tu hrají roli i slabé elektrické proudy. Samozřejmě také jasné organické poškození mozku, ať už díky úrazu nebo vrozené, snad už jsem na nic nezapomněl.
Samozřejmě léky a operace jsou vzhledem k jemnosti a složitosti mozku velmi hrubými zásahy.
Exorcisty bych s psychiatry raději nemíchal, na tyhle koumáky moc nejsem. A souhlasím s tím, že psychiatrie často jen potlačuje příznaky, ale většinou díky i za to ne? Pokud někdo (nemyslím vy) umí víc, ať se klidně předvede. Co vím, existují zvířecí psychologové, o psychiatrech jsem zatím neslyšel. Halt, domácího mazlíčka většinou lidi nechtějí utratit …
Amen. 🙂
merlin:
Ja si osobne psychiatrov veľmi vážim,lebo počet ľudí,ktorí ich pomoc potrebujú rastie geometrickým radom.A oni naozaj dokážu pomôcť,o tom niet pochýb.Moje pochybnosti sa týkajú skôr toho,či tento obor možno považovať za aplikovanú vedu akou je napr.medicína,alebo za pseudovedu,ktorá sa zaoberá niečim,čoho podstatu nepozná a nevie ani s istotou povedať,či vôbec existuje,čo to je,kde to sídli a akú povahu to má,keď s určitosťou vieme,že je nehmotná.Je to nejaké energetické pole,fotóny alebo čo?Mám na mysli onú psyché – dušu.Okrem toho si myslím,že úspechy psychiatrie sú dnes do značnej miery výsledkom pokroku v biochémii a chémii.
odmítám polemizovat o psychiatrii, nechť si každý ponechá své výhrady a předsudky. Ale až se někdo setká s opravdovým rozjetým psychotikem, což nikomu z Vás nepřeju, ať si nezapomene na to, jak jsou psychiatři hnusní, zlí a preparují mozky a ujme se toho, domluvit mu sám :-)))
jen jsem chtěla sdělit, vzhledem k článku výše, že Isaac Newton naopak z celé duše pohrdal vědci jako René Descartes, který dle jeho názoru ,,viděl jen inertní svět bez boha,,
Myslím, že nelze paušalizovat. Další koho bych sem strčila byl Roger Bacon, Johan Trithemius, giordano Bruno a mnoho dalších, o některých jsme se učili, o jiných ne. Ale nikdy bych to ani při vší své skepsi nepojala tak jako PPK.
Psychiatri vo vet.medicíne nie sú.Ak správanie sa zvierat vybočuje z normy,tak sa to rieši nútenou porážkou,utratením alebo vyradením z chovu.A áno,psychiatri dnes vďaka najmä biochemikom a chemikom vedia pomôcť.Farmaceutický priemysel dodáva stále nové a účinnejšie lieky.Kým ich nemali,tak do nedávna používali napr.lobotómiu.Prestalo sa s týmto „liečením duše“až koncom 70-tych rokov.No „vynálezca“ lobotómie portugalský neurológ A.E.Moniz obdržal za túto metódu „liečenia“ duševných chorôb v r.1947 Nobelovu cenu.
http://refresher.sk/23866-Brutalne-liecebne-zakroky-v-historii-ludstva-Lobotomia
Oprávnene sa môžem opýtať,či možno medzi psychiatrov zaradiť aj napr.vyháňačov diabla – exorcistov(existujú dodnes).Takže na záver zopakujem,že liečiť duševné poruchy,keď nedokážeme správne definovať čo to vlastne tá duša je….no.Je diskutabilné.Liečia sa(skôr sa dá povedať,že utlmujú) príznaky,liečba je takmer výlučne medikamentózna.Vieme o duši,vedomí aj o mozgu veľký prd.
Re merlin – Newton byl zajisté obdivuhodný a vyjímečný duch – ale současně také jen „člověk své doby“.
No, ani dnes nevíme jestli letící kámen řídí Bůh nebo zákony gravitace, nebo ho jestli ho řídí Bůh „svými“ zákony gravitace ? Stejne jako nevíme zda na Začátku bylo Slovo nebo Velký třesk, či zda ten Velký třesk nezpůsobilo to Slovo a zda to všechno bylo poprvé a naposledy, nebo to zde bylo už milionmilonkrát …
http://strefatajemnic.onet.pl/ufo/kosmici-sie-z-nami-nie-kontaktuja-bo-wymarli-mowi-znany-uczony/mcv6e9
všechno může být a je zneužitý, když se chce, co si budeme povídat. Je-li vůle. Je to režimech a lidech v nich.
on se nehodí z tohoto úhlu pohledu ani církvi – v podstatě heretik, co nevěří na trojjedinost boha, vědci – fyzikové zase asi tento akcent Newtona j objevitele boží doktriny /boží mechanika z toho bokem jen tak vypadla/ potlačují. Z alchymie si posledních nejméně 400 let tropí „vzdělanci“ posměch :-)) Vlastně jediný, kdo o něm psal v minulém století, byli psychiatři :-)))) http://webapp1.dlib.indiana.edu/newton/
Nevím, jistě, tak jako každý medicínský obor (jak je na tom zvěrolékařství, to nevím) v některých případech škodí a může být zneužita i psychiatrie. Na druhé straně existuje milióny jasně prokázaných případů, kdy psichiatrie dokázala lidi vrátit do života a pomoci.
Re merlin – to jsem nevěděl – ale je zajímavé, že o výsledcích jeho theologických zkoumání se nemluví ani ve škole ani v kostele. Možná – škoda času …
Zjevení je moc zajímavé, ale od všech těch proroků, i od těch Starozákonních, je to věštění bez časových údajů takové trochu nefér.
Jako bych dnes předvídal obrovskou, nevídanou povodeň a Vltavě … a za 5, 10, 30, 300 nebo 500 roků … „vidíte – proroctví se splnilo“.
PPK – promiňte, že budu oponovat, příkladem nechť mi je Isaac Newton, jehož práce v mechanice nebeských těles, optice, gravitace atd. byly jen odpadním produktem jeho hlavních zájmů, kterými byla jednak alchymie a jednak studium bible zvláště pak proroctví. Jen díky svým alchymistickým pokusům nahlížel na světlo jako na ,,shluky materiálních globulek,, a analyzoval ho stejným způsobem, jak nakládal s chemikáliemi. Neb si četl v Corpus hermeticum, vznikla jeho teorie optiky. Navíc se rozhodnul, že pro teologii udělá nejméně tolik co pro fyziku a matemtiku a věnoval se studiu biblických pramenů 5 až 6 hodin denně, jak sám napsal, střídaje to s alchymistickými pokusy a to vše prakticky do konce svého života. Obvzvláště ho bavilo Zjevení sv. Jana. Stejně tvrdohavě jako v jiných vědách hledal zákonitosti a analyzoval, a rovněž hledal šifry /v originálech/. Předběhl ostatně min. o 200 let některé teology Mohu Vás s určitým uspokojením informovat, že za jeden z několika možných datumů apokalypsy považuje rok 2060. Nebudu to tady rozepisovat, bylo by to dlouhé a možná by ten matematický postup zajímal jen sia.
Zajímalo by mě, jak by Vám zrovna odpověděl na ony Vaše otázky ,,Proč si lidé tolik vymýšlejí a své výmysly jako „vědu“ prosazují? Proč tak činí, aniž by cokoliv z těch svých výmyslů byli schopni prokázat jako zákony Vesmíru, kde jedině přírodní jevy a síly kdykoliv prokazatelné jsou?,, Jak by odpověděl člověk, který napsal, že to co objevil, objevil jen proto, že stál na ramenou obrů./ V kontextu myslel ty duchovní :-))))/
Re PPK – jste napsal: „Proč si lidé tolik vymýšlejí a své výmysly jako „vědu“ prosazují? Proč tak činí, aniž by cokoliv z těch svých výmyslů byli schopni prokázat jako zákony Vesmíru, kde jedině přírodní jevy a síly kdykoliv prokazatelné jsou?“
Jak napsal tuší Engels: „Nadpřirozeno začíná tam, kde končí poznání“.
A kde končí poznání – začíná nejistota. A kde je nejistota, tam přichází i strach.
A jak se chcete bránit strachu a nejistotě ?
Je zajímavé, že v historii bylo zcela běžné, že i císaři a velcí vojevůdci se obraceli k astrologům a věštcům – nakonec,,nedávno i ryze ten praktický adolf. A kdo ví , kdo dnes? Je těžké nést odpovědnost, když jste zoufalí strachem z nejistoty.
To pak i ta „zaječí pacička“, lunární kámen, šťasné číslo, nebo pokorná víra ve „spravedlivou prožřetelnost“, či nějaká „nová vědecká teorie“ přijde vhod …
Tedy všechny tyto pověry a pavědy nabízejí lidem něaké vysvětlení a slibují jim nějaký způsob na snížení jejich nejistoty. Což samo o sobě je dokonce pozitivní a přínosné. Horník se nebojí do dolu, námořník se odváží vyplout na moře, student není ztuhlý strachem, protože má zrovna „šťastný den“ … – a protože se neštěstí a smůla skutečně nedějí každý den – tak to vlastně i docela dobře funguje. Zvláště když se k tomu přidá trocha opatnosti a trrocha snahy.
Motivaci lidí, kteří profitují na této lidské slabosti – na strachu z nejistoty – tu jste popsal velmi přesně.
Četl jsem knihu „Dějiny psychiatrie“ – od nějakého známého francouzského psychiatra – tato „věda“, kulantně řečeno, skutečně vždy hóódně tápala.
Dnes už netápe – dostala od chemiků antidepresiva jiné tlumiče, a tak každého umí pacienta úspěšně a spolehlivě „stabilizovat“, aby nebyl nebezpečný svému okolí ani sobě.
Na vlasním životě pacienta neřku-li na kvalitě jeho života už zase tolik nezáleží …
No, že nemluví, trochu tak nějak slintá, a 20hodin denně spí … to víte … děláme co můžeme …
idiotronic:
Psychiatria je medicínsky obor zaoberajúci sa duševnými chorobami t.j.chorobami duše.(psyché = duša,ale aj vedomie,myseľ).
Čo však vedia psychiatri o duši,vedomí a mozgu?Kde sídli duša a vedomie a akú majú podstatu?Čo vlastne vieme o duši a vedomí?Vie sa o tom zúfalo málo.O tomto sa rozprávajú v tv diskusii psychiater,psychológ,neurochirurg,záchranár a anesteziológ.
https://www.youtube.com/watch?v=XLLAeDTSUZA
Souhlasím s vámi. Do léčebny se lze schovat před kriminálem , ale pokud někdo skutečně ztrácí (schizofrenně) kontakt s realitou, tomu ještě nepomohli (říká Michal Horáček ve své knize fejetonů své matce – psychiatričce).
https://www.youtube.com/watch?v=xAqFnuvRKL0
Už tu byla, ale takových nikdy není dost…
https://www.youtube.com/watch?v=ist0mlIeogk
Sio:
Aj ja mám sklony považovať psychiatriu za pavedu.
https://www.youtube.com/watch?v=vW0CCxFKHnI
Bety, máte jistě v mnohém pravdu, ale nerozlišujete psychiatrii od psychologie, což je dost zásadní.
O psychiatrii jako vědě mám velké pochybnosti. Možná ta část, která je víceméně propojená s medicínou a dokáže chemicky pomoci např. schizofrenikům, nebo omezit násilnické chování… Jinak je její historie příliš plná „skvělých“ a ve své době nekriticky přijímaných a plošně aplikovaných teorií jako byla např. léčba elektrošoky či operací mozku, ostatně i u zrodu LSD a dalších drog stála teorie o pomoci duševně postiženým. A za hlavní zde považuji ono plošně – protože jen plošně přijímané teorie přináší zisk a dlouhodobé ověřování zda má ta či ona teorie své opodstatnění by místo zisku přinášelo spíše výdaje. Také si myslím, že to, že v USA má každý – tedy každý, kdo si to může dovolit – svého právníka a svého psychiatra a nejvyšší spotřeba různých oblbovacích narkotik je rovněž v USA, nevypovídá o psychiatrii zrovna nejlépe.
Stejně je na tom ekonomika – posloucháme s otevřenou hubou a obdivem teoretiky, kteří mají vždy tu jedinou správnou teorii, a i když v praxi nefunguje, nikdy to není jejich vina, ale nás, blbých občanů, kteří jim ty nadčasové a obdivuhodné myšlenky vždycky nějak podělají.
Praxe je kritériem pravdy a z tohoto hlediska je na tom většina společenských věd dost tristně.
Člověk bez víry nemůže existovat. Jde o to čemu věří a nakolik si zachová zdravou skepsi. Ani věda nevysvětluje vše a už vůbec není všemocná. Navíc jakýkoli její závěr může být po získání dalších informací vyvrácen nebo alespoň relativizován. Náboženství se snaží vysvětlit vše, ale také se jim nedaří. Z určitého úhlu pohledu nevysvětlují nic.
Já bych si myslel, že psychiatrie se zabývá jedním člověkem, objektem jejího zájmu jsou duševní abnormality jedince, které se snaží léčit nebo kompenzovat medicínskými prostředky, tedy asi většinou léky, operacemi atd.
Ale určitě existuje i lepší definice.
IMHO sociální vědy se zabývají zákonitostmi spojenými s jednáním skupin lidí ve vnitřní (v rámci skupiny) a vnější (vzhledem k jiným skupinám) interakci. Sociální skupinou v tomto smyslu mohou být třeba děti, důchodci, elity, střední třída, atd. meze se nekladou.
Tudíž psychiatrii bych mezi sociální skupiny neřadil, interakcí zkoumaného objektu s okolím se zabývá až druhotně. Tím se zabývá spíše psychologie, i když určitý průnik zájmů se nevylučuje, třeba terapeutické skupiny v kombinaci s léky.
Tohle je takový zajímavý článek pro úvahu:
http://voicesevas.ru/news/26697-o-sravnenii-rossii-i-singapura.html
Vypadá to, že v Singapuru už si lidi dokázali rozškatulkovat přesně takovým způsobem, jak si jakákoliv menšina přeje ovládat většinu. Ano je to tam pěkné, blýskavé, ale chtěl by se člověk narodit v jedné z těch jejich škatulek? Navíc je to místo s vyšší koncentrací kapitálu, to znamená, že i obslužný personál má v souladu s tím vyšší životní úroveň, což ovšem nic nemění na tom, že se stále jedná jen o obslužný personál, který může chodit jenom po přesně vymezených cestičkách, který nemá žádné slovo a který může ze dne na den zmizet ze světa, aniž by se kdo zajímal kam a proč. Jedni mají byty, kam jim auto vyveze automat a druzí v docích nakládají kontejnery. Také ta zmínka v článku, že sice nemají nárok na auto (respektive pravidla jsou nastavená tak, že si ho nemůžou dovolit, což vlastně není PŘÍMÝ zákaz, že?), ale zato mají medicínu na vyšší úrovni. Jak asi to zdravotnictví tedy vypadá? Také je krmí nepotřebnými léky, očkují kdoví čím? To je ta výhoda? Jednou jsem se potkala s jednou Bulharkou, která byla Singapurem nadšená a hned by se tam stěhovala, obzvláště teď, když ho porovná s Bulharskem v úpadku, jsou jejich čisté ulice asi něčím, co zapůsobí. Chceme je taky mít tak čisté?
Něco někteří mohou chápat jako „směr“, jiní jako „obor“, atd.
Mám rozpor s tímto – pokud by to bylo mělo být chápáno doslovně a „stroze“ (ne v širším slova smyslu): cit.:
„Hledat zákonitosti funkcí naší psychiky, které příroda nezávisle na nás evolucí stvořila.“
Zákonitosti funkcí psychiky se vytváří nepochybně také v souvstažnosti činnosti všech živých organismů, vč. „upgrade“, zesílení, zrychlení u skupin ve kterých případně žijí. Tedy neřekl bych že vždy „nezávisle na nás“ – možná ne vždy v případě našeho cíleného jednání.
Také bych polemizoval s „rozlišením“ dvou hlavních skupin věd.
Jsou jen „dvě skupiny“?? Skutečně?? Jak jsou „oddělěny“- když polopaticky řečeno /alespoň do určité míry „vše souvisí se vším“?
Nevyvíjejí se (samy o sobě i „nám“) také v interakci „samy o sobě“ a v interakci našich poznatků o nich a „uvnitř každé zvláště i dohromady“?
Neexistuje v prostředí něco jako „umocnina“ či „faktoriál“ pro jednotlivé vědy, vědní obory i pro všechny dohromady – a to nejen „díky náhodě, příležitosti“, i díky dosavadním výsledkům a zkoumání?
Bezesporu každá věda či obor jsou zneužitelné – jako asi každá víra.
Ovšem chápu, že zase a jen a pouze podle smyslu, důvodu využívání věd a jejich poznatků nikterak stroze posuzovat nelze.
Již cca druhé desetiletí registruji cílené zneužívání medicinských poznatků i dalších zjištění v „práci s lidmi“, v onom „sociálnu“- s cílem využít známá schémata za účelem „zisku“ osobních výhod a jejich podstaty- tedy moci.
Padla „tabu“, která dosud zajišťovala ideologie či náboženství.
Samo o sobě by ten „pád“ vždy a všude nebyl naškodu. Ale s pádem mnohých „postulátů“ padla i směrová, názorová a morálně-mravní orientace jedinců i společenství.
Pomůže nám z toho ven vždy JEN věda – bez určité víry??
Po mém skromném osobním soudu: ne.
To, že je psychiatrie řazena do medicíny neznamená, že nepatří také do oboru sociálního. Dělení vědy není jednoznačné. Například grantová agentura dělí vědy na tři hlavní skupiny, kde mezi t. zv. reálné vědy patří i skupinka sociální vědy (společenské) — na pomezí přírodních a humanitních věd, například ekonomie, religionistika, psychologie a sociologie. Tady je zřejmé, že si každý utřídí vědu podle svého hlediskla a podle svých potřeb. Já bych podle svého chápání zařadila do sociálního oboru i celou humánní medicínu.
Lidé velkých peněz nerušeně vládnou světu, a to bez ohledu na maření lidských životů a ničení materiálních hodnot ve válkách. Jejich aktivity především odvádějí pozornost od skutečných problémů současného světa, mezi které patří zejména totálně nespravedlivý GLOBÁLNÍ FINANČNÍ SYSTÉM – http://miloslav7.blogspot.cz/2016/08/globalni-financni-system.html , který lidem velkých peněz umožňuje vládnout světu především k jejich vlastnímu prospěchu. Více je uvedeno např. v článku: http://miloslav7.blogspot.cz/2016/09/novy-svetovy-rad.html
Člověk je člen společnosti, takže žádná věda, která se zabývá jeho chováním v jeho sociálním prostředí ať už metodami zkoumajícími jeho projevy založenými na genovém/přírodním/chemickém chcete-li základě či založenými na návycích získaných životem ve společnosti nemůže nebýt sociální a výsledky jejích výzkumů nemohou nemít zpětný dopad na společnost.
Psychiatrie není sociální věda ale přírodní věda coby součást medicíny – na tom nemění nic ani to že v minulosti tápala a mnohdy i dosud tápe v temnotách.