Tereza Spencerová: Pravda o 11.září

Úvahy nad výročím 11. září 2001, summit skupiny G20, vývoj v Sýrii, který nejde do ruky Američanům. Financování džihádistů v Bosně, situace na Ukrajině, politické snění Angely Merkelové, strategické sbližování Ruska a Japonska. To vše v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí rozebírá Tereza Spencerová.

Blíží se výročí 11. září 2001. Pojďme si o tom trochu popovídat. Američané se konverzačně ptají „Where were You on 9/11“, takže, kde jste byla vy? A hlavně: Co dnes víme a nevíme o pachatelích útoku, jejich reálných intencích a jejich financiérech? Objevila se řada stavebních, politických, šarlatánských teorií, zároveň ale i důvěryhodné zdroje zpochybňují oficiální výklad. A co víc: Americký Kongres se tím stále zabývá. Tak tedy… Kde je pravda? 

Onoho dne jsem seděla doma u počítače a překládala, po obědě jsem šla vyvenčit psa, a když jsem se vrátila, jen tak jsem si pustila televizi, v níž jsem chvíli sledovala nějaké strnulé záběry na New York a nechápala jsem, oč vlastně běží. Myslela jsem si, že je to nějaká divná „Přestávka“. Ale o chvíli později se ve studiu ČT zjevil Roman Joch s tím, že se prý svět jednou provždy změnil…

Kolem 11. září je samozřejmě dodnes – stejně jako třeba v případě atentátu na JFK – spousta více či méně hodnověrných teorií a spekulací, ale přiznám se, že mě po tolika letech už ani moc nezajímají. Přesto ale dokázaly vytvořit silný dojem, že celý ten oficiální příběh je do značné míry „cinknutý“, ale ruku na srdce, co dnes není cinknuté, že? Dnes na beton víme, že většina atentátníků z 11. září pocházela ze Saúdské Arábie, že saúdská ambasáda ve Washingtonu i konzuláty v USA některým z nich poskytovaly peníze, že Bushova vláda umožnila rychlý odlet právě těchto „sponzorujících“ diplomatů a jejich rodin z USA… Je zajímavé, že vina byla rychle připsána Usámovi bin Ládinovi, architektovi Al-Káidy, která v americkém zájmu a žoldu bojovala proti sovětské okupaci Afghánistánu, ale sám Usáma se k zodpovědnosti za 11. září nikdy nepřihlásil, i když by mu to ve světě islámských radikálů muselo okamžitě vynést křeslo hlavního „světce“. On vždy jen opakoval, že Američané sklízejí ovoce své politiky ve světě, což je vlastně objektivní konstatování vycházející z fyzikálního zákona o akci a reakci.

Samozřejmě je k neuvěření, že Bushova administrativa „saúdskou stopu“ rychle zametla, zakázala FBI vyšetřovat tímto směrem, a vlastně tím hyenisticky – za petrodolary a za současného hýkání o obraně národních zájmů, svobody, demokracie a „našeho způsobu života“ – zradila svůj národ. Je to podle mého jeden z nejsilnějších důkazů o nadvládě peněz v současném deprivanty ovládaném světě.

Na úplnou pravdu si budeme muset ještě počkat a většina z nás se jí asi ani nedočká. Vždyť i odtajnění dokumentů o vyšetřování atentátu na Johna Kennedyho bylo poměrně nedávno odsunuto o dalších 70 let, kdy už nebude žít nikdo, kdo by si celou věc ještě pamatoval „naživo“…

Odpovědí na 11. září byly invaze do Afghánistánu a Iráku. Že obojí byl průšvih, jste již dala najevo mnohokrát. Mně trčí v hlavě jedna scéna z životopisného filmu o Georgi W. Bushovi, který režíroval Oliver Stone. V ní, zatímco „W“ působí jako, s prominutím, blbeček, se iniciativy ujímá Dick Cheney a na prahu rozhodnutí o vstupu do války proti Saddámovi ukazuje mapu Blízkého a Středního východu se slovy (přibližně): „Když tento prostor, ve kterém jsou zdroje, dobudeme, vytvoříme skutečné impérium.“ Je to fabulace, nebo pravda? Mimochodem, jistě i vy uznáte, že „něco“ Američané po 9/11 dělat museli. Co když chtěli kontrolu nad celým světem ze strachu z toho, že jim někdo zase takto ublíží? 

Tehdejší Cheneyho souputník, americký ministr obrany Donald Rumsfeld, volal po agresi do Iráku už někdy od roku 1986 a o nutnosti dobýt Irák se mluvilo i v neokonzervativním programu ovládnutí světa nazvaném Nové americké století, takže se maně vnucuje dojem, že tu existují určité paralely třeba s nedávnými čistkami po pokusu o puč v Turecku – kroky Bushovy administrativy i Erdoganovy vlády byly po „neočekávané“ události natolik „naprogramované“, jako by se o oněch „neočekávaných“ událostech vědělo předem a čekalo se na ně jako na smilování bóží coby na záminku k dalšímu postupu. Je třeba mít na paměti i slavný výrok tehdejšího Bushova poradce Karla Rovea: „Jsme impérium. Vytváříme si vlastní realitu.“

Souhlasím s tím, že po 11. září Bushova administrativa „něco“ udělat musela, ale pokud nechala viníky „běžet“ a nadále se Saúdy lukrativně obchodovala, zatímco fakticky zničila Afghánistán, který ostatně Západ „nevítězně“ okupuje dodnes a nikdo už – kromě amerických zbrojovek a jejich účetních – ani neví přesně proč, fakticky zničila Irák, Libyi a zkouší to dál i v Sýrii… Co na to říci? Mám dojem, že celá ta slavná „válka proti terorismu“ zahájená po 11. září nese jen samé jobovky – teroristů celosvětově jen přibývá stejně jako jejich obětí, a vítězství v nedohlednu. Spousta lidí z toho ale tyje – zbrojovky, vojáci, kteří kromě žoldu mohou rozkrádat nekonečné rozpočty, různé nevládky a jejich experti, kteří o boji proti terorismu sepisují stohy studií, bezpočet „mluvících hlav“ v médiích i samotná média s příslušnými palcovými titulky… A k udržení tohoto stavu je potřeba mít i teroristy, kteří čas od času provedou něco strašného – bez nich by to nebylo ono. Tím spíš, že by se lidé taky mohli přestat bát a začali by si víc všímat, že v rámci „boje proti terorismu“ přicházejí o jednu svobodu za druhou…

Ostatně, v tomto ohledu není „boj proti terorismu“ žádnou výjimkou. Hodně se totiž podobá boji proti drogám, který také nikam nevede, ale zato poskytuje dobré živobytí závratnému počtu lidí – počínaje bankéři, kteří mají drogové peníze na svých účtech, přes davy policistů, poradců, expertů až po různé terapeuty a majitele soukromých věznic, v nichž v USA (za státní dotace) končí lidé kvůli jednomu jointu… A aby ti všichni měli co dělat a brát za to peníze, potřebujeme i narkobarony, drogové dealery, pašeráky a celou tu jejich – často hi-tech – infrastrukturu.

Celý článek najdete v Literárních novinách