aneb Čeká nás převlékání kabátů
A je to i nejradostnější zpráva pro nás, kterým politika pražské kavárny leze už roky krkem. Je to porážka těch jejích odpudivých představitelů jako jsou Schwarzenberg, Kalousek, Štětina, Fiala, Herman, Gazdík, Horáček, Kocáb, Bursík, Halík, Vlk, Jourová, celé té nevábné klaky, jež veškerou svoji sílu a energii čerpala z příkrého nepřátelství Západu k Rusku, a svým politickým životem tak vlastně cizopasila na balancování těchto dvou mocných sil nad propastí nukleární války.
Jako první přiznal rozčarování pražské kavárny z výsledku americké prezidentské volby předseda hnutí STAN Gazdík, když po dnešní deváté hodině ranní prohlásil, že zvolení Trumpa prezidentem USA je špatnou zprávou pro Ameriku i Evropu. Že je to špatná zpráva i pro něj, coby vášnivého exponenta vyhraněného českého nepřátelství vůči Rusku, zapomněl dodat, ale to jsme si my všichni už lehce domysleli. Z obrazovky ČT jsme slyšeli i komisařku EU Jourovou, která hlasem neskrývajícím zklamání, vyjádřila svoji nejistou víru a naději, že se toho s Trumpem na čele USA ve světě a v Evropě snad zas tolik nezmění. To ministr Zaorálek už byl konkrétnější a natvrdo vyslovil domněnku, že s Trumpem v čele USA rozjednaná dohoda o otevřeném obchodu USA s Evropou (TTIP) už de facto padla. A pokud bude mít pravdu, můžeme my s velkou mírou pravděpodobnosti dodat, že společně s TTIP padl i velký projekt amerických neokonzervativců na totálním hospodářském oddělení Ruska od Evropy, od něhož si rusofobové celého světa, samozřejmě včetně naší pražské kavárny, tolik a tolik slibovali.
Padla i naděje všech, kteří v totéž doufali, pokud jde o ruský Krym. I ten totiž sliboval zůstat trvalou překážkou jakékoli spolupráce Evropy a Ruskem, ale teď, když slova pouhého prezidentského kandidáta Trumpa o tom, že ruský Krym je naprosto v pořádku, se stávají i slovy skutečného amerického prezidenta, nadchází pro rusofobní Evropu problém: Co si teď vazalská města USA – Berlín, Londýn, Paříž a Brusel – s tímto stanoviskem svého nového vládce počnou? Odváží se mu vzdorovat?
Ani nápad, postupně budou svými vyjádřeními i praktickými kroky ze své nenávisti vůči Rusku ustupovat, až budou tam, kde v té době bude i Trump sám. Totéž se bude samozřejmě odehrávat i u nás, a řeknu vám, že se už na tu komedii (jakkoli od pohledu protivnou), kdy si Kalousci a podobní živočichové, a také všechny naše presstitutky včetně naší ČT, začnou pomaličku, kousek po kousku, měnit garderobu, nesmírně těším.
Už jsem to viděl v přímém přenosu. ČT to zvládá bravurně, v přímém přenosu, jako ve slavném Orwellově románu 1984. Ale kurva si panenství nevyprosí:)
Radost autora chápu a chci jí rozumět, ale slavnost zítra skončí, a začne tvrdá práce. A nutnost odpovědí na výzvy vnější i vnitřní. Věřme ve více samostatnosti v našem regionu, hledejme schopné a rozumné skutečné osobnosti, ne pouhé úplatné posluhy bez vztahu k národu, občanům, zato s drogovou závislostí na peněžence mocných… Z převlékání kabátů radost nemám, dokud občané budou mít jen malou možnost přímo něco měnit, a nebudou-li podporovat ty co to dokáží alespoň navrhovat či prosazovat, bude to jen škaredá podívaná… Národ, občané se musí chopit šance vytvářet nové společenské síly schopné tvrdé práce. Nic jiného nás nečeká… Číst vice »
No… Hlavně aby Trump do roka „nezclintlovatěl“ a nebo aby ho nějaký „skalní fanoušek Hillary“ nezastřelil. Amerika je ještě stále (v některých směrech) zemí neomezených možností.
“ V USA jde o změnu stále méně. Spíše se dá očekávat, že se /nejen/ v tamním systému bude pořád a neustále kumulovat jen to nejhorší. Trump to vyhrál jen proto, že voliči dali najevo, že Clintonová je ještě o něco nepřijatelnější. Na sestupu USA se ale samozřejmě nic nezmění. Padesátá léta minulého století se už nikdy nevrátí. V oligarchickém systému dvou stejných „servisních“ stran nikdy žádná alternativa existovat nebude. Morální úpadek to sice je, ale i estetický – ale ať si američané drží klobouky, příští formální šéf té oligarchie může být třeba wrestlingový šampion, tak jako ve filmu Absurdistán.… Číst vice »
Je to milník, ale ještě bude muset být mnoho uděláno.
Jednou z dalších proher kavárenských bude, pokud se vydaří tohle i s důsledky.
– demonstrace 17. listopadu. více na http://www.novarepublika.cz/