Tři otázky k Sametu (20. díl)

Skaut U Pamětních Desek Jana Palacha A Jana Zajíce Na Václavském Náměstí V Praze Dne 2011 11 17 Vzhledem k výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.


Dnes odpovídá Tomáš Koloc

1) Jak jste viděl události roku 1989 v tehdejší době?

Před pár dny mě vzpomínkový duch stávajících dní inspiroval k napsání dvou básní o tom, jak jsem tu dobu uviděl. Ta první se týká ledna 1989, ta druhá konce roku 1989 a začátku roku 1990. Nemám k nim už co přidat – je v nich, myslím, všechno:

I.
Nápoj Mirinda
(v plechovce které tenkrát nebyly
a z plastu se pil jenom ocet
pročež ten
pitomý okouzelný kluk ve mně
je z plechovky dodneška perplex)
který jsem dneska večer koupil
v pizzerii před kostelem
(a ještě během zpovědi ho pevně držel v ruce)
mi chutná stejně jako bonbónky tic-tac
(ne však ty bílé myslím oranžové)
v době té revoluce.

Ty tenkrát měla pražská prababička
v průhledné krabičce v níž byla taková
bakelitová dvířka
díky nimž ty krabičky krásně klapávaly víčky
a ona mi ji dala
na cestu městem do kapsičky.

To jsme zas jednou s tátou ujeli od dusna
mámou a policií věčně obklíčených Všetat
užít si do Prahy trochu světa
a když jsme šli dolů
po Jungmannově-Fochově-Schwerinově-Stalinově
(té slavné vinohradské třídě)
naproti nám tou ulicí dějin
(jíž táta před dvaceti lety viděl jechat tanky)
jela
mnou nikdy předtím nespatřená vodní děla.

Táta se obrátil a před hotelem Flora
s pohledem Přemysla když zdvihne oči
z té těžké role
kterou celý život orá
mi řekl: „Teďka se asi skončí kapitola.
Do města nejdem.
Raděj sejdem
sem dolů do kina.“

A tak jsme sešli…
Hráli Vinnetoua. Poslední výstřel.

II.
V listopadu 1989 jsem objevil
že magneťák kterej si máma před dvaceti lety přivezla ze Ženevy
(hned potom za ní zapadla všechna vrátka)
umí nahrávat
Pustil jsem rádio a nahrával všechno co tam bylo
předpověď počasí občasný dážď alebo dážď zo snehom
písničku Iva Jahelky o Erichu Honeckerovi
i opožděný přímý přenos
zastřelení Ceaușesca
Den předtím byly Vánoce táta se mě ptal co chci
já (odjakživa blbeček
co za samý na vysvědčení jsem si tátovi řek
aby mě naučil národní hymnu)
jsem si přál jen
aby přijely obě babičky
a aby se Walda vrátil domů

Vrátil se nejenom Walda ale i Hutka Landovský a Kryl
a u nás ve Všetatech na návsi
kde v lednu stály televizní dodávky s nápisy TF1 a ORF
(z posádek jsme vymámili spoustu žvýkaček)
se zjevil zbrusu nový kamion
Řidič mě zved na kapotu a já podával
hračky a sunar matrace pro Rumuny
a než jsem se stačil vrátit před barák
(aby si naši nevšimli že jsem zdrh)
náš nově dostavěnej obchoďák jak lednička polepenej plakáty
se na mě jak strašidlo z pohádky zašklebil nápisem
PETICE NA ODVOLÁNÍ KOMUNISTY KOLOCE Z MÍSTA ZUBAŘE
nejlepší kámoš Petr co tam zrovna stál mi bezelstně řek
vole to je dobrý
nechceš se taky podepsat?

Zubař zatím seděl před televizí a fandil jim
vedle něj máma tetička a obě babičky
(který se jinak nesnesly)
ta z Chuchle přivezla lovečák a dalamánky salát hlávkový
ta druhá z Vinohrad zase salát pařížský
namísto na Gotta v televizi zírali na ňáký projevy
a já stál na korbě a bral od lidí naposled první poslední
nějakej Polák mi dal za to los na kterej jsem vyhrál desetikorunu
a tak jsem seskočil a šel si do hrůzbaráku
koupit si jedny samolepky s Šmoulama
a cestou domů zjistil jsem že mi dali dvoje slepený

A tak jsem prvně prožil štěstí ve smutku
když jsme se za pár dní museli stěhovat
nejlepší kamarád Petr (ten vnuk hrdiny
socialistické práce s krásným metálem
který jsme k dědovi chodili obdivovat a on nám dával peníze
a se kterým jsme v škole na hajzlu
rozkreslovali plány na omamnej vodovod
z kterýho kohoutkem co z něj nikdy neteklo
měla téct řeka z džusu z banánů)
mi na odchodnou řek my vole proti tobě nic víc nemáme
než že ten tvůj táta seděl ve straně

V den kdy jsme sbalili máma mi dala ten svůj magneťák
táta se praštil do čela do jedný už sbalený bedny sáhnul znova
a vytáh dárek na nějž o Vánocích zapomněl
a od té doby sedím v prázdném bytě plném kolejí
po kterém jezdí elektrický vlak s nápisem VINDOBONA

2) Jak tyto události a vše, co bylo jejich důsledkem, hodnotíte dnes?

Odpovím dost podobně jako v případě odpovědi k otázce 1: Myslím, že jsem odpověď dostatečně komplexně shrnul v tomto textu.

3) Co byste přál České republice a Čechům do dalších 30 let?

Budu-li mluvit o pomyslném grafu, jehož horizontální veličinou je čas a vertikální úroveň země, přál bych si, abychom dokázali zvrátit a obrátit jeho sledovanou přímku, která počala v noci z 20. na 21. srpna 1968 směřovat strmě dolů a směřuje tam dodnes – a listopadový převrat v roce 1989 v tomto úpadku neznamenal ani nejmenší výchylku, leč výchylku k větší strmosti pádu. Ale tohle mé přání je spíš sen…

Takže jinak – beze snů. Nemluvme o nereálné šanci na zvrácení tohoto negativního vývoje, mluvme raději o reálné šanci na nezvrácení jiného pozitivního vývoje: Před pár dny jsem si přišel na to, že jediný skutečně převratný dějinný úspěch našeho národa, který nebyl dosud zvrácen žádnou „kontrarevolucí“, byla záchrana jeho původního jazyka za národního obrození. Když si uvědomíme, že mnohé velmi silné, často i imperiální národy (Egypťané, Asyřané, Mayové, Mandžuové, Irové, Skotové…) to nezvládly a svůj původní jazyk v tlaku dějin neuhájily, pak teprve nám dojde, jak věčný čin bylo obětování se oné hrstky Thámů a Věků, o nichž jsem mluvil na konci textu, sdíleného v odpověď na předchozí otázku. Ovšem tento úspěch (jak správně připomíná můj přítel, básník Rostislav Opršal) rozhodně nemůžeme považovat za definitivní v dnešní době globalizační glajchšaltizace, kdy každých 14 dní na Zeměkouli vyhyne jeden jazyk a kdy už i ve třech samostatných zemích Evropy (Bělorusku, Irsku a Lucembursku) je jazyk tamního státního národa v menšině. Přeji České republice a nám Čechům, abychom si alespoň tento poslední výdobytek našich dějin, který nám vydržel, dokázali uchovat i do budoucna. Protože, jak psal Karel Hašler, „až ten nám zahyne“, pomine s ním všechno, i ten poslední cípeček samostatnosti, který jsme dosud zachovali – a pak už nebude lze mluvit o nějakém českém národě a státě, zkrátka „tehdy už nebudem žít“. Alespoň ne jako Češi…

Další díly ankety:

https://e-republika.cz/article4227-T%C5%99i-otazky-k-Sametu-15-dil
https://e-republika.cz/article4230-T%C5%99i-otazky-k-Sametu-16-dil
https://e-republika.cz/article4229-T%C5%99i-otazky-k-Sametu-17-dil
https://e-republika.cz/article4231-T%C5%99i-otazky-k-Sametu-18-dil
https://e-republika.cz/article4232-T%C5%99i-otazky-k-Sametu-19-dil


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
6 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Aleš
Aleš
22. 11. 2019 21:34

https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2019112211000467-facky-a-sprostota-nejsou-resenim-novinarka-deniku-n-zautocila-na-redaktora-sputniku-ovcacek-reaguje/
Milionochvilkařská mlátička lidskoprávně udělila demokratickou lekci pravdy a lásky redaktorovi Sputniku. Mohla by jít pro vyznamenání od Petříčka a Koudelky, velkých ochránců demokracie. Není nad ústavní zvyklosti dle deníku N.

Svoboda
Svoboda
24. 11. 2019 9:50

Autor článku se zčásti mýlí v posledním odstavci. Deformace češtiny už také postupuje a nelze vyloučit, že na konci tohoto vývoje bude její likvidace. Řada dnešních vysokoškoláků už neumí ani základní pravopis a na vlastní oči jsem viděl několik oficiálních, úředních zpráv ( z hygieny, státního zastupitelství, policie, atd. ) s neuvěřitelnými hrubkami, nehledě k obsahovým absurditám. Dochází k jazykovým masakrům také v podnikatelské a mediální sféře, kde se běžně čekuje, brífinguje, mailuje, skrečuje, slajduje, atd. Každodenní záplava angličtiny která se hrne z rozhlasu v podobě „pop music“ také určitým způsobem přednastavuje mysl dětí i dospělých, aby považovali za „normální“,… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
25. 11. 2019 10:03

„Samet“ dnes připomíná ocelový kotouč na rozbrušovačce v rukou neurvalého idiota… Již jen soubor kidů a žvástů.
Sn epřirozenou, účelově vyvolanou smrtí Assangeho a podobných „kacířů“ nastane KONEC „DEMO“kracie i v té redukované „de“formě jak ji známe.
To že si „s narušiteli starých POD-řádků samovládci „demo“kracie „kacíři“ a „narušiteli“ neví rady a tak je „nbechává“P „samovolně“ zemřít neznamená, že se může obejít bez potenciálů a nápadů které tito představují…

Aleš
Aleš
25. 11. 2019 10:43

Na tuhle otázku již odpověděl zpěvák Michal Tučný nadčasovou písní:
Pověste ho vejš. https://www.youtube.com/watch?v=iCUnQau8EA4

Martin (už bez taky m) napsal

„Samet“ dnes připomíná ocelový kotouč na rozbrušovačce v rukou neurvalého idiota… Již jen soubor kidů a žvástů.
Sn epřirozenou, účelově vyvolanou smrtí Assangeho a podobných „kacířů“ nastane KONEC „DEMO“kracie i v té redukované „de“formě jak ji známe.
To že si „s narušiteli starých POD-řádků samovládci „demo“kracie „kacíři“ a „narušiteli“ neví rady a tak je „nbechává“P „samovolně“ zemřít neznamená, že se může obejít bez potenciálů a nápadů které tito představují…

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
25. 11. 2019 11:15

re Aleš: v tom případě jde o sebevraždu i té „demo“kracie
A po ní tu “
prázdno“ dlouho nezůstane…
A ono věšení, střílení a zavírání pak bude dokonalým obrazem každodenní reality – ovšem jen do „dnu poté“,
který by tak jako tak s krachem a explozemi neudržovaných JE či mnohých ani chlívkaři „nevypnutelných“ chemiček dříve nebo později život na planetě nadlouho „pře“z-rušil…
Žádný chlívkař nedokáže přežít ani den bez svého mobilu…
„Pohodlnost si vás osvojila jako podzemí krtka…“ Jaromír Tomeček