Tři věty Věry Jourové

Dokážete pronést dvě věty a třetí větou ty dvě první popřít? Ne? Věra Jourová to umí.

Jde tedy celkem o tři věty, které místopředsedkyně komise EU a eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová pronesla, když ve čtvrtek 3. prosince t.r. seznamovala novináře s Akčním plánem EU pro demokracii (Action Democracy Plan), jehož je autorkou. Ty tři zmíněné věty šly samozřejmě jedna za druhou a zněly takto:

• Nechceme vytvořit žádné ministerstvo pravdy (odkaz na román 1984 George Orwella – pozn. LM.), svoboda slova je stěžejní.
• Nepodpořím nic, co by ji podkopalo.
• Na druhou stranu nemůžeme dovolit, aby byla naše společnost manipulována.

Co na to říkáte? První dvě věty jako by zazněly z úst rozhodné zastánkyně demokracie, které je svoboda slova a masarykovská zásada volné diskuze a polemiky i těch nejprotikladnějších názorů a hledisek, které jedině, jak Masaryk pravil, mohou vést ke správným závěrům, tím nejsvětějším vodítkem jak pro její život, tak i pro její politickou práci. Takže v souhrnu: Ty první dvě věty jsou jako by je vyslovila demokratka duší i tělem, které jistě nezní cize ani nejznámější Masarykův výrok o tom, že „bez diskuze není demokracie“ – ALE HLE! Třetí věta vše mění a staví vše předchozí, co z úst eurokomisařky vyšlo, bezohledně a bezskrupolózně na hlavu.: Na druhou stranu nemůžeme dovolit, aby byla naše společnost manipulována.

Cítíte to též tak, jak to cítím já? Tohle je ta pravá tresť jejího projevu, tohle chtěla říct, to měla a má na mysli – a tohle už též neříká žádná demokratka, pod tuhle větu by se bez problému podepsal Goebbels i Hitler, tohle by už opravdová demokratka pronést nemohla. Tady už promluvil kdosi úplně jiný a autentický. A podle toho si vybral i slovník. Manipulována, když se nabízelo slovo téměř totožného významu Ovlivňována. Ale to by pak už nebyla ta správná propaganda, že ano, paní Jourová?

Ale ať už Ovlivňována, nebo Manipulována, položme si otázku, čím vlastně může být společnost nejvíc a nejčastěji manipulována či ovlivněna? Jistě tím, co kolem sebe vidí, ale též, a to ve značné míře, absolutně svobodnou diskuzí v novinách, v televizi, na schůzích, při politických debatách kdekoli, třeba v hospodě, na hřišti, čili vším tím, co Masaryk při tvorbě demokratického člověka a jeho myšlení a života tak horlivě doporučoval a prosazoval. A všechna ta výměna názorů, která myšlení lidí zcela přirozeně ovlivňuje, to je tedy dnes už to špatné?

TO JE TO, CO BYCHOM NEMĚLI DOVOLIT?

Podle eurokomisařky Věry Jourové zřejmě ano.

Nechci ani domýšlet, kam se tímto výrokem míří a jaký je jeho konečný cíl. Ale jedno vím určitě:
Od ministerstva pravdy z románu 1984 to nemá daleko.

A k tomu, že se na internetu bude VYHLEDÁVAT A MAZAT, co těm nahoře nevyhovuje, jak se navrhuje v jiném dokumentu z pera Věry Jourové z března t.r., nazvaném Plán EU na obranu demokracie před hybridními hrozbami, to má už úplně blizoučko. Prý to vypadá na polovinu příštího roku.