Třikrát o změně světového systému

 

Logika historického procesu a vektor budoucnosti

GORA

Vzhledem k tomu, že moje prognóza na rok 2022, v základě které bylo rozvinutí konfliktu na Ukrajině, byla realizována o půl roku později, chtěl bych shrnout procesy, které se již udály, a podívat se na vektor budoucnosti pro Rusko.

Upozorňuji, že tento text se bude lišit od obvyklých suchých faktografických článků s prognostickým závěrem.

Začnu ze široka, že v přírodě se velké odráží v malém, fraktální podobnost lze nalézt nejen v biologických objektech, ale i v sociálních. Takzvané „kruhy dějin“ nebo „historické cykly“, „Kondratěvovy cykly“ na příkladu ekonomických procesů, jsou již dlouho známy těm, kteří studují dějiny vývoje naší civilizace.

Mě osobně zaujala kniha Alexandra Poljucha „2013. Vzpomínky na budoucnost“, která vyšla v roce 2004. Autor zde na základě své téměř vědecké teorie „malých a velkých kruhů historie“ států sestavuje prognózu na léta 2005-2013 a většina jím naznačených trendů se skutečně naplnila, ale konkrétní dobu určil správně vzácně. Tato práce však přesto jasně ukazuje, že historický proces má logiku vývoje událostí, respektive, řídíce se touto logikou, můžeme hovořit o budoucnosti.

Moje předpověď v tomto směru se nepočítá na desetiletí a jednoletá prognóza se mi ukázala pro vnímání průměrného čtenáře nejoptimálnější. Do daného rámce článku se však samozřejmě nevejdou všechny hlavní trendy, proto jsem měl více publikací shrnující vektor budoucnosti.

Publikace z 18. 3. 2018 Poslední termín je jedním z bodů vektoru budoucnosti Ruska, vřele doporučuji si ji znovu přečíst. V tomto článku píšu, že Vladimir Putin bude muset během svého posledního prezidentského období řešit několik zásadních problémů:

  1. Tváří v tvář konfrontaci a poznání toho, že vyjednávání a domlouvání se Západem nemá smysl, najít způsob, jak prosazovat zájmy Ruska;
  2. Civilizace se blíží k prahu nového technologického řádu a Rusko musí u sebe zformovat aspoň část jeho standardů;
  3. Revoluční provětrání státního aparátu je naléhavým dozrálým úkolem pro nové prezidentské období;
  4. V okamžiku, kdy se současná verze kapitalismu řítí do záhuby, musí Rusko nabídnout alternativní cestu rozvoje, která není možná bez vlastní ideologie, bez vlastní vize budoucnosti.

Po inauguraci amerického prezidenta Donalda Trumpa konfrontace mezi Ruskem a Západem sice nebyla tak vyhrocená, jak naznačovala prognóza, ale díky americkému „Deep state“ přetrvávala.

Za začátek nové fáze konfrontace mezi Ruskem a Západem lze považovat prezidentské volby v USA v roce 2020, den před těmito volbami jsem napsal článek „Volba nejhoršího amerického prezidenta“, kde jsem ukazoval na toto:

Ať už se prezidentem stane kdokoli, Spojené státy se dostanou do hluboké politické, ekonomické a ideologické krize. … Svět vstupuje do období turbulencí, kdy nejenže nefungují pravidla světového řádu zavedená po 2. světové válce, ale mění se i rovnováha sil, která je zajišťovala a prosazovala… Podle Bidena je svět ideologicky rozdělen na svoje a cizí. „Skutečný“ Demokrat se s diktátorem nedohodne – je to ideologický nepřítel. Pro americké Demokraty je Rusko známým nepřítelem a ideologická schémata útoku jsou již vypracována. Proto v případě vítězství Joea Bidena čeká Rusko nová železná opona a obvinění ze všech možných i nepředstavitelných hříchů.

Takové vyhlídky vztahů mezi USA a Ruskem v roce 2020 bylo lze snadno předvídat, protože Biden je kolektivním představitelem moci. Nemusíte být profesorem psychologie, abyste pochopili, že čím větší je okruh rozhodujících osob, tím konzervativnější je nakonec rozhodnutí, takže je snazší přijmout osvědčené techniky kolektivního rozhodování. Čím hůře se Bidenovi bude dařit v USA, tím aktivnější bude na mezinárodní scéně – což je opět stálá zásada americké Demokratické strany.

Tyto závěry jsem přenesl i do prognózy na rok 2021 a zdůraznil jsem v ní také, že Bidenovu administrativu tvoří tým Hillary Clintonové a Baracka Obamy, který rozpoutal válku v Jugoslávii, Gruzii a umožnil státní převrat na Ukrajině. Nyní bude muset tento tým „vykreslovat“ minulé úspěchy USA na světové scéně v kontextu hospodářské krize, která dříve či později slibuje zhoršení situace kolem Ruska a přinejmenším nové sankce.

Obrázek prognózy na rok 2022, kde jsem popisoval nevyhnutelnost konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou v důsledku provokativních akcí USA, byl pro mě zřejmý, protože se potvrdily všechny mé předchozí předpoklady o krocích Bidenovy administrativy vůči Rusku a věnoval jsem tomu v roce 2021 řadu článků (odkazy v originále). Rád bych se však zmínil zejména o dvou článcích. První, z března 2021, „O současné situaci v geopolitickém uspořádání“, kde jsem napsal, že „to s námi ještě silně zatřese“:

Současná situace se samozřejmě ještě vyostří, protože USA budou muset přejít od slov k činům. Na rozdíl od Trumpovy administrativy bude muset administrativa Joea Bidena ukázat skutečný účinek sankcí (nebo jiných opatření) na Rusko.

Pro Rusko však „každý mrak má něco do sebe“, iluze o partnerství se zobecněným „Západem“ (nikoli však s jednotlivými zeměmi) definitivně mizí a Rusko si bude muset najít vlastní možnosti rozvoje, což by mělo mimo jiné znamenat změny v domácí politice a financích.

Situaci usnadňuje skutečnost, že, jak již bylo uvedeno, USA odmítají uznat degradaci svých dřívějších schopností, stejně tak jak to činí EU. Proto se jistě dopustí mnoha chyb, které se mohou využít k tomu, aby se na mezinárodní scéně nestali skutečnými vyvrheli, a dokonce aby situaci naklonili ve svůj prospěch.

Druhý je z dubna 2021, „Pohled na americko-ruské vztahy“, kde jsem napsal:

Opět se do popředí dostává boj, i jestliže ne ideologických, tak politických modelů, protože příklad úspěchu modelu k němu přitahuje další státy s jejich zdroji a taková ztráta ukončuje proces globalizace zahájený Západem. Konkurence modelů brání vládnoucí elitě USA splnit podmínky Kissingerova trojúhelníku, kdy vztahy USA s Ruskem nebo Čínou musí být lepší než vztahy mezi nimi. Sami dávají Si Ťin-pchinga a Putina na stejnou misku vah.

Bohužel, v rozporu s logikou „souboje tří tváří“ z teorie her, se USA chystají ke konfrontaci s Ruskem ze setrvačnosti. Důvodem je skutečnost, že toto téma je mezi americkými elitami a v amerických médiích již dlouho zpracováváno. USA navíc nejsou na Rusku geoekonomicky závislé, na rozdíl od úzkých ekonomických vazeb s Čínou.

Přesto lze s velkou jistotou očekávat provokace také v ukrajinském směru …

Mnozí přirovnávají současnou situaci ke „kubánské krizi“ z roku 1962. V roce 1961 však USA pod „bokem“ SSSR rozmístily v Turecku své rakety středního doletu. Rozmístění sovětských raket na Kubě bylo pouze reakcí. Proto je logičtější srovnávat dnešní eskalaci s rokem 1961 a Rusko dosud neučinilo reciproční krok. Zřejmě jen ruská odveta, která přímo ohrožuje USA nebo jejich armádu, může být schopna „vítězům“ Studené války vyrazit dech.

Částečně to již Rusko udělalo. Kdo ví, jak by se události na Ukrajině vyvíjely, kdyby Rusko v roce 2015 nepřesunulo pozornost Američanů do Sýrie, nevytlačilo je z prostor bojiště a nepřinutilo je jednat opatrněji. Možná proto administrativa Baracka Obamy tehdy odmítla dodat Ukrajině smrtící zbraně.

Je v našem zájmu, aby současná krize zůstala v historii, stejně jako tomu bylo v Afghánistánu, Sýrii nebo dokonce ve Venezuele. V opačném případě USA tak či onak zatáhnou Rusko do evropského konfliktu, což povede k politické izolaci naší země.

Logiku „kubánské krize“, nikoliv však přímočaře (historie se nikdy neopakuje přesně), lze vysledovat i v současné situaci; o možnosti použití jaderných zbraní se různí představitelé zmiňovali a možná i zmiňují, eskalace se může uskutečnit, ale k jejich použití to nedošlo a ani již nedojde.

Někteří se snaží najít analogii mezi současným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a „Krymskou válkou“ v letech 1853-1856 nebo válkou s Japonskem v letech 1904-1905. Tato přirovnání mi připadají nevhodná, protože ignorují současnou globální energetickou krizi a skutečnost, že Západ reprezentovaný USA se nemůže do tohoto konfliktu plně zapojit, protože jeho hlavní hrozbou je Čína a před „Avantgardem“ se teď nelze nijak skrýt ani za mořem.

Mně je bližší analogie s ruskou občanskou válkou v letech 1917-1922. Dnes, stejně jako tehdy bojují ruskojazyční lidé narození po celé obrovské vlasti, tehdy Ruské říši a nyní bývalém Sovětském svazu, za svou společnou budoucnost. Ano, přesně tak, protože nyní se rozhoduje o budoucnosti ruského světa. Stejně jako v občanské válce zavedla Dohoda sankce a pomáhala Bílým zbraněmi, dokud náklady nepřevýšily zisky, podobná situace nyní nastává v postoji Západu k Ukrajině.

A samozřejmě bychom neměli zapomínat na zjevné „historické hrábě“ ukrajinských elit: „Tak co, synku, pomohli ti Lechové?“. K tomu se přidali Švédové, Němci a nyní Američané. Pravděpodobnost, že se tato historická anekdota bude opakovat, se blíží 100 %.

Vraťme se k vnitropolitické agendě Ruska.

V předpovědi na rok 2020 jsem napsal:

Myslím si, že šance, že uvidíme Putina 3.0, je velmi reálná. K tomuto závěru docházím na základě výroků siloviků o situaci v zemi a ve světě, k nimž má Putin duchem blíže. V opačném případě to bude muset udělat někdo jiný, a to rozhodně před rokem 2024.

V prognóze na rok 2021 jsem popisoval dva scénáře: „inerční“, s plynulým předáním moci, a „reformy shora“, v nichž se Rusko vymaní z třicetiletého paradigmatu surovinového přívěsku bez šance na reálnou výhru, tak jak „naši západní partneři“ v případě potřeby mění pravidla hry za pochodu podle svých představ.

Posun k druhému scénáři nebyl vůbec zřejmý. Dovolte mi připomenout, že v březnu 2020 jsem v souvislosti s novelou zákona o vynulování funkčních období prezidenta v článku „Putinova neodvolatelnost, realita a fikce“ poukázal na to, že jedním z důvodů tohoto kroku je nízká loajalita státního aparátu vůči Putinově politice země. O tři měsíce později to sám potvrdil: „Víte, budu naprosto upřímný: pokud k tomu nedojde (k novele), tak za dva roky, vím to z vlastní zkušenosti, na velmi mnoha mocenských úrovních začne „slídění okem“ a hledání možného nástupce, místo aby dělaly svou normální, rytmickou práci,“ řekl prezident. „Musíme pracovat, ne hledat možné nástupce.“

Dne 23.1. 2022, měsíc před SVO na Ukrajině, jsem publikoval článek „Rusko překračuje bod, odkud není návratu“, kde jsem popsal proces vyjednávání mezi Ruskem a Západem v logice prognózy na rok 2022. Článek končil následujícími odstavci:

Rusko je v současné době v obtížné situaci, neboť poté, co předložilo Západu své bezpečnostní požadavky, jednání zjevně uvázla na mrtvém bodě. Jak však Putin řekl na velké tiskové konferenci v prosinci 2021: „V otázce záruk a toho, zda něco bude záležet na průběhu jednání. Naše kroky nebudou záviset na průběhu jednání, ale na bezpodmínečné bezpečnosti Ruska dnes a v historické perspektivě.“ Rusko tedy neočekávalo, že bude se Západem vyjednávat o nových pravidlech hry, Rusko prohlásilo, že bude hrát podle vlastních pravidel.

Mnozí lidé v tento vývoj nevěří, neberou však v úvahu sílu bouře současné hospodářské krize, krizi světového systému, který se již rozpadá a o něco později pod sebou pohřbí mnoho nepřipravených „zkrachovalých státních“ mocností. Rusko přišlo do této bouře připravené, ale nyní se jako loď otáčí a čelí přicházejícím vlnám a větru. Rusko se dostává do bodu, z něhož není návratu, neboť po tomto okamžiku buď vypluje z bouře po vlastním směru, zcela obnoveno, nebo se převrátí a bude rozdrceno na nejbližším útesu.

Tento článek byl samozřejmě přetisknut v jiných zdrojích a závěr se dokonce předával z úst do úst, ale v té době mnozí nemohli takovému vývoji uvěřit. Na stránkách zdánlivě vlastenecké tiskové agentury AURORA byl článek v komentářích označen za „nesmysl“ a banální „propagandu“. Ve všech těch komentářích se však nikdo nezamyslel nad vnitropolitickými důsledky toho, co se děje, ačkoli pro čtenáře AfterShocku jsem zanechal nápovědu v samostatném komentáři autora k článku:

Někteří utečou předem, jiní v panice skočí do vody, neopatrné může vlna smést.

V prizmatu vnitropolitické situace a v odpovědi na otázku: „Proč Rusko doručilo Západu ultimátum?“, zdánlivě se špatným startem, jsem v prosinci 2021 napsal článek „Vynucená transformace Ruska“, který jsem v lednu zveřejnil prostřednictvím odkazu a až později v rozšířené podobě, to vše proto, že mezi mými známými vyvolal zdaleka nejednotné reakce. (Komentář k tomuto téměř plně realizovanému prognostickému článku: „Jako jedna z verzí 6×10 na 12. stupni toho, co se děje a co se plánuje.“ jasně ukazuje, kolik lidí nechápe omezený rozsah řešení).

V tomto článku jsem popsal, že načasování „ultimáta Západu“ je správné a vzhledem k vnitropolitické situaci v samotném Rusku nemá Putin do konce svého posledního funkčního období mnoho času na vybudování a doladění nového státního systému, který vyžaduje výměnu elit. Procesy ukázaly jako „lakmusový papírek“ postavu Čubajse.

Napsal jsem, že ruské vedení sice dává podnět ke změně světového řádu, ale zároveň řeší problém „revoluce shora“ (bez krve na našich ulicích), což je možné za podmínky vnějšího tlaku na Rusko. Proto se Putin záměrně pouští do konfliktu se Západem kvůli Ukrajině, ale bude to dělat svým obvyklým stylem aikido, kdy využívá iniciativy svého protivníka.

Nechápejte mě špatně, nejsem alarmista, když už jsem o tom mluvil tady na AfterShocku, jen jsem znovu zopakoval varování před tím, co přijde ráno 21. února. Shodou okolností se tak stalo několik hodin před historickým zasedáním Rady bezpečnosti, na němž se nacionalizace elit odehrála prakticky v přímém přenosu, a tři dny před zahájením SVO.

Dne 18. února začala evakuace Doněcka a Luhanska kvůli ostřelování ze strany AFU, přičemž v tu chvíli bylo jasné, že se jedná o Putinův protiútok ve stylu aikida. Protože jsem v té době sledoval práci A. Školnikova na jeho verzi v Telegramu (https://t.me/geostrategrus/1245 ), že „dalším kolem zvyšování sázek je zastavení tranzitu plynu přes Ukrajinu a nucené odstavení jaderné elektrárny“, odepsal jsem 19. února:

Druhý den se tentýž člověk s nedostatkem logiky ve svých závěrech „inspiroval“, aby vysvětlil, že hlavní podstatou boje za změnu světového řádu je vytvoření nového finančního systému. Tuto tezi potvrdil 30. března místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv. Šéf Gazpromu Alexej Miller to 16. června názorně připomněl: „Obrysy nového typu sociálně-ekonomického uspořádání bude samozřejmě do značné míry určovat Ruská federace, o tom není pochyb!“ 17. června Putin vysvětlil, že nový finanční systém bude založen na reálných zdrojích a právě na tyto zdroje budou převedeny zlaté rezervy zemí světa.

V dnešní situaci a při vzpomínce na publikaci „Poslední termín“ z 18.03.2018 lze dojít k těmto závěrům:

  1. Uprostřed konfrontace a poznání, že jednání se Západem nemá smysl, mu Putin formálně dal poslední šanci na dohody v roce 2021, kterou Západ samozřejmě nevyužil. Rusko k prosazování svých zájmů využilo šestou prioritu řízení společnosti v klasifikaci KOB – vojenskou, protože v ostatních nemělo potřebnou převahu nad Západem.
  2. Rusko předběhlo ostatní země v oblasti hypersonických zbraní. Již nyní vytváří bezkonkurenční jaderný vesmírný „tahač“ s iontovými motory. Rusko se přiblížilo k vytvoření „uzavřeného jaderného cyklu“ výstavbou experimentálního energetického bloku „Brest“. Mnozí by mohli říci, že se jedná o technologie páté technologické struktury, ale při pohledu na energetickou krizi na Západě se Rusko se svým energetickým a surovinovým potenciálem a exkluzivním know-how v oblasti jaderné energetiky stává jedním z mála míst, kde je rozvoj šesté technologické struktury vůbec obecně možný.
  3. Provětrávání ve státním aparátu již probíhá. Čubajs se vzdal funkce zvláštního zástupce ruského prezidenta pro udržitelný rozvoj, Valentin Jumašev přestal být prezidentovým poradcem. Mnoho dalších osob, o kterých není zvykem veřejně mluvit, odstoupilo z veřejných funkcí z vlastní vůle.
  4. V roce 2021 Putin osobně vyhlásil konec současného modelu kapitalismu, zatímco v roce 2018 hovořil o konci éry liberalismu. V současné situaci energetické krize na Západě je zřejmé, jak parazitický a nerentabilní byl ruský ekonomický model, který je zakotven ve starém finančním systému. V kontextu sankcí a uzavřených možností vývozu kapitálu do zahraničí musí Rusko změnit svůj ekonomický model a podílet se na vytváření nového globálního finančního systému, jinak nepřežije.

To vše bude mít za následek změnu ve vytyčování cílů země – jejího ideologického vektoru. Bez ideologického základu nepřežije dlouho ani paradigma „obléhané pevnosti“, protože do Ruska budou stále prosakovat jiné ideologické formy nebo do něj budou dokonce pronikat za pomoci vnějších hráčů.

Je nejvyšší čas to všechno realizovat, řekne si netrpělivý čtenář.

Zde upřesním, že Rusko ještě nedokončilo SVO, zatím není zřejmé vítězství nad západním projektem „Ukrajina-anti-Rusko“. Hodně na tom záleží. K tomu patří i výsledek otřesů státního aparátu, kde probíhají dosud těžko představitelné procesy, z nichž bude zřejmý směr nové finanční a hospodářské politiky.

V závislosti na výsledcích SVO se budou určovat nejen obrysy evropské bezpečnosti, ale i budoucnost „ruského světa“. Naše sousední státy bývalého Sovětského svazu budou vědět, jak mohou a nemohou jednat s Ruskem, jak mohou a nemohou zacházet se svým rusky mluvícím obyvatelstvem. To také určí, jak bude v Rusku vnímána nová ideologie, na jejímž základě bude postaveno nové ekonomické uskupení po nevyhnutelném zhroucení „volného světového trhu“ (za podmínek „Západu“ – pozn.překl.).

Znovu ale připomínám, že současná historická etapa mi stále více připomíná dobu občanské války v Rusku 20. století. Se zrychlením přenosu informací se samozřejmě nelze řídit stejnou rychlostí procesů, ale jejich logika zůstává stejná. I v celosvětovém měřítku má historické období „velké hospodářské krize“ a nástupu nacistických režimů pravděpodobně svou současnou analogii.

Na Západě již neskrývají, že liberalismus nahrazují diktaturou a tento trend může jen máloco zastavit, protože v kontextu klesající životní úrovně obyvatelstva nepomůže volební demokracie elitám udržet se u moci. Koncepčně nemají tyto elity co nového nabídnout, jsou v ideologické slepé uličce. (Mohou nabídnout jen násilí a útlak – pozn. překl.)

V logice historického procesu tak můžeme říci, že dnešní Rusko má všechny předpoklady k tomu, aby vytvořilo nový ekonomický klastr a zahájilo industrializaci 2.0 v době, kdy se ekonomiky ostatních zemí hroutí. K tomu však Rusko musí ještě dosáhnout svých cílů v SVO a vytvořit jednotný ideologický přístup, což na počátku 20. století (boj mezi trockismem a bolševismem) nebylo vůbec snadné.

Já zase budu pokračovat v seznamování čtenářů se svým pohledem na budoucnost. A nemusíte tomu vůbec věřit, vždy se to dá ověřit.

Zdroj: Aftershock

***

Rusko formuluje budoucnost globálního finančního systému

GORA

V prognóze na rok 2022 jsem napsal, že požadavky Ruska na bezpečnostní záruky ze strany USA a NATO jsou prohlášením o rozbití starého světového řádu. V článku „Rusko překračuje bod, odkud není návratu“ z 23. ledna 2022 jsem dospěl k závěru, že Rusko určuje nová pravidla světové hry. Tento závěr byl potvrzen 24. února 2022 zahájením SVO na Ukrajině. Změna světového řádu se však neobejde bez změny finančního systému a pro Rusko nastal čas, aby formulovalo jeho nové obrysy.

Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller vystoupil 16. června na Petrohradském ekonomickém fóru s řadou přelomových prohlášení, která západní média nikoli náhodou ignorovala a kterým domácí ruská média podle mého názoru nevěnovala patřičnou pozornost.

„Jsme svědky rozpadu dvou systémů, na jedné straně systému komoditních trhů, systému zdrojů, a na straně druhé – nazvěme to nominálním systémem – systému centrálních bank, systému rezerv,“ řekl Miller.

Miller dále vysvětlil, že centrální banky ve světě regulují nominální hodnotu peněz prostřednictvím úrokových sazeb a směnných kurzů. Prostřednictvím těchto jmenovitých nástrojů řídí a kontrolují poptávku. Nemají však kontrolu nad nabídkou na komoditních trzích, nad dodávkami surovin a nad objemem těchto dodávek.

„Jsme svědky toho, že dominance dolaru mizí, objevuje se vypořádání v národních měnách a nakonec dochází ke změně paradigmatu. A pokud si vzpomenete na klasické schéma ‘peníze – zboží – peníze’, což je brettonwoodské paradigma, nyní přichází na řadu zcela jiný vzorec ‘zboží – peníze – zboží’: Nejprve prodáme plyn, pak vyrobíme. Naše zboží – naše pravidla. Nehrajeme hry, jejichž pravidla jsme nevymysleli my. Někteří lidé říkají: ‘Zákon je Atlantik,’ a někteří říkají: ‘Zákon je tajga,’ řekl Miller.

Zde je třeba jasně říci, že svět se nachází v „ideální bouři“, že existuje krize nejen ve finanční sféře, a to v důsledku nekontrolovatelné inflace dolaru, že existuje také energetická krize, potravinová krize a krize řízení ve světě jako takovém.

Za těchto podmínek ztrácí brettonwoodský systém, který zajistil dolaru roli hlavní rezervní měny, a následná jamajská konference, která zajistila oddělení dolaru od zlata, pro současnou situaci jakýkoli význam.

Skutečná hodnota peněz a zejména dolaru, který není krytý fyzickými aktivy, se rozmazává a uznávaný odhad zlato-měnových rezerv států byl vždy velmi nejistý. Kolik zlata se v americkém Fort Knoxu skutečně nachází, není jisté. Hodnota dolaru se od roku 1971 drží na základě všeobecné dohody, podporované silou amerických letadlových lodí.

Při vysvětlování situace uvedl Miller další příklad: „Nelze popsat stav energetického nebo ekonomického systému bez znalosti pravidel konkrétního komoditního trhu nebo bez znalosti objemu nabídky na tomto trhu. A v této situaci se ukazuje, že instituce brettonwoodského systému, globální mezinárodní instituce, ztrácejí svůj význam. Nefungují a tiše vymírají.“

„Brettonwoodský systém regulace nominální hodnoty oddělené od možné kontroly nad nabídkou komodit dává obrovský inflační impuls“. Tato Millerova slova se nyní živě odrážejí v prudce rostoucích kotacích (1) ropy a plynu.

Podle šéfa Gazpromu za těchto podmínek poptávka po surovinách nahradí poptávku po devizových rezervách, což je samo o sobě velmi závažný tektonický posun. „Obrysy nového typu socioekonomické struktury budou samozřejmě do značné míry určeny Ruskou federací, o tom není pochyb,“ shrnul Miller.

Všechna tato prohlášení šéfa Gazpromu mohla být stejně jako na Západě ignorována, ale Millerův závěr zopakoval následující den ve svém projevu ruský prezident Vladimir Putin.

Ve svém projevu zdůraznil, že dochází ke skutečně revolučním, tektonickým změnám v geopolitice, globální ekonomice, technologické sféře a celém systému mezinárodních vztahů.

„Zdá se však, že vládnoucí elity některých západních zemí si dělají iluze. Nechtějí vidět zjevné věci a tvrdošíjně lpí na stínech minulosti. Například věří, že dominance Západu v globální politice a ekonomice je stálou a věčnou hodnotou. Nic není věčné,“ řekl Putin.

Když Putin hovořil o obrovském tempu „tištění peněz“ západními zeměmi a zesílené inflaci, která pohlcuje zlaté a měnové rezervy, řekl: „Podle odborníků již v příštích několika letech (to je objektivní analýza) začne proces přeměny globálních rezerv – prostě není co s nimi dělat při takových deficitech – ze valut (měn) ztrácejících hodnotu na reálné zdroje – budou to samozřejmě dělat i jiné země – například na potraviny, energie, další suroviny. Je zřejmé, že tento proces bude dále podporovat globální dolarovou inflaci.“

Je to přesně tak, jak to shrnul Miller – poptávka po surovinách nahradí poptávku po devizových rezervách a brettonwoodský systém v rozporu s možnou kontrolou nabídky surovin poskytuje nejsilnější inflační impuls. Tuto logiku procesu proto sdílí i nejvyšší politické vedení země.

Mnozí by mohli říci, že slova jsou jedna věc a skutečné činy druhá. To však znamená, že nevidí, co se již děje.

Vláda přijala rozhodnutí a Gazprom nyní prodává plyn za rubly. Ano, je to do značné míry důsledek chybné „zelené agendy“ Západu a jeho nepromyšlené politiky sankcí. Ano, všechny transakce probíhají v ruské jurisdikci, ale samotný fakt, že rubl je již formálně kryt ruským plynem, jej vylučuje z brettonwoodského paradigmatu.

V situaci prudké dolarové inflace se bude mnoho zemí zajímat o to, čím je jejich měna kryta a jak může odolat hrozbě hyperinflace.

Rusko tak již zpochybnilo celý brettonwoodský finanční systém a systém „plyn za rubly“ umožnil udržet hodnotu domácí měny a dokonce ji vůči dolaru zvýšit, i když významnou roli v této věci sehrál klesající dovoz do naší země.

Pokud však ustoupíme a vrátíme se ke starému paradigmatu, ruská ekonomika se rozpadne. Možná ne hned, ale „pánové, kteří píší pravidla“, dříve či později určitě provedou změny ve svůj prospěch a kurz 200 rublů za dolar, který vyhlásil Joe Biden, se může stát skutečností.

Doufejme, že ti, kteří se chtějí vrátit do starých časů, slyšeli prezidentova slova: „A je omyl myslet si, že doba bouřlivých změn se může dát takříkajíc prosedět, přečkat, že se vše údajně vrátí do normálu, že vše bude jako dřív. Nebude.“

Význam všech těchto prohlášení nelze ještě plně docenit, protože Rusko jako první formulovalo koncepci budoucího globálního finančního systému, v němž bude role obvyklých finančních institucí omezena na úroveň pouhého zprostředkovatele.

Zatím nevíme, jak bude nový finanční systém vypadat ve skutečnosti, jaké místo v něm zaujmou swapy, barter a regionální měny. Ruský prezident již oznámil, že se uvažuje o zavedení mezinárodní rezervní měny založené na koši měn zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), a vyzval ostatní země BRICS, aby se připojily k systému předávání finančních zpráv ruské centrální banky jako alternativě k systému SWIFT.

Rusko tedy neusiluje o změnu globálního finančního systému samo; k tomuto procesu mohou přispět i „zainteresované strany“ v podobě zemí BRICS a dalších zemí, které nejsou zatíženy obrovským dluhovým břemenem.

Ke zhroucení světové rezervní dolarové měny samozřejmě nedojde ze dne na den; příliš mnoho aktiv je denominováno v dolarech a nikdo nechce náhle ztratit jejich hodnotu. S vyhlídkou na zhroucení světového obchodu v důsledku sankcí a prvků protekcionismu však bude otázka regionálních měn stále naléhavější. (A nakonec k tomu stejně může dojít ze dne na den – pozn. překl.)

Skutečnost, že Rusko nyní nastoluje všechny tyto otázky, nám dává jistotu, že naše země bude skutečně určovat obrysy nového světového řádu.

Zdroj: Aftershock

(1) Kotace označuje nejnovější cenu akcie, dluhopisu nebo jakékoliv jiného obchodovaného aktiva. Většina z nich je kótována v cenách bid a ask. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami je ovlivněn především likviditou, čím vyšší, tím nižší spread. Tímto nám kotace v reálném čase sděluje dvě důležité informace. Cenu, kterou musíme zaplatit při nákupu a cenu, kterou dostaneme při prodeji. Pokud na trhu nastane například panika, například v důsledku nečekaných významných zpráv, mohou se tyto dvě ceny významně lišit. https://www.czechwealth.cz/slovnik-pojmu/kotace

***

Přechod na národní měny. Sbohem, náš něžný dolare

Oleg Makarenko

Zprávy proběhly hladce, téměř neznatelně. Indie zavedla mezinárodní zúčtování v rupiích, své národní měně. Zrovna nedávno se mluvilo o tom, že Rusko vyřizuje účty s Indií v jüanech, protože dolar a euro se nám hnusí, a teď je na řadě rupie.

To je asi tak všechno, dolarový systém může začít odpočítávat čas do kolapsu. Čína, největší světová ekonomika, nyní upřednostňuje obchodování za jüany. Indie, třetí největší ekonomika, bude podporovat rupii. Země, které obchodují s Indií a Čínou, začnou přirozeně přecházet na měny těchto obřích ekonomik. Rusko zase převede své partnery buď na rubly, nebo na jejich národní měny. V dalším řetězci se dedolarizace rozšíří na většinu světa. Například Saúdové se určitě vzdají dolaru, protože hlavní odběratelé arabské ropy a hlavní dodavatelé zboží do Saúdské Arábie se nacházejí v Asii, zatímco ve Washingtonu jsou zjevní zloději, kteří mohou saúdskoarabské devizové rezervy kdykoli ukrást. Dokonce i věrní služebníci USA, jako je pomyslné Norsko, budou nuceni omezit obchodování v dolarech. Hlavním obchodním partnerem Norska je Čína. Čína se nyní bude zdráhat přijímat platby v dolarech. Norové se tedy budou muset s jüanem vypořádat, ať už si na ně Washington brousí zuby sebevíc.

Zničení dolaru je částečně i naší zásluhou. Američané si samozřejmě většinu práce odvedli sami, když natiskli horu nezajištěných dolarů a když v únoru odmítli přijmout své dolary jako zákonné platidlo. Úloha Ruska by však neměla být podceňována. Ukázali jsme planetě, že strýček Sam zeslábl a zchátral – můžete se vzdát dolaru a USA neudělají prakticky nic. Američané dělali, co mohli: Zavedli proti nám dokonce deset tisíc sankcí, ukradli naše zlaté rezervy a postavili proti nám své dobře vyzbrojené bojovníky. Přesto je červenec a Rusku se daří, zatímco USA a EU v rohu ringu těžce oddychují a po špinavých, zvětralých tvářích jim stékají hořké slzy bezmoci. Jestliže porážku USA v Afghánistánu propagandisté přetřásali v duchu hesla „no co, dobrovolně, nic moc“, porážka Spojených států jejich projektu na Ukrajině je definitivním důkazem slabosti strýčka Sama.

Je zcela zřejmé, že USA nyní nemohou otevřít druhou frontu. Proto nejprve Čína a poté Indie rutinně oznámily převod obchodu na národní měny, a to nejen o 3 % objemu, ale plnou rychlostí, a neudělaly výjimku ani pro posvátnou, v očích Američanů, ropu. Jestliže Muammara Kaddáfího popravili američtí řezníci za jeho pokus o dedolarizaci Libye, pak jim nyní v reakci na indickou facku stačí síly jen na to vydat několik rozzlobených výkřiků v „nezávislých“ médiích.

Ekonomika USA byla postavena na odčerpávání dolarových poplatků z naší planety. Například Rusko a Indie obchodovaly v dolarech a podniky si na tento obchod odkládaly obrovské částky v dolarech. Stejně tomu bylo i v ostatních zemích: všichni raději drželi své peníze v dolarech a eurech, a to jak z pohodlnosti, tak ze strachu z odvetných opatření USA.

Nyní, po obchodování v národních měnách, již dolary nejsou potřeba – přesněji řečeno nejsou potřeba ve velkém množství. Podniky budou chodit na burzy a měnit přebytečné dolary za jüany, rupie nebo rubly. Obrovský příliv dolarů pak bude proudit zpět do Spojených států, což zvýší dolarovou inflaci a zase rychleji zkolabuje kurz dolaru.

Dolarová inflace je již nyní velmi vysoká, ačkoli proces globální dedolarizace teprve přijde. Příliv přebytečných dolarů do USA zvýší inflaci a zvýšená inflace donutí planetu v případě nouze opustit dolar jako při hře na horké kaštany. Již nyní se uvažuje o tom, že se dolarů zbavíme, protože američtí lumpové se mohou kdykoli zmocnit cizích peněz, a nyní proces opuštění dolaru slibuje, že bude rychlý a samovolný.

Řetězová reakce nakonec nechá Američany s tiskařským lisem osamocené, načež i scénář hyperinflace bude pro USA jen začátkem těžké hospodářské krize.

Podobné problémy se očekávají i v eurozóně, protože Evropané použili podobné dravé schéma a evropský finanční systém je úzce propojen s USA. Pokud jde o světovou ekonomiku, ta bude mít ze současné krize velký prospěch, i když ne bezprostřední. Po relativně krátkém šoku spojeném s přizpůsobením logistiky a změnou obchodních procesů lze očekávat rychlý růst – odchod Američanů uvolní obrovské zdroje, které mohou země konečně nasměrovat na vlastní rozvoj.

A to ještě jednak zvýší inflaci, ale jednak odsune současné „vládce světa“ na druhou kolej, vzdor tomu co si myslí jak oni, tak „drtivá většina západní opozice“. Tohle bude skutečný krach, a to pořádně hlasitý, Nového divného světa, bez ohledu na to, co si u „sebe“ zavedou. Nebudou mít zdroje, ani energetické, ani materiální, ani na „slavnou“ „digitální kontrolu“. Protože jediný smysluplný průběh další existence „Západu“, ať se bude jmenovat jak chce, bude v poctivé hmatatelné práci z reálných surovin. A těch „Západ“ moc nemá. (A hlavně se jako celek odnaučil právě poctivě a tvrdě pracovat. – pozn. překl.)

Zdroj: Cont.ws

Překlad: Bedřich Vinopalník

5 14 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
12 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Irena
27. 7. 2022 9:37

Z internetu od Patrika: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/ceske-svycarsko-pozar-salov-pravcicka-brana-soutesky.A220727_094640_usti-zpravy_grr Zatím z různých sdělení se rýsuje jistý obrázek politické „účelnosti“ požáru. 1) Zákaz vstupu do lesů (nejen v NP, ale i v celém kraji) -> zatím jistý balónek, uvidí se, jak se s tím bude nadále informačně pracovat. V kontextu nastaveného směřování k utužování a kontrole pohybu v souvislosti s Covidem-19 (dnes již neaktuální díky SVO na Ukrajině a odcházení Západu, ale některé procesy mohou běžet setrvačně) by to byl jistý úder na psychiku jednotlivců i kolektivu. Za C-19 lidé, když nemohli nikam chodit, tak zmizeli do přírody a do lesů, což mělo na ducha… Číst vice »

Irena
27. 7. 2022 10:39

Článek velmi dobrý.

Aleš
Aleš
Reply to  Irena
29. 7. 2022 15:07

https://www.youtube.com/watch?v=iPP2ysJMYKc&list=RDiPP2ysJMYKc&start_radio=1&rv=iPP2ysJMYKc&t=202
Text písně se hluboce dotýká nás všech, v souvislosti se slovy blogera Sakera o osudu Evropy, které jdou v souladu s mojí už letitou veršovánkou – JINÉ ŠANCE PRO NÁS NENÍ, NEŽ-LI NATO OPUŠTĚNÍ. Členství v teroristické organizaci není nic jiného, než smlouva s ďáblem.

orinoko
orinoko
27. 7. 2022 10:41

No, to je slovo do pračky. Zn. Whirlpool? Ovšem k rozsahu článku těžko reagovat smysluplně. Snad jen dílčím způsobem. Stejně jako kdokoli jiný i Rusko současne předvádí trojdup mezi vejci. Jiné to snad ani být nemůže. Po každé akci se z obou stran přepočítávají zisky a ztráty. A improvizace opět tlačí vývoj před sebou. A obsazení Haliče a spol. jako jednu z možností nelze vyloucit, když stopka na současný stav je také ve hře. A zároveň vše může skončit zamrznutym konfliktem, který by ovšem pro Zachud znamenal konečný debakl, protože záporný výnos je cesta do exekuce. I do navi. Česko… Číst vice »

Gatta
Gatta
Reply to  orinoko
27. 7. 2022 14:32

UA vyhlašují, že do 3 – 6 týdnů vše otočí.
Věřit se dá tomu, že do října bude ve věci mnohem jasněji.

Teď se bojově jen udržuje stav, ale oboustranné přípravy všeho druhu skrytě jedou naplno.
Brzy se dočkáme …

Bigo2
Bigo2
Reply to  Gatta
30. 7. 2022 13:37

Tollíku nech si ty kecy – kdybys nelhal nebo měl trochu přehled tak bys věděl, že nedochází k žádnému udržování jak tady melš ty slabiduchu – Rusové jsou smršť, Ukrorujna bude brzy na lopatkách. Táhni odsud do řiti hajzle.

Gatta
Gatta
Reply to  Bigo2
31. 7. 2022 9:44

Nikomu neberu jeho pohled, ale vidím, že úroveň diskuze se posunula a toleruje se zde úroveň žumpy.

Last edited 12 dní před by Gatta
orinoko
orinoko
Reply to  Gatta
31. 7. 2022 11:41

Nic si z toho nedělej. Také mi párkrát vylétly saze, ale šlo to do stoupy. Adresátem byl jeden a ten samý Hermes trismegistos, který má hroší kůži a vidění kolotočáře. Zato mu chybí soudnost. A tak vesele kabalistické vize věší na současné změny, aniž by to reflektovalo jejich podstatu. Kopyto je holt kopyto.

Gatta
Gatta
Reply to  orinoko
31. 7. 2022 13:57

Zdarec – je to zde občas bezva škola asertivity. Zvláštė pokud se člověk nevyhýbá kontroverzním tématům. Věc má ale dvě roviny. Několikrát jsem byl zde dán do „karantény“ za příspěvek, kde jsem při vši snaze nenalezl něco, co by se neshodovalo s vyhlášenými „pravidly diskuze“. Někdy se potom zdálo, že má občas někdo z těchto pravidel vyjímku. Ale ten částečný dohled celkově respektuji. O to víc jsem byl překvapen „co projde“ – a pokuk diskuze zde sklouzne na úroveň Seznamu nebo Novinek, tak OM ztrácí smysl. Druhá věc – nic si z toho nedělám. Díky písemné formě byla i moje… Číst vice »

orinoko
orinoko
Reply to  Gatta
31. 7. 2022 14:45

Víš, je to trochu složitější. Nevěřil jsem vlastním uším minulý rok, že kdosi jiný, a nikoli stejná „krevní skupina“, může vstupovat do redakce v době nepřítomnosti admina. To jsem nějak nepobral. Je v tom jakási důvěra, kterou bych já osobně nikdy nedelegoval na fanatického covidistu a BOOstrata. Inteligentního sice, ale už normalizačně polibeneho přítele veřejné totalitní uzávěry. A tak si tu všickni vespolek žijeme.

Gatta
Gatta
Reply to  orinoko
31. 7. 2022 16:54

Beru na vědomí.

Maně se mi vybavuje kus textu R. Křesťana z jeho mladistvé Traperské éry:

„Život je tvrdej, jak rybník v prosinci,
buď na to hrdej, vždyť jsme přeci v blázinci.

Nevylízej z postele, netvař se moc vesele, pohlídej si přítele, aby tě neprokouk.“

Last edited 11 dní před by Gatta
Irena
27. 7. 2022 12:12

Z internetu: Nedostatek plynu v Německu by mohl vést k problémům s výrobou toaletního papíru, řekl listu Zeit Jurgen Schaller, předseda představenstva Asociace výrobců papíru Bavorska. Reakce: Mne to príde symbolické. Nie že s holou riťou ale ani tú si nebude možno čím utrieť. A to zdôrazňujem resp. skôr pripomínam že vlastne Rusko ani nič proti západu nezačalo. Bolo to proste rozhodnutie EU streliť si do kolien a potom si na cestu ešte poukladať drevá. Čo má s týmto Rusko? Írán plánuje realizovať spoločný projekt s Ruskom na export plynu do Ománu a Pakistanu, povedal iránsky minister ropy Javad Ouji Reakce: To… Číst vice »