Události týdne: Chile, Hongkong, Sýrie

Ruský spisovatel a politický činitel Nikolaj Starikov vydal předevčírem další ze svých pravidelných, mnohdy zajímavých úvah o dění v Rusku i za jeho hranicemi. Přeložil jsem pro vás část, věnovanou dění ve světě…

Chile

Masové protesty v Chile nabývají skutečně kosmického rozsahu. V centru chilské metropole hoří mrakodrap, který byl jakýmsi symbolem rozkvětu země, je zdemolována většina stanic metra. Proč se v Rusku po zvýšení tarifu na metro o pár rublů nic takového neděje…?

To proto, že lidé v Rusku už dávno žijí z platu kolem 17 tisíc rublů, a někde i méně. Jestliže někde v metropoli jízdné zdražilo o nějaká 3 %… Jak lidé neměli peníze, tak je nemají i nadále. Pokud jde o Chile, tak mě v té souvislosti připadá, že generace vychovaná internetem předpokládá hromadu práv, ale žádné povinnosti. Vycházejí do ulic, aby na výzvu sociálních sítí něco někde rozbili. Nevěřím tomu, že chilští občané dovedeni k zoufalství se najednou rozhodli sami zapálit nějaký mrakodrap a že se zdražení metra o 30 pesos stalo pro pracující poslední kapkou a pohár přetekl.

Ne, v Chile, stejně jako na jiných místech probíhá boj o moc, kdy se jedna skupina pokouší vytvořit problémy skupině jiné. My se do problémů života v Chile ponořujeme tak jednou za století. Ano, byl v Chile v roce 1973 vojenský převrat provedený Pinochetem, ale do té doby si málokterý ze sovětských občanů dovedl představit, kde se ta země nachází. Jistěže to na mapě (na rozdíl od Američanů) najdeme, ale málokdo si dovedl představit, co tam je. Málokdo se před třemi lety zajímal o dění v Chile. Ten zájem je vyvolán tím, že média ve zprávách reagují jako kočka na pohyb – pár dní nám vypráví o pogromech, založených požárech a zastřelených lidech. Ale když pak vše utichne, tak se zájem vytratí.

V Libanonu to bylo vůbec vážné – tam začaly demonstrace kvůli tomu, že byla zavedena daň na WhatsApp – představte si, kam až krvavý libanonský režim zašel! Kdo vyšel do ulic kvůli dani na tuto službu? Ta mladá generace, která žije v internetu a která právě přes WhatsApp dostává pokyny k protestním vystoupením. Jde o technologii užitou v politických cílech. Někdy se zdá, že právě na periferiích světové scény se ověřují některé nové technologie.

Tím, že v Chile vymění jednoho prezidenta za jiného, se ve světě nic podstatného nezmění. Chile nehraje takovou roli jako v 73. roce, kdy Američané podpořili Pinocheta a vedli ho k uskutečnění převratu, protože ta země by se při podpoře se strany SSSR stala oporou sovětské armády a tajných služeb na jejich kontinentu, což bylo z hlediska staré dobré Monroeovy doktríny, kategoricky nepřípustné. A teď se podívejme na dnešek: Kvůli zvýšení tarifu ze 450 na 480 pesos vyšel lid přivedený k zoufalství do ulic, podpálil mrakodrap, zničil pár obchodů, a dál co? Co se vlastně děje dál? Dobrá, odešel nějaký špatný prezident nebo premiér – ale co dál? Dál se vychází z toho, zda to vypuklo samovolně (což bývá zřídka), nebo to někdo organizoval.

Podívejte se na Ukrajinu: Odešel Janukovyč, vytáhli na jeho místo Porošenka, a začala válka, protože ta byla jejich cílem. Takže všechny ty demonstrace a protesty jsou jen způsobem a nikoli cílem.

A v Chile? Rozpoutat s někým válku? – to sotva! Takže tam proběhne výměna prezidenta „A“ za prezidenta „B“, všichni se zaradují, ale reálně vše zůstane – jen tarif na metro nebo autobus zdraží ne za rok, ale za dva… Stejně tak ve Francii. Vyšli, řekli rozhodné „Ne!“ Macronovi, u nás se televizní experti radovali – a dál co? Ve Francii nejsou politické síly, které by vytyčily úkol změny politického řádu, změny nějakých fundamentálních věcí. Jistě, zrušili zvýšení daně na benzín o 3 procenta. Dobrá – ale za čas ji zavedou znova. Chci tím říci, že pokud nejsou řvoucí pohlaváři připravení a placení někým kvůli prosazení zájmů určitých politických struktur, tak to vše je jen záblesk a upuštění páry.

V Chile nevidím nikoho, kdo by potřeboval nějakou novou změněnou politickou situaci v zemi. Takže, poslechneme si to týden, přečteme, a po čase média zapomenou, stejně jako zapomněla na Myanmar a další, svého času frekventované, události. Chcete-li mít ucelenou představu o světě, nesledujte jen zprávy, kde se popisují jen aktuální události, ale sledujte, co se děje v jiných státek, co se děje na různých kontinentech…

Hongkong

Otázka z YT: Kdy se v Hongkongu objeví „neznámí snajpeři“, a proč tam dosud nejsou?

Ale oni se tam neobjeví… Vysvětlím proč. K tomu, aby technologie „neznámých snajperů“ zafungovala, jsou třeba tři věci:

  1. První – nepokoje, které mohou být vydány za záminku, proč začala vláda střílet (snajpeři jsou vždy vydáváni za zákrok státní moci)
  2. Musí být přivezeni snajpeři vlastní nebo „hostující“, kteří hned zase odjedou.
  3. Masmédia musí neprodleně sdělit světu, že to byl krvavý režim, kdo střílel do lidí.

A teď se podívejme na situaci v Hongkongu:

  1. Nepokoje – kolik račte! Ale jen jeden cílený výstřel se strany policie.
  2. Snajpeři jsou reální jen tehdy, pokud budou moci beze stopy zmizet. Dovezení snajperů čínské tajné služby nedopustí, a pokud ano, sledovací technika je rychle odhalí – a to by hrozilo organizátorům obrovským skandálem. Ale protože např. v Kyjevě část elity zradila prezidenta Janukovyče (viz např. šéf prezidentovy administrativy, část tajné služby a policie) mohl být tento prostředek použit. Odstříleli se a odjeli. A všimněte si, že střelba začala teprve poté, co Janukovyč podepsal dohodu s opozicí, pod kterou se podepsali i ministři zahraniční evropských zemí – teprve poté, co se Janukovyč vzdal moci. Do té doby sice byly nějaké srážky a zranění, dokonce i vraždy příslušníků „Berkutu“, ale nikoli snajpery.
  3. Světová masmédia – ano, byla připravena, nicméně čínský režim dával najevo přání řešit vše bez zbytečného násilí. Ale jestliže se nepokoje táhnou měsíce – a stále nic? Ano, ničí se některé obchody, jsou napadány stanice metra. Ale jestliže se nestřílelo včera, před týdnem, před měsícem… Nedomnívám se, že se snajpeři v nejbližší době v Hongkongu objeví – nejspíš to ani není cílem Západu. Ony ty nepokoje škodí nejvíc Hongkongu samotnému, jehož reputace v obchodním a finančním světě nepochybně utrpí – a nikoli Číně.

Útěk USA ze Sýrie

Nepřipomíná Vám ten rychlý útěk USA ze Sýrie jejich porážku ve Vietnamu? A nevypovídá to o tom, že nehledě na největší vojenský rozpočet, zdaleka vše neřeší peníze?

Peníze ne vždy řešily všechny otázky na bitevním poli, ale některé otázky skutečně vyřešily. Hned „vedle“ na Blízkém Východu je příklad toho, jak peníze neřeší bojové úkoly. Je jím válka Saúdské Arábie proti Hútiům. Propastný rozdíl mezi nimi – Saúdská Arábie má snad třetí největší vojenský rozpočet na světě, a Hútiové, jejichž vojenský rozpočet asi chybí. A válka trvající zhruba stejně jako občanská válka na Ukrajině, a vítězství Saudské Arábie se jaksi nedostavuje. To za prvé.

Za druhé: Pojďme nezveličovat (jakkoli by se nám to chtělo) míru problémů a míru porážky USA v Sýrii. Co tam ve skutečnosti máme? V důsledku turecké ofenzívy se několik amerických opěrných bodů (za základny bych je snad ani neoznačil) ocitlo v pásmu možného vojenského střetnutí turecké armády s Kurdy. To, že tam zajde i syrská armáda, bylo pro Američany nepříjemným překvapením. V každém případě jejich další přítomnost nebyla možná. Zda je to porážka? Donald Trump to vykládá jako vítězství. Nicméně, v každém případě je to nevelká porážka USA – ale skutečně jen malá a s Vietnamem se to nedá srovnávat v žádném případě – ani vzdáleně.

Proto se za nějaký čas podívejme, kde USA přistanou, odkud se je podaří vytlačit, odkud se podaří vytlačit někoho jiného. Podle mého názoru by bylo velmi důležité, aby Bašár Asad vzal pod kontrolu celou Sýrii – například kromě onoho třicetikilometrového pásma, které Turecko vytvořilo podél své hranice. Když už to Turci udělali, znamená to, že by bylo možné s nimi pomalu likvidovat zónu deeskalace kolem Idlíbu. Pak bude obnovena územní celistvost Sýrie, Turci jsou spokojeni s bezpečnostní zónou, Asadovi to také zřejmě příliš nevadí, takže by bylo možné se zabývat Irákem, aby se i odtud USA potichu uklidily. Protože USA se dnes staly nejen zárukou nebezpečného světa, ale ony přímo exportují chaos, nepokoje všude, kde se objeví. To je prostě jejich nová politika a tak je třeba to chápat. Pro ně je důležité jen to, aby měly klid doma a v Británii, kde bude ještě dlouho trvat představení o tom, jak Británie odchází z EU.

Co se děje v Británii? Angličané chtějí vystoupit z EU, aniž by za cokoli zaplatili, ponechat si jisté, byť nevelké, páky vlivu v EU a přitom nadále získávat nějaké plusy, ale všechny mínusy přehodit na Evropany. Proto se nijak nemohou dohodnout v parlamentu, a pokud ano, tak stejně není přijato rozhodnutí. Británie se zkrátka snaží zbavit rizika nového přílivu migrantů, vyššího vojenského rozpočtu a hospodářských problémů, které postihnou EU, zatímco sama bude jakýmsi ostrůvkem stability a kousek dál pak další (větší) ostrov stability – USA. Jakýsi stupňovitý „svobodný svět“.

A ti naši „liberálové“, kteří neustále nabádají, abychom se s USA dohodli a spřátelili, řešili společně s nimi nějaké společné úkoly, tito „liberálové“ si neuvědomují jedno: Kam přijdou Američané, tam je zle. Přišli na Ukrajinu a je tam velmi špatně a bude ještě hůř. Pokud chcete, aby bylo zle i s Ruskem, pusťte sem USA. Potom bude nevyhnutelně velmi zle nejen ve smyslu toho, co vidíme dnes (problémy s ekonomikou, inflace a mzdy, za které je těžké žít), ale bude tak zle, jak tu bylo v devadesátých letech, a my jsme to už zapomněli – s občanskou válkou uvnitř státu. Proto je nutné se od USA držet dál.

Překlad: st.hroch 191030

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Bety
Bety
30. 10. 2019 20:39

Děkuji za přeložení Starikova.

Gatta
Gatta
30. 10. 2019 21:47

USA ani Trump se svého úsilí v Syrii nevzdávají – Trump jen nchce vést další (politicky a především ekonomicky) prodělkové žhavé války. Ví, že na světového četníka se stovkami žákladen po celém světě a několika žhavými konflikty najednou amerka prostě nemá kapacity.
Nakonec kolik válek a barevných revolucí potřebovala Čina ke svéme dosavadnímu prosatení se ve světě ?

Jinak – USA a GB bych ruzhodně v ničem nepodceňoval …

PPK
PPK
30. 10. 2019 22:31

Gatta napsal
USA ani Trump se svého úsilí v Syrii nevzdávají – Trump jen nchce vést další (politicky a především ekonomicky) prodělkové žhavé války

Chudoba vyspělého světa. Nejhůře jsou na tom USA
https://roklen24.cz/a/SbRqS/chudoba-vyspeleho-sveta-nejhure-jsou-na-tom-usa

racek
racek
31. 10. 2019 15:19

No, USA uz v Rusku byly. Za Jelcina. A obsadili a vyplenily ministerstva, vojenske plany, vojenska i průmyslová reseni a kdyz bylo potreba, koupilo si spoustu mistnich expertů i s jejich praci a podniku ci organizace, kde pusobili. A co za to? Nic. Obcas par vrelych slov, obcas prijeti opileho jelcina u Buschu ci Clintonů, a dal uz nic. Zady slib co dali, vc NATO a jeho rozšíření, zakladen atd. Nesplnili. Ke konci sveho pusobeni na to konecne prisel i prochlastany mozek Jelzina. Pozde ale prece. Pomstil se náramně. Rusum nasel noveho cara. Mladeho, zkuseneho, svetaznaleho a vzdelaneho. A hlavne… Číst vice »