Ukrajina: Videopřehled ze 13. 12. 2014

Moskva, 9. 12. 2014. Šokující přiznání: Jsem okupant

Jsem ruský okupant. To je taková moje profese. Vzniklo to historicky. Okupoval jsem Sibiř. Teď tam těží ropu, plyn, hliník a spoustu dalších užitečných věcí. Teď jsou tam města, ve kterých stojí výškové budovy. Už se tam nesmí prodávat ženy za svazek sobolích kůží, jak tomu bylo, než přišli Rusové. Okupoval jsem Pobaltí. Postavil jsem tam závody a elektrárny. Místo jejich směšných farem. Pobaltí vyrábělo hi-fi radiotechniku a automobily. Požádali mě, abych odtud odešel. Teď tam loví šproty a většina práceschopného obyvatelstva čistí evropské záchodky. Okupoval jsem Ukrajinu. Taky tam postavili závody a elektrárny. Ukrajina vyráběla letecké motory, lodě, tanky a automobily. Požádali mě, abych odtud odešel. Teď tam jako na výrobním páse produkují majdany. A většina z nich nevyrábí ani hovno. A víte co? Už mám plné zuby omlouvat se za to, že jsem okupant. Ano, jsem okupant. Dědičným právem. Fungování Kalašnikova znám líp než fungování mléčné žlázy. Jsem agresor a krvežíznivý netvor. Bojte se mě. 300 let jsem žil pod mongolo-tatary – a kde teď jsou mongolo-tataři? To já jsem zapálil Moskvu před tím, než jsem ji předal Napoleonovi – a jak skončil, Bonaparte? To já jsem seděl v zákopech u Volokolamska a dobře věděl, že se Němce zadržet nepodaří – a kde jsou teď Němci a kde jejich zasraný Hitler? Přišli ke mně všichni, kterým se nelenilo. Turci, Angličané, Poláci, Němci, Francouzi. Země zde bylo dost pro všechny – 2,5 metru pro každého. Byl jsem, jsem a budu ruským okupantem.

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: Stan

***

6. 12. 2014, Kyjev. Nová ukrajinská vláda začíná pracovat

46:11 min.: První plány nové vlády s podpisem Jaceňuka: prudké snížení všech státních výdajů a především sociálky. Zrušení bezplatného stravování v nemocnicích a školách, zavedení školného, zrušení stipendií a bezplatných léků pro hypertoniky. Penzijní věk se zvýší – ženám o deset let, mužům o 5 let. Průměrný plat státních zaměstnanců se zmrazí na úrovni roku 2014. Nebude žádná indexace penzí.

„Mám takovou předtuchu, že můžeme něco dobrého vykonat.“

Přesvědčovat o správnosti nového ukrajinského kursu je přizváno i nové ministerstvo informatiky, které již přirovnali k ministerstvu propagandy v nacistickém Německu. Nejlepší způsob, jak se přiblížit k srdci ukrajinského patriota je organizace výstavy takovýchto plakátů. Výstava agitprop v centru Kyjeva: Zabij coloráda! – Mají na mysli ty, co nosí svatojiřskou stuhu…

Pro znalce ukrajinštiny více zde

Překlad: Irena

***

8. 12. 2014, ostřelovaný Pěrvomajsk. Lidé umírající za „příměří“ (18+)

Natáčecí štáb NKN se nachází ve městě Pěrvomajsk. Včera 7. prosince 2014 bylo město Pěrvomajsk opět ostřelováno stejně jako na začátku války. Takové masivní ostřelování obyvatelé Pěrvomajsku nezažili již velice dlouho. Střely dopadaly na paneláky. Teď je za mnou vidět jeden panelák, do kterého se strefili. Několik pater spadlo na jeho civilní obyvatele. Teď se mohou pod těmito rozvalinami nacházet civilisté. Vojáci tam teď hledají, ty, co přežili. Hledají i mrtvé, aby je důstojně pohřbili.

Dobrý den, dnes je 8. prosince 2014, jsme ve městě Pěrvomajsk. Ukrajinská armáda střílela na Pěrvomajsk z Gradů a ze samohybných houfnic, to znamená z těžkých zbraní. Takto oslavili výročí Ukrajinských ozbrojených sil. Těžkým ostřelováním byla včera v našem městě zničena školka, kotelna a obytné budovy. Byla zničena hygienická stanice, tj. veřejná služba, která pracovala pro blaho města. Shořel dům a jeho čtyři obyvatelé, poškodili plynové potrubí. Ukrajinská armáda jednoduše ještě neskončila se zastrašováním obyvatel města Pěrvomajsk. Za mými zády jsou ruiny, pod kterými se podle našich předpokladů … Podle slov místních se v bytě nacházely dvě ženy. Teď se snažíme prohledat všechny ty trosky, protože jsme je hledali všude možně i u příbuzných a nikde nejsou. Jejich telefony i věci jsou tady, takže je nejpravděpodobnější, že se nachází pod těmito troskami. Včera byli také kvůli ostřelování tři lidé zraněni, Ty jsme hospitalizovali a ošetřili.

Jinak máme velkou chuť říci „DĚKUJEME“ ukrajinské podlé vládě. Já to říkám pořád. Oni dokážou bojovat pouze s civilisty, s civilním obyvatelstvem. Tady jsou výsledky jejich ostřelování. Ničí školky, dětské domovy, školy, infrastrukturní městské objekty. Za dva dny zničili dvě kotelny. Koho poškodili? Postarali se, aby půl města zůstalo bez tepla. Zničili také mnoho elektrického vedení. Nazývejte nás separatisty a teroristy, jak chcete, ale bojujte s námi, nebojujte s lidmi, nedělejte to, co děláte, vy hovada. Ten prezident, to je to největší hovado. Ať se aspoň jednou podívá na televizi, nebo na internet, kde jsou zvěčněny jejich hrdinské skutky. To bude jednou historie, pro nás hořká, protože lidé v našem městě velice trpí. Ta historie se píše naší krví a pro ně jednou bude znamenat velikou tragédii.

Já bydlím ve 4. patře. Stalo se to dnes v noci. Já jsem jenom odjela ke kamarádce nabít si telefon, protože nám nešla elektrika a přenocovala jsem u ní. Sláva bohu, že jsem to udělala. Když jsem se vrátila, tak jsem uviděla tohle. Můj třípokojový byt už neexistuje. Je mi 60 let. Šetřila jsem peníze, pracovala. Pracovala jsem ještě i v penzi. Teď už nepracuji, protože všechno je tu rozbité. A co mě zbylo? Nic. To v čem tady stojím. Nic víc nemám, to je všechno. Já si myslím, že stříleli ze strany Popasnoj, támhle. Odtud nejspíš s přímým zacílením. Nějakej hajzl se rozhodl, a namířil to sem, kde žijí lidé. Pode mnou také žili sousedi, nevím, kde jsou. Jak budu dále žít? Já prostě nevím. Já nevím z čeho začít. Jak si mám vážit současné vlády? Nijak, to prostě nejde. Otázka ani nestojí, zda vážit, ti si nezaslouží ani pohrdání. I to mé osobní pohrdání je pro ně moc. Sousedi většinou běhali do sklepa, ale říkají, že tam teď nebyli. Možná zůstali doma. Taťána, moje sousedka. Nevím, nevím. Chlapci se to tu snaží rozebrat co nejrychleji…. A jak byli staří? Taťána asi 55 leta a Nataša 32-33, má tři děti. A děti? Ty menší měly být u tchyně a ten nejstarší, ani nevím…

Našli dvě mrtvé ženy. Manžel té třicetileté zahynul před dvěma týdny v domobraně a ona teď. Zůstali po nich tři sirotci.

Prokletá Amerika. Prokletý Porošenko. Čokoládový boss. Ať se tou svou čokoládou udáví!!! Hajzl zasranej…..

Proč tu není OBSE? Proč tu není Červený kříž? Kde jsou všechny ty lidskoprávní organizace!!!

10:18 Tady už se dějí takové věci, že by celý svět měl povstat, vzít do rukou zbraně a zlikvidovat celou tu ukrajinskou armádu s celou tou vládou. Teď se nacházíme tady na těch ruinách. To je devátý dům v této čtvrti „Čtyřicet let vítězství“. Takhle se ta čtvrť jmenuje. Tady leží máma, její dcera, manžela dcery již zabili, takže ze tří dětí jsou sirotci. Ministr obrany podá Porošenkovi hlášení a řekne mu: „Tu techniku, těch sto jednotek, které jste nám dali, abychom likvidovali separatisty, jsme zcela přesně a účinně začali využívat.“ Předevčírem po nás stříleli z Gradů, včera taky. Zničili dvě kotelny, školu, školku, několik obytných budov, hygienickou stanici. Takže ministr obrany podá Porošenkovi hlášení, že zabil separatisty a teroristy. A Porošenko ten hajzl zasranej, HAJZL ZASRANEJ je odmění. A řekne: „Tady máte vyznamenání za likvidaci separatistů.“

Tady se podívejte, jací separatisté leží v těch sutinách. Támhle leží mrtvá žena a támhle její dcera. To jsou ti separatisté! Takhle se všemi bojují. Kde je ten zatracenej Červenej kříž, kde jsou ti hajzlové z OBSE, kde jsou všichni ti zasranci, jak si to říkají? Lidskoprávní organizace! Kde do prdele jsou? Ať se přijedou podívat. Tady ve městě nezůstal kámen na kameni. Lidé tady sedí hladoví, zmrzlí, bez topení. Kde je ten Červený kříž? Nebo jenom podávají výkazy o tom, že někde existují!!!! Nejsou, neexistují. Když odtud odjedou lidi z OBSE, tak nás vždycky ostřelují, pokaždé po jejich odjezdu zabíjejí civilisty. A ukrajinská vláda podává hlášení Američanům, kteří se tam nasbírali do jednoho houfu jako opice zasrané a řídí je. Je potřeba dát moc do rukou důstojnému člověkovi, aby to tam všechno rozehnal, to klubko zmijí. Ty lidi, kteří stojí před televizní kamerou, usmívají se a tvrdí, že se na jihovýchodě Ukrajiny nic neděje, že je všechno v pořádku, že ukrajinská armáda likviduje jenom separatisty. Teď půjdeme s kameramanem, kterého poprosím, aby natočil zblízka všechny ty zločiny, ty svinstva, kterých se dopustila ukrajinská armáda a kterých se na jihovýchodě Ukrajiny i nadále dopouští. Zítra se Porošenko chystá vyhlásit den příměří!

Můžete vidět, v jaké uniformě u nás chodí separatisté a jaké ženy bojují na straně naší armády podle slov ukrajinských karatelů, protože hynou zejména ony. Já jsem tady už půl roku, Jevgenij také. Všichni vědí, kde se nacházíme, kudy chodíme, že to my jsme ti separatisté. Potvrzuji, že jsem separatista, že se chci oddělit od té podlé, zvířecí Ukrajiny, tomu se říká separatista. Po mě stříleli, miny okolo mě padaly, ale já jsem živý a zdravý. Pokud budou pokračovat po mě střílet… Já jsem šel do této války, abych ochraňoval civilní obyvatelstvo, svoji zem. Tyto mrtvé ženy nebraly do svých rukou zbraně, nic takového nedělaly. Nestřílely ukrajinským směrem. Možná se dokonce považovaly za Ukrajinky. My tady nikoho nenutíme, dívat se na věci jako my. Tady se nacházejí různí lidé. Dokonce jsou tady lidé, kteří podporují Ukrajinu. Je jich strašně málo, ale najdou se tu. Tito obyčejní lidé seděli a dívali se na televizi a oni je jednoduše zavraždili. To nejsou žádné oběti války. To je cílevědomá vražda. Za vraždu má podle paragrafů u nás následovat trest. Trest za vraždu. Kdo zavře tyto karatele, tyto vrahy do vězení? Pokud existuje zákon, podle kterého se všechny zločiny bataliónů a vší té havěti prostě smetou pod hlavičku takzvané „Antiteroristické operace“!!!

Překlad: Irena

***

Oleg Gazmanov: Píseň pro Ukrajinu

Byli jsme šokováni, když se lotyšské úřady rozhodly vás nepustit do Lotyšska. Jak se k té situaci stavíte?

Je to samozřejmě smutné. Nejsem naštvaný, ale spíš cítím smutek, zármutek a další podobné pocity. Myslím si, že to neudělal lid Lotyšska. V Lotyšsku, Litvě a celém Pobaltí jsem měl vždy plné sály, sportovní haly atd. Co se stalo. To rozhodnutí na sebe vzal jeden představitel – ministr zahraničních věcí, který se nedávno s hrdostí prohlásil za gaye.

Ten který to zakázal?

Takže mě tam nezákazali za to, co jsem tam podporoval, ale za jednu moji píseň „Miluju děvčata“. Znáte ji. (Následuje ukázka z klipu) …Ale já se nebudu bít do hrudi, že jsem naturál, že jsem na to pyšný, myslím si, že je to z pohledu lidské rasy norma.

Jaký je váš vztah k jednopohlavním sňatkům?

Abych pravdu řekl, tak žádný.

K propagandě kolem toho?

Co se týká toho tématu, pravoslavná víra říká proti, kategoricky. A já jsem tak proti. Pro mě je podivné, že se to zavádí. Strašné je to, že z toho chtějí udělat pravidlo. A dělá se to velmi agresivně. A co se týče rodin, kde je rodič 1 a rodič 2, považuji to za debilní směr civilizace, v Rusku i v celém světě. Nedávno byla ve Vídni soutěž Eurovize a všichni mluvili o té vousaté zpěvačce. Ale nejhorší na tom je to, že nikdo nemluvil o kvalitě těch písní a hudby. Bylo to čisté vítězství černé magie, vítězství PR nad rozumem.

Olegu, máte mnoho vlasteneckých písní, jak chápete patriotismus? Mohl byste natrvalo žít v Anglii, například?

Cítím se jako vlastenec, konkrétně v poslední době, když vidím, co se děje v politice a kolem Ruska, cítím se mnohem vášnivějším patriotem než dřív. Mám teď novou píseň, brzy ji uslyšíte, v ní jsou tato slova: „Tak bylo v Rusku od dávných časů, čím větší nátlak, tím tvrdší beton.“ A pokud zemi hrozí nebezpečí, z vlasti se stává monolit.

Krátce okomentujte to, co se teď děje na Ukrajině, prosím.

Nejsem politik, nemohu to profesionálně okomentovat. Mohu jen říci, že je to ohromná tragédie, pro všechny, pro celý svět. Existuje tam mnoho dvojitých standardů, ale to hlavní, že tam hynou lidé, civilisti. A hlavně z těžkých zbraní střílejí na města. Mám kytaru, tak chci předvést premiéru písně. Pro mě je Ukrajina jako loď, která jde neodvratně ke dnu, jako Titanic. A posádce té lodi teď zazpívám píseň…

Volný překlad: Stan