USA chystají světu celou kytici strašlivých překvapení

Prezident Trump nedávno prohlásil, že „…WTO je katastrofa – organizace prakticky znemožňující chod byznysu v USA“. Přeformátování globálních hospodářských vztahů začalo už po roce 1991 a v roce 1995 se sjeli všichni světoví lídři do Moskvy na oslavy konce 2. světové války (2. SV). Zkušení lidé k tomu poznamenali: Tak, svou povinnost splnili a teď zahájí dlouhý proces vytlačování Ruska ze seznamu vítězů 2. SV… Je takový zvyk, že před odpisem nějakého vysokého činitele mu uspořádají oslavu a hezky o něm mluví, i vyznamenání mu předávají, aby ho pak natrvalo vyhodili. Pokud jde o WTO, vždy jsem křičel, že vstup do WTO je pro Rusko katastrofa. My jsme tam ale vstoupili, dostalo se nám mnoha negativ a žádná pozitiva.

Pokud jde o Trumpa, už jsem mnohokrát řekl, že je to představitel regionálních průmyslových kruhů, je izolacionalista, WTO je pro něj nepřátelskou organizací, takže ji soustavně rozvrací. Je třeba ale mít na vědomí, že WTO je s MMF a Světovou bankou součástí Brettonwoodského systému a hlavním úkolem Brettonwoodské konference bylo udělat z dolaru světovou měnu. A dnešní boj Trumpa a jeho týmu znamená odmítnutí užití dolaru k podpoře světového hospodářství. Je to destrukce modelu, který od roku 1944 fungoval v západním světě a od roku 1991 v celém světě, modelu, který svůj potenciál vyčerpal a jeho místo zaujme reálný sektor regionální ekonomiky, jaký v našem případě představuje Eurasijský hospodářský svaz (EAHS).

Pokud jde o Světovou obchodní organizaci (WTO), tak dnes neexistují žádná pravidla. Viděli jsme, že sankce (proti nám) porušující pravidla WTO přijaty byly a nikoho to nevzrušuje, přičemž, pokud se strážcům WTO nelíbí naše konání, vyhlašují nám sankce. Víte, hra s falešnými hráči, kteří během hry mění její pravidla, se nedá vyhrát, nepřináší nic dobrého. Pro Rusko je WTO hrou na jednu (jeho) branku, je to hra s garantovanou porážkou. Pokud jde o to, že se tento systém sám rozbíjí, je to pravda, protože zdroj, na kterém tento model byl postaven, tedy Brettonwoodský systém, se vyčerpal – je to model stimulace ekonomiky na konto emisí. Argument, že Čína dokázala z tohoto systému nějaké dividendy dostat, Čína dostala v 70. letech přístup k americkému vnitřnímu trhu – přístup, který jsme nikdy neměli a nikdy ho nedostaneme. Za druhé má Čína obrovský, prakticky neomezený zdroj levné pracovní síly. Jediný, kdo může s Čínou soupeřit, je jihovýchodní Asie, a my sledujeme vývoz kapacit z Číny do Vietnamu atd., protože v Číně je dnes infrastruktura poměrně drahá a neposkytuje dřívější míru zisku.

Pokud jde o Británii a její záměr konfiskovat majetek a zdroje našich oligarchů tam sídlících, tak jde o prostou loupež, i když důvody k ní jsou složitější. Pochopte, že tady jsou dvě varianty – buď aktiva, nebo reputace. Oni prodávali svoje nemovitosti, svá aktiva se zárukou svojí reputace. Reputace je ale pryč, umřela. Oni se jistě mohou hájit tím, že je to jen ve vztahu k Rusku, zatímco vůči ostatním se chovají slušně… Je tu jiný problém: Všichni chápou, v Británii i v USA, že je nezbytné zmizení střední třídy, radikální pokles životní úrovně pro desetimiliony lidí. Nu, pro Anglii asi 20-30 milionů, pro USA možná 120 milionů – to jsou velmi velká čísla. Těm lidem nelze vysvětlit, že jde o objektivní příčiny, že je před 20, 30, 40 lety oklamali – to možné není. Jediné, co lid spolkne, že za to někdo může. A v tomto konkrétním případě se pokouší udělat viníka z Ruska – jakože vše by u nás bylo dobře, jen kdyby nebylo toho Ruska, které prohrálo studenou válku a nechce se s tím smířit, a proto se nám mstí rozvracením našeho světa. Jsou to barbaři, které je třeba potrestat.

Zda se jim to povede nebo ne, to je otázka jiná – já si myslím, že se jim nepovede ani vsugerovat lidem tuto pozici. V tomto smyslu se domnívám, že jedinou cestou pro nás je přerušit s Anglií diplomatické styky, dokud nedokáží odsoudit do vězení lidi, kteří toto vše organizovali – T. May, B. Johnsona a některé další lidi, kteří byli bezprostředními organizátory – ačkoli čeho? Kde je dokázáno, že byl Skripal skutečně otráven, zda žije nebo ne? Je tu ještě pikantérie v tom, že on byl jedním z hlavních expertů při výrobě falešných důkazů o spojení Trumpa s Ruskem – takže je nepohodlným svědkem. Oni navíc vědí, že Trump už má dostatek důkazů, aby Clintonovou poslal do vězení… Pokud jde o motiv, tak ten nemusí mít ani Londýn. V mém Fondu ekonomických výzkumů vychází, kromě jiných placených produktů každých 11 dní i pravidelný přehled západního tisku. Ve včerejším je černé na bílém ze západního tisku jednoznačný názor, že tu otravu (byla-li to otrava) provedla britská MI-6 nacházející se pod kontrolou americké CIA, jež pracuje na Clintonovou. To jsme nenapsali my, ani to není naše analýza.

Na otázku, zda Británie může ve svém úsilí o obnou své někdejší velikosti počítat s podporou USA…  Británie má problém. Po roce 1936, kdy svrhla Edwarda VIII. a přišel jeho mladší bratr, který je otcem dnešní královny, nevsadila na kontinentální elitu, ale na nadnárodní finančníky, jejichž lídrem byl v Británii Churchill. A ten první, co udělal, tak zlikvidoval Britské impérium – v roce 1940 podepsal s Rooseweltem dohodu, kde výměnou za určitý počet zastaralých torpédoborců potřebných jako doprovod pro britské lodi dovolil USA přímý obchod s britskými koloniemi. Britské impérium bylo ekonomicky organizováno velmi zajímavě. Tam byl například trestným činem rozvoj výroby za hranicemi ostrovů – takže všechny kolonie byly surovinovým přívěskem. Británie v jisté chvíli zjistila, že nedokáže svými silami udržet životní úroveň svého obyvatelstva, a rozhlížela se, kam by se zařadila. Volba padla na budoucí EU, do společného trhu – přičemž pro společný trh to bylo prestižní – a tak si Británie prosadila řadu výhod oproti ostatním členům.

A když začalo hroucení tohoto ekonomického systému, vyvstala otázka, co dělat. Byly tři varianty: První bylo stát se v EU podřízeným partnerem; druhou bylo vystoupit z EU a přidat se k USA. Přičemž chápali, že v EU budou mít aspoň nějaký hlas, zatímco s USA budou v pozici 51. státu. Třetí variantou bylo obnovení vlastní měnové zóny, ve které musí být minimálně půl miliardy lidí. Došli k závěru, že jediným zdrojem může být arabský svět – což ale lze jen po likvidaci Izraele, protože sjednotit rozrůzněné Araby lze jen přes likvidaci Izraele. Začali tedy rozpracovávat příslušné plány, některé z nich jsme viděli – jako např. plán posílení Íránu na Blízkém Východě, když se najednou nečekaně místo Clintonové stal prezidentem USA Trump. V té chvíli poznali, že se jim Izrael zlikvidovat nepovede a bez toho Araby nesjednotí, a krom toho posílil Írán, zejména svým angažmá v Sýrii a jeho a izraelská vojska se dostala na Golanských výšinách do bezprostředního kontaktu – a Izrael válku s Íránem vést nemůže, minimálně pro nesrovnatelný ekonomický potenciál.

Dále se objevila myšlenka, že je třeba realizovat plán, který už jednou, v 19. století realizovali – když profinancovali Napoleona III. a v důsledku realizovali na kontinentu na 100 let mohutné ohnisko rozporů mezi Německem a Francií (francouzsko-pruská, 1. světová a 2. světová válka). Projektem toho je dnes Macron. Logika je takováto: Rozštěpit EU, vytvořit ekonomické sdružení, do kterého by kromě Anglie patřila Francie, Španělsko, Portugalsko, země Maghrebu (od Tunisu po Maroko), a francouzská Západní Afrika – takže je tam i dostatek obyvatel, i peníze tam jsou… A tento plán začali realizovat – on ale nevyhnutelně povede k prudkému propadu životní úrovně obyvatelstva.

Takže je nutné v jakémkoli případě hledat viníka a vytvářet představu obnovy velikosti Británie. Viník se našel – Rusko (viz aféra Skripal a údajný Asadův chemický útok v Sýrii – pozn.překl.), ale s Brity je nutné jednat velmi tvrdě, protože druhá část jejich záměru zatím není ekonomicky podepřena. S podporou a předpokládaným angažmá H. Clintonové v tomto plánu je všechno v podstatě jasné. Pokud jde ale o Trumpa, tak ten má dva problémy: Vzhledem k tomu, že během více než dvou generací formovala aparát státu USA právě liberání parta, a dokud tento aparát nebude úplně vyčištěn, má Trump velmi svázané ruce. Trump vydává pokyn, ale aparát provede pravý opak s odvoláním na to, že pokyn pochopil přesně takto…

Řeknu příklad – třebaže od nás – který to dobře charakterizuje: – v roce 1996 prezident Jelcin vydal výnos, že z Agroprombank je nutné udělat státní systém pro financování zemědělství, a proto je třeba banku znárodnit. Jde o to, že tato banka byla nediverzifikovanější v Rusku – podíl státu byl jen kolem 6 %, ostatními podílníky byly především regionální zemědělské podniky, které většinou už byly zprivatizovány. Takže bylo třeba navýšit základní kapitál vkladem státu. Když tento papír přišel na stůl liberálům ve vládě, tak pronesli známou větu, že tento výnos si vnitřně odporuje. Takže, co je důležitější? Nacionalizace, nebo vytvoření systému financování? Protože efektivní systém financování může být jen soukromý, tak vycházíme z toho, že chceme vytvořit efektivní systém financování, a část prezidentova výnosu, týkající se znárodnění, realizovat nebudeme… A výsledek? Stát profinancoval ze státního rozpočtu navýšení základního kapitálu, takže relativně měl 50 %, ale oněch 50 % vláda darovala Smolensk bank – což byla dvojnásobná zlodějna. Nejenže nezákonně zprivatizovali druhou největší banku v zemi (po Sberbank), ale navíc tuto operaci profinancovali ze státního rozpočtu!

Tolik příklad. A z tohoto důvodu je Trump velmi omezen v jednání. Tam, kde může přijímat samostatně systémové rozhodnutí, tam je přijímá, ale moc toho zatím nemůže. Je tu ale ještě jedna okolnost. Jde o to, že útok na Rusko se v Rusku dotýká především liberální party a ta je spojencem Clintonové. V tomto smyslu Trump říká asi toto: Dobrá, Vladimíre Vladimíroviči, my Ti pomůžeme zbavit se liberálů. Jakmile se jich zbavíš, začneme s Tebou spolupracovat.

Sledujeme všeobecnou likvidaci střední třídy, která ve světě probíhá více nebo méně rychle, nicméně v Rusku střední třída není. Jde o to, že střední třída, která dnes existuje na Západě, se objevila po roce 1981. Tedy byl pojem a ve skutečnosti byla střední třída velmi malá. Jediná země, kde byla tato třída silná, byly právě USA, kde jí bylo kolem 50 % – přitom ale byla, ve srovnání s dnešními představami, poměrně chudá – představoval ji většinou vlastní domek koupený na hypotéku a auto. A dál, po roce 1981, kdy byla zahájena úvěrová stimulace soukromé poptávky, střední třída nejenže prudce vzrostla, ale začali ji využívat k celé řadě různých liberálních mechanizmů. Například přes střední třídu začali rozkládat rodinu. Vysvětlím: Pokud demokracie je mocí demokratů, pak liberalismus je mocí finančníků. Finančníci měli vždycky velmi špatný vztah ke konzervativním hodnotám, protože v rámci konzervativních hodnot je lichva špatná, stejně jako úvěr. S rodinou ale v tomto smyslu nešlo nic udělat, protože rodina byla hlavním nástrojem zachování sociální stability společnosti.

Když se ale objevila tak masová střední třída, objevil se nový nástroj. Pokud má člověk auto nebo dvě, domek atd., tak má zájem na jejich zachování. Podívejte se, jak se dnes cítí lidé, kteří jako zástupci střední třídy sovětské nedokáží ubránit svoje blízké ani sebe. Máte domek a nějaký oligarcha podplatí místní státní moc, a ta ho zbourá. Ráno jste odjel do práce, vracíte se, ale domek není, protože ho zboural buldozer. Nebo jak tu zachází s osamělými důchodci – není tajemstvím, že existuje celý systém záboru jejich bytů (oni kdysi dostali byty do státu a byli tedy představiteli sovětské střední třídy). Proto mluvím o neexistenci střední třídy u nás – mnoho lidí má byt, ale ty byty jsou sovětské. Lidí s vlastním bytem, opatřeným dnes, je velmi málo, a je jich stále méně, a střední třídou nejsou, protože byt koupili na hypotéku a na nic dalšího jim nezbývá, protože služby jsou neúnosně drahé.

K tomu, aby se u nás střední třída zformovala, je nutné nastartovat ekonomický růst, ale ten u nás už 5 let padá…

Překlad: st.hroch 180504