Východoevropské „nárazníkové státy“ se bojí setkání Trumpa s Putinem

Polské ministerstvo zahraničí a litevská prezidentka vyjádřili znepokojení před nadcházejícím setkání prezidentů Ruska a USA v Helsinkách. Jejich obavy jsou oprávněné: V předvečer summitu NATO je Donald Trump připraven vyhrožovat západoevropským spojencům neochotným navýšit vojenské výdaje na 2 procenta HDP dohodou s Vladimírem Putinem. Taktické sblížení Washingtonu s Moskvou nejen dále oslabí transatlantickou jednotu, ale sníží důležitost Východní Evropy jako „nárazníkového pásma“ pro Američany.

Ministr zahraničních věcí Polska Jacek Czaputowicz řekl, že Varšava má „určité odůvodněné obavy“ z možného přehodnocení rusko-amerických vztahů během setkání Vladimíra Putina a Donalda Trumpa v Helsinkách. „Obecně platí, že snaha Vladimíra Putina přesvědčit prezidenta Trumpa, aby změnil politiku, nezaslouží kritiku, ale uvidíme, jaký dopad bude mít,“ uvedl šéf polského ministerstva zahraničí.

Znepokojena je i litevská prezidentka. „Uvidíme, co se stane. Nejsou žádná zvláštní očekávání, ale existuje hodně podezření,“ řekla Dalia Grybauskaite o nadcházejících rozhovorech mezi Putinem a Trumpem.

Rusko-americká jednání v hlavním městě Finska znervózňuje celé východoevropské „nárazníkové pásmo.“ Pokud Trump splní svůj předvolební slib zlepšit vztahy s Ruskem a „dohodnout se s Putinem“, pak se služby Ukrajiny, Polska, Pobaltí a dalších zemí „sanitárního kordonu“, spočívající v „zadržování“ Ruska, stanou zbytečnými.

Mezinárodní vývoj, bohužel pro Východní Evropu, přeje dohodě Trumpa s Putinem. Donald Trump 10 dní před summitem NATO rozeslal spojencům dopisy s kategorickým požadavkem na navýšení vojenských rozpočtů podle požadavků Aliance na 2 procenta HDP. V dopise německé kancléře Angele Merkelové Trump zvlášť zdůraznil, že vynakládání nedostatečných prostředků na obranu Spolkové republiky Německo podrývá bezpečnost celého vojenského bloku.

Německo se zatím zvýšit výdaje na obranu, a přispívat tak na rozvoj amerického vojensko-průmyslového komplexu, nechystá. A tím, jak správně poznamenal Donald Trump, dává příklad dalším prosperujícím zemím „staré Evropy“, které také větší oběti ve prospěch vojenského rozpočtu přinést nechtějí. K tomuto sporu se přidává obchodní válka mezi USA a EU, spor o jadernou dohodu s Íránem a podpora pravicových populistů v zemích EU ze strany Trumpovy administrativy.

Summit NATO by v takové situaci mohl mít skutečně skandální průběh. Na předchozím jednání NATO prezident Spojených států amerických činil nátlak na předsedu vlády Černé Hory, na posledním jednání G7 Trump hodil po Merkelové bonbóny. Představa, co učiní teď, když zjistí, že spojenci nejsou ochotni přispívat na americké účty, je hrozivá…

Ale pro Východní Evropu je ještě než tohle všechno horší, že kvůli nátlaku na Německo a další evropské spojence může prezident USA přistoupit k dohodě s Putinem a popřít neměnné základy kolektivní politiky Západu vůči Moskvě.

Trumpovo jednání ukazuje, že tyto obavy nejsou bezdůvodné. Trumpovi se podařilo mistrovsky hrát na nervy spojenců, když šokoval své evropské protějšky na mezinárodních fórech překvapivými prohlášeními o nejdelikátnějších otázkách vzájemných vztahů s Ruskem. Jednou pán Bílého domu v neformální situaci řekne tváří tváří svým lidem, že nechápe, proč Západ podporuje Ukrajinu proti Rusku, když je Ukrajina jedna z nejzkorumpovanějších zemí na světě. Jindy během jednání někomu pošeptá do ucha, že považuje Krym za ruský, protože tam všichni mluví rusky. To naznačuje, že Spojené státy by mohly stáhnout všechny své jednotky z Evropy, když Evropané nebudou chtít platit Americe za vojenskou bezpečnost.

Trump samozřejmě ví, že evropští lídři, kteří ho nenávidí, bezpochyby informace o takových kuloárních výrocích nechají projít médii, takže o dalších slovech amerického prezidenta bude do druhého dne diskutovat celá západní společnost, a dovedně tak šíří paniku.

Jenže tato panika nezachvacuje v první řadě Berlín, Paříž, Řím a jiné bohaté Evropany, od kterých chce získat prezident USA peníze, ale Vilnius, Varšavu, Bukurešť a další nováčky transatlantické integrace.

Nejhorší hrozba pro Východní Evropu není nějaká „ruská agrese“, ale rozbití jednoty západního světa, která byla zárukou zajištěné existence „mladoevropských elit“ (zde je řečeno, kdo se vlastně ve Východní Evropě bojí změn, které může přinést případná dohoda mezi USA a Ruskem, pozn. překl.).

„Nová Evropa“ byla plodem transatlantické integrace. Měla dva „rodiče“: Evropskou unii, která ji živila a Spojené státy americké, které o ni pečovali a bránili jí. A to i před EU, když Unie nechtěla poskytnout Polsku nebo Pobaltí peníze, nebo je přijmout do „evropské rodiny.“

Recept na úspěšnou integraci Východní Evropy do západního světa byl elementárně jednoduchý – úplné přijetí jednopolárního liberálního světového pořádku; podřízení se dvěma vnějším centrům řízení – v první řadě Washingtonu, v druhé řadě Bruselu; politika „zadržování Ruska“ jako poplatek za vstup do elitních západních „klubů“ – NATO a EU.

Dnes prostý a jasný svět Východní Evropy dostává trhliny.

Amerika je ve sporu s Evropou, Evropa se hádá s Amerikou a Amerika naschvál Evropě pomrkává po Moskvě. „Noví Evropané“ v této situaci se ukazují v pozici dítěte prožívajícího rozvod rodičů. Už je skoro táhnou za ruce na různé strany a ptají se jich: „Ty, Pobaltí, koho máš radši, „mámu“ Merkelovou, nebo „tátu“ Trumpa?“

V této situaci těžko zapůsobí klasické naléhání zachránit rodinu kvůli dětem. Nebohé děti to už pocítily…

Soudě podle úplného přehlížení Východní Evropy, které předvádějí američtí a evropští představitelé při posuzování svých problémů, je osud „dětí“ vůbec nezajímá.

„Děti“ se s tím samozřejmě nemohou smířit a jak umí, tak se snaží „rodinu“ zachránit. Litevská prezidentka například už vyzvala ke snížení napětí mezi USA a EU. „V rámci tohoto napětí musí pobaltské země, včetně Litvy, najít své místo a možná se také stát skupinou, která se pokusí najít cestu k uvolnění těchto vztahů a ke zmírnění napětí,“ uvedla Dalia Grybauskaite.

Ale co prezidentka Litvy a s ní celé Pobaltí mohou udělat pro snížení napětí mezi USA A EU? S čím mohou přijít, aby Washington, Brusel a Berlín zapomněli na obchodní válku, miliardy ztracené přerušením kontraktů s Íránem a na platby za služby americké vojenské ochrany?

Pouze s jedním. S příběhem o tom, že „ruská hrozba“ je skutečná, že se Rusko každou chvíli chystá zaútočit a už vede svou hybridní válku, a tváří tvář tomuto nebezpečí musíme všichni zapomenout na spory a usmířit se.

Nic z toho není nové. Právě takové dětské bláboly poslouchá Západ od Pobaltí už 27 let. Nicméně jeho vnitřní rozpory se již tak nahromadily, že infantilní „pobaltizace“ Evropě s Amerikou v jejich vztazích již nepomůže.

Zdroj: Rubaltic.ru

Překlad: CROIX