Už před pár dny jsem o tom diskutoval na Twitteru, teď vyšlo v podstatě to samé i na serveru Českého rozhlasu. Stručně řečeno, přední ústavní právníky Kysela tvrdí, že zákon nezná možnost uzavřít hranice směrem ven, a další mu přizvukují, že nic takového v ústavě není. Ponechme teď stranou, jestli je takové opatření (dlouhodobě) nutné, ponechme stranou i to, zda bylo platně vyhlášeno, protože to je otázka trochu jiná (na kterou by se nicméně dal dle mého soudu přiměřeně aplikovat princip krajní nouze) a zaměřme se na to, zda je možné.
Já totiž tvrdím, že takové omezení možné je, neboť Listina základních práv a svobod, takto součást ústavního pořádku, explicitně umožňuje práva a svobody omezit, a to na základě čl. 4, odst. 2:
Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
a dále čl. 14, odst. 3:
Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
Ústavní zákon 110/1998 sb. o bezpečnosti České republiky pak dále v čl. 2 dvě říká:
(1) Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.
(2) Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.
a v čl. 6, odst. (1):
Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.
Nemohu si pomoci, ale já tam nikde nevidím nic o tom, že by omezení nešlo vyhlásit na celé území státu, což je argumenty pana Kysely a jeho kolegů, naopak tam čtu explicitní pravý opak. Podmínka omezeného území platí jen pro omezení z důvody ochrany přírody. Určitým územím z čl. 6 totiž může být podle čl. 2 i celé území státu.
Uvažujte dále se mnou: Svoboda pohybu a pobytu je jednou ze svobod garantovaných Listinou práv a svobod, která ale zároveň připouští její omezení z důvodů ochrany zdraví, což je přesně současná situace. Opuštění republiky je pak jen speciálním případem svobody pohybu a pobytu (pokud se na tomto neshodneme, je jakákoliv další diskuse zbytečná, ale nedovedu si představit konstrukci, podle které by opuštění jakéhokoliv místa, tedy i republiky, nesouviselo s pohybem a místem pobytu). Ergo „uzamčení republiky“ je opatření sice krajní, ale zcela v souladu s Listinou, potažmo Ústavou.
Je možné, že pan Kysela byl u toho, když se ústava sepisovala a ví, co do ní autoři napsat chtěli a jak to, co tam napsali, mysleli. Já u toho nebyl a tak jsem odkázaný jen na to, co do ní skutečně napsali. A to je podle mě jednoznačné, jak jsem už popsal výše. A nikdo mi zatím uspokojivě nedokázal, že se mýlím, že význam citovaných pasáží je zcela jiný, a nepředložil jiné argumenty, než svůj po výtce sentimentální nesouhlas s uzavřením hranic a překvapení nad tím, že Ústava vládě umožňuje něco, co on by jí nikdy neumožnil. V méně sofistikované, ale zřejmě o to upřímnější podobě, pak ve formě odmítnutí uzavření hranic, protože byly uzavřené za komunistů.
Zkuste mi tedy, bez komunistů a spekulací o tom, jak to asi otcové Ústavy mysleli, vysvětlit, jak a proč to, co je v Listině a Zákoně napsáno, neznamená to, co je tam napsáno, ale něco tak trochu úplně jiného. A neodvolávejte se při tom na autoritu pana Kysely a dalších právníků, kteří u mě právě pro toto ignorování zjevného a vymýšlení skrytého, autoritu ztrácejí.
Nejde o to, aby byly uzavřené hranice, jde mi to, jestli je vůbec v silách běžného občana zákon chápat a řídit se jím, nebo jestli je pro něj zákon stejně nedostupný, jako ve středověku Bible, a stejně jako ve středověku musel mít zprostředkování kněze, který věděl, co v Bibli sice nebylo napsáno, ale určitě to tak bylo myšleno, musí mít dnes zprostředkování právníka, soudce či politika, který ví, co zákona míní bez ohledu na to, co zákona říká, protože je nadán jakousi zvláštní milostí, v tomto případě zřejmě milostí té jediné a pravé svobody a demokracie.
Převzato z blogu Tribun
Zákony dělá zákony až jejich vymáhání nějakou vyšší silou.
Bez existence této síly a bez vůle vymáhat dodržování těchto zákonů, jsou všechny odstavce a paragrafy jen „slova na papíře“.
Háček všech zákonů a vůbec celé právní „vědy“, jakožto mocenských výmyslů „elit“ světa a definujících pravidla chování lidí, je vždy především v argumentaci autoritou = autoritou zákona. Proto jen na logiku spoléhat nelze. A navíc: Problém českého (a pochopitelně evropského kontinentálního) práva je jeho soudobá tvrdá „amerikanizace“, spočívající v úsilí EU politiků do evropského práva zahrnout zásadu respektování tzv. precendentů (čili dřívějších rozsudků) a téměř libovolný výklad(!) paragrafů zákonů samotnými soudci podle toho, jaký oni mají na danou věc momentálně svůj osobní „právní názor“. A totéž pak dělají i v médiích samozvaní „soudci“ typu pana Kysely a dalších. A proč?… Číst vice »
oprava – precedentů
Jedno zásadní upozornění. Hadrákem jsme bohužel spadli mimo jiné do zvyklostí anglosaského práva, po válce naroubovaného celému Západu a teď i nám. Je třeba si uvědomit jednu podstatnou záležitost: Anglosaské – a především jeho dědic – americké právo – „řeší“ nepříjemné záležitosti tak, že v sepsaném právu sice uvádí prostředky řešení, ale zcela vynechává možnosti je uplatnit ! Proto citování nějakých zákonů, nebo nějaké ústavy, nemá žádnou cenu – toto vše je pouze prostředek, jak ovládat „spodinu“. Jediným řešením je obrátit se k nepsanému tradičnímu-zemskému (atd.) právu a prosazovat je. To je mravní zákon jako takový, o ten se musíme… Číst vice »
Je to velmi snadné, Tribune, i když je to asi prvně, kdy s Kyselou souhlasím /níže uvedené zdůvodnění je však ryze moje, Kyselovo neznám, nikde jsem na ně nenarazil, ani by mě moc nezajímalo, řídím se výhradně vlastním rozumem, ne něčím zprostředkovaným presstituty a žumpalisty/. Odst. 3. čl. 14 LPS citujete správně, ale zapomněl jste na předchozí dva odstavce – „(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. (2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.“ Všimněte si – odst. 2. – „Každý….má právo svobodně je opustit.“ Teprve pak podle systematiky… Číst vice »
Základem veškerého práva je přisvojování si ( = privatizace) moci. Základem výkladu práva je přisvojování si autority vlastního chápání práva jako jediné existující pravdy. Pravdy, vykladačem práva milostivě dovolené k pochopení pro ty ostatní.
Možná to nenapíšu úplně přesně, ale něco se mi u Vašeho komentu spojilo. Oni ti vykladači tu jsou od prehistorie – nejprve různí šamani a kouzelníci, Mojžíš – jediný mluvící s Jahve, kněží antických kultů … až po „moderní církve“. Ono jde vždy o to, že „za hranicí poznání může být naprosto cokoliv“ – tedy je třeba tu hranici nepoznanosti a nepoznatelnosti vytvořit dostatečně pevnou a za ní se „zasvěceným“ otvírá nekonečný prostor pro manipulaci s nezasvěcenými. V podstatě stejně dnes fungují všichni „zasvěcení“, mnohdy samozvaní poradci, nesolidní odborníci a vědci všech oborů, prodavači zázračných hrnců a líčidel i reklamy… Číst vice »
Covid 19 pripomina proslulou kosmickou Cernou díru. Od určitého momentu se věci i v jeho případě nacházejí za horizontem události.
Odemknout republiku není až tak složité. Stačí „vykladač“ práva- právní“odborník“ např. se nazve ústavní právník, nejde však o voleného člena Ustavního soudu, pak stačí žaloba nějakého zástupce čehosi, ochotný soudce okresního soudu, rozsudek bez opravných prostředků a celá vláda je v pozoru a poslouchá.Rozsudek je rozsudek i když soudce nemá pravomoc soudit činnost vlády, navíc soudní moc není nadřazená moci výkonné a je to. Takže co je v ústavě, listině práv a svobod a zákonech napsáno vůbec neznamená, že když se tím „nezávislý soudce“ neřídí a rozsudek je v zásadním rozporu se znění všech těchto dokumentů, že by automaticky tento… Číst vice »
oprava – precedenční i když „prasedenční“ by bylo výstižnější
Tribune, Domnívám se, že máte pravdu. I pan Kysela ji do jisté míry podle mne má. Eeee!? přece nemohou být dva protichůdné postoje být současně pravdivé? Mohou. Problém může být schován ne ve výkladu zákona, jako ve formulaci nařízení, opatření, omezení…. Totiž: Pan Kysela a potažmo Lex, mají pravdu. Právo opustit zemi (území státu ) omezit ze zákona nelze. Ale lze omezit pohyb a opuštění na karanténním území, a počet a rozměr karanténních území není zákonem nijak omezeno. Potom: (já nevím úplně přesně jak zní „vládní“ formulace!!!) ale měla by znít – zákaz opuštění oblasti karantény (oblast se zvláštním režimem… Číst vice »
Vážený pane Viky, za Vaši poslední větu Vám dávám palec nahoru!