Zahrádkáři všech mrkví a ředkviček, neblázněte!

K zamyšlení nad stavem společnosti

„Tak tu schůzi posunuli hned na první týden v dubnu,“ hlásil pan Karel své manželce.

„No, já tam letos s tebou nepůjdu, víš jak jste se tam porafali kvůli tomu oplocení.“

„Jó, to byl ten vůl Vrána, tomu se furt něco nelíbí.“

Sešlo se nějakých padesát členů zahrádkářské osady, aby projednali plán akcí na letošní rok, pak diskuze, malé občerstvení, vlastně vše stejné, jako už před čtyřiceti roky, kdy se osada zakládala, akorát se objevili noví mladší členové, kteří nahradili ty odešlé na věčnost.

„Vítám vás na letošní schůzi a přejdeme hned k hlavnímu bodu.“ oznámila předsedkyně, paní Věra.

„Moment, moment,“ vykřikl pan Petr a vyskočil ze svého místa, „já mám aktuální návrh k dnešní válečné situaci a navrhuju minutu ticha jako uctění památky těch, kteří se stali obětmi v současném konfliktu !“

(Podobnost pana Petra s aktivním blbem Hujerem z filmu… čistě náhodná.)

Ohromené ticho, předsedkyni spadla čelist – doslova, zírala na pana Petra s otevřenou pusou.

„To je málo, to je málo,“ vykřikl další hlas, doprovázen rachotem odsouvané židle.

„Já navrhuju tři minuty, tři minuty ticha za ty statisíce obětí válečných konfliktů a agresí, které probíhali a ještě probíhají po celém světě!“

To se mi snad zdá, to je jak ve špatném filmu, pomyslel si pan Karel, přičemž kolem sebu uslyšel několik dalších nesouhlasných poznámek.

„Když už jsme u těch minut ticha,“ ozvala se pisklavým, emocemi roztřeseným hlasem, dlouholetá členka paní Marta, „já navrhuju, aby se konečně přejmenovala Moskevská ulice na něco jiného a připojili jsme naše podpisy k těm, co už mají na magistrátu, vždyť je to ostuda!“

„Prosím vás, víte kolik je v té ulici firem a prodejen, to budou všichni předělávat razítka a firemní papíry a nevím, co ještě,“  ozval se mladší člen, účes přizdoben dlouhými dredy.

„Vy se nechte raději ostříhat !“ vykřikla paní Marta.

Schůze zahrádkářů se krátce zvrhla v hlasitou výměnu nezahrádkářských názorů.

Konečně se předsedkyně vzpamatovala: „Ale přátelé, přátelé, uklidněte se, prosím ! Ticho ! Myslím, že jsme se tady sešli, abychom projednali témata týkající se naší osady a jakkoliv uznávám vaše návrhy, jsme přece v prvé řadě zahrádkáři a budeme řešit naše témata.“

Za nesouhlasného mumlání pak pokračovala schůze dle bodů programu.

„To si neumíš představit, milá ženo, co se tam dnes dělo,“ hlásil pan Karel manželce po návratu domů. „Ten blb Petr Z. navrhl hned na začátku minutu ticha za válečné oběti, to nestačilo a někdo navrhl tři minuty, ta bába Marta D. chtěla podpisy na přejmenování ulice, která se tak jmenuje od 45. roku, no prostě blázinec a ne schůze…“

„Vybodni se na to, klídek. Oběd je hotov.“

(Pozn. aut.: Jsem dlouholetý člen zahrádkářské osady a průběh schůze jsem volně zpracoval tak, jak se schůze v realitě odehrála. Jména účastníků jsou pozměněna.)