Zničit, koupit, nebo deptat

(O roli elity v globálních projektech…)

Každý globální projekt formuje svůj vlastní model globalizace. Není to tak dávno, co jsme sledovali zápas dvou takových modelů, „Západního“ [1] projektu a projektu „Rudého“.

Islámský stát (IS) nám předvedl jeden z modelů Islámského projektu (protože se nachází, po reinkarnaci v důsledku porážky Osmanské říše v roce 1918, v síťovém stádiu, je takových modelů několik). Poznamenám, že po skoro nevyhnutelné reinkarnaci „Rudého“ projektu po zmizení „střední“ třídy v důsledku nastávající krize, představí nový model i on. A z toho důvodu budí zájem to, jaký má právě vládnoucí elita vztah k regionálním elitám území, na které se šíří vliv projektu.

Variant je tu velmi mnoho. Nejhumánnějším chováním se vyznačují projekty, vybudované na abrahamovských principech [2]. V jejich logice místní elity, v případě přijetí odpovídajícího globálního projektu, nejen zůstávají na svých místech, ale mají i právo na vstup do elity projektu samého. Španělé např. poskytovali vůdcům indiánů dvořanskou důstojnost a jejich děti mohly přijet do Madridu a předstoupit před krále. A děti emírů, šáhů a knížat Střední Asie a Kavkazu se tak prostě stávaly ruskými vojenskými veliteli a vysokými hodnostáři (možno připomenout generála Petra Bagrationa [3] pocházejícího z gruzínského carského rodu Bagratidů).

Pokud došlo k uznání moci globálního projektu, ale regionální elita nepovažovala vstup do něj za smysluplný, tak ji obecně nelikvidovali a existovala paralelně s vnější administrativou, ustavenou projektovou elitou. A jen přímý ozbrojený odpor vyvolal odpovídající reakci. I když i tady byly výjimky. Příkladem může být osud Šamila [4] a jeho synů, kdy se jeden z nich stal ruským generálem, a druhý, kterého pustili do Osmanské říše, se stal generálem armády turecké.

Projekt „kapitalistický“ [5] měl k regionálním elitám veskrze pragmatický vztah. Pokud to bylo výhodné a nepříliš drahé, tak byla elita zlikvidována. Pokud by to přišlo příliš draho, pak byla elita strpěna na regionální úrovni. Zařazení regionálních elit do elity projektové bylo sice teoreticky možné, nicméně vždy to byl výsledek individuální aktivity konkrétního představitele elity. Ovšem, stejnou cestu může projít i prostě regionální představitel i tehdy, pokud žádný z představitelů jeho elity takovou cestu neprošel. Typickým příkladem jsou vztahy elity Britského impéria a elity mnohočetných indických knížectví. Nebo elity Německé říše a mnoha německých knížectví. To samozřejmě není Ruské impérium se svým automatickým zařazením představitelů regionální elity do elity projektové (v případě přijetí pravoslaví), ale aspoň něco. Ovšem projekt „Západní“ zachází s regionálními elitami podstatně tvrději – zásadně je neuznává.

Souvisí to možná s tím, že hlavním zdrojem „Západního“ projektu je kontrola nad měnovým systémem. A tato kontrola se uskutečňuje přes instituce, které k vedení regionálních elit nemají žádný vztah, a dokonce si ani nedovedou představit, jak to tam chodí – a tím méně mohou činnost regionálních elit ovlivnit. Pokud jde o regionální ekonomiky, tak jejich kapitalizace je buď extrémně nízká, anebo slouží k navýšení kapitalizace projektových struktur (u nás např. konečným beneficiantem společnosti „Jukos“ byly osoby velmi podivné, nemající k Rusku žádný vztah).

Regionální elity se mohou pokusit „pošťuchovat“. To ale nevyhnutelně porušuje vnitřní projektové principy a pravidla a začíná na ně velmi tvrdý hon. Za porušení „demokracie“ a „svobody“, „svatého práva soukromého vlastnictví“. Typickým příkladem je útok na současnou ruskou státní moc, konfiskace národních aktiv, rozkrádání zabavených prostředků. Řízení regionů se přitom uskutečňuje buď místními administrátory podle vnějších pravidel (příklad takové práce nám dává šéfka ruské centrální banky Nabiulina), nebo přímo, vnějšími náměstky (jak tomu je částečně na Ukrajině). Jedním z hlavních příznaků „demokracie“ přitom je možnost rychle odstranit „nesprávného“, tedy pro elitu vládnoucího globálního projektu, nepohodlného úředníka.

Klasickým případem toho je podpora korupce. Vnější administrace se mnohdy zabývá nejen přímým řízením (což není příliš vhodné s hlediska propagandy na regionálních územích), jako spíš tím, aby čestní a vlastenečtí úředníci nemohli udělat kariéru. S takovou situací jsem se setkával mnohokrát autor byl koncem 90. let zástupcem šéfa ekonomické správy prezidenta – za Jelcina. (Pozn. překl.) a proto mohu říci, že instrumentář pro to byl vytvořen velmi efektivní – od diskreditačních kampaní v tisku, až po zbavení financování (což je pro politika v podmínkách veřejné demokracie podobno smrti). No a, samozřejmě, sankce využití agentury, uplácení, atd.

Právě tento korupční nástroj byl používán (spolu s dalšími) v Japonsku (kde úředníky po válce záměrně drželi v celách spolu s mafiány), Jižní Koreji, dnes to vidíme v Rusku. Čím více času uteklo od 90. let, tím víc se dovídáme o totální zlodějně v procesu privatizace a o tom, nakolik privatizační elita dnes kontroluje celou výkonnou moc. Tu bude nutno v každém případě vykořenit, ale Rusko to přijde velmi draho.

Obecně lze říci, že různé globální projekty mají úplně odlišné způsoby součinnosti s regionálními elitami. Ale jen v „Západním“ projektu je cesta do projektových elit uzavřena úplně, a to všemi projektovými zásadami a institucemi.

A proto, sotva se začal snižovat finanční tok, kterým „Západní“ projekt regionální elity uplácel, tak tyto začaly skrytě a potom stále aktivněji proces získání samostatnosti, nezávislosti na elitě „Západního“ projektu. A tento proces bude pokračovat i nadále.

Zdroj: Michail Chazin

[1] Západní projekt (nebo vědecko-technická civilizace) odstartovala po dvojité zlaté krizi 15. a 16. století. Do té doby (a u některých národů dosud) byl kategoricky zakázán úrok.

[2] Abrahamovská náboženství – židovství, křesťanství, islám.

[3] Petr Bagration (1765-1812) – ruský generál, vrchní velitel 2.západní armády, který se proslavil mj. v bitvě u Borodina proti Napoleonovi, kde byl smrtelně raněn.

[4] Šamil (1797-1871) – imám Severokavkazského imanátu (dnešního Dagestánu a Čečenska), porušil přísahu věrnosti caru Alexandru II. a vlasti.

[5] Kapitalistický projekt – založený na úroku a rozbití biblických hodnot

Překlad: st.hroch 190303

Přejít do diskuze k článku