Červen 04, 2011
Včera byl další pátek, den hlavních muslimských modliteb, které v posledních měsících po celém Blízkém východě startují masové protivládní protesty, a v Káhiře se to už zase mlelo. Srážky mezi obyvateli Azbakíji v centru města a policií tentokrát nevyvolal ale žádný muftí nebo fejsbuková výzva, ale další mrtvý člověk, míněno člověk zabitý rukou policistů.
Srážky, které zablokovaly dopravu na Ramsísu, jedné z hlavních káhirských tepen, propukly poté, co dopravní policie zastavila řidiče mikrobusu, kteří jsou i v beztak chaotickém káhirském provozu skutečnými piráty silnic, a… pak už se verze příběhu liší. Nejvíc se mi ovšem líbí verze policejní: to prý zastavili řidiče, aby ho upozornili, že spáchal přestupek, on ale hodným policistům začal nevybíravě nadávat, což přihlížející dav vzorných občanů nevydržel, vytáhl neurvalého řidiče z auta a na místě ho za trest ubil. Soudím ale, že pravdě mnohem blíž bude mít verze řidičovy rodiny a očitých svědků, podle nichž policie řidiče zastavila, důstojník mu vrazil facku, řidič mu ji vrátil, a pak byl po několika ranách obuškem odvlečen na policejní stanici, odkud už živý nevyšel. Když ho policisté chtěli převézt do nemocnice, ta nejbližší, koptská, tělo odmítla, protože mrtvé nepřijímá. Rodina pak v márnici viděla jeho tělo – bylo plné modřin a ran od bití a mučení. Mimochodem, je to už třetí zabitý policií za poslední týden.
Jakmile se zvěst o další oběti policejní zvůle roznesla po okolí, lidé vyšli do ulic. Jen během prvních dvou hodin bojů s policií, kterou přijela podpořit i policie vojenská, bylo na dvacet zraněných. Vzduchem létaly i Molotovovy koktejly a přinejmenším jeden vůz vojenské policie skončil v plamenech. Policie reagovala střelbou do vzduchu a slzným plynem.
V západních médiích se pak objevila zpráva, podle níž byla policejní stanice v Azbakíji vypálena, ta vyhořela podle všeho už 28. ledna, kdy se na ni – kvůli drastickému „rejstříku lidských práv" – vrhl rozlícený dav.
Noční protesty vcelku výmluvně popisuje video z webu deníku Al Wafd:
Život v donedávna poklidné Káhiře se tak stává minovým polem a vinu na tom má ze všeho nejvíc frustrace lidí, kteří si začínají naplno uvědomovat, že se jim revolucí ve skutečnosti ničeho zásadního dosáhnout (zatím?) nepodařilo, stejně jako nejistota z dalšího vývoje v zemi.
Na náladě revolucionářům nepřidá ani fakt, že Obama nabídl Egyptu miliardu dolarů a odpis další miliardy z dluhu, pokud Káhira dodrží své závazky (míněno hlavně vůči Izraeli). Konkrétně byla řeč o bezpečnostních závazcích na severu Sinaje, kudy vede plynovod do Izraele. Plynovod, z jehož zisků si do své kapsy uléval Mubarakův synek Gamál, je dlouhodobým jablkem sváru. Několikrát už v posledních měsících vyletěl do vzduchu kvůli sabotáži, Káhira navíc z původně dumpingových zvedá ceny za plyn na běžné a k tomu tvrdí, že si poškozováním plynovodu místní beduíni chtějí vynutit podíl z prodeje plynu Izraeli. Tomuhle alibistickému vysvětlení ale v Egyptě věří jen málokdo a převažující nálady nyní jasně deklaroval bývalý náměstek šéfa odvolacího soudu: „Vývoz plynu do Izraele považuji za akt zrady a měli bychom ho ukončit," prohlásil pro Al Džazíru. „Vzdávám hold lidem, kteří plynovod vyhazují do vzduchu, protože je to moje krev, která je předávána nepříteli."
Za malý úspěch revoluce lze možná považovat, že vláda splnila jeden z požadavků mládežnických hnutí a stanovila pevnou výši minimální mzdy. Konkrétně je to 700 egyptských liber, což je v přepočtu asi 117 dolarů. Mladí revolucionáři nadšení ale nebudou, požadovali totiž nejméně 1200 liber…
Vedle srážek v Azbakíji je momentálně v Egyptě ale žhavým tématem Kuvajt. Z jedné z tamních škol byl totiž „za podněcování k revoltě" vyloučen desetiletý egyptský kluk, synek jednoho z bezpočtu egyptských gastarbeiterů, který se učitelky bezelstně zeptal: „A proč ve své zemi taky neuděláte revoluci?"
V pátek i dnes se to „mlelo" i v Sýrii, kde armáda zaútočila na město Hamá, někdejší dějiště masakru, při němž otec nynějšího diktátora Bašára Asada, takto také diktátor, v únoru 1982 nechal při potlačování islamistického povstání pobít podle některých zdrojů až 40 tisíc lidí. Dosáhl tím sice toho, že Sýrie zůstala jediným (snad spolu se Saddámovým Irákem) sekulárním arabským státem, nicméně cena za to nutně vyvolává spoustu oprávněných pochybností. Nyní Bašár navíc nechal vypnout internet a mobilní telefony, jako by snad ani nevěděl, že to Mubarakovi v ničem nepomohlo… „Opozice" mezitím poprvé přiznala, že je také vyzbrojená, a ve výčtu kalašnikovů a útočných pušek se vcelku překvapivě na straně „demonstrantů" objevují i granátomety, což přinejmenším mění pohled na „pokojné akce protestu" a do určité míry vysvětluje i poměrně vysoké ztráty mezi vládními vojáky, které byly v západních médiích doposud vydávány mimo jiné i za důsledek bojů uvnitř armádních jednotek.
Mezitím v turecké Antaliji dál – a pod dohledem diplomatů z USA — jedná syrská opozice. Zatím to vypadá, že navrch mají delegáti Muslimského bratrstva, kterých je v Antaliji ostatně nejvíc. Vzniká tak složitá situace, kdy člověk nemůže s klidným svědomím stranit Asadově diktatuře, ale ani těm, kdo hodlají převzít moc po něm.
To v Jemenu se situace přece jen začíná hýbat. Poté, co včera kdosi – prý při útoku oddílů klanu Alhamar na prezidentský palác – trefil proamerického diktátora Sáliha do hlavy, prohlásil tento dobrý trefený muž, že se – po měsících takřka regulérní občanské války a za situace, kdy celé regiony už dávno vypověděly centrální vládě poslušnost — v jeho zemi „odehrává pokus o puč". Nejspíš byl postižen na hlavě už mnohem dřív. Když si ale nyní stěžoval na osud, jeho hlas zněl těžce, unaveně a podle některých až zdrogovaně. Al Arabíja dopoledne oznámila, že Sálih odjel na léčení do Saúdské Arábie, Saúdové to popřeli, ale k večeru totéž začala tvrdit i Al Džazíra. Takže už asi bude pravdou, že Saúdové na svou hruď po tuniském Bin Alím přijali dalšího svrženého diktátora.
Co to bude znamenat pro samotný Jemen? Otázka za milion.
A stručně
— Bývalý šéf Obamova štábu Rahm Emanuel prohlásil, že USA neočekávají, že by Izrael přistoupil na návrat k hranicím z roku 1967. Ani izraelská vláda nečeká, že by to Obama čekal, a tak na znamení svého hlubokého vděku povolila ultrapravicovým kolonistům pojmenovat novou kolonii na palestinském území Obama.
— V Izraeli bobtná skandál kolem obchodů skupiny Ofer s Íránem. Prý to vše byla zpravodajská hra Mossadu. Jeden z majitelů Oferu, Sammy, v pátek zemřel.
— Desítky ultrapravičáků pochodovaly v týdnu Jeruzalémem a skandovaly „Muhammad je mrtvý!", „Vypálíme tvou vesnici!", „Zmasakrujme Araby!" nebo „Smrt levičákům!"
— Návrh nového mediálního zákona v Kataru praví, že novináři mají naprostou svobodu psát o čem chtějí, s výjimkou otázek týkajících se národní bezpečnosti a spřátelených zemí.
— Libyjská povstalecká „prozatímní" vláda za lež označila prohlášení Bernarda-Henriho Lévyho, filosofa a šedé eminence za nynější válkou proti Libyi, že má v plánu navázat vztahy s Izraelem.
— Hackerská skupina Anonymous pronikla na servery íránské vlády a vyvolala tak napjaté očekávání, že by svět mohl o politice Teheránu dozvědět něco opravdu zajímavého. Počkejme, třeba se fakt něco dozvíme.
— Formule 1 se v Bahrajnu přece jen pojede. Trapná až hnusná neúcta k lidským životům a lísání se k brutální diktatuře. Překvapuje to ale?
Převzato z Literárek
