Advent je v plném proudu. Na každém volném plácku je hokynář, vychvalující svůj krám a šmejd. Na sloupech veřejného osvětlení a na vánočních stromech blikají ozdoby a třpytným jasem prohlubují zdání zimy pro případ, že nebude sníh. Biskupové nechávají v kostelích číst své pastýřské listy, že se věřící mají zastavit, ztichnout, více se modlit ale zase ne příliš, poněvadž žijí ve světě. To je překvapení!
Lidé pobíhají jako králíci sem a tam, vrážejí do sebe a spěchají víc než normálně. Šťastní ještě zaměstnaní se povinně dobrovolně účastní firemních večírků. Rodiče utíkají z jedné vánoční besídky svých ratolestí na druhou. Muzikantům trochu kape z adventních koncertů. Psavci všeho druhu hledají současný příběh, na nějž by se maličko dal napasovat ten vánoční o Dítěti. Z parků a podloubí zmizeli lidé bez domova.
Všelijaké organizace, deklarující samy sebe jako nezištné, charitativní a užitečné, útočí na naše city, svědomí a peněženku. Týdně se ve schránce objeví tři dopisy na leštěném papíře s oslovením, dojemným příběhem, fotografií (nemocného, afrického, postiženého, potřebného) a malým "dárkem" pro adresáta. Zároveň posílají nezištní složenku na minimálně třistapadesát, minimálně tisíc, alespoň pět set nebo libovolnou částku na svůj bohulibý projekt. Všichni dohromady víme, že prodat, nakoupit, odposlechnout, odehrát, kázat a dojmout příběhem musíme stihnout ve vymezeném čase adventním.
V minulých dnech se veřejnosti opět připomněla rodina z Ukrajiny. Zřejmě patří k těm, kteří si umí poradit skoro vždycky, a když nic jiného, dovede na sebe upozornit. K adventu patří i lidé, kteří tohle neumějí. Není o nich vědět, jsou jen čísly: počet nezaměstnaných, počet obětí metylalkoholu, počet sociálně potřebných, počet lidí bez domova. Bezejmenní, špinaví, otlučení, tiší, ponižovaní, vysmívaní, ubití a nakonec umrzlí. Lidé bez zájmu médií, bez peněz, advokátů a bez budoucnosti. Na ty není čas, ani nálada. Však si těch na okraji nevšimnou ani naši biskupové! Církev není jen organizace, nebo hierarchie, ale všichni věřící, říká nejen pan arcibiskup, píše se to i ve všelijakých církevních dokumentech. A je hierarchicky jasno: věřící laici se postarají o ty chudé, biskupové pak o majetek. Teď mají biskupové plné ruce práce s těmi kázáními a vánočními svátky vůbec, a po Novém roce jim roboty ještě přibude, až na ně dolehne sladké břemeno moci, získané spolu s majetkem.
Rosu dejte, nebesa, shůry a oblakové dštěte Spravedlivého!
Převzato z Umlaufovin
