Al Kajda 1: A co znamená být moderní

Reklama


…“ využitím nových technologií rozšíří lidstvo svou vládu nad zemskými přírodními zdroji a tak překoná nejhorší formy nedostatku. Bídu a válku bude možno zrušit. Použitím moci,kterou mu propůjčí věda,bude lidstvo schopno vytvořit nový svět“…

https://encrypted-tbn0.google.com/images?q=tbn:ANd9GcQKNZurWPNkHA3LkW3kK6QKmlFFU0YYMFF36SJlPi7GHOr-loRThQ

O tom, jaký tento nový svět má být,se vždycky vedly spory. Podle Marxe a Lenina to měla být beztřídní, rovnostářská anarchie, podle Fukuyamy a neoliberálů univerzální volný trh. Tyto názory na budoucnost, která bude založena na vědě, se velmi liší, což ale v žádném případě nezeslabuje vliv víry, kterou vyjadřují.

Svým hlubokým vlivem na Marxe inspirovaly pozitivistické ideje onen katastrofický sovětský experiment centrálního plánování hospodářství. Když se sovětský systém zhroutil, vynořily se znovu v podobě kultu volného trhu. Začalo se věřit, že jen „demokratický kapitalismus“ amerického stylu je vpravdě moderní a že jeho osudem je  zaplavit svět. A jakmile se to stane, zrodí se všeobecná civilizace a nastane konec dějin.

Taková víra se může zdát fantastická, a také taková je. Ještě fantastičtější je to, že se v ní stále všeobecně věří. Podle ní se formují plány hlavních politických stran po celém světě. Řídí se jí politika organizací, jako je Mezinárodní měnový fond. Podněcuje „válku s terorem“, ve které je Al Kajda považována za pozůstatek minulosti.

Tento názor je jednoduše chybný. Stejně jako komunismus a nacismus, je i radikální islám moderní. Ač tvrdí, že je protizápadní, utváří ho právě tak západní ideologie jako islámské tradice. Stejně jako marxisté a neoliberálové, tak i radikální islamisté vidí historii jako předehru k novému světu. Všichni jsou přesvědčeni,že dokáží lidstvo předělat. Existuje-li opravdu moderní mýtus, je to tento .

V novém světě, jak si ho představuje Al Kajda, moc i konflikt zmizely. To je výplod revoluční přestavivosti, nikoliv návod k vytvoření moderní životaschopné společnosti, ale tím se ten nový svět, jak si ho Al Kajda představuje, neliší od fantazií Marxových, Bakuninových, Leninových, Maových, či těch neoliberálních kazatelů, kteří nedávno ohlásili konec dějin. Právě tak, jako tato moderní hnutí, i Al Kajda ztroskotá na odmítnutí lidských potřeb.

Moderní mýtus spočívá v tvrzení, že věda umožní lidstvu ovládnout svůj vlastní osud, ale „lidstvo samotné je mýtus a zaprášený pozůstatek náboženské víry". Ve skutečnosti jsou jen lidé, kteří využívají znalostí, jež přináší věda, k honbě za pochybnými cíli.

Může se opakovat něco takového, jako nacismus? Jen před několika málo léty se téměř všichni shodovali v názoru, že globalizace bude posouvat politiku směrem ke středu. Ve skutečnosti, jak se dalo očekávat, podpořila extremismus. V Evropě počátku jednadvacátého století nejsou krajně pravicové strany přežitkem předešlé doby. Svým rasismem a antisemitismem jsou rozhodně atavistické, ale zároveň se pustily cestou neklamně modernistického experimentu. Evropská krajní pravice není ani tak návratem k fašismu, jako pokusem modernizovat ho. Podobně jako nacisté, i ona vytváří verzi modernity, která v sobě obsahuje některé z nejtemnějších evropských tradic.

Nacisté demokracii svrhli. Dnes jí extrémní pravice využívá. Nacisté mobilizovali nezaměstnané a ty, kterým nezaměstnanost hrozila. Nová krajní pravice se zaměřuje na pracovníky, jejichž příjem a pozice ve společnosti jsou ohroženy odsunem průmyslu a stále více i služeb do rozvojovývh zemí . (Pozn. aut.: …a nových členů EÚ)

Krajní pravice Evropy adoptovala konvenční neoliberální ekonomickou politiku. Myšlenka, že cílem ekonomického života je maximální produktivita, je jedno z nejúchylnějších – a nejzhoubnějších – dědictví pozitivizmu, ale je to také myšlenka, které se Saint-Simon a Comté nedrželi soustavně. Věděli, že lidé nejsou jen ekonomickými zvířaty. Věřili, že s tím, jak se růst znalostí urychluje, je čím dál tím nutnější udržovat společenské svazky. Stejně jako Voltaire chápali, že ve skutečném světě lidských dějin není nejlepší režim všude stejný.

Architektům globálního volného trhu tento moudrý politický relativismus chybí. Pokud se jich týká, jen iracionalita stojí v cestě tomu, aby se nejlepší režim stal též režimem univerzálním. Nicméně svět, o němž si myslí,, že budují, je neklamně ten, který si představovali pozitivisté. Ve slavné pasáži v závěru své “Obecné teorie zaměstnanosti,úroků a peněz“ (1936) Keynes napsal :

…myšlenky ekonomů a politických filozofů, nechť již jsou správné nebo mylné, jsou mnohem vlivnější, než se všeobecně předpokládá. Ve skutečnosti je jimi svět téměř výlučně ovládán. Lidé praxe, kteří se domnívají,že jsou zcela oproštěni od jakýchkoliv intelektuálních vlivů, jsou obyčejně otrockými stoupenci nějakého mrtvého ekonomického myslitele. Šílenci na vlivném místě, naslouchají-li hlasům na nebesích, živí své bláznovství tím,co napsal o několik let dříve nějaký akademický pisálek…”

Keynes psal v době, kdy se veřejná politika řídila zastaralými ekonomickými teoriemi. Dnes se řídí zaniklým náboženstvím. Spojovat exotické postavy jako jsou Saint-Simon a Comté s vyčichlými byrokraty Mezinárodního měnového fondu by mohlo vypadat jako fantazírování, ale idea modernizace, ke které MMF  lne, je dědictvím pozitivizmu. Sociální inženýři, kteří se namáhají do každého posledního koutu globu zavést volný trh, se považují za vědecké racionalisty, ve skutečnosti jsou učedníky zapomenutého kultu.

Jejich tržní fundamentalismus vede k novému typu obráceného vývoje, kdy se vyspělé země vracejí k primitivnějším způsobům ekonomického života. To se stalo v Argentině. Před stoletím patřila mezi nejvyspělejší země světa. Dnes je tu zbídačelý chaos. Poté, co řízení hospodářství přešlo na MMF, argentinská ekonomika zakrněla. Není pravda, že kolaps byl výsledkem  argentinské neschopnosti reformovat své hospodářství. Kdyby bývala Argentina zavedla metody MMF úplně, ke zhroucení by došlo ještě rychleji. Rozsáhlá střední vrstva, kterou kdysi měla, je zruinována. Vysoce rozvinutou tržní ekonomiku nahradil výměnný obchod. Čtvrtina, nebo i větší část obyvatelstva, je bez zaměstnání. Šíří se hlad. Zločiny, jako únosy a ozbrojené loupeže, jsou běžné. V ekonomice a společnosti ve stavu rozkladu nemusí být další změna režimu daleko.

Podobný úspěch dosáhl MMF svou šokovou terapií v Rusku. Cenová kontrola byla zrušena. Mnoho z bohatství země bylo spěšně privatizováno, ale zároveň se neudělalo nic ve věci přípravy zákona o majetku a investicích. V sovětských dobách pracovala něco mezi třetinou a polovinou hospodářství pro vojensko-průmyslový komplex. K úspěšnému rozebrání tohoto sektoru bylo zapotřebí obrovské státní intervence. Namísto toho rozebrali stát. Konečným výsledkem Západem sponzorované tržní reformy v Rusku bylo období, kdy hospodářství řídila moc organizovaného zločinu. Přechod od ústředního plánování k volnému trhu západního stylu se sice nepovedl, ale z hospodářství založeného na mafii, které se vynořilo z trosek sovětského státu, se vyvinul hypermoderní typ kapitalismu. Ruský kapitalismus, protože má svůj původ ve zločinu, je dobře připraven rozvíjet se v době, kdy nejrychleji rostoucí sektory vyspělých západních ekonomik jsou nelegální podniky jako drogy, prostituce a kybernetické podvody. Pod autoritatívním režimem Vladimíra Putina je Rusko připraveno zbohatnout využitím hrozícího nedostatku přírodních zdrojů, a tak je teď v předních řadách ekonomického vývoje.

Knihu je možné objednat např. zde

GRAY, John. Al Kajda: a co znamená být moderní. Vyd. 1. Překlad Milena Turner. Praha: Mladá fronta, 2005, 134 s. Myšlenky (Mladá fronta), sv. 21. ISBN 80-204-1270-0.

Přejít do diskuze k článku