Bankéři ovládli Evropu: Moci se chopil Goldman Sachs

Reklama


Listopad 26, 2011

http://www.globalresearch.ca/coverStoryPictures2/27872.jpg

25. listopadu, dva dny po neúspěšné aukci státních dluhopisů, v níž se Německu nepodařilo prodat 35 % z jeho nabídky 10letých dluhopisů, prohlásil německý ministr financí Wolfgang Schäuble, že by Německo mohlo ustoupit ze svých požadavků, aby soukromé banky, které drží problematické státní dluhy Řecka, Itálie a Španělska, převzaly část nákladů na jejich sanaci tím, že část dluhů odepíšou. Soukromé banky chtějí, aby se zabránilo ztrátám buď tím, že nutí řecké, italské a španělské vlády, aby vylepšily pozici dluhopisů uvalením extrémně úsporných opatření na své občany, anebo tím, že Evropská centrální banka vytiskne eura, za které nakoupí státní dluhopisy od soukromých bank. Tisknout peníze za účelem umoření dluhu je v rozporu s chartou ECB a obzvláště děsí Němce, kteří mají zkušenosti s hyperinflací z dob Výmarské republiky.

Je zřejmé, že prostřednictvím organizovaného krachu aukce dluhopisů dostala německá vláda jisté poselství. V té době jsem napsal, že není žádný důvod pro to, aby Německo, které má ve srovnání s problémovými zeměmi relativně nízké zadlužení v poměru k HDP, nemohlo prodat své dluhopisy. Pokud je zpochybněna kredibilita Německa, jak od něj můžeme čekat, že bude zachraňovat ostatní země? Důkazem toho, že neúspěšná aukce německých dluhopisů byla zinscenována, poskytuje úspěšná aukce italských dluhopisů, která proběhla o dva dny později.

Není to zvláštní? Itálie, největší ze zemí EU, jež vyžadují nouzovou pomoc kvůli svým dluhům, může stále prodávat své dluhopisy, ale Německo, které nepožaduje žádnou pomoc, a od nějž je očekáváno, že ponese nepřiměřené náklady na pomoc Itálii, Řecku a Španělsku, nemohlo své dluhopisy prodat. Neúspěšná aukce německých dluhopisů byla podle mého názoru zosnována americkým ministerstvem financí, ECB, orgány EU a soukromými bankami, které vlastní problematické státní dluhopisy.

Můj názor je založen na následujících faktech. Goldman Sachs a americké banky se zaručily za více než jeden bilion dolarů evropských státních dluhopisů prodejem swapů či pojistek, jež nejsou ničím kryty. Příjmy, které americké banky obdržely za to, že garantovaly hodnotu státních úvěrových nástrojů evropských zemí, šly jednoduše do zisků a bonusů vedení bank. Přesně tohle zruinovalo AIG, vedlo k záchrannému balíku TARP, který byl financován americkými daňovými poplatníky, a zajistilo enormní zisky pro Goldman Sachs.

Pokud se kterýkoli z evropských dluhů přestane splácet, americké finanční instituce, které vydaly swapy nebo nekryté garance proti tomuto dluhu, budou muset splácet ohromné částky, jež nemají k dispozici. Pověst amerického finančního systému by pravděpodobně nepřežila neschopnost splatit bankami vydané swapy. Platební neschopnost evropských státních dluhů by proto obnovila finanční krizi USA, vyvolala potřebu nového kola nouzové pomoci, případně nové kolo „kvantitativního uvolňování“ ze strany Federálních rezerv, což je ve skutečnosti tisk peněz v zájmu udržení neodpovědných finančních nástrojů, jejichž emise obohatila malou skupinu řídících pracovníků. President Obama určitě nechce jít do volebního roku s vyhlídkou na dalekosáhlé selhání amerického finančního systému. Americké ministerstvo financí tedy bezpochyby má zájem na tom, aby Německo šlo z cesty evropským záchranným balíčkům.

Soukromé francouzské, německé a holandské banky, které zřejmě drží většinu problematických státních dluhů, nechtějí mít žádné ztráty. Jejich účty, které byly právě zruinovány wallstreetskými podvodnými deriváty, by buď nevydržely další ztráty, nebo by musely klesnout ceny jejich akcií kvůli sníženým příjmům v důsledku odepsání nesplácených státních dluhů. Jinými slovy, pro tyto banky se jedná o tak velké peníze, že to vyvolává velkou motivaci k tomu, aby byla německá vláda odklizena z jejich cesty ke kladným hospodářským výsledkům.

Evropská centrální banka nemá v oblibě menší subjekty než americký FED a britskou Bank of England. ECB chce získat takovou pravomoc, aby ona sama mohla provádět „kvantitativní uvolňování“. ECB je frustrována z omezení svých pravomoci, které požadovalo Německo za to, že se vzdá své vlastní měny a kontroly, kterou měla německá centrální banka nad peněžní zásobou této země. Orgány EU chtějí více „jednoty“, čímž se rozumí méně suverenity členských zemí EU. Německo, které je nejmocnější zemí EU, stojí v cestě mocenským pákám, s nimiž touží operovat orgány EU. Proto bylo zorganizováno selhání aukce německých dluhopisů, byla to příležitost, jak potrestat Německo a současně varovat německou vládu, aby nesabotovala „jednotu“ a ztrátu suverenity jednotlivých zemí.

Německo, které bylo od své porážky ve 2. světové válce šikanováno, má v ústavě zakotvenu neschopnost silného vůdcovství. Každá známka německých vůdčích schopností byla rychle potlačena tím, že se vyhrabaly vzpomínky na třetí říši. Důsledkem bylo, že Německo bylo dotlačeno do Evropské unie, která má v úmyslu zničit suverenitu členských vlád, stejně jako Abe Lincoln zničil suverenitu členských států USA.

Kdo bude ovládat Novou Evropu? Je zřejmé, že to budou soukromé evropské banky a Goldman Sachs.

Novým prezidentem ECB je Mario Draghi. Je to bývalý místopředseda správní rady a výkonný ředitel společnosti Goldman Sachs International a člen řídícího výboru banky Goldman Sachs. Draghi byl také výkonným ředitelem italské pobočky Světové banky, guvernérem Italské banky, členem Rady guvernérů ECB, členem správní rady Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements), členem rady guvernérů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development) a Asijské rozvojové banky. Byl také předsedou Rady pro finanční stabilitu. Je zřejmé, že Draghi přichází, aby chránil moc bankéřů.

Nový italský premiér, který byl jmenován, nikoli zvolen, byl členem Výboru mezinárodních poradců společnosti Goldman Sachs. Mario Monti byl jmenován do Evropské komise, jedné z řídících organizací EU. Monti je šéfem evropské odnože Trilaterální komise, americké organizace, která podporuje americkou světovládu. Monti je členem Bilderbergské skupiny a zakládajícím členem skupiny Spinelli, organizace, která byla v září 2010 vytvořena, aby usnadnila integraci v rámci EU.

Stejně tak, jako byl nikým nevolený bankéř instalován do funkce předsedy vlády v Itálii, byl nikým nevolený bankéř usazen do premiérského křesla v Řecku. Je zřejmé, že oba jsou povoláni k tomu, aby prosadili bankéřské řešení krize státních dluhopisů. Lucas Papademos, nově jmenovaný ministerský předseda Řecka, byl guvernérem Řecké banky. Byl i místopředsedou ECB. A je také členem americké Trilaterální komise.

Zakladatel Evropské unie Jacques Delors slíbil v roce 1988 britské odborové centrály TUC, že Evropská komise bude po vládách vyžadovat zavedení legislativy na ochranu zaměstnanců. Místo toho nastalo to, že bankéři kontrolovaná Evropská komise požaduje, aby evropští zaměstnanci zachraňovali soukromé banky tím, že se smíří s nižšími platy, menším sociálním zabezpečením a pozdějším odchodem do důchodu.

Evropská unie je stejně jako všichni ostatní pouhým švindlem, jenž má zkoncentrovat bohatství v rukou několika lidí na úkor evropských občanů, kteří jsou předurčeni, stejně jako Američané, aby se stali nevolníky 21. století.

Převzato z Global Research

Překlad: Stan

Přejít do diskuze k článku