Stačí se letmo podívat na tankodromy, ve které se nám mění ulice a cesty s hustějším provozem, a každý si snadno představí, co se děje pod zemí, kde jsou po dlouhá desetiletí zrakům skryty vodovodní a kanalizační trubky. Nejnovější nápad z dílny ministra zemědělství Petra Bendla (ODS), že vlastník domu by měl plně zajišťovat a hradit údržbu a opravy vodovodních přípojek pod veřejným chodníkem a pod veřejnou vozovkou, tak může předcházet úvaze, že i na tu silnici před okny by měl vlastník domu občas přihodit lopatu s asfaltovou směsí. Vždycky cestou na poštu, až si půjde stoupnout do fronty, aby zaplatil příslušný záznam do nějakého nefunkčního vládního registru.
Sociální demokraté odmítají přesouvat problémy soukromých vodárenských a kanalizačních společností na bedra občanů.
Představa ODS o tom, že vlastník domu je odpovědný už i za opravy a údržbu vodovodních a kanalizačních přípojek byla nenápadně pod rouškou úprav podle evropských norem vpašována do projednávaného návrhu novely zákona o vodovodech a kanalizacích. Nyní je ministrem Bendlem prosazován princip, že občan je plně odpovědný i za to, co se děje pod povrchem před okny jeho domu. Není pravda, že to nemá logiku. Přenesení odpovědnosti za přípojky na majitele zbaví totiž této povinnosti většinou soukromé vodárenské a kanalizační společnosti. Ušetří jim tím moc pěkné peníze, které nutně potřebují, protože od revoluce zdražily vodné teprve stokrát a do oprav a výměn potrubí se moc nehrnou. Proč taky, když by tyto opravy mohl vlastně začít hradit někdo úplně jiný – náš občan. Zbude tak víc na výplatu dividend privátním akcionářům, což koneckonců ovlivní výši ročních odměn příslušného tuzemského managementu. A protože tyto odměny se rozhodně neodvíjí od výše minimální mzdy, stojí za to lobbovat za změnu zákona u vládní pravice.
Není to poprvé, kdy politici ODS projevují sympatie soukromým nadnárodním vlastníkům či nájemcům vodovodů a kanalizací. Byla to ODS, která v devadesátých letech prosazovala privatizaci do té doby komunálních vodárenských společností. Že za tím nebyla jen ideologická umanutost všechno zprivatizovat, dokazuje případ bývalého starosty a senátora za ODS Nováka, který si za takovou „privatizaci“ nechal zaplatit desítky milionů korun na svůj soukromý účet. Privatizace vodárenství byla chyba, tento typ infrastruktury má zůstat veřejný a držím palce obcím a městům, které nepodlehly tlaku a korupčnímu vábení a své vlastnické podíly si ve vodovodech a kanalizacích udržely.
Ale vraťme se k novele. To, co předvádí ministr Bendl z ODS, má jistou logiku i pro tvrdě ždímané a přehlížené občany. Jasně vidí, že jsou těmi posledními, jejichž starosti by vládnoucí politická garnitura brala vážně. Nečasova vláda přímo srší nápady, jak vyhovět okamžitým přáním nějaké soukromé zájmové skupinky, a vůbec si neláme hlavu s tím, že je nemá promyšlené, nebo že to nejde dohromady. Vzpomeňme na miliardy vyhozené vládou za nefunkční IT projekty, kolabující systémy výplat sociálních dávek, dopravní a ostatní registry či poslední ostudný hit sezóny – sKarta, která je i po 17 měsících úplně k ničemu. Po čase takové projekty kabinet prostě zruší a vymyslí nám zas něco trochu jiného. Zhruba pět procent nejbohatších Čechů tak stále bohatne, jak hlásí deník Právo, zatímco milión osob v domácnostech s příjmem sedm až devět tisíc hrubého na hlavu už propadá do pásma chudoby.
V nedělních Otázkách Václava Moravce nyní zazněla přehlídka nesplněných plánů vlády, jak ušetřit 8,5 miliardy korun a mnozí diváci si oddechli, že se například nepodařilo prodat zámek Štiřín kamarádům jen za zlomek jeho skutečné ceny, nebo že se ministři zalekli šílených nápadů, jak ničit i ty instituce, které v České republice až dosud fungovaly.
Tohle však nenapravíme rozzlobeným křikem na Václavském náměstí nebo zamčeným autem, postaveným do cesty tramvají před úřadem vlády, i když chápu, jak hluboce lidé rozzlobení jsou. Proto jsme na ostravském sjezdu ČSSD vyzvali všechny potenciální politické partnery k zahájení co nejotevřenějšího dialogu o cílech veřejných politik a způsobech jejich realizace. Stojíme před úkolem systematické rekonstrukce státu, přívětivého lidem, možná nového začátku, který by nás vyvedl ze stezky mafiánského kapitalismu plného soukromých zájmů. To, že tam bloudíme, dokazuje i neomalený pokus s přípojkami.
Podáváme ostatním ruku, abychom se do toho pustili společně, všichni, komu záleží na osudu naší země. A pro začátek by bylo dobře, kdyby Bendlův návrh neprošel a vodárenské firmy hledaly řešení, které nepřenese veškeré náklady na české a moravské domácnosti.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
