Araritha, diskutér (seznam.cz): "Češi by se měli vzchopit a provést skutečnou revoluci, je čas pověsit V. Klause a vyhnat z poslanecké sněmovny přiživnickou chátru, anulovat práva na všechen rozkradený majetek po roce 1990 a vypálit satelitní města. NENÍ NAČ ČEKAT, NIČEHO SE NEDOČKÁTE."
Jednou z neobvyklých kriminalistických metod inspektora Trachty byl proces dozrávání pachatele. Vycházel z předpokladu, že leckterý zločinec musí ke svému zatčení dospět přirozeným vývojem, získat tržní kvalitu, neboli dozrát jako hruška. A pak se umístí do cely a cítí se tam stejně přirozeně, jako zralá hruška v kompotu.
Pravděpodobný potomek husitů, autor v úvodu citovaného komentáře ze stránek Novinek, zřejmě cítí, že společensko-politická situace u nás dospěla do stádia, kdy by bylo možné přezrálé ovoce rovnou moštovat.
I když nesouhlasím s přehnaně revolučním způsobem provedení, například satelitní městečka by stačilo pouze vyplenit, proč hned vypalovat, jeví se jako nesporné, že věci jsou po dvaceti letech vývoje demokratického kapitalismu v Čechách a na Moravě tam, kam se dostali křižáci v bitvě u Sudoměře: v bahně.
Určitý vztah mezi dneškem a středověkem je ale skutečně možné vypozorovat: čtyři stovky po domácku ozbrojených husitů (cepy, sudlice) včetně žen a dětí! vyprášilo kožichy (to je míněno obrazně, křižáci měli brnění) dvěma tisícovkám těžkooděnců pod vedením johanity Jindřicha z Hradce a pána ze Šternberka. Dnes pak pár tisícovek politiků, manažerů, finančníků a továrníků Bierhanzlů práší kožichy (to je rovněž míněno obrazně, kdepak kožich z podprůměrných platů) téměř všem, včetně žen a dětí. Tedy úměra nepřímá.
Křižáci se tehdy propadali do bahna v rybníku, který se jmenoval Škaredý, a ani dnes to hezky nevypadá.
A nejenom se středověkem rezonuje dnešní doba, také s totalitou: po dvaceti letech od Února 48 se komunisté dopracovali k Pražskému jaru a soudruzi z Pragovky ke zvacímu dopisu. Dnes se kapitalistická vláda po stejných dvaceti letech dopracovala k (v pořadí už druhým) balíčkům a – překvapení – Václav Havel píše zvací dopis, jenom světové strany si popletl.
Jestliže zachováme vztah nepřímé úměry, tak tenkrát přišli, dnes toho snad bude národ ušetřen.
No a konečně poslední souvislost, pomník na památku a oslavu vítězství husitů u Sudoměře, šestnáct metrů vysokou sochu Jana Žižky z Trocnova, vytvořil sochař Emanuel J. Kodet.
Já vytvořil tento článek, ovšem, opět nepřímá úměra, jako oslavu dnešních časů jsem ho rozhodně nepojal.
Něco oslavného se ode mne dočtete teprve tehdy, až bude vypleněno první satelitní městečko.
Pak ale začnou v kolotoči dějin dozrávat zase jiní kabrňáci, ti, co se nezakecávají.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
Foto: zdroj
