Sobotní názorovou hladinu v ČR rozbouřila nabídka neúspěšného prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga, ministra zahraničí ČR, na mnichovské (sic!) konferenci jeho kolegů, podle níž se má ČR zajímat o výcvik maliských vojáků.
Vojáci by pravděpodobně cvičili tam, kde žádní povstalci nejsou, tedy necvičili by v provinciích Gao, Kidal a Tombuctou, rozlohou stejně velkých, jako Španělsko, kam se, bez jediného výstřelu, dostavily francouzské jednotky. Na severu Mali panuje už desetiletí, a prakticky od vyhlášení nezávislosti v roce 1960, značné napětí mezi Tuaregy, místními obyvateli Azewedu, jak se tato oblast nazývá a centrální, černošskou vládou v Bamaku, hlavním městě Mali.
Tuaregové byli tisíciletí berberskými vládci oblasti, s vlastním jazykem, písmem, obchodem i výrobou (pastevectvím). Na rozdíl od negroidní populace, i od Arabů, jejichž bojové skupiny tam vloni přimigrovaly z Libye, žijí Tuaregové v matriarchátu. Je u nich zaveden sedmistupňový kastovní systém, do něhož se rodí, a žádná konverze k islámu "tuarežské masy" mezi sebou , lidsky, navzájem nevyrovnává. Žena je pilířem společnosti, muž je obchodník-bojovník, a zpravidla toho ví méně, než žena. Může se stát, že muž příjde domů, a před domem uvidí boty jiného muže. Pravý Tuareg se obrátí, a jde jinam. Žena vybírá a volí, a pokud náhodou podlehne někomu, kdo je třeba kastovně níže, je to vlastně výhrou pro rod kastovně nižšího, neboť dítko následuje kastu matky. Jsou ženy Tuaregů, které za život povily děti dvěma i třem mužům. Aniž by kdokoli bral kmenově matriarchální systém za ponižující.
Arabové se do Mali dostali ve větší míře po pádu Kaddáfího. Chtěl je tam dostat Sarkozy, Arabové tušili, jak bude bývalá džamáhiríja vypadat, a proto za zradu Kaddáfího tito islamisté dostali volnou ruku nejen v Nigeru, ale i v Mali. V Mali ovšem vloni došlo k vojenskému převratu, při němž byl svržen prezident Amadou T. Touré, jinak absolvent rjazaňského velitelského učiliště pro kádry výsadkových vojsk. Totéž učiliště absolvoval mimo jiné kdysi i gen. W. Jaruzelski, byť v jiném kursu. Tourého svrhl střet islamistů s Tuaregy, kteří vyhlásili na severu Republiku Azáwád, a vlastní vojenská neschopnost.
Moci se ujal lavírující kapitán Sanogo, kterého zle tlačili především Francii zavázaní státníci (prezident Pobřeží slonoviny). Sanogo sever nezískal. Neobsadil ho. A tak Francouzi přivezli zbraně, uniformy, černošské vojáky umyli, oblékli- a dovezli před města "k dobytí". Ta ovšem padla bez výstřelu. Tuaregové, jako po staletí, odmigrovali (Mauretánie, Alžírsko), islamisté, jak to u teroristů bývá, na vojenské síly rozhodně nečekali. Maliští vojáci s Francouzi sedí v "dobytých" městech, už (Malijci) dorabovali tuarežské obchody, a je třeba je zaměstnat. Třeba výcvikem. A k tomu mají být nyní, kvůli "knížeti" povoláni Češi. Jednoduše, "kníše má k lidu blíše". Ale netuší, že klid v Mali je klidem před řádnou, protože islámskou bouří.
Pozn. aut.: Byli to Tuaregové, kteří vyvedli Kaddáfího dceru Aišu do Alžírska, kde porodila, a zachránili i jeho paní. Arabové, převlečení za Tuaregy, pak Sajf al-Isláma prodali jak chromého velblouda Zintáncům. A vysloužili si svůj mrzký azyl v Mali a Nigeru….
