Cesta do otroctví

Objektivní příčiny vedoucí kapitalismus k nutnému okleštění státu, eliminaci sociálního státu a všech předplácených veřejných služeb, jako jsou např.:


  • Útěk elit před daněmi do daňových "rájů" zaviněný bezbřehou liberalizací trhu v globalizovaném světě

  • Úbytek práce vlivem zavádění efektivnějších technologií a vývozu práce do nákladových "rájů"

  • Zvyšování nezaměstnanosti a konkurenční tlak na snižování mezd

  • Na to navazující snižování koupěschopnosti decimovaných vrstev


To vše jsou faktory, vedoucí k setrvalému poklesu výběru daní pro zajištění chodu státu a jeho služeb občanům v režimu narůstajících požadavků na finance v sociální oblasti. Mechanismy přivádějící kapitalismus nakonec vždycky do hluboké krize jsem se pokusil nastínit v článku o vzkříšení Marxe.


V tomto článku bych se chtěl krátce zaměřit na problém tržní korporátní mafie přivádějící společnost  legální cestou o předplacené služby státu. Klasické schéma je zajištěno systémem tzv. zastupitelské demokracie. V něm občan – volič vystavuje v průběhu voleb, ve kterých se na kratičké období mění z nesvéprávné "lůzy" na údajného  svrchovaného suveréna a nositele veškeré moci, bianco šek víceméně neznámým tzv. zastupitelům, kteří kandidovali  na volebních listinách politických stran. Po sečtení volebních výsledků se občan – volič opět proměňuje v nesvéprávnou "lůzu", která po dobu 4 let nemá pražádný vliv na chod a směřování státu. Volební sliby a programy jsou pohřbeny v den voleb, nejpozději v den ustavení vládní koalice, která vzniká na základě politických handlů, nakupování politických přeběhlíků, zastrašování a politického vydírání. Od této doby se politici koaličních stran řídí pouze svým svědomím a přáními politických lobistů zastupujících sponzory, kteří realizují svůj zisk z volebních investic. Toto se děje šitím zákonů na míru, šitím tzv. veřejných zakázek na míru na kterých profitují sponzoři, lobisté a zástupci státu, "outsourcováním" veřejných služeb apod..


Klasickým příkladem jsou nákupy předražených, leckdy nefunkčních, nespolehlivých, k danému účelu nevhodných zbytností. O řád výše stojí zákony, resp. obchodní smlouvy decimující státní pokladnu i obyvatele, šité na míru korporacím a zájmovým skupinám. Jako příklad lze uvést právě narychlo přijaté zákony o důchodovém opt outu a tzv. církevních restitucích, připravovanou privatizaci celého zdravotního systému a elektronizaci veškeré státní správy. Připravován je bazarový výprodej ČSA, potažmo značky Budvar, Lesů ČR a společnosti ČEZ. To jsou snad poslední velká státní aktiva, o  která svedou zastupitelští kmotři lítou bitvu. 


Cílem těchto "zastupitelských" aktivit není v nejmenším zastupování zájmů voličů, ale zcela pragmatický tržní kalkul, kterého součástí jsou tučné provize a protislužby. Konečným cílem je legální proměna vlastnických a smluvních vztahů tak, aby se staly dlouhodobě závaznými a nevypověditelnými, nejlépe neměnnými. Vulgárně řečeno jde o legalizovanou krádež a podvod vůči v podstatě bezbrannému voliči,  povinnému plátci a dlužníkovi. Jak již je v kapitalismu zvykem, privátní zájem profituje, ovčani to povinně zaplatí. Celá habaďůra stojí na posvátnosti vlastnických a smluvně obchodních vztahů. V případě zahraničních vlastníků (a těmito se vedle nadnárodních korporací stávají i firmy českých občanů zaregistrované v cizině) lze tyto vztahy založené na legalizované loupeži řešit téměř výlučně pouze arbitrážemi v cizině. Provést legalizovanou loupež je velice snadné.  Stačí k tomu shromáždit těsnou nadpoloviční většinu poslaneckých hlasů, někdy pouze rozhodnutí vlády, ministra,či dokonce ministerského úředníka. Vyvléknout se z takového závazku legálně je ovšem velice problematické a pokud smlouvy sjednávají skuteční odborníci, pak prakticky nemožné. Zpětné vyvlastnění  anebo výkup za prodejní cenu prakticky nejsou možné. Hrozba arbitráží, může být snadno vystřídána snížením ratingu, embargem a v krajním případě zařazením země mezi nedemokratické, teroristické státy s adekvátním přístupem.


Demokracie je prý nejlepším ze všech špatných politických řešení. Otázkou je, jestli korporátně mafiánský politický systém, který zde reálně máme, vedoucí společnost neomylně do otroctví, je ještě demokracií? A nakolik je to ještě demokracie a nakolik už totalita peněz, kde politika se stala pouze tržním sektorem, ve kterém lze dosáhnout nejvyšší míry zhodnocení, tedy zisku?

Přejít do diskuze k článku