Listopad 14, 2011
Podle říjnového průzkumu STEM preferencí voličů pro volby do poslanecké sněmovny by měla ČSSD 25 % hlasů, KSČM pak 11 %. Skutečné volební výsledky pak – vzhledem k použité metodice – budou o něco vyšší. Pravice, zastoupená pouze TOP09 (9 %) a ODS (16 %), by byla v novém parlamentu v opozici, protože levice má v součtu většinu 115 křesel. Téměř třetina voličů ale neví, co by.
Česká pravice od roku 2006, kdy se podvodem zvaným Kubice dostala k moci (a potvrdila vítězství podvodem zvaným Přemluv bábu!), plní své paradigma: nahrnout co nejvíce peněz bohatcům, se kterými je svázána pupeční šňůrou vzájemných penězovodů. Směrem k bohatým to funguje přes podřezávání příjmů státního rozpočtu a nevybíráním daní a dávek od podnikatelů, opačným směrem přímo (typ Šrejber a Pepa z Hongkongu), nebo oklikou přes státní rozpočet (Drobil). Provádí asociální politiku, která nemá nic společného s reformami, protože se jedná jenom o privatizaci fungujících systémů, jejich likvidaci. Po nás potopa. Výrazným rysem vládnutí pravice je pak výrazný nedostatek peněz na cokoliv komunálního a státního, protože kulatý skončily v kapsách bohatců, politiků a partají.
Za této situace jsou volební preference pravice malým zázrakem a výsledky levice těžkým zklamáním. Jak je možné, že okrádaný a k existenčnímu minimu tlačený občan je ochoten to pořád házet pravici, v míře, která činí výsledek budoucích voleb nejistý (viz ona třetina nerozhodnutých), vždyť je už zcela jistě přichystán další kubicomádlovský, veverkářsko-knížecí zázrak!?
Jistě, šest set tisíc aktivních OSVČ neplatí daně (a odvody jen v minimální míře) a tedy jsou vděčny, vybraná povolání sklízejí skrze nespravedlivě nastavená pravidla statisícové platy a tři procenta bohatců a manažerů kupují haciendy ve Španělsku, jsou dnes levné. To jsou ti, kteří ze zkorumpovaného, nespravedlivého až zločinného systému mají prospěch a budou v drtivé většině volit pravici. Ale 70 procent občanů je ohroženo českým kapitalismem zásadně, je zpochybněna jejich existence skrze hrozbu inflace, znehodnocení úspor, likvidaci zdravotnictví a důchodového systému. Proč sedmdesát procent voličů nechce nebo neumí promítnout své bědné postavení do volebních preferencí mnohem důrazněji?
Proč?
Protože Zeman, protože Špidla, protože Gross, protože Buzková, protože Paroubek, protože Sobotka, protože Hašek, protože Grebeníček, protože Filip, protože Exner, protože Semelová, protože…
ČSSD se zhlédla v blairovsko-schröderovském úkroku doprava. Dělá jí dobře, když se s ní přátelí význační podnikatelé, chtěla by se zalíbit médiím, bojí se jich. Provádí tragickou personální politiku, postavila do svého čela lidi jednak zcela nepřijatelné charakterem, jednak zmítané fóbiemi, lidi neprůbojné, neschopné, ale také nechala na své čelné představitele útočit kdekoho, od fašizujících modráckých médií (včetně veřejnoprávních) až po náctileté spratky. Nechávala na sobě dříví štípat. Nelze přece nechat modráckými policejními a státně-zastupitelskými špičkami vyšumět Anděl, nechat se zesměšňovat pravicovými fracky, z nichž nikdo neodvedl pro společnost cokoliv započitatelného. Reakce na tahle svinstva musí být tvrdá a jít do masa.
Jestli si myslí, že dva mléčné obličeje v jejím čele osloví voliče (když navíc jeden z nich nosí Nečasovi pugéty), tak se mýlí. Jestliže podráží své bývalé předsedy, tak si kope hrob. Jestliže již tradičně uzavírá povolební pakty a koalice s českou destruktivní pravicí, tak je politicky nečitelná a pro voliče zrádná. Jestliže neumí věrohodně představit věrohodný program, který bude znamenat návrat k tradiční levicové politice, pokud se bude bát vyhlásit, že v případě volebního vítězství citelně skřípne původce dnešního neštěstí, bohatce a zkorumpované pravicové politiky, nedokáže nic. (V této souvislosti se jako správný krok správným směrem jeví poslední návrhy na zdanění majetku, u něhož vlastník neprokáže legální původ. Ale proč jenom 76 % dodatkové daně? Proč ne 90? A proč ne rovnou všechno?) Jestliže bude neúčinně poštěkávat skrze obstrukční tyjátr, schytá jenom nesmyslná obvinění od pravičáků v médiiích. Proč není schopna – na protest proti silovému, válcovacímu způsobu koaliční parlamentní práce – opustit sněmovnu? Třeba i na rok, udělat pravičákům ve světě pořádnou ostudu? Naši předci za c. a k. mocnářství to uměli!
Protože Sobotka, protože Hašek…
KSČM je na tom ještě hůř. Strana se zcela ztrácí na šedivém pozadí špinavé české politické scény. Je spokojena s hlasy od gerontů, kteří na třaslavých nožičkách poklepávají hůlkami a vzpomínají na zlaté časy, kdy byla strana semknutá, akceschopná, zločinná, a oni byli mladí a drželi všechno pevně v rukách. Ransdorfa vykopli nahoru do Bruselu, oni sami sedí v českém parlamentu vlevo a vedou řeči. Berou poslanecké platy. Jsou nadšeni, když za nimi jednou za šest let přijde Klaus nebo Bobošíková, to jim stačí ke štěstí. Za dvacet let se nebyli schopni razantně rozloučit se svou minulostí, nostalgické tlachání na špatných hrobech je prozrazuje neomylně. Nebyli schopni se ani přejmenovat, tak jsou hloupí. Co konkrétního prosadili, s výjimkou krátkého období Paroubkovy vlády, čeho dosáhli? Nainstalovali Klause?
Obě strany k sobě musí najít cestu, musí spolupracovat a za spolupráci se nestydět, to platí pro ČSSD. Na druhé straně ta historicky mladší partaj by měla překročit svůj stín, rozloučit se s minulostí, ale zároveň nebát se a nestydět se za Marxe.
Ale základní, zásadní podmínkou je pro ČSSD vypovězení jakékoliv spolupráce s trojkoaličními pravicovými stranami, na komunální, krajské i celostátní úrovni, jak současné spolupráce, tak i té do budoucna. Donutit tímhle i voliče, aby konečně musel u volební urny hrát vabank, protože mu skutečně jde o kejhák.
Udělat slavnostní slib, že s těmihle podvodníky a lumpy nikdy. I kdyby měli socani sedět v opozici navždy. Do smrti smrťoucí.
K modrým princeznám se nečuchá.
To by ovšem museli mít čeští levicoví politici alespoň trochu toho, co tak přebývalo Topolánkovi.
(Diskuze je i otevřena ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
