Desátá Modlitba Tajemství
Co se zalyká a dusí uvnitř mojí duše?
Studánka zakalená krví,
pupence broskvoní spálené jarním mrazíkem?
Horké prameny vyvěrají z podzemí
a zaplavují kryptu
mého podvědomí.
Masívní bloky mramoru s železnými kruhy
uzavírají prostor mojí temnoty.
Všude řetězy, obruče a mříže,
konopné provazy
táhnou mé city na skřipci.
Jehly mých myšlenek
a šrouby pochybností,
mučí mou víru
uvnitř toho sklepa.
A uprostřed té veškeré bolesti,
tam kde se dlažba svažuje pod nohama,
pod jedním z kamenů
je skrytý poklad nevídané ceny.
V plechové krabici od sušenek,
zabalený v hadříčku po panence,
se skrývá hrací strojek
a malý mosazný klíček.
Ach Bože, kéž bych jenom mohla,
natáhnout pérko toho strojku
a naslouchat melodii svého dětství,
rozpomenout se na tajemství
svých babiček.
Vrásčitá dlaň by mne hladila po vlasech
a všechny bolesti a smutky
vzala by velká voda.
Včeličky by bzučely v muškátech za oknem
a kočka by předla na zápraží
zalitém sluncem.
Na plotně by bublala houbová polévka
a v troubě by se do zlatova pekl chléb.
Na dřevěném plotě seděly by hrnce
v květináči pučela by pažitka a šalvěj.
Bělostná prostěradla by se vlnila na šňůře
a na půdě by se na novinách
sušily květy hluchavky a lípy.
To je kousek mého štěstí
schovaný pod kamenem.
To je tajemství mojí bolesti
a bezedného zoufalství.
Mosazný hrací strojek a klíček,
obyčejná a naivní melodie
vyvolávající mé vzpomínky
a iluzi šťastného dětství.
Amen.
Ze sbírky Dvanáct klíčů od Annonu, © Dominika Dery
